Je 8 hodin rßno. Je mlha, zima, ale nad mlhou je vid∞t rozt°φÜt∞nΘ sluneΦnφ sv∞tlo schovßvajφcφho se slunce. Mat∞j stojφ p°ede dve°mi bytu panφ BartouÜkovΘ. Pani BartouÜkovß je 85letß panφ, kterß toho ji₧ hodn∞ pamatuje. Ale nenφ to obyΦejnß sta°enka, kterß by chodila ka₧dΘ odpoledne do kavßrny na kafe s ôkolegyn∞miö a nad Üßlkem horkΘ, pozd∞ji studenΘ kßvy probφrala drby poslednφch dn∙. Panφ BartouÜkovß byla chytrß, inteligentnφ a modernφ. Jak se °φkß, Üla s dobou a stßle se cφtila mladß. Jednou, kdy₧ Üla dom∙ z nßkupu, zakopla na schodech u samoobsluhy a upadla. Na pomoc jφ ihned p°isp∞chal 17let² Mat∞j. Dovedl ji dom∙ a ne₧ se nadßla, m∞la doma i novß vajφΦka, jogurt a rajΦata, kterß byla kv∙li pßdu na zem nepou₧itelnß. Od tΘ doby se Mat∞j s panφ BartouÜkovou setkßvß ka₧dou sobotu zrßna. Majφ takovou divnou zßlibu - obchßzejφ pra₧skΘ h°bitovy. Panφ BartouÜkovß mß toti₧ zvlßÜtnφ moc - dokß₧e poznat, jak kdokoliv zem°el a v₧dy vypracuje dokonal², a jak pozd∞ji Mat∞j zjistil, i pravdiv², p°φb∞h. Jak Mat∞j p°iÜel na to, ₧e panφ BartouÜkovß mluvφ pravdu? Inu, to bylo tak. Jednou se Mat∞j s panφ BartouÜkovou prochßzel po h°bitov∞, kde le₧ela jeho babiΦka. Mat∞j nikdy s nik²m o svΘ babiΦce nemluvil, ani s panφ BartouÜkovou. Tφm vφce byl p°ekvapen, kdy₧ panφ BartouÜkovß nad sob∞ neznßm²m hrobem °ekla: ôTak tady le₧φ tvoje babiΦka. Dej jφ pßnb∙h lehkΘ spoΦinutφ.ö Od tΘ doby v∞°il Mat∞j vÜemu, co panφ BartouÜkovß °ekla. Byl si toti₧ naprosto jist tφm, ₧e nemohla znßt jmΘno jeho babiΦky, kdy₧ byla z matΦiny strany a notabene kdy₧ bydlela na druhΘm konci m∞sta,

Od tΘ doby, kdy Mat∞j pomohl panφ BartouÜkovΘ, chodili spolu tedy po pra₧sk²ch h°bitovech a Mat∞j peΦliv∞ naslouchal vÜemu, co panφ BartouÜkovß vyprßv∞la. V₧dy si vybφrala pouze hroby, kde le₧eli mrtvφ z jejich₧ smrti si mohl Mat∞j vzφti n∞co do ₧ivota. Jednou, nap°φklad, se panφ BartoÜφkovß zastavila u hrobu na OlÜansk²ch h°bitovech. Na obelisku byl nßpis: ôHrob neznßmΘho vojφnaö. ôChlapΦe, vφÜ jak zahynul tenhle chudßΦek? Ne? Tak poslouchej? Ale rad∞ji si na to sednem.ö Posadili se tedy a panφ BartouÜkovß poΦala vyprßv∞t: ôTo bylo tak. Ten neznßm² vojφn, jak ho naz²vajφ na nßhrobku, se jmenoval Jirka. A na sv∞domφ ho mß jeden z jeho nejlepÜφch kamarßd∙, kter² ho udal. Tenkrßt, to bylo za 1. Sv∞tovΘ vßlky, Jirka byl na vojn∞. Bojoval v Itßlii. N∞kolikrßt byl zran∞n a za ka₧dΘ zran∞nφ dostal n∞jakou medaili. Jednou vÜak p°estal mφt chu¥ poslouchat rozkazy namyÜlen²ch d∙stojnφk∙ a rozhodl se dezertovat. Prozradil to svΘmu kamarßdovi, o kterΘm si myslel, ₧e dokß₧e udr₧et tajemstvφ. Mil² kamarßd vÜak ihned b∞₧el Jirku udat. P°i krutΘm v²slechu se Jirka pokusil o ·t∞k. Ozval se vÜak v²st°el z revolveru a Jirka padl na zem s prost°elenou hlavou. PotΘ bylo jeho t∞lo p°evezeno do Prahy a tam bez doklad∙ vyhozeno na ulici. Proto ôneznßm² vojφnö.ö Mat∞j byl chvilku zticha a po chvφli pokraΦovali k dalÜφm hrob∙m.

Mat∞j musel b²t, sv²m zp∙sobem, zvlßÜtnφ Φlov∞k, kdy₧ dokßzal ka₧dou sobotu poslouchat krutΘ a depresivnφ p°φb∞hy mrtv²ch. Jen₧e jeho to bavilo. Pomocφ panφ BartouÜkovΘ a jejφch p°φb∞h∙ Mat∞j poznßval ₧ivot. Poznßval, na co si mß v ₧ivot∞ dßvat pozor, Φeho se mß vyvarovat, s Φφm se mß smφ°it a s Φφm mß poΦφtat. Panφ BartouÜkovß byla rßda, ₧e je na sv∞t∞ alespo≥ jeden Φlov∞k, kter² je jφ ochoten naslouchat.

Jedin² h°bitov, kam panφ BartouÜkovß necht∞la jφt a o kterΘm necht∞la ani slyÜet byl smφchovsk² h°bitov. Jednou se vÜak Mat∞jovi p°eci jen poda°ilo panφ BartouÜkovou p°emluvit a vydali se na Smφchov. Jak tak Mat∞j prochßzel mezi hroby a Φetl jmΘna na nßhrobcφch, nßhle se zarazil - na jednom z nßhrobk∙ Φetl: ôJan BartouÜek º 1980ö. Mat∞j se rychle otoΦil na panφ BartouÜkovou, kterß vÜak ji₧ utφkala sm∞rem k v²chodu. Mat∞j ji dob∞hl, zastavil a zeptal se jφ, proΦ utφkß, zda je to kv∙li tomu hrobu. ôJe to hrob vaÜeho man₧ela?ö, zeptal se Mat∞j. Panφ BartouÜkovß jen souhlasn∞ k²vla hlavou. ôJak zem°el?ö, pokraΦoval v otßzkßch Mat∞j. Panφ BartouÜkovß se dlouze nadechla, znovu dlouze vydechla a °ekla tiÜe: ôZabila jsem ho.ö