JAK JSME (NE)SJELI KALNOU ╪EKU
Celß ta cesta zaΦala dost neÜ¥astn∞. Kdy₧ jsme v p∙lce zß°φ vyskoΦili v Moskv∞ z vlaku a uhßn∞li na letiÜt∞ Domod∞dovo, v metru si uv∞domili, ₧e jsme ve vlaku nechali balφk plovacφch vest a stan, a poslΘze podnikli prochßzku se°azovacφm nßdra₧φm kdesi na periferii a vÜe naÜli, °φkali jsme nadÜen∞ jeden druhΘmu, ₧e u₧ jsme si sv∙j dφl sm∙ly vybrali a te∩ vÜe p∙jde hladce. Optimismus nßm vydr₧el dv∞ hodiny. Do okam₧iku, kdy si nßÜ vedoucφ a uznßvanß vodßckß autorita Honza sundßval z ramen transportnφ sud tak Üikovn∞, ₧e si jφm p°irazil dla≥ ke ÜpinavΘmu betonu letiÜtnφ plochy. A tak zatφmco jeho t°i p°era₧enΘ prsty Φn∞ly v nep°irozenΘ poloze vzh∙ru k obloze jako bo₧φ varovßnφ a mezi cßkanci oleje se objevil rud² flek, pochopili jsme, ₧e tentokrßt to tak jednoduchΘ nebude. Potvrdili jsme si to znova, kdy₧ jsme pak u₧ po cest∞ z DuÜanbe, kde nßs Honza se zasßdrovanou rukou s Φn∞jφcφm kusem drßtu dohonil, uvid∞li °eku Obichingou. Tedy p°esn∞ji °eΦeno v okam₧iku, kdy₧ jsme se naÜich kamarßd∙ z Permu zeptali, kter²₧e Φlov∞k tuhle Üφlenou masu vody, bublin a pφsku valφcφ se p°es balvany oklasifikoval jako p∞tku, a p°φtel Volo∩a se na nßs pobaven∞ usmßl a odv∞til: ôJak jste p°iÜli na to, ₧e to je p∞tka? Tohle je jedna z nejt∞₧Üφch Üestkov²ch °ek v Sojuzu, dokonce ji n∞kte°φ za°azujφ mezi p∞t nejt∞₧Üφch v∙bec. My jsme se na jejφ splutφ p°ipravovali n∞kolik let.ö Zkrßtka - sm∙la se na nßs zaΦala lepit u₧ dßvno p°edtφm, ne₧ jsme sedli do vlaku. Do popisu kilometrß₧e °eky Obichingou, kter² jsme sehnali, se vloudila chybiΦka. Ztratila se malß, mr≥avß, p°φmo nanicovatß nehmotnß v∞ciΦka, ta krßtkß svislß Φßrka, kterou se V liÜφ od VI. Kdy₧ se pak Volo∩a dost vynadφval na naÜe pobledlΘ ksichty, s humorem sob∞ vlastnφm dodal: ôTo, co te∩ uvidφte, je p∞tka. Ta nejt∞₧Üφ Üestkovß mφsta nejsou vid∞t, proto₧e jsou na dn∞ hlubok²ch skalnφch ka≥on∙.ö Navrhl nßm, abychom nejezdili nejt∞₧Üφ vrchnφ ka≥on a zaΦali a₧ pod nφm. Nemusel nßs dlouho p°emlouvat. T°i dny jsme strßvili na poloostrov∞ z naplavenΘho kamenφ. Z pravΘ strany dv∞st∞kubφkovß Obichingou, z levΘ jejφ stokubφkov² p°φtok Obimazor, za zßdy a₧ k obloze pamφrskΘ kopce a kdesi za nimi Pik Komunizmu a ledovec Garmo, ze kterΘho Obichingou pramenφ. CelΘ dny nßm naÜe hovory podbarvoval hukot pe°ejφ, kterΘ nikde nezaΦφnajφ ani nikde nekonΦφ, kterΘ k tΘhle °ece pat°φ stejn∞ p°irozen∞ jako k ₧eleznici koleje. ╪eka Φlov∞ka brzo odnauΦφ Üeptat a v rßmusu se ztrßcφ i vzteklΘ odseknutφ zaznφvajφcφ obvykle potΘ, co jeden druhΘmu zavadφme neopatrn²m slovem o napru₧enΘ nervy. VeΦer si lehneme do stan∙ a mφsto sn∙ nßm v hlav∞ vφ°φ ostr² rachot balvan∙ neustßle se valφcφch po dn∞ °eky. Pak potkßvßme na b°ehu jeden druhΘho, ty taky nem∙₧eÜ spßt, vi∩, v mrazivΘ noci sedφme na nßplavce a dφvßme se na bφlou vodu ₧enoucφ se pod nßmi. Obichingou znamenß tßd₧icky Kalnß °eka. Nßzev p°φhodn², jeÜt∞ nikdy jsme nevid∞li ledovcovou °eku, kterß by v sob∞ m∞la tolik pφsku. Pφsek spoleΦn∞ s nφzkou teplotou vody (2 - 3 oC ) zp∙sobuje, ₧e voda je hustÜφ, jakoby tvrdÜφ, a i na pohled malΘ vlny a pe°eje majφ nezvyklou sφlu. Splutφ Obichingou se zaΦφnß ve v²Üce 2500 m a po 200 km konΦφ na 500 m. Pr∙m∞rn² gradient 10 m/km °adφ Obichingou mezi °eky s nejv∞tÜφm spßdem p°i tomto pr∙toku. |
Z pokroucen²ch kmen∙ b°φzek a olÜφ, jedinΘho d°eva v okruhu mnoha desφtek kilometr∙ (pomineme-li topolovΘ v∞trolamy, kterΘ jsou asi nejcenn∞jÜφm majetkem vesniΦan∙), jsme vytesali p∞t p°φΦn²ch b°even, havlinky a dv∞ h°ebla. Pak jsme vÜe svßzali dohromady se Üesti nafouknut²mi vßlci a dohustili jeÜt∞ o dv∞ Φßrky vφc ne₧ obvykle. Celß ta obluda, nazvanß sv²mi milujφcφmi konstruktΘry Matylda V, se celkem sluÜn∞ zpevnila a stala se tak prvnφ v∞cφ, kterß nßm od zaΦßtku naÜφ cesty zvedla nßladu. ╚tvrt² den rßno jsme sbalili v∞ci do sud∙, Honzovi p°etßhli p°es sßdru igeli¥ßk s gumiΦkou a v improvizovanΘ sestav∞ vyrazili. ┌navn²m zp∙sobem, kdy jsme p°ed ka₧d²m podez°el²m ·sekem zastavovali a prohlφ₧eli, proto₧e po p°edchozφch zkuÜenostech u₧ jsme naÜφ kilometrß₧i nev∞°ili, jsme po t°ech dnech dorazili k zaΦßtku prost°ednφho ka≥onu. Jednodennφ pr∙zkum a ΦßsteΦnΘ spuÜt∞nφ na lan∞ po skalnφ st∞n∞ nßm umo₧nily na vlastnφ oΦi zhlΘdnout zmaterializovanΘ nejhr∙zn∞jÜφ sny vodßka. A pak jsme sed∞li na skßle nad mφstem, kde se tΘm∞° cel² pr∙tok valil pod balvan velikosti rodinnΘho domku, a povφdali si s vesniΦany z blφzkΘho kiÜlaku.
D∞dulu jsme zklamali. Rozebranou Matyldu jsme nalo₧ili do vyÜkemranΘ sanitky, p°evezli a₧ pod ka≥on a Üli se podφvat na kluky z Permu, kte°φ nßs mezitφm dojeli. Tak jsme m∞li mo₧nost na vlastnφ oΦi vid∞t, jak to vypadß, kdy₧ °eka nacucne vor o v²tlaku dv∞ a p∙l tuny, protßhne ho pod skßlou a pak rozervan² na kusy vyplivne vΦetn∞ potluΦenΘ a poloutopenΘ posßdky, aby je a₧ po dlouh²ch stovkßch metr∙ pustila ke b°ehu. A potom jsme lo∩ znovu postavili a pluli pe°ejemi dßl, za₧ili zem∞t°esenφ a pφseΦnou bou°i, v ·pln∞ vykoupenΘm obchod∞ vy₧ebrali m²dlo a umyli se, a pak dali pusu naÜim holkßm za to, ₧e to s nßmi p°e₧ily. Nad spodnφm ka≥onem si spoleΦn∞ s Honzou °ekli, lepÜφ ₧ivej srab ne₧ mrtvej frajer, rozebrali Matyldu a nasedli do mr≥avΘho letad²lka. Vzneslo se s nßmi jako moucha ztracenß mezi st∞nami obrovskΘho ·dolφ a dole hluboko pod nßmi se ve slunci leskla olov∞nß hladina tΘ neskuteΦnΘ °eky s vlnami z°eteln²mi i z kilometrovΘ v²Üky. A tak dodnes nevφm. Sjeli jsme Kalnou °eku, nebo ne? Text a foto: Jarda Lhota |
ôNa tomhle mφst∞ u₧ se utopilo
hodn∞ lidφ, za t∞ch osm let, co tady zaΦali jezdit, tak deset,ö vyklßdß sta°φk
a na otßzku, kolik vodßk∙ tady jezdφ, odpovφdß. ôAsi tak dv∞ lod∞ roΦn∞
a skoro poka₧dΘ se n∞kdo utopφ. Ale letos jeÜt∞ nikdo. Je tepl² podzim
a proto je vφce vody ne₧ obvykle, tak jeÜt∞ nikdo nejel. Kdy to pojedete vy?
P°ijdeme se podφvat.ö