öP°φpravaö naÜφ cesty zaΦala vlastn∞ ·pln∞ bez naÜeho p°iΦin∞nφ v roce 1954, kdy 3 evangeliΦtφ misionß°i spoleΦn∞ s pilotem malΘho letadla p°istßli na b°ehu °eky Curaray, sna₧ili se navßzat p°ßtelsk² kontakt s domorodci, co₧ se jim dle jejich denφku tΘm∞° poda°ilo. Co se s nimi stalo pak, o tom domorodci (nativos) z vesniΦky Tiqueno necht∞li mluvit, v₧dy¥ oni u₧ jsou k°es¥anΘ. Pravda vÜak je, ₧e letadlo na zpßteΦnφ cestu ji₧ nikdy neodstartovalo a kanibalismu odnauΦili mφstnφ domorodce a₧ dalÜφ v²pravy. Teprve poslednφ z rodiny û Quijita û dokßzala usp∞t. M∞la Üt∞stφ, Üla do neznßm²ch mφst p∞Üky a sama. D°φv ne₧ ji naÜli bojovnφci kmene, poda°ilo se jφ navßzat kontakt s mladou indißnkou, kterou zlßkal ₧ivot mimo d₧ungli, a tak nedßvno utekla z domova. Nechala se p°emluvit od Quijity, aby s nφ odeÜla do Spojen²ch stßt∙ û rodiÜt∞ jejφ pr∙vodkyn∞. Byla dost inteligentnφ, aby mohla studovat v angliΦtin∞ a poznat nßÜ usp∞chan² ₧ivot. Quijita se od nφ samoz°ejm∞ nauΦila jazyku huaorani, a tak kdy₧ se po mnoha letech ob∞ vrßtily do To±anpari uprost°ed d₧ungle, nep°ivφtal je nßΦelnφk∙v kotlφk, ale byly p°ijaty celkem vlφdn∞.
Äe to znφ neuv∞°iteln∞, ₧e to znφ jako pohßdka? Mn∞ urΦit∞ ano, ale reprodukuji jen to, co jsem si zapamatoval jß a m∙j diktafon z debat kolem tßborov²ch oh≥∙ kmene Huaorani.
Dnes u₧ je p∙sobenφ misionß°∙ vid∞t na ka₧dΘm kroku, vlastn∞ nßm umo₧≥uje tyto konΦiny navÜt∞vovat. V souΦasnosti u₧ nejsou HuaoraniovΘ v∙bec nebezpeΦnφ, ctφ naÜeho Boha, a navφc jsou to lidΘ up°φmnφ a srdeΦnφ, s vyt°φben²m smyslem pro humor, Φasto i dost Ükodolib². Nazφ u₧ nechodφ, polonazφ jen v²jimeΦn∞.
Je zajφmavΘ, ₧e ve v∞tÜin∞ z nich, ani v mlad²ch, kte°φ studujφ nebo pracujφ mimo d₧ungli, nenφ touha ₧φt mimo svΘ rodiÜt∞. Pokojn² ₧ivot v rodnΘ vesnici jim vyhovuje. Blφ₧ k civilizaci je zavßdφ touha po vzd∞lßnφ a nutnost vyd∞lat n∞jakΘ penφze.
Nßs do vesniΦky Tiqueno dopravila dv∞ malß letadla, musela let∞t n∞kolikrßt, aby nßs odvezla vÜechny. Äeny a d∞ti z celΘ vesniΦky se seb∞hly kolem hned po p°φletu a velmi ₧iv∞ a zcela bez zßbran komentovaly naÜe obleΦenφ a patrn∞ i nßs samotnΘ û Φasto se p°i tom smßly. Po malΘ chvφli k nßm p°istoupil jeden z v²znaΦn²ch mu₧∙ kmene, p°φrodnφm barvivem vÜem nakreslil na nos Φelo a tvß°e syt∞ Φervenou teΦku a nasadil na hlavu bφlou Φelenku z palmovΘho listu. Tφm si nßs oznaΦili jako p°ßtele. Tento ceremonißl se zachoval jeÜt∞ z dob kdy byli s okolnφmi kmeny Φasto ve vßleΦnΘm stavu. Nßsledovalo vÜeobecnΘ p°edstavovßnφ a nßvÜt∞va obydlφ nßΦelnφka. Ch²Üe m∞la dv∞ mφstnosti, jednu na spanφ a v∞tÜφ na bydlenφ, va°enφ, prßci i odpoΦinek. Nabφdli nßm banßny, juku (maniok), a va°enΘ stehno z opice.
B∞hem dvou dn∙ strßven²ch v Tiweno jsme proÜli d₧unglφ ke kajmanφmu jezφrku, pr∙vodce pro nßs ulovil papouÜka otrßven²m Üφpem, sami jsme si vyzkouÜeli p°φpravu Üφp∙ a st°elbu foukaΦkou (samoz°ejm∞ bez curare). ProhlΘdli jsme i dalÜφ stavenφ, vid∞li jsme co va°φ, n∞kte°φ ochutnali i kvaÜen² nßpoj ½ΦiΦa╗. Ukßzali nßm splΘtßnφ palmovΘho vlßkna na provßzek a jak se z n∞j vß₧ou taÜky, hamaky a n∙Üe, mohli jsme si tyto p°edm∞ty dennφ pot°eby koupit. Mn∞ se poda°ilo zφskat foukaΦku i se Üφpy od Omy, jednoho ze starÜφch kmene. Byl to on, kdo se prvnφ z Huaorani∙ nauΦil Üpan∞lsky.
╚as tu letφ hrozn∞ rychle, u₧ pokraΦujeme dßl, chvφli p∞Üky m∞lkou °ekou a na dlaban²ch lodφch, pak zas na balsov²ch vorech, kterΘ pro nßs indißni vΦera postavili. Cestou jφme velmi lahodnΘ ovoce vino silvestre. Plavba vÜak nenφ bez problΘm∙, n∞kolik dn∙ neprÜelo a °eka mß prßv∞ mßlo vody. N∞kte°φ z nßs rad∞ji zavrhujφ vory a s indißnem v Φele (jinak by to ani neÜlo) jdou do To±anpari nap°φΦ pralesem, naÜt∞stφ nalehko batohy se vezou na dlabanΘ lodi.
V To±anpari jsme doÜli pozdravit se±ora presidente vÜech Huaorani∙ a u₧ nßs Φekajφ 4 hodiny cesty pralesem. Hned na zaΦßtku se kolem nßs shlukujφ opice, loudφ banßny, a kdy₧ n∞jakΘ dostanou, skßΦou nßm i po zßdech. Kolem lΘtajφ tukani a papouÜci.
NaÜi pr∙vodci-nosiΦi nßm odlehΦili Φßst zavazadel, jß si nechßvßm nΘst pouze nov∞ nabytou foukaΦku, asi bych se t∞₧ko dokßzal proplΘtat ·zkou cestou pralesem s tyΦφ 3 m dlouhou.
A nynφ bych nechal slovo svΘmu denφΦku.
Je to d₧ungle jak mß b²t, podlΘzßme padlΘ stromy 40 m dlouhΘ, blφ₧φme se k °ece, prochßzφme tunelem z helikoniφ, jejich a₧ t°iΦtvrt∞metrovΘ kv∞ty jsou na dosah, mot²li velcφ i malφ, mod°φ i ₧lutφ okolo nßs plßcajφ sv²mi k°φdly. A¥ se Φlov∞k dotkne kterΘhokoli listu, skoΦφ na n∞j alespo≥ 5 mravenc∙. Mßme vÜechno ·pln∞ mokrΘ, jsme zpocenφ, vÜechno na nßs zvlhlo, jsme ve stφnu a je nßm p°itom horko. A je nßm fajn, vlastn∞ je to parßda, jen kdyby ten batoh netφ₧il do zad. Te∩ u₧ jsou mravenci vychytralejÜφ, neb∞hajφ zmaten∞ sem a tam a jak na m∞ skoΦφ, ihned se zakousnou, zato jich je trochu mΘn∞. Chvφli potΘ, co jsme opustili °eku, jsme si prohlΘdli bambusovΘ v²honky. NejkratÜφ m∞l 8 a ty dalÜφ 10 nebo 12 m, pak tam byl jeden krßtk² û jen p∙l metru, ale star² byl asi dva dny a m∞l skoro 20 cm v pr∙m∞ru. Takov² v²honek vyrazφ listy, teprve a₧ kdy₧ doroste 10 û 12 m a prorazφ koruny okolnφch strom∙.

D₧ungle je fantastickß, vÜechno tu opravdu kypφ ₧ivotnφ silou (ono je to taky nutnΘ, proto₧e co nekypφ, nenajde svΘ mφsto na slunci). Tak m∞ to p°im∞lo p°ipomenout si svΘ d°φv∞jÜφ cesty na Pamφr a ìan èan, tam ve v²Üce 4500 m byly takΘ hustΘ koberce trßvy, ale nebyly vyÜÜφ ne₧ 5 cm, kytky a ke°φky jakbysmet. U nßs trßvy v²Üky 50 cm a v ekvßdorskΘm pralese alespo≥ 5 m. Cφtφm, ₧e asi v tomhle pom∞ru jsou tyhle krajiny ½vybaveny╗ tou prap∙vodnφ ₧ivotodßrnou silou p°φrody. Citliv∞jÜφ lidΘ tvrdφ, ₧e na n∞ z pralesa p°φmo d²chß.

P°φprava ÜφpovΘho jedu.

Cestou jsme se dost Φasto v∞novali focenφ a p°φrodopisn²m p°estßvkßm, pr∙vodci-nosiΦi nßm ukazovali, co se dß jφst, jakß bylina se pou₧φvß proti hadφmu uÜtknutφ, z kterΘ palmy se d∞lajφ foukaΦky a z kterΘ Üφpy do nich, kde ₧ijφ raci a z kterΘho pot∙Φku se dß voda pφt û my jsme ji stejn∞ rad∞ji sterilizovali. V∞tÜina naÜich pr∙vodc∙ Üla s nßmi celou cestu bosa, bez znßmek v∞tÜφ ·navy, beze strachu z had∙ a vÜech ostatnφch ½d₧unglov²ch╗ potvor. U₧ jen pozorovat je, jak jsou ve svΘ d₧ungli spokojenφ a Ü¥astnφ, p°izp∙sobenφ na ₧ivot v nφ, byl opravdu zß₧itek.
Centro Quijita (dalÜφ naÜe zastßvka), pro mnohΘ z nßs jedno z nejp∙vabn∞jÜφch mφst na Zemi. P∞t ch²Üφ z palmov²ch stonk∙, kryt²ch jen palmov²mi listy, uprost°ed zelenΘho pralesa na skalnφm ostrohu vytvo°enΘm soutokem °φΦek Quirimeneno a Ahuencara. V okolφ malinkß pole, doslova vyrvanß pralesu. A samoz°ejm∞ ₧ßdnß elekt°ina, ani v baterce starosty jako v jin²ch vesnicφch. Cpeme se tu lahodn²mi plody pacae, va°φme si dobroty z naÜich zßsob, koupeme se, jezdφme na dlabanΘ lodi a veΦer zpφvßme u ohn∞ s kytarou. NaÜi pr∙vodci nßs nauΦili, jak vypadß liana curare a jak se z nφ p°ipravuje ½kurarovß marmelßda╗, je₧ se nanßÜφ na Üφpy vyst°elovanΘ foukaΦkou. Ukßzali nßm, jak se bubnuje do ko°en∙ strom∙, kdy₧ se lovci svolßvajφ, a v noci p°i m∞sφΦku chytßm podle jejich nßvodu vrhacφ sφtφ asi 10 ryb. ╚ßst jich jφme v polΘvce, a kdo chce, m∙₧e ochutnat syrovΘ jen tak pokapanΘ citronem. Tady je p°φroda opravdu Φistß a vybφzφ k nßvratu k p∙vodnφm zvyk∙m.
Indißnskß samota se probouzφ do novΘho dne. Neustßle bzuΦφ cikßdy, jejich₧ zvuk nßs provßzφ celou cestu, n∞co se mi Ükrßbe pod podlß₧kou stanu a mßm trochu strach, aby se mi n∞jak² Ütφr nedoÜkrabal a₧ na k∙₧i, do toho vÜudyp°φtomnΘ zvuky: ₧blu≥kßnφ, kvßkßnφ, vrzßnφ, navφc Üum∞nφ soutoku dvou °φΦek. Zvuky p°φmo jak z n∞jakΘ relaxaΦnφ kazety. No, a proto₧e je rßno a Φekß nßs p∞kn∞ dlouhß t·ra, tak taky vÜeprobouzejφcφ kokrhßnφ kohouta, ·pln∞ ΦeskΘ, stejn∞ nep°φjemnΘ, stejn∞ usilovnΘ. Ach jo!
Z Centro Quijita jsme odeÜli v 7 hodin, po 12,5 hodinßch v d₧ungli jsme u Rφo Arajuno a Φekßme na lodiΦku (nebo na kajmana, a₧ nßs ½zblafne╗ û jak mi prßv∞ Bo°ek napovφdß). LodiΦka nep°ijφ₧dφ, volφme jinΘ °eÜenφ. Te∩ se prßv∞ plavφ Bo°ek po ½kajmanφ╗ °ece na voru, nohy mß ve vod∞ a je mu to fuk, kajmani naÜt∞stφ hodujφ n∞kde jinde. Vor jsme spφchli docela rychle a snadno, proto₧e tam byly p°ipravenΘ Φty°i bezvadn∞ vyschlΘ balzovΘ kmeny se zvlßÜtnφmi ·chyty, do nich₧ staΦilo prostrΦit naÜe hole, pr∙vodce to vÜe svßzal vlßkny z helikoniφ a lißnou, a jelo se.
NaÜi cestu d₧unglφ jsme zakonΦili v m∞steΦku Ahuano v ·tulnΘ hosp∙dce, zavrÜili peΦen²m ku°etem a spoustou dotaz∙ na naÜe d°φve pr∙vodce a nosiΦe, nynφ kamarßdy, jak se d∞lß dlabanß lo∩, jak pestrß je jejich kuchyn∞, jak vyrobit foukaΦku a jak Üφpy do nφ, a spoustou dalÜφch v∞cφ, na kterΘ p°edtφm nebyl Φas.
Nßsledujφcφ den jsme si vyr²₧ovali n∞kolik zlat²ch zrnek p°φmo na plß₧i naproti naÜφ hosp∙dce a motorovou lodφ odjeli do m∞steΦka Puerto Misahuallφ, le₧φcφho u₧ na samΘm okraji d₧ungle, a odtud do lßze≥skΘho m∞steΦka Ba±os sm²t poslednφ zbytky pralesa v termßlnφch pramenech.

Radim HanuÜ