HORY A P╪═RODA SKOTSKA

Britßnie je v mnoha sm∞rech p°esn∞ takovß, jak se o nφ vyprßvφ. Jen vezm∞te do ruky ╚apkovy AnglickΘ listy. Anglie je zem∞ rodinn²ch domk∙, zahrad a zahrßdek, ovesn²ch vloΦek a anglick²ch gentleman∙, anglick²ch ladies a anglickΘ mlßde₧e, kterß kaÜle na tradice svΘ zem∞. Za p°elidn∞n²m a hluΦn²m Lond²nem zaΦφnß anglick² venkov, louky s hustou zelenou trßvou, na kter²ch se pasou hu≥atΘ anglickΘ ovce. A kdy₧ pojedete dßl na sever, p°ijedete do Skotska. Do krßsnΘ drsnΘ zem∞, plnΘ hor, v°esoviÜ¥, jezer a °ek.

Kdy₧ uslyÜφte, jak si BritovΘ vyprßv∞jφ o poΦasφ, neb²vß to a₧ tolik formßlnφ rozhovor, jak by se snad mohlo zdßt. My sami jsme se p°i naÜem putovßnφ po Skotsku nez°φdka oddßvali debatßm o poΦasφ s velk²mi vßÜn∞mi. Kdy₧ toti₧ chvφli svφtφ slunφΦko a hned zase prÜφ, do toho vÜeho vßmi cloumajφ silnΘ poryvy v∞tru a po obloze bez ustßnφ plujφ fantasticky nasvφcenΘ mraky vÜech bizarnφch tvar∙, a to vÜechno rßmuje nßdhernß duha..., to potom nejde o poΦasφ nemluvit.

Pravda, kdy₧ jsme p°ipluli do Doveru, stejn∞ jako kdy₧ jsme odtud odplouvali, svφtilo slunφΦko. V tu chvφli byly ale zata₧enΘ naÜe tvß°e. Pr∙vodce, kter² potom cel² zßjezd chodil v Üus¥ßkßch, najednou z autobusu vystoupil v na₧ehlenΘ koÜili a kravat∞ a Üel za cel² autobus vzdorovat neosobnφmu imigraΦnφmu ·°ednφkovi. Je zajφmavΘ vid∞t, kterak se Britßnie brßnφ imigrant∙m, ale trochu to Φlov∞ka zaskoΦφ.

Potom jsme se u₧ blφ₧ili k horßm. K zelen²m horßm, kterΘ vlastn∞ ani v Anglii, ani ve Skotsku nejsou horami v naÜem slova smyslu. Ben Nevis - nejvyÜÜφ vrchol Britßnie mß pouhopouh²ch 1343 m. Nedejte se ale zmßst nevelkou nadmo°skou v²Ükou. Ve skotsk²ch horßch m∙₧ete i ve v²Üce 400 metr∙ nad mo°em bojovat o hol² ₧ivot. PoΦasφ se st°φdß s p°esnostφ Üv²carsk²ch hodinek. SlunφΦko, dΘÜ¥, slunφΦko, dΘÜ¥, a neustßle foukß siln² vφtr. Bez dobrΘ plßÜt∞nky m∙₧ete ve Skotsku i zahynout.

P°ijφ₧d∞l jsem do Skotska s p°edstavou, ₧e poznßm pust², v∞try a deÜti biΦovan² highland - tedy skotskou vysoΦinu. Äivot lidφ v tΘhle, bohem zapomenutΘ pustin∞, kde je Φasto nevlφdno. TakΘ jsem ale cht∞l poznat tenhle kousek zem∞, proto₧e v∞°φm v jakousi harmonii - v p°φrod∞, u lidφ, vÜude.

A¥ jsem byl kdekoliv, kde lidem n∞co schßzelo, kde jim nebylo lehko, v₧dy jsem cφtil, jak bojujφ. VÜiml jsem si, ₧e za to, co chybφ, um∞jφ lidΘ najφt n∞co hezkΘho v sob∞. Nenφ to asi vid∞t hned, ale Φasem to poznßte.

V horßch, v p°φrod∞ to platφ stejn∞. T°eba se ve Skotsku nauΦφte mφt radost z toho, ₧e prÜφ. Pochopφte, ₧e jinak by trßva nebyla tak zelenß, hustß a ovce hu≥atΘ. Mo₧nß vßs napadne, ₧e jinak by ve zdejÜφch horßch nebylo tolik horsk²ch chalup, je₧ jsou v₧dycky otev°enΘ a v nich₧ najdete sucho a krb, ve kterΘm bude veΦer praskat ohe≥. Poznßte, ₧e Skoti nejsou dr₧greÜle a vynalezli whisky, proto₧e co je mß zah°ßt, kdy₧ slunφΦko je tak Φasto schovanΘ v mlze. A mo₧nß zaΦnete mφt rßdi i tu mlhu, kterß dßvß jezer∙m ve Skotsku nßdech tajemna. (Jak jinak myslφte, ₧e by mohla vzniknout bßchorka o lochnesskΘ p°φÜe°e?)

Kouzlo Highlands spoΦφvß v horßch, spoust∞ malebn²ch jezer a Φvachtajφcφ trßv∞ a raÜelin∞ spolu s fialov²mi v°esov²mi koberci. Zßpadnφ pob°e₧φ je rozeklanΘ, plnΘ fjord∙ a jezer, kde lze pro₧φt krßsnΘ chvφle uprost°ed nedotΦenΘ p°φrody. Nejsevern∞jÜφm mφstem je v²b∞₧ek John OÆGroats, kde je takΘ ôLast House of Scotlandö. Vstup je voln² stejn∞ jako prochßzka ke skalnat²m ·tes∙m Duncasby Head. I ty m∙₧eÜ b²t alespo≥ na chvφli posledn∞prvnφm mu₧em nebo ₧enou ve Skotsku.

A potom ostrovy - ·₧asnΘ, romantickΘ a krßsnΘ. Vyvolßvajφ pocit samoty a d²chß z nich dobrodru₧stvφ. N∞kterΘ jsou posety stojφcφmi ob∞tnφmi kameny, jinde najdete nßdhernΘ a nebezpeΦnΘ ·tesy, plß₧e a hlavn∞ - mßlo lidφ. Pro to vÜechno se vydejte alespo≥ na jeden z nich.

Jestli se s nßmi chcete vypravit do Skotska, neslibujeme, ₧e bude hezky. JistΘ je, ₧e vßs ale Skotsko oslovφ, ka₧dΘho zvlßÜ¥ (a asi ka₧dΘho trochu jinak) i nßs vÜechny dohromady. UrΦit∞ se takΘ n∞kolikrßt zah°ejete - a₧ p∙jdeme do hor, u krbu a p°i kyta°e v horskΘ chat∞, a docela jist∞ v palφrn∞ pravΘ skotskΘ whisky.

Text: Petr HlubuΦek, foto: Jaroslav Ulman