Norsko - Mardalsfossen
Vysoko váhorßch Romsdalu, vádivokΘ krajin∞ ledovc∙ a skalnat²ch Ütφt∙, stranou veÜkerΘho ruchu, nep°φstupn² a tΘm∞° neznßm², vrhß do hlubiny svoje masy vody dvoustup≥ov², Üest set metr∙ vysok² vodopßd Mardalsfossen. Vároce 1973 byl jeho hlavnφ p°φtok asi dva kilometry proti proudu ΦßsteΦn∞ regulovßn pro pot°eby energetiky, ale jedineΦnost tohoto impozantnφho dφla p°φrody tφm nijak neutrp∞la. Vodopßd, nachßzejφcφ se uprost°ed hor, byl po dlouhou dobu obtφ₧n∞ dosa₧iteln². Teprve nedßvno vybudovanß silnice umo₧≥uje dostat se blφ₧e, i kdy₧ pod vodopßd je to jeÜt∞ pßr kilometr∙ p∞Üky. Ale i tak toto mφsto neza₧φvß nßjezdy turist∙. Spat°it ho toti₧ znamenß vφce ne₧ sto kilometr∙ dlouhou zajφ₧∩ku vájednom sm∞ru, nebo¥ se musφ objet rozsßhl² horsk² masiv. Vydejme se vÜak kán∞mu jinou, nelehkou cestou, doslova p°es hory a °eky, a v∞°te, ₧e odm∞na nechß na podstoupenou nßmahu zcela zapomenout.
Tßbo°φme, jako obvykle, poblφ₧ Bj÷rli, na poloostrov∞, obtΘkanΘm ze t°φ stran rychle tekoucφ °φΦkou Rauma. Na t·ru vyjφ₧dφme zavΦasu, abychom si dneÜnφ den mohli jaksepat°φ u₧φt. Prvnφ kilometry vedou po asfaltovΘ silnici, ale jφzda nenφ v∙bec nezß₧ivnß. Rauma si vedle nßs prorß₧φ svoji cestu mezi velik²mi b°idlicov²mi skalisky, porostl²mi borovicemi roztodivn²ch tvar∙. Jejφ tok se klikatφ, klidnΘ t∙n∞ st°φdajφ divokΘ pe°eje a vodopßdy. Po obou stranßch ÜirokΘho ·dolφ se zdvihajφ strmΘ strßn∞, porostlΘ nφzk²mi b°φzami, kterΘ jsou potom ve vyÜÜφch polohßch vyst°φdßny pßsem ni₧Üφ vegetace. Vrcholky hor pokr²vajφ u₧ jen kamennß pole a rozsßhlΘ plochy jeÜt∞ starΘho sn∞hu.
Zanedlouho odboΦujeme ze silnice ·zkou cestou nahoru do strßn∞. Zφskßvßme v²Üku a p°φmo pod nßmi pozorujeme °eku Raumu, kterak mezi skalami rozd∞luje sv∙j tok na t°i Φßsti, aby se zanedlouho zase spojila t°emi vodopßdy, padajφcφmi do jedinΘho spoleΦnΘho koryta. Stoupßnφ nabφrß na intenzit∞. Cesta je pokryta pφskem a jemnou Üotolinou a kola se obΦas prohrabßvajφ. S nar∙stajφcφ v²Ükou vyjφ₧dφme zápßsma b°φz do oblasti zakrsl²ch jalovc∙ a jφv. Po sedmi kilometrech a vφce ne₧ Üesti stech metrech p°ev²Üenφ zastavujeme u nφzkΘ kamennΘ boudy Johanhytta. Tak jako stovky podobn²ch stavenφ ve vÜech norsk²ch horßch, je i toto otev°eno a p°ichystßno poskytnout poutnφk∙m nouzovΘ p°φst°eÜφ. Uvnit° jsou kamna, zßsoby d°eva, zßpalky, svφΦka, st∙l, ₧idle, postel, deky, vosky na ly₧e, konvice na vodu, nejnutn∞jÜφ nßdobφ a taky trochu jφdla, jako nap°φklad polΘvky a suÜenky. Mezi zßsobami je rovn∞₧ gulßÜovka záVitany a plnß plechovka gambrinusu a váknize nßvÜt∞v i pravd∞podobnφ dßrci, jakßsi v²prava záBrna, kterß pravd∞podobn∞ d∞lala p∞Üφ p°echod zdejÜφho poho°φ. P°φjemnΘ zjiÜt∞nφ po zkuÜenostech záparkoviÜ¥, kde taky ΦeskΘ pivnφ plechovky najdete, ale vypitΘ a vßlejφcφ se po zemi. Po svaΦin∞, samoz°ejm∞ závlastnφch zßsob, op∞t nasedßme a vyrß₧φme dßl. Od chatky je prudkΘ stoupßnφ vyst°φdßno tak°ka rovinat²m terΘnem. Cesta nynφ vede Üirok²m horsk²m ·dolφm podΘl n∞kolika jezer. Panorama se poznenßhlu m∞nφ. OblΘ kopce z∙stßvajφ vzadu a hory kolem nßs se rßzem stßvajφ divoΦejÜφ. Vjφ₧dφme do krßlovstvφ ostr²ch skalnat²ch Ütφt∙, jejich₧á·boΦφ jsou pokryta ledovci a sn∞hov²mi poli, zß°φcφmi v plnΘm slunci. Ocitßme se vásamΘm srdci Romsdalsk²ch hor, nejstrm∞jÜφch vácelΘm Norsku a vyhledßvan²ch horolezci celΘho sv∞ta.
Po jedenat°iceti kilometrech nechßvßme kola mezi balvany u cesty. Kávodopßd∙m je to jeÜt∞ p∙lhodina p∞Üky. Brodφme studenou byst°inu a krßΦφme m∞kk²m kobercem liÜejnφk∙. Skalnat²m ·boΦφm hory Geitsida sestupujeme kájezeru Mardalstjorna. Zájezera vytΘkß deset metr∙ Üirokß °φΦka, kterß po necel²ch sto metrech mizφ za skalnφm prahem. Nejodvß₧n∞jÜφ zánßs sestupujφ a₧ na hranu propasti a spat°ujφ mohutn² proud vody, padajφcφ voln²m prostorem do hloubky 297 metr∙. Po dopadu se vodnφ masa znovu odrß₧φ od st∞ny a mohutn²m obloukem padß dalÜφch t°i sta metr∙. Neopakovateln² zß₧itek umoc≥uje okolnφ scenΘrie. Dole pod vodopßdem se leskne modrß hladina jezera Eikesdalsvatnet. Zájeho b°eh∙ vyr∙stajφ strmΘ skalnφ st∞ny, zakonΦenΘ rozeklan²mi vrcholky. Asi kilometr naproti se do ·dolφ valφ dalÜφ vodopßd, kaskßdovit² Severnφ Mardalsfossen.
Nikomu se nechce zpßtky, a proto jeÜt∞ vylΘzßme prudkou skalnatou strßnφ na vrchol Geitsidy. Zájejφho ·boΦφ se otvφrß impozantnφ pohled na zp∞n∞n² bφl² vodopßd, valφcφ se podΘl kolmΘ ΦernΘ st∞ny do hlubiny. Naho°e na planin∞ vychutnßvßme naprostou samotu. Ticho, tolik neobvyklΘ pro civilizacφ ohluÜenΘho Φlov∞ka, podbarvuje jenom vzdßlen² hukot vodopßdu a jemnΘ Üum∞nφ suchΘho liÜejnφku ve v∞tru. Pln²mi douÜky vst°ebßvßme nepopsatelnou rozlohu okolnφho sv∞ta hor.
Na zpßteΦnφ cest∞ pozorujeme divokΘ soby, kte°φ váhorkΘm dni sestoupili záv²Üe polo₧en²ch oblastφ ochladit se vájezeru. Sjezd do ·dolφ °eky Rauma je p°φmo ∩ßbelsk². Roleta pφskovΘ cesty se nßm pokouÜφ vyrazit °idφtka zárukou, kterΘ jsou ji₧ pln∞ zam∞stnßny k°eΦovit²m svφrßnφm brzd. Jezdci se mermomocφ sna₧φ udr₧et na cest∞ a neustlat si váb°ezovΘm porostu. Opravdovß lah∙dka pro bikery.
VeΦer si natφrßme spßlenΘ nosy a l²tka, a p°i ledov∞ vychlazenΘm pivu probφrßme zß₧itky prßv∞ konΦφcφho dne.
© Radek Kunc