Vydat se do Rumunska v₧dy vy₧aduje
trochu odvahy a odhodlßnφ. Kdy₧ jsme se tam s Petrem Jansou chystali s automobilem
a s horsk²mi koly na zahrßdce, m∞li nßs n∞kte°φ p°ßtelΘ mßlem za blßzny.
TuÜili jsme sice, ₧e naÜe èkoda Favorit nebude z mnoha hledisek v tΘto
zemi, kde znajφ pouze Dacie, p°φliÜ v bezpeΦφ, ale pot°ebovali jsme ji pro
spln∞nφ naÜeho plßnu, na kter² jsme m∞li pouze 14 dnφ: projet na kolech
nejhezΦφ oblasti severnφch Karpat - Maramure║ a Bucovinu.
Hranice po celonoΦnφ jφzd∞ celkem ·sp∞Ün∞ p°ekraΦujeme
poblφ₧ Oradea a mφ°φme do m∞sta Cluj Napoca, kde se mßme setkat s kamarßdem,
kter² pro nßs mß mapy. Radu, jak se tento rumunsk² cyklista a student biologie
jmenuje, nßs vybavuje nejenom mapami, ale p°idßvß i cennΘ rady a doporuΦuje nßm
n∞kterΘ trasy. Po krßtkΘ prohlφdce m∞sta, kterΘ by si rozhodn∞ zaslou₧ilo trochu
vφce Φasu, sm∞°ujeme na sever, do hor Maramure║. Proto₧e rumunskΘ silnice nemajφ
prßv∞ nejlepÜφ reputaci, jedeme obez°etn∞, co₧ se nßm n∞kolikrßt vyplßcφ.
Rumunskß klasifikace d∞lφ silnice na tzv. ôdrum modernizatö (hlavnφ silnice,
mΘn∞ ne₧ 1 dφra/m2) a ôdrum nemodernizatö (vφce ne₧ 1 dφra/m2).
DalÜφ zajφmavostφ je vysok² provoz ko≥sk²ch potah∙, kterΘ zde dosud nebyly
vytlaΦeny nßkladnφmi automobily.
KoneΦn∞ nßs Φekß prvnφ den na kolech. Projφ₧dφme vesnicemi a
kdekoliv zastavφme, ihned vzbuzujeme zßjem, p°edevÜφm u d∞tφ. NaÜe modernφ
horskß kola jsou v Rumunsku skuteΦn∞ vzßcnostφ, a proto musφme neustßle
odmφtat nabφdky na odkoupenφ, Φi jejich v²m∞nu za cigarety a jinΘ hodnotnΘ
zbo₧φ. V Surde║ti zastavujeme u nejv∞tÜφho d°ev∞nΘho kostela, jak² jsme kdy
vid∞li, jednß se dokonce o nejv∞tÜφ d°ev∞nou stavbu v Evrop∞ - v∞₧ kostela
je 45 m vysokß. Vnit°nφ st∞ny jsou p°ekrßsn∞ vymalovßny a k v²zdob∞
p°ispφvajφ i d°ev∞nΘ ikony. Kdy₧ vyjdeme z p°φtmφ znovu ven, Φekß na nßs
hlouΦek d∞tφ, nabφzejφcφch celkem p∞knΘ krystaly. Smlouvßme cenu a Petr nakonec
podlehne asi ÜestiletΘ holΦiΦce s krßsn²mi kukadly a za 5000 Lei kupuje dr·zu
k°emene a koΦiΦφho zlata. Po n∞kolika kilometrech, ve m∞steΦku Cavnic, se
vysv∞tluje zdrojnice d∞tsk²ch obchodnφk∙. Celß oblast je bohatß na r∙znΘ
ne₧eleznΘ rudy olova, m∞di a zinku, a prodßvanΘ kusy k°emen∙ a jin²ch minerßl∙
tak pat°φ k v²raznΘmu vedlejÜφmu p°φjmu mφstnφch obyvatel. N∞kterΘ
exemplß°e odtud jsou pr² dokonce vystaveny v Nßrodnφm muzeu v Praze.
DalÜφ den projφ₧dφme ·dolφm °eky Iza. Tato oblast je pro
charakteristickou d°ev∞nou architekturu pamßtkou sv∞tovΘho v²znamu. D°evo jako
stavebnφ materißl zde dosud ·sp∞Ün∞ vzdoruje modernφ cihlovΘ v²stavb∞, v ka₧dΘ
vesnici se nachßzφ minimßln∞ jeden d°ev∞n² kostel. CelΘ ·dolφ p°ipomφnß
₧iv² skanzen. Na malΘm vrÜku ve vesnici Ieud zastavujeme u pr² nejstarÜφho
d°ev∞nΘho kostela v Maramure║, kter² je z roku 1364 a z jeho₧ v∞₧e je
p∞kn² rozhled po okolφ. Po krßtkΘm odpoΦinku opouÜtφme silniΦku vedoucφ ·dolφm
a po ·zkΘ vozovΘ cest∞ Üplhßme vzh∙ru. Kraj tvo°φ zvln∞nΘ kopeΦky, kde louky
st°φdajφ ojedin∞lΘ remφzy. Proto₧e je doba senoseΦφ, kopce jsou plnΘ lidφ.
Pracujφ celΘ rodiny, od rßna do veΦera, ka₧d² na co staΦφ. Seno se vrÜφ do
mohutn²ch kupek, a₧ 5 m vysok²ch, kterΘ tak tvo°φ jednu z dominant
krajiny. Poblφ₧ se pasou kon∞, kte°φ veΦer obstarajφ dopravu zp∞t do vesnice.
LidΘ nßm mßvajφ na pozdrav a my pomalu sjφ₧dφme do zapadlΘ Poienille Izei, kde
op∞t najφ₧dφme na silnici.
P°φv∞tivΘ ·dolφ Izy opouÜtφme nßsledujφcφho dne jen neradi a
mφ°φme do podh∙°φ Rodnei, kde dominantou je 2303 m vysok² Pietrosul. Zde
potkßvßme ·₧asnΘ lidi, kte°φ nßm dovolφ n∞kolik dnφ kempovat v jejich
sadu, mezi jablon∞mi a s v²hledem na pohraniΦnφ h°ebeny MaramureÜe, za nimi₧
ji₧ tuÜφme Zakarpatskou Ukrajinu. V sousednφm domku je mal² kolonißl, kde se
dostane v²born² chleba a med. Pro vodu se chodφ ke studni, klasickΘ s rumpßlem a
v∞drem, jakou u nßs znßme u₧ jen z pohßdek. Dφky tomuto v²bornΘmu zßzemφ se
rozhodujeme, ₧e zde z∙staneme dΘle. Okolφ toti₧ slibuje n∞kolik zajφmav²ch
v²let∙.
Nazφt°φ rßno vstßvßme Φasn∞, abychom stihli vlak - lesnφ
·zkorozchodnß ₧eleznice vede do samΘho nitra maramureÜsk²ch hor. Vlak m∞l
odjφ₧d∞t v 7 hodin rßno. Bohu₧el a₧ pohled na kostelnφ hodiny ve Vi║eu de Sus
potvrdil mou zlou p°edtuchu, ₧e v Rumunsku majφ v∙Φi nßm Φas o hodinu nap°ed.
Hodinky jsme si bohu₧el dosud nep°e°φdili, tak₧e vlak musel b²t dßvno pryΦ. Ke
vÜemu jsme ani netuÜili, kde je nßdra₧φ, a ka₧d² z nßs se pustil do
pßtrßnφ na vlastnφ p∞st. Poda°ilo se mi je nalΘzt d°φve ne₧ Petrovi, prßv∞
v okam₧iku, kdy se vlak se sup∞nφm parnφho stroje dßval do pohybu. Moje noΦnφ
m∙ra se v tom okam₧iku zm∞nila ve skuteΦnost. |
|
NaÜt∞stφ se vlak teprve rozjφ₧d∞l, a
tak jsem pomocφ sm∞sice ruÜtiny, ΦeÜtiny, slovenÜtiny, angliΦtiny, proÜpikovanΘ
dosud pochycen²mi rumunsk²mi v²razy, p°emluvil strojv∙dce a zßrove≥ topiΦe
k zastavenφ. Tφmto jsem se stal st°edem pozornosti, tak₧e se nakonec p°ikymßcel
i notn∞ podrouÜen² pr∙vodΦφ a vlakvedoucφ v jednΘ osob∞. P°esv∞dΦil jsem
je, ₧e poΦkajφ 5 minut, jestli se neobjevφ Petr. VzniklΘ pauzy oba operativn∞
vyu₧φvajφ k p°iva°enφ jednoho ze zßv∞s∙ vagonu. Petr se nakonec objevil,
tak₧e po dokonΦenφ opravy vlaku a s 1,5hodinov²m zpo₧d∞nφm vyjφ₧dφme
z nßdra₧φ.
Vlak slou₧φ zejmΘna ke svozu d°eva z okolnφch les∙, tßhne
jej parnφ lokomotiva, za nφ₧ je p°ipojen mal² vagon pro cestujφcφ, zbylΘ vozy jsou
otev°enΘ ploÜiny, na jednΘ z nich sedφme i my. SpoleΦnost tvo°φ v∞tÜinou
lesnφ d∞lnφci, obyvatelΘ ·dolφ a ojedin∞lφ turistΘ. V²hoda otev°enΘ ploÜiny
je ve skv∞lΘm v²hledu, nev²hodou pak pom∞rn∞ vysokß hustota padajφcφch ₧hav²ch
sazφ, obzvlßÜtnφm zß₧itkem je projφ₧d∞nφ tunel∙. Vlak pomalu supφ vzh∙ru
podΘl k°iÜ¥ßlov∞ ΦistΘ °eky Izer a zalesn∞nΘ ·dolφ se postupn∞ svφrß.
Nakonec, trochu i dφlem nßhody, dorazφme po 4 hodinßch na koneΦnou a s ·levou
nasedßme na naÜe kola. JeÜt∞ n∞kolik kilometr∙ stoupßme ·dolφm po vozovΘ cest∞,
obΦas zpest°enΘ brody, abychom potΘ odboΦili na cestu vedoucφ do strmΘho svahu. Po
nßroΦn²ch 5 km se dostßvßme do sedla, odkud se p°ehoupneme na druhou stranu hor a
sjφ₧dφme zp∞t do naÜeho kempu.
Po n∞kolika dalÜφch dnech p°ekonßvßme sedlo Prislop a dostßvßme
se tak do oblasti Moldavia, kraje malovan²ch byzantsk²ch klßÜter∙ v horßch Bucoviny.
Tyto 400 let starΘ pravoslavnΘ citadely jsou i hlavnφm magnetem naÜeho pobytu v
Bucovin∞. Jejich zvlßÜtnostφ jsou dochovanΘ fresky - jakΘsi billboardy st°edov∞ku.
Jsou na nich zobrazeny rozliΦnΘ nßbo₧enskΘ motivy, Φasto velice morbidnφ a do
detailu propracovanΘ. Na rozdφl od italsk²ch fresek je tlouÜ¥ka malby pouh²ch 0,25
mm, p°esto se dochovaly v p∙vodnφ podob∞ a barevnΘ sv∞₧esti! ╚ßsteΦn∞ na
kole a ΦßsteΦn∞ i autem jsme objeli 5 nejznßm∞jÜφch klßÜter∙, z nich₧
ka₧d² je trochu jin². M∞ osobn∞ nejvφce zaujal klßÜter Sucevi■a, na n∞j₧ je
nejhezΦφ pohled z p°ilehlΘho pahorku.
PotΘ, co prok°i₧ujeme Bucovinu, se pomalu vydßvßme zßpadnφm
sm∞rem, zp∞t dom∙. JeÜt∞ mßme ale v plßnu p°ejezd h°ebene Gutεiului. Na
cestu se nakonec vydßvßm sßm, Petr zatφm hory objede autem a sraz mßme domluven² u
ôveselΘho h°bitovaö v Sπpεn■a. Tuto cestu nßm poradil Radu, a tak
nep°edpoklßdßm ₧ßdn² problΘm. SkuteΦn∞. A₧ do prvnφho sedla jde vÜe jak po
mßsle. Zde ale mφsto rozcestφ nachßzφm jen zm∞¥ cest, z nich₧ ani jedna nenφ
p°esv∞dΦivß. Po chvφli vßhßnφ to zkouÜφm vyluΦovacφm zp∙sobem a na druh²
pokus se zdß, ₧e jsem nalezl tu sprßvnou, co₧ mi k²vßnφm z malinφ potvrzuje
rumunskß sta°enka. Dßle je jedin²m orientaΦnφm vodφtkem slunce, nebo¥ z mapy
vφm, ₧e cesta vede p°φmo na jih. Lesy jsou tu opravdu hlubokΘ, ale dobrou nßladu mi
udr₧uje vynikajφcφ poΦasφ. Po hodince cesty mi jak²si sta°φk na otßzku
ôSπpεn■a?ö, po nφ₧ nßsleduje mßchnutφ mojφ ruky vp°ed, odpovφdß ôDa!ö,
tak₧e stßle jedu dob°e. P°ejedu dalÜφ sedlo, za nφm₧ se cesta m∞nφ na lesnφ
asfaltku a vine se ·dolφm podΘl potoka. Po tΘ d°in∞ v kopcφch mßm radost ze
sjezdu, tak₧e kdy₧ si vÜimnu, ₧e polednφ slunce mßm v zßdech, je u₧ pozd∞ a
musφm se vrßtit dobr²ch 15 km zp∞t do kopce. Navφc mi n∞kde ulet∞la lßhev i s
koÜφkem a v kapse mßm poslednφ mⁿsli tyΦinku. Sprßvnou odboΦku nachßzφm
s pomocφ onoho sta°φka, kter² se sem mezitφm pomalu doÜoural, zatφmco jß
najel na kole o 30 km vφc. DalÜφ kilometr a zase rozcestφ! Je mi u₧ trapnΘ op∞t
Φekat na d∞deΦka, aby mi poradil, a tak to risknu a jedu vpravo, po 2 km se to opakuje
znovu, tentokrßt zvolφm levici. Nßlada klesß k bodu mrazu. U₧ dßvno nevφm,
jestli jedu dob°e, mßm ukrutn² hlad a u₧ te∩ p°es dv∞ hodiny zpo₧d∞nφ. KoneΦn∞
vyjedu z lesa. P°ede mnou se tßhnou zdßnliv∞ nekoneΦnΘ louky a v dßlce
spat°φm nßkladnφ auto sov∞tskΘ v²roby. Na mou obvyklou otßzku se dozvφm, ₧e jedu
sprßvn∞, bohu₧el to mßm jeÜt∞ 25 km. Tento poslednφ ·sek p°ipomφnß dφky
akutnφmu nedostatku cukru v mΘ krvi spφÜe potßcenφ ne₧ jφzdu na kole, p°esto
stihnu obdivovat stßdo divok²ch konφ, voln∞ pobφhajφcφch po rozlehl²ch loukßch.
U h°bitova Φekß Petr a jeÜt∞ ten den se vydßvßme na zpßteΦnφ cestu.
Drum Bun!
Jan Hocek |