|
|||
Excalibur - prvnφ kontakt JeÜt∞ chvilku jsem se Seexovou sed∞l u stolu a p°em²Ülel o tom, co mi °ekla. Pak jsem vstal a odeÜel. Venku ji₧ netrp∞liv∞ Φekal Max a lingvistka Sendy. "SlyÜeli jste, co °φkala? Asi je p°epracovanß." "SlyÜeli. Bohu₧el musφme °φct, ₧e p°epracovßnφm to z°ejm∞ nebude. Stejnß v∞c se p°ihodila asi polovin∞ naÜich lidφ v kolonii, n∞kolik t²dn∙ po vaÜem odletu." ╪ekl Max. Sendy jen k²vla. "Poj∩te, kapitßne, musφme vßm °φct jeÜt∞ pßr drobnostφ, kterΘ asi nevφte." Tentokrßt promluvila Sendy. VyÜli jsme po n∞kolika schodech do dlouhΘ chodby, na jejφm₧ konci byl vid∞t otvor. Byl to v²tah, kter²m jsme sjeli nejmΘn∞ o sto pater. Mφstnost, do kterΘ jsme se dostali, vypadala pon∞kud jinak, ne₧ ty co byly naho°e. Byla zde jenom jedna a byla obrovskß. VÜude se nachßzely rozliΦnΘ ovlßdacφ pulty, na ka₧dΘm kroku byl monitor, kter² neustßle chrlil haldy ·daj∙. Max m∞ informoval, ₧e se prßv∞ nachßzφme v °φdφcφm centru celΘho tohoto obrovskΘho komplexu. Nenφ nic, o Φem by zde nev∞d∞li. Bohu₧el dosah jejich radar∙ je omezen na vzdßlenost prvnφho kruhu, kter² je postaven okolo skalnφho ·tvaru. Zφdka, kterou jsem na svΘ cest∞ objevil, tvo°φ n∞co jako zrcadlo. Tudφ₧ jsou vid∞t pouze p°edm∞ty, kterΘ se nachßzejφ mezi kruhem a satelitnφ antΘnou, kterß se neustßle otßΦφ a je umφst∞na na vrcholku hory. Jin² systΘm zde bohu₧el, z pro m∞ neznßm²ch d∙vod∙, nelze pou₧φt. "Zajφmavß mφstnost, se zajφmavou technikou, ale pro to jste m∞ sem asi nevzali. Tak o co jde?" ZaΦal jsem dialog, jeliko₧ se nikdo z nich k niΦemu nem∞l. "Jist∞ ₧e ne. Poj∩te se tßmhle posadit, snad tam bude trochu v∞tÜφ klid." ╪ekl Max a ukßzal na malou zasklenou mφstnost. VÜichni t°i jsme se tam p°esunuli a usedli kolem malΘho kulatΘho stolu. U Maxova mφsta byla ve stole zabudovßna malß klßvesnice. N∞co na nφ na¥ukal a vstupnφ dve°e se pomalu uzav°ely. Po tΘ se zatemnily sklen∞nΘ st∞ny a nakonec v mφstnosti z∙stalo naprostΘ ticho a tma. Uprost°ed stolu se n∞co rozsvφtilo, nebylo jasnΘ co, ale svφtilo to. Max pomalu promluvil. "Vφte, kapitßne, od chvφle co jsme p°istßli na tΘto planet∞, se stalo pßr zajφmav²ch v∞cφ, kterΘ bychom vßm te∩ rßdi pov∞d∞li. P°edevÜφm jde o to, co jsme zde naÜli a co naÜlo nßs." "Co jste naÜli a co naÜlo vßs. Hmmm, u₧ te∩ to zaΦφnß b²t zajφmavΘ. PokraΦuj." "No, zpoΦßtku to byla jenom b∞₧nß planeta. Kolonie se rozr∙stala a nic zajφmavΘho se ned∞lo. Ale jednou p°es noc se objevily ony dv∞ cesty, kter²ch jste si asi vÜimli. VÜichni byli celkem vyd∞Üenφ, jeliko₧ se to stalo straÜn∞ rychle a nikdo si nevÜiml, ₧e by se n∞co pohybovalo kolem kolonie. Tak jsme sestavili v²zkumn² t²m a vydali se po jednΘ z cest. A nebyla to ta, po kterΘ jste se dostal sem. Na konci cesty jsme nalezli obrovskß vrata. PokouÜeli jsme se je n∞jak otev°φt, ale neÜlo to. Najednou se vÜak vyno°ily dva energetickΘ chuchvalce naΦervenalΘ barvy, obalily jednoho naÜeho Φlena a zmizely snφm uvnit° skßly, za vraty. Nev∞d∞li jsme co d∞lat, technici se pokouÜeli n∞jak²m zp∙sobem vrata otev°φt, ale neÜlo to. Zkusili jsme i v²buÜninu, ale marn∞. Nakonec jsme zkusili pou₧φt hrubou sφlu na dotykov² scanner, kter² byl vedle dve°φ. Pßrkrßt jsem do n∞ho praÜtil palicφ a vrata se otev°ela. Za nimi stßla Ruth a vypadala celkem v po°ßdku." "Co₧e? Ruth? Ta nßm nechala v jeskyni, o kterΘ jsi mluvil, vzkaz - ₧e musela utΘct, ale ₧e se brzo vrßtφ. A pak se stalo to, co mi °ekla See." "Trp∞livost, kapitßne, k tomu se dostaneme. Tak₧e, odeÜli jsme s Ruth zp∞t do tßbora a podrobili ji lΘka°skΘ prohlφdce. Jejφ v²sledky byly lepÜφ ne₧ kdy jindy, tak₧e jsme je zalo₧ili a shledali ji naprosto zdravou. Äivot v kolonii dßl klidn∞ ubφhal sv²m sm∞rem, ale co se najednou nestane. Ruth zmizela. Prohledali jsme ·pln∞ vÜechno, ale ona nikde. Najednou se po jednΘ cest∞ p°ihrnulo obrovskΘ vznßÜejφcφ se t∞leso a zaΦalo Φerven²m paprskem teleportovat obΦany kolonie. Po n∞kolika minutßch se na druhΘ silnici objevilo podobnΘ za°φzenφ a takΘ zaΦalo teleportovat, ovÜem fialov²m paprskem. Do tohoto vozu jsem se dostal jß, Sendy a n∞kolik dalÜφch, ostatnφ byly odvezeni druh²m vozem neznßmo kam. Ale p°edpoklßdßm, ₧e do onΘ jeskyn∞, kterou jste, jak °φkßte, navÜtφvili. Podle vÜeho byla tφmto vozem odvezena i Ruth, ale ne jako zajatec, ale jako spolupracovnφk. Tak₧e vzkaz, kter² vßm nechala v jeskyni, je sice prav², ale je to past, pomocφ kterΘ vßs cht∞li trochu uklidnit a hromadn∞ unΘst, p°i jejich vφtßnφ. Od tvor∙, kte°φ nßm pomohly vybudovat toto centrum vφme, co se asi tak s t∞mito lidmi mohlo stßt. A v∞°te, jsou v p∞knΘm pr∙seru. NaÜim ·kolem te∩ bude, dostat je pryΦ, co₧ pravd∞podobn∞ zabere jeÜt∞ hodn∞ Φasu. Mßte te∩ n∞jakΘ otßzky, nebo m∙₧u pokraΦovat?" "Co jsou ti tvorovΘ a co se teda stalo s t∞ma lidma?" "P°esn∞ tohle je p°edm∞tem mΘho pokraΦovßnφ, tak₧e se k tomu postupn∞ dostaneme. Tvory, kte°φ nßs zde ubytovaly, jsme jako rasu nazvaly "Almon¥anΘ", ale jmΘna majφ svß. To se dozvφte pozd∞ji, a₧ se s n∞jak²mi setkßte, co₧ by nem∞lo trvat tak dlouho. Te∩ vßm musφ staΦit toto. Tak₧e, tihle Almon¥anΘ nßm zde pomohly, pomocφ svΘ techniky, kterß je na velmi vysokΘ ·rovni, vystav∞t tohle doup∞ a slφbili, ₧e nßm pomohou zachrßnit naÜe p°ßtele. Bez jejich pomoci by to vlastn∞ ani neÜlo, proto₧e jsou pravd∞podobn∞ ji₧ miliardy parsek∙ od tΘto planety. A mo₧nß se nachßzejφ dokonce v jinΘ dimenzi, do kterΘ se dokß₧φ ·nosci i naÜi p°ßtelΘ dostat pomocφ specißlnφch subprostorov²ch transmitΘr∙. ProblΘm je v tom, ₧e nikdo nevφ, kde se mohou nachßzet, tak ₧e to bude jako hledßnφ jehly ve stohu sena. DalÜφm problΘmem je komunikace mezi nßmi a Almon¥any. Oni pou₧φvajφ pouze telepatii a to mi, jak vφte, neumφme. Budete tedy podroben drobnΘ operaci, p°i kterΘ vßm do hlavy vpravφme mikroΦip, kter² vßm pom∙₧e jejich telepatickΘ zprßvy p°ijφmat a samoz°ejm∞ i vysφlat. JeÜt∞ n∞jakΘ otßzky?" "Nejd°φv si to musφm troÜku srovnat v hlav∞, zatφm snad, kdy p∙jdu na tu operaci?" "Okam₧it∞. Sendy, odve∩ prosφm kapitßna na operaΦnφ sßl a dej mu anestetiku." Sendy se zvedla a pokynula mi rukou sm∞rem ke dve°φm na opaΦnΘ stran∞ mφstnosti. ProÜly jsme krßtkou chodbou a odboΦily do malΘ ₧lutΘ mφstnosti. "Lehn∞te si sem na ten st∙l a chvilku poΦkejte." Opatrn∞ jsem ulehl na m∞kk² zelen² materißl a Φekal, co se bude dφt. Dlouho se ned∞lo v∙bec nic, ale najednou jsem ucφtil krßtkΘ a ostrΘ bodnutφ na spodnφ stran∞ krku. V tu chvφli se mi ud∞lalo Φerno p°ed oΦima a pomalu jsem p°estßval vnφmat sv∞t... Petr Ga≥a
|
|||