Ji₧ p°ed vφce ne₧ 20 lΘty tu byla postavena stßj pro mlad² dobytek, znßmß ôSalaÜö, jmΘno se ujalo tak, ₧e i hlavnφ cesta do hor, po kterΘ se vyhßnφ dobytek na pastvu se naz²vß ôcesta k salaÜiö, nebo takΘ ôcesta do horö.

Po nφ se vydßme na okraj Klekarovy hory /519 m/, kde na rovin∞ cesty, po pravΘ stran∞ v °φdkΘm lese spat°φme jednu z nejstarÜφch Φermensk²ch pamßtek, tzv. ôsmφrΦφ k°φ₧ö. TakovΘto k°φ₧e se podle magdeburskΘho nebo norimberskΘho prßva zaΦaly stav∞t za poslednφch P°emyslovc∙ a stav∞ly se i v dalÜφch staletφch v mφstech, kde p°iÜli vra₧dou nebo v boji o ₧ivot lidΘ. K°φ₧ zde na Kobylici je okresnφm konzervßtorem uznßn jako p∙vodnφ. Postaven byl asi o 50 m v²Üe v lese u dnes ji₧ zaniklΘ cesty po skonΦenΘ t°icetiletΘ vßlce. /v r. 1648/. K°φ₧ je t∞₧k² a masivnφ a je z pφskovce. Byl postaven na svahu, proto se po Φase vyvrßtil. V bor∙vΦφ a pod jehliΦφm byl donedßvna t∞₧ko k nalezenφ. V roce 1979 jej s povolenφm MNV n∞kolik ochotn²ch obΦan∙ p°ivalilo k cest∞ a znovu postavilo. Nenese letopoΦet ani jmΘno, jen kopφ je na n∞m vysekßno a s tφmto se vß₧e nßzev ôKobyliceö. V p°iznßvacφ tabele z roku 1676 se pastvina ΦermenskΘ rychty naz²vß ôKo≥skß hlavaö, z toho se b∞hem doby ujal nßzev ôKobyliceö.

UΦitel Vincenc VaÜφΦek ve svΘ prßci ôStopami minulostiö uvßdφ, ₧e zde ve t°icetiletΘ vßlce padli èvΘdovΘ. Ti v roce 1642 po n∞kolik m∞sφc∙ dr₧eli LanÜkroun. P°i pßtrßnφ po nep°φteli a p°i rabovßnφ selsk²ch statk∙ narazili na cφsa°skou hlφdku, svedli s nφ t∞₧k² boj. Zde na otev°enΘ pastvin∞ p°iÜlo o ₧ivot vφce vojßk∙ z obou stran.

O kus dßle odboΦφme po pastvin∞ k nejvyÜÜφmu bodu Klekarovy hory vysokΘ 519m, odkud bylo d°φve mo₧no shlΘdnout nejen v∞tÜφ Φßst obce ╚ermnΘ, ale i cel² kraj do Üiroka se tßhnoucφ a₧ po obzor nejv²chodn∞jÜφho cφpu Orlick²ch hor s dominantami Such²m vrchem /994 m/ a Bukovou horou /958 m/, Toto ·chvatnΘ panorama se takΘ nejednou stalo nßm∞tem ka malovßnφ.

Pro zajφmavost uvßdφme p°φb∞h kronikß°e Josefa Vacka, jak jej zapsal do kroniky.

ôBylo to po vßnocφch, byl snφh a mrzlo. Tkalc∙ Martin nad∞lal sob∞ v∞jiΦek a cht∞l na Klekarov²ch horßch polφΦit na kvφΦely. èel brzo zrßna /hodiny asi nem∞li/, ne₧ se rozednφ, aby ji₧ byl na horßch. Kdy₧ p°iÜel ke starΘmu prosychajφcφmu je°ßbu, uslyÜel dusot a v zßp∞tφ vid∞l, ₧e se sem ₧enou vlci a Ükrßbali se na strom. Tam se ale dostat nemohli. ZaΦali tedy v²t a sedli si ka₧d² z jednΘ strany pod je°ßb. OΦi jako uhlφky svφtily na Martina. Ten se zprvu potil, ale kdy₧ slyÜel troubit ponocnΘho nad rybnφkem p∙lnoc, zaΦalo ho mrazit. On p°ece nevydr₧φ v takovΘm mrazu sed∞t do rßna na strom∞, p°emrzne, spadne a vlci se do n∞ho pustφ. U₧ mu zaΦaly ·dy tuhnout, kdy₧ ho napadlo, ₧e se vlci bojφ ohn∞. Vzpomn∞l si, ₧e mß v kapse k°esßnφ, n∙₧ s ocilkou, kousek kamφnku /zvan² pazourek/ a hubku. Sßhl do kabßtu, vytßhl k°esßnφ a k°esal, a₧ jiskry zaΦaly padat na zem a na vlky. Ti se polekali a utekli. Za chvφli se jeden vlk ozval na H∙°e a druh² na ╚ervenΘm vrchu. Rychle slezl Martin ze stromu, nechal v∞jiΦky v∞jiΦkami a utφkal co mohl dom∙.ö

èkoda, ₧e je dnes vrchol zarostl² lesem, bez v²hledu. Je to nejvyÜÜφ bod, z n∞ho₧ vÜak i dnes lze Dolnφ ╚ermnou a blφzkΘ okolφ pozorovat.

P°idßme te∩ do kroku a vrßtφme se na cestu. P°i cest∞ je ₧leb na napßjenφ jalovic na pastv∞. My se po chvilce dostßvßme na tolikrßt u₧ uvßd∞nou ôcestu na horßchö. Dßvno a dßvno naÜi p°edkovΘ vedli cestu po horßch, vyhnuli se osadßm, kde p°i potoku byla zamok°enß mφsta a formani pak m∞li s t∞₧k²mi povozy potφ₧e. TakΘ p°esuny vojsk se tudy dßly za dßvnΘ minulosti.

SmφrΦφ k°φ₧ na Kobylici nßm to p°ipomφnß. Cesta vede tΘm∞° po vrstevnici, po levΘ stran∞ jsou p°evß₧n∞ lesy, ale po pravΘ stran∞ krajina Φlen∞nß ·₧lebφm a kopci a prßv∞ v t∞chto mφstech povstalo mnoho pov∞stφ jak je Josef Vacek zaznamenal. Jednu pov∞st uvßdφme:



O p°ekladenΘm meznφku

Za horami mezi polem a loukou bylo za veΦera vid∞t, jak n∞kdo pobφhß po mezi a hlasit∞ volß: ô Kam to mßm dßt, kam to mßm dßt?ö Mezi lidmi se o tom hodn∞ povφdalo a tomu mφstu se ka₧d² vyh²bal. Jednou Üel po mezi u onΘ louky jeden pocestn². TakΘ vid∞l n∞koho volat a pobφhat po mezi. Kdy₧ pocestn² slyÜel ôKam to mßm dßt, kam to mßm dßtö, dodal si odvahy a odpov∞d∞l: ôDej to odkuds to vzalö. Te∩ se zjevenφ k n∞mu p°iblφ₧ilo a on poznal Φlov∞ka, jak nese meznφk. Meznφk (velk² kßmen) polo₧il na pravΘ mφsto a d∞koval sm∞lΘmu mu₧i, ₧e ho zbavil nekoneΦnΘho ·kolu. Vyprßv∞l mu, ₧e za ₧ivota tento meznφk p°elo₧il a pak za trest musel po smrti nosit meznφk tak dlouho, ne₧ mu n∞kdo na jeho volßnφ ôKam ho mßm dßtö, odpovφ: ôDej ho tam, kdes ho vzalö.

P∙da vÜude Φervenß û permsk² ·tvar. I nejvyÜÜφ vrchol rozvodφ na naÜem ·seku se naz²vß ô╚erven² vrchö (528 m) a ten v lese nev²razn∞ nejvyÜÜφ mφsto v blφzkosti Kreuzigerova k°φ₧e, zahaluje. Snad bychom si m∞li p°ipomenout mφsto v lese mezi Klekarovou horou a znßmou Vartou, kterΘ se nalΘzß na severnφ stran∞ h°betu hor. ╪φkajφ tu dosud ôNa horkßchö a lesφk pat°il zaΦßtkem tohoto stoletφ zem∞d∞lci FrantiÜku èilarovi. Tehdy tu zaΦal kopat uhlφ. Pou₧il jednoduchΘho za°φzenφ, rumpßlu, kde Φty°i chlapi toΦili (pozd∞ji benzφn. motoru) a v hlubin∞ n∞kdo vybφral do okovu zeminu. Obecnφ kronika uvßdφ o vrtu tento zßpis: V roce 1912 jsme vrtali ôNa horkßchö a₧ do hloubky 64 m. Slo₧enφ zemskΘ vrstvy je nßsledujφcφ podle poznatku °φdφcφho uΦitele Kulhßnka, znßmΘho geologa: prvnφ vrstva û asi 27 metr∙ û je permsk² ·tvar, potom skßla û k°emen 8 m û a pod skßlou byla asi 1, 55 m bφlΘho ·tvaru o hutnosti kameninovΘho nebo porcelßnovΘho nßdobφ. Potom vrstva t°etihornφho ·tvaru, p°echßzejφcφho do permskΘho ·tvaru promφsenΘho uheln²m povrchov²m lepem a₧ do 60 m hloubky a dßle ·tvar neznßmΘho p∙vodu.ö

Ani v 60 m hloubce vÜak uhlφ nenaÜli. Obec tehdy p°isp∞la èilarovi na jeho nßkladnou a zßslu₧nou prßci Φßstkou 25 korun.

P°echßzφme na katastr obce Petrovic a zde je jeÜt∞ vφce Φlenitß krajina ne₧ v ╚ermnΘ. Hned po pravΘ stran∞ cesty je mφsto, kterΘ se naz²vß ôKorejtkaö. Kdy₧ vyjdeme z tΘto dlouhΘ a srßznΘ ·₧labiny pozemk∙ petrovick²ch, to u₧ nedaleko p°ed nßmi vyvstßvß ôH∙raö, kterß sv²m Üirok²m temenem impozantn∞ dominuje Petrovicφm. NejvyÜÜφ mφsto nad Adamov²m jezerem m∞°i 519 m.

Cel² ·tvar H∙ry i s ji₧nφm svahem k obci je vßpencovΘho p∙vodu (opuka), zatφmco severnφ svah obce je permsk² a cel² katastr i s H∙rou m∞°φ 255 ha. PetrovskΘ polesφ H∙ry mß 85 ha. Obec mß 240 obyvatel a 75 Φφsel. Jak se pom∞ry m∞nily dokazuje dokument Soupis cφrkevnφch realit z roku 1714, kdy Petrovice m∞ly 74 obyvatel na 255 ha a sousednφ obec na druhΘ stran∞ ╚ermnΘ Jakubovice m∞ly na 350 ha 178 obyvatel. Dnes majφ Jakubovice jen 104 obyvatel.

NejstarÜφ pφsemnß zmφnka o Petrovicφch je v listin∞ krßle Vßclava II. z roku 1304, kdy spolu s dalÜφmi obcemi lanÜkrounskΘho panstvφ byly darovßny klßÜteru. SvΘho rychtß°e m∞ly a₧ r. 1700.

V blφzkΘ H∙°e, snad jeÜt∞ p°ed husitsk²mi vßlkami, postavil neznßm² nφzk² Ülechtic nad Adamov²m jezerem d°ev∞nou tvrz. Kde pak obecnφ kronika petrovickß zaznamenßvß n∞kterΘ petrovickΘ pßny. V husitsk²ch dobßch to byl Jenφk z MeΦlova, rod Strachot∙, pak to byli pßnovΘ Blφ₧ivÜtφ z Blφ₧ejova a na Petrovicφch a po nich Jan Licek z R²zmburka a na Petrovicφch.

VÜichni byli nßbo₧enstvφ pod obojφ a jezdili do ╚ermnΘ do kostela sv. Ji°φ. Rodina pßn∙ Blφ₧ivsk²ch vym°ela pravd∞podobn∞ za moru v roce 1585 a byli pochovßni pod dla₧bou kostela. Deska byla p°i p°estavb∞ kostela v r. 1860 vy≥ata a umφst∞na v sφ≥ce boΦnφch dve°φ do zdi. Poslednφ majitel tvrze Jan Licek z R²zmburka a na Petrovicφch po BφlΘ ho°e v r. 1622 prodßvß sv∙j mal² majetek knφ₧eti Lichtensteinovi za 5340 kop a s jin²mi emigranty odchßzφ pro vφru do ciziny. Tvrz byla asi ve t°icetiletΘ vßlce vypßlena a neexistujφ z nφ ₧ßdnΘ poz∙statky.

H∙ra pat°φ k nejzajφmav∞jÜφm okruh∙m Φermensk²m a stezka Φ. 7, kterß prochßzφ cel²m jejφm komplexem a₧ na Blahotinec, nßs seznßmφ s jejφ historiφ, pov∞stmi, rostlinstvem.

ObΦanΘ petroviΦtφ, ne₧ si v roce 1889 postavili svou kapli a v roce 1893 vybudovali vedle kostelnφka h°bitov, chodily cestou okolo Jansovy kapliΦky do ╚ermnΘ a tam takΘ pochovßvali svΘ mrtvΘ. JeÜt∞ zaΦßtkem roku 1800 chodily d∞ti do Ükoly do ╚ermnΘ, potom je uΦil petrovick² chalupnφk ve svΘm obydlφ. A₧ roku 1874 byla postavena Ükola, jak dodnes stojφ na okraji obce. Na druhΘm konci obce nad silnicφ, je₧ byla postavena teprve roku 1906, stojφ b²val² pansk² dv∙r.

Sem chodili i jezdili robotovat osadnφci z ╚ermnΘ i Jakubovic. V roce 1725 bylo ve dvo°e 42 krav, 14 jalovic a 295 ovcφ. V ka₧dΘ chalup∞ dr₧eli kozy, kterΘ se pßsly na ji₧nφm svahu pod H∙rou a odtud se udr₧elo dodnes jmΘno ôKozlinceö.

Petrovice m∞ly i Θru ôuhlokop∙ö. V roce 1899 chudφ chalupnφci zalo₧ili kutacφ spoleΦnost s podφle 20,-- KΦ. V mφstech, kde zastavuje autobus ve vylßmanΘ skßle, na okraji kopali do hloubky 60 m ani₧ narazili na uhelnou vrstvu. Jen na Φern² lepek, kter² se sice roz₧havil, ale nesho°el.

Narazilo se na velmi siln² pramen vody, tak₧e prßce byla ztφ₧ena. Dohled m∞l d∙lnφ in₧en²r z N∞mecka, kterΘho sem pozval lanÜkrounsk² lΘkßrnφk Erxleben. Kutßnφ bylo v roce 1901 zastaveno a jak vypovφdajφ nejstarÜφ pam∞tnφci, haldy ΦernΘ zeminy dlouho tu le₧ely a starß koÜatß hruÜka se do hlubin zem∞ propadla.

I rybnφΦek tu petroviΦtφ m∞li a v n∞m trapiΦe hastrmana. M∞li tu svou zvoniΦku, kterß sho°ela i s n∞kolika okolnφmi chalupami p°i po₧ßru a zvon z tΘto zvoniΦky se roztavil.

Na O┌ uchovßvajφ kamennΘ kladφvko z mladÜφ doby kamennΘ, kterΘ objevili d∞lnφci p°i melioraci.

Odchßzφme z Petrovic okolo ji₧nφho cφpu H∙ry a zastavφme se u n∞kolika chalup s nßzvem ôBlahotinecö. Do nedßvna tu stßly 4 chalupy a ty v₧dy pat°ily do Petrovic. Nßzev pochßzφ od toho, ₧e ne₧ v r. 1906 tu byla vybudovßna silnice, vedly p°es oba potoky û petrovick² i ╚ermenku û d°ev∞nΘ nφzkΘ mosty, kterΘ byly Φasto zaplaveny vodou a lidΘ se pak brodili a plahoΦili.

Tak vznikl nßzev ôPlahotinecö a pozd∞ji se vyvinul ôBlahotinecö. JmenovanΘ mosty p°es potoky nesly nßzev ôOvΦφ mostyö. Po nich honili panÜtφ ovΦßci stßda ovcφ na selskΘ ·hory. ╪φkalo se, ₧e ovΦiΦky majφ zlatΘ no₧iΦky. Na cizφm se pßsly a vlnu st°φhali ovΦßci pro pßny.

Ze silnice u mostu odboΦφme podle lesa doprava. Prochßzφme okolo b²valΘ Jansovy tφrny na len. Tady v dob∞ prvnφ sv∞tovΘ vßlky a hlavn∞ po nφ pracovali obyvatelΘ ╚ermnΘ za nepatrn² v²d∞lek. Jdeme dßle po ôStarΘ cest∞ö, kde opodßl stojφ statky. V pßtem statku na mφrnΘm nßvrÜφ /Φp. 57/ se narodil roku 1899 Jind°ich èt²rsk². Jeho otec, uΦitel v ╚ermnΘ a v Petrovicφch, se na statek p°i₧enil. Syn m∞l b²t po otci uΦitelem, i ·stav uΦitelsk² v Hradci KrßlovΘ vystudoval, ale jeho sklony k um∞nφ jej p°ivedly k malφ°stvφ. Statek prodal a jako akademick² malφ° se v∞noval surrealismu. Zem°el v mladΘm v∞ku za druhΘ sv∞tovΘ vßlky.

Tam, kde se napojuje naÜe cesta na silnici, na jejφ levΘ stran∞, se v dom∞ Φp. 250 narodil v r. 1912 akademick² socha° Ladislav Faltejsek. V lo≥skΘm roce vystavoval svoje prßce v mφstnostech ob°adnφ sφn∞.

A to u₧ jsme nedaleko nßm∞stφ, kde vedle restaurace zahneme k d∞tskΘmu domovu a do prostoru kempu.

Trasa m∞°φ okolo 5 km.

Prameny : Mφstopis Dolnφ ╚ermnΘ: Vincenc VaÜφΦek a Jan DuÜek
P∙dnφ mapa obce Dolnφ ╚ermnΘ
Jansova kronika
Petrovickß kronika
Pov∞sti a prameny Josefa Vacka
Obecnφ kronika
Pam∞ti Φermensk²ch a petrovick²ch obΦan∙