|
|||
Excalibur - nßvrat Äivot v kolonii se pomalu ubφrß k normßlu. LidΘ si po vyslechnutφ naÜich novinek zaΦali stav∞t vlastnφ p°φbytky, osazovat vlastnφ polφΦka. Jsme tu pouze Üest dnφ a ji₧ se zaΦφnßme ·sp∞Ün∞ zabydlovat. Pomocφ specißlnφho replikßtoru, kter² jsem ukryl v naÜφ ·nikovΘ lodi, jsme vytvo°ily veÜkerΘ p°edm∞ty, kterΘ bychom mohly pot°ebovat. Dokonce jsme pomocφ tohoto replikßtoru mohly vyrobit jeho dalÜφ kopie, kterΘ jsme umφstili do strategick²ch center, jako je sportovnφ areßl, spoleΦnß jφdelna a obΦerstvenφ, zde je jich pro jistotu vφce a takΘ do budovy pro v∞dce a techniky, kde jich je umφst∞no asi t°icet a neustßle chrlφ novΘ souΦßstky a dφly, ze kter²ch pomalu, ale jist∞, stavφme novou lo∩ a jinΘ technickΘ zßzraky, kterΘ v∞dci vymyslφ. P°i nyn∞jÜφm chodu kolonie, kdy d∞lajφ tΘm∞° vÜe roboti °φzenφ soukrom²mi, nebo centrßlnφmi poΦφtaΦi, nßm ji₧ zb²vß jedinß v∞c - t∞Üit se na ka₧d² nov² den, v nad∞ji, ₧e se vrßtφ naÜi ztracenφ kolonistΘ. Jeliko₧ jsem ale opravdu nem∞l tΘm∞° nic na prßci, vydal jsem se na mal² pr∙zkum okolφ. Rozhodl jsem se, ₧e p∙jdu na opaΦnou stranu, ne₧ se nachßzφ jeskyn∞, abych poznal n∞jakΘ neprozkoumanΘ ·zemφ tΘto planety. Pro jistotu jsem si s sebou vzal atomizΘr a navigaΦnφ za°φzenφ pro komunikaci se satelity ICU. Je sice velice pravd∞podobnΘ, ₧e zde ne₧ije nic, co by m∞ mohlo ohrozit, jeliko₧ by to muselo zahynout p°i katastrof∞ s meteoritem, ale jistota je jistota. Na svou malou pou¥ jsem se vydal n∞co mßlo po rßnu, abych se stihnul k veΦeru vrßtit. Cesta mi pro zatφm ned∞lal ₧ßdnΘ problΘmy, jeliko₧ je tu tΘm∞° rovn² terΘn, pouze v dßli se tyΦφ obrovskΘ hory. JeÜt∞ mohutn∞jÜφ a vyÜÜφ, ne₧ hora, ve kterΘ jsme objevily onu jeskyni. UÜel jsem jeÜt∞ asi sto metr∙ a najednou jsem v dßlce zahlΘdl jakousi malou zφdku, kterß se zvedala do v²Üky asi dvaceti centimetr∙ nad zem. DoÜel jsem a₧ t∞sn∞ k nφ a zjistil jsem, ₧e je postavena z materißlu, kter² kolonizßto°i pou₧φvajφ na prvotnφ zßklady ubytoven. Tato nφzkß stavbiΦka se zdßla b²t velice dlouhß a zdßnliv∞ opisovala velice p°esn² kruh kolem poho°φ, kterΘ se p°edemnou tyΦilo. Docela m∞ udivilo, jak a hlavn∞ proΦ se sem tato zφdka dostala. Na co by kolonizßto°i stav∞ly n∞kolik kilometr∙ od zßkladny takovou malou stavbu kolem obrovskΘho poho°φ. Je sice pravda, ₧e je by to tΘm∞° ₧ßdnΘ ·silφ nestßlo, vÜe by toti₧ pravd∞podobn∞ postavili roboti, ale po°ßd z∙stßvß otßzka proΦ? Vydal jsem se po jejφm okraji, v nad∞ji, ₧e zjistφm n∞jak² d∙vod jejφho postavenφ, ale po°ßd jsem se rad∞ji dr₧el za jejφ hranicφ sm∞rem od poho°φ - kdo vφ co by se mohlo stßt. Pomalu jsem jφ obchßzel a kochal se krßsou zdejÜφ p°φrody. Opravdu je zde na co koukat. VÜude jsou pestrobarevnΘ kv∞tiny pnoucφ se po nßdhern²ch vysok²ch stromech, kterΘ jsou v∞tÜinou obsypßny roztodivn²mi plody. P°φjemn∞ vlhk²m vzduchem se Üφ°φ nosu lahodφcφ v∙n∞, p°ipomφnajφcφ ovocnΘ plody z planety Eileeia. Ne, na takovΘ myÜlenky musφm okam₧it∞ zapomenou, jinak bych se asi uslintal k smrti. Ji₧ jsem uÜel obrovsk² kus cesty, ale po°ßd nic, pouze v dßlce se vyno°uje cesta, kterß vychßzφ z naÜφ kolonie. Tedy, pokud je to ona. Myslφm, ₧e dojdu k nφ a zkusφm ji chvilku sledovat. T°eba m∞ n∞kam dovede. Po pßr minutßch ch∙ze jsem ji₧ stßl na onΘ cest∞, ale nezdßla se mi stejnß, jako cesta po kterΘ jsme se dostaly do jeskyn∞. Byla z jinΘho materißlu a byla trochu u₧Üφ. A takΘ se mi zdß, ₧e tahle je pon∞kud klikat∞jÜφ. Snad se mi poda°φ zjistit, kam vede. Pak se vrßtφm zp∞t do kolonie a poΦkßm spoleΦn∞ s ostatnφmi na p°φchod Ruth XeeghtovΘ a ostatnφch lidφ z b²valΘ kolonie, ji₧ se nemohu doΦkat, a₧ si vzßjemn∞ pot°eseme pravicφ a povφme si svΘ p°φb∞hy. TakΘ jsem zv∞dav na osoby, kterΘ jim pomohly utΘct p°ed smrtφ. Podle vybavenφ jejich jeskyn∞ soudφm, ₧e budou na trochu vyÜÜφ ·rovni, ne₧li je naÜe technologie. A to jsme pravd∞podobn∞ nevid∞li vÜe. Hlavn∞ m∞ zarazilo, ₧e Ruth v∞d∞la o naÜem p°φchodu a dokonce o tom, ₧e najdeme jeskyni a v nφ jejφ dopis. Nenφ mi jasnΘ, jak na to p°iÜla. Bu∩ musela v∞d∞t o servisnφ planet∞ a domyslela si, ₧e m∞ a ostatnφ asi napadne utΘct zp∞t na Almonteu, nebo n∞jak² zp∙sobem poodhalila rouÜku tajemstvφ nad budoucnostφ. K Φemu₧ by jφ jist∞ dopomohly ony zßhadnΘ bytosti. Pochybuji, ₧e by biolo₧ka se zßkladnφm kolonizaΦnφm t²mem, dokßzala vyvinout zp∙sob, jak nahlΘdnout do budoucnosti. To bych spφÜ uv∞°il tomu, ₧e m²tick² Santa Claus vynalezl pseudo-Falthert∙v pohon. A to u₧ by bylo co °φct. Snad ale vÜemu p°ijdu na kloub, a₧ se Xeeghtovß vrßtφ. Tak u₧ jdu skoro dvacet minut a po°ßd nic, ale mßm pocit, ₧e se v dßlce op∞t vyno°uje n∞jakß zφdka. To by bylo jeÜt∞ podivn∞jÜφ - druhß zφdka, postavenß kolem obrovskΘho poho°φ. Alespo≥ ₧e nenφ stejnß jako ta p°edchozφ. Je o n∞co mßlo menÜφ a mß rud∞ Φervenou barvu. Samoz°ejm∞ zase opisuje kruh kolem zmφn∞nΘ hory. Cesta vÜak vede dßl, tudφ₧ budu takΘ pokraΦovat. To by v tom byl Φert, abych na n∞co nep°iÜel. Sm∞le jsem tedy vyrazil kup°edu a opatrn∞ p°elezl zφdku. Po deseti metrech ch∙ze se vÜak stalo n∞co podivnΘho. Kolem m∞ se vytvo°ilo mlhavΘ zelenΘ pole a pomalu zaΦalo nabφrat na intenzit∞. Nechßpal jsem o co se jednß a sna₧il jsem se dostat ven, jen₧e to neÜlo. Pole m∞ v sob∞ uv∞znilo a dßl sφlilo. Mlßtil jsem do n∞ho, ale nepovolilo. Uvnit° mlhavΘho vßlce zaΦalo n∞co tuhnout a mΘ pohyby se pomalu utlumovaly. Po chvilce jsem se nemohl ani pohnout. JedinΘ co jsem pak staΦil zahlΘdnout, byl Φern² zßblesk. Pak u₧ nic. Pomalu jsem si zaΦal uv∞domovat svoje t∞lo. Le₧elo na n∞Φem m∞kkΘm, z°ejm∞ na posteli. Kolem vanul p°φjemn² osv∞₧ujφcφ vzduch. Vzduch bez v∙n∞, bez pachu, bez jakΘkoli znßmky p°φrodnφho p∙vodu. Byl tΘm∞° toto₧n² se vzduchem na Excaliburu, kde byl vytvß°en vzduchov²mi generßtory a filtry, kterΘ ho obnovovaly ze starΘho, ji₧ pou₧itΘho vzduchu. P°esn∞ takov² mi zdejÜφ vzduch p°ipadal. Najednou na m∞ p°es vφΦka dolehlo prudkΘ sv∞tlo. Zkusil jsem se pohnout, abych si rukou zakryl oΦi, ale neÜlo to. Byl jsem straÜn∞ ztuhlφ a nemohl jsem se ani hnout. Z∙stal jsem hvilku v klidu, jinak to ani neÜlo, a sv∞tlo se pozvolna ztlumilo do normßlnφho svitu. Opatrn∞ jsem otev°el oΦi. Na mΘ posteli sed∞l n∞jak² mu₧ a zφral na m∞. Zkusil jsem promluvit, ale nepoda°ilo se mi to, mφsto toho vyÜlo pßr vysok²ch sφpanc∙. "NezkouÜejte mluvit, kapitßne. Jste velmi slab². Za malou chvilku p°ijde Max Sofr a vÜechno vßm vysv∞tlφ. Te∩ jen v klidu le₧te a nesna₧te se h²bat, ani mluvit." Mu₧ se zvedl a tiÜe odeÜel. Nepoznal jsem ho, ale Maxe znßm, byl to nßÜ hlavnφ v∞deck² pracovnφk. Dokud nebyl vylo₧en na Etinee 1, aby zde pomohl kolonist∙ v nov²ch technologick²ch zaΦßtcφch. "Vφtßm vßs zpßtky, Taile, kapitßne. Promi≥te nßm tu bolest a absenci jak²chkoli pohybov²ch schopnostφ, ale bylo to nutnΘ. Nev∞d∞li jsme kdo jste, tak₧e jsme vßs museli nejprve paralyzovat a pak p°enΘst na naÜφ zßkladnu. Ale nebojte se, bolest zmizφ za pßr minut a pohyb se vßm vrßtφ za n∞jak²ch pßr hodin. Pak vßs zde provedu a zodpovφm veÜkerΘ vaÜe otßzky. Mimochodem, jste tady sßm, nebo je tu vφce lidφ? P°edpoklßdßm, ₧a vφce, proto₧e sßm byste se sem asi nedostal. Jsou v kolonii? Zkuste alespo≥ mrknout, jednou ne, dvakrßt ano. Dvakrßt, v²born∞, zkusφme pro n∞ dojet a dostat je sem, ale nic neslibuji. Prozatφm se klidn∞ vysp∞te. A₧ bude n∞co novΘho, dßme vßm okam₧it∞ v∞d∞t." Max vstal a odkrßΦel n∞kam do neznßma. N∞kolik mßlo vte°in potΘ zhaslo sv∞tlo. V hlav∞ jsem m∞l tolik myÜlenek, ₧e se mi v∙bec spßt necht∞lo, ale ·nava byla siln∞jÜφ. Op∞t jsem se probudil na onom m∞kkΘm l∙₧ku. Vzduch byl stejn² jako p°edtφm a pokojn∞ se vßlel po mφstnosti. Zkusil jsem otev°φt oΦi. Spat°il jsem bled∞ zelen² sßl s r∙zn²mi p°φstroji a spoustou dalÜφch l∙₧ek. Tak on to opravdu nebyl sen. Zkusil jsem se pohnout. V²born∞, mΘ t∞lo ji₧ funguje. Opatrn∞ jsem se posadil a stßhl ze sebe p°ikr²vku. S hr∙zou jsem zjistil, ₧e jsem ·pln∞ nah². P°ikr²vku jsem tedy op∞t vrßtil na svΘ mφsto a pßtral po n∞jakΘm zvonku, Φi jinΘ v∞ci, kterou bych mohl n∞koho p°ivolat. Nikde nic takovΘho nebylo. Tak jsem si op∞t lehl a Φekal, n∞₧ se n∞kdo ukß₧e. Sßm bych zde stejn∞ nic nesvedl, v₧dy¥ jsem v ·pln∞ neznßmΘm prost°edφ a ani nemßm co na sebe. Zase se mi zaΦaly klφ₧it oΦi. Op∞t jsem usnul. "NΘ sk°φtku, nechej toho, sk°φtku!..." "Kapitßne, proberte se, co to blßbolφte, musφte vstßvat. Byly jsme v kolonii." "Co se d∞je, co chcete, kdo jste?" "Jsem Sendy, lingvistka. Musφte vstßvat, byly jsme v kolonii a nic jsme tam nenaÜli. Jenom dφvku kterß si °φkß See a chce mluvit pouze s vßmi. ObleΦenφ mßte na vedlejÜφ posteli, oΦekßvßme vßs za deset minut. Max si pro vßs p°ijde." P∙vabnß bruneta se rychle otoΦila a odb∞hla dlouhou chodbou. ObleΦenφ jsem skuteΦn∞ nalezl na vedlejÜφ posteli. P°ekrßsnß vychßzkovß uniforma kapitßna kolonizaΦnφho korßbu ve ₧lutooran₧ovΘ barv∞. Pomalu a neohraban∞ jsem se oblΘkl a oΦekßval p°φchod Maxe. Pomalu jsem si zaΦal uv∞domovat, co mi vlastn∞ Sendy °ekla. Celß kolonie je prßzdnß, jenom See z∙stala. Kam se pod∞li? Snad neÜli Φekat na Ruth do jeskyn∞. Mohlo by to b²t nebezpeΦnΘ, je tam plno r∙zn²ch p°φstroj∙, kter²m zcela jist∞ nikdo neporozumφ. Byl bych nerad, kdyby se stalo n∞jakΘ neÜt∞stφ. "Kapitßne, jestli jste ji₧ p°ipraven, m∙₧eme jφt." Vyno°il se najednou ze tmy Max. "Samoz°ejm∞, m∙₧eme jφt. Co se vlastn∞ stalo, Maxi?" "Byly jsme se s naÜim t²mem podφvat v kolonii, ale nikoho jsme tam nenaÜli. Prohledali jsme naprosto ka₧dou budou, ka₧d² pokoj, ale nikde nikdo. Pouze n∞jakß ₧ena. Vzpomφnßm si na nφ jeÜt∞ z Excaliburu, myslφm, ₧e byla souΦßstφ t²mu 12, n∞jakß geologickß Φinnost. Jmenuje se Seexovß a p°eje si s vßmi mluvit. Pouze s vßmi." Max domluvil a dßl m∞ vedl spletitou sφtφ r∙zn²ch chodeb. P°ipadal jsem si jako v labyrintu, ze kterΘho bych nikdy nemohl najφt cestu ven. VÜude samΘ odboΦky, sch∙dky, v²tahy, spousta sv∞tel, kterß zß°ila vÜemo₧n²mi barvami a nep°ebern² poΦet dve°φ r∙zn²ch velikostφ i tvar∙. M∞l jsem stejn² pocit, jako m∞la pravd∞podobn∞ Alenka v °φÜi div∙. NestaΦil jsem kroutit hlavou, abych si prohlΘdl vÜe, co jsme p°i naÜφ cest∞ mφjeli a bylo to zdßnliv∞ alespo≥ trochu zajφmavΘ. Prochßzeli jsme zrovna velkou modrou chodbou, kterß ·stila do jakΘsi velkΘ mφstnosti. èli jsme pom∞rn∞ rychle a jß t∞sn∞ nßsledoval Maxe. V tom jsme veÜli do onΘ mφstnosti a m∞ okam₧it∞ p°epadla obrovskß zßvra¥. Chodba konΦila maliΦk²m zßbradlφΦkem, za jeho₧ hranicφ byla vid∞t jen obrovskß dφra. Po stran∞ tΘto dφry byly snad tisφce podobn²ch mal²ch cestiΦek, ohraniΦen²ch mal²mi zßbradlφΦky, n∞kterΘ byly dokonce spojeny mal²mi mosty. VÜude chaoticky pobφhali n∞jacφ lidΘ a odevÜad byly slyÜet podivnΘ zvuky. Uprost°ed byla jeÜt∞ n∞jakß trubka o pr∙m∞ru asi Üest metr∙. Snad v²tah, Φi co. Celkov∞ to vypadalo jako gigantickß propast o obrovsk²ch rozm∞rech. Max chvilku poΦkal, abych se trochu srovnal, ale pak m∞ uchopil za rameno a vyzval k pokraΦovßnφ v naÜφ cest∞. P°eÜli jsme mal² mostφk, seÜli pßr schod∙ a dostali se tak do ·pln∞ odliÜnΘ ·rovn∞ tΘto stavby. VÜude panoval klid a nikde nikdo neb∞hal. Dokonce zde bylo naprostΘ ticho, sem tam p°eruÜenΘ zasyΦenφm dve°φ. Max m∞ dovedl k velkΘmu oknu a ukßzal mi skrz n∞j Seexovou. "Tak tady je", zaΦal Max, "te∩ vßs k nφ pustφme a vy si s nφ promluvφte. Nezapome≥te, ₧e se cel² vßÜ rozhovor bude nahrßvat, tak a¥ vßm neunikne n∞co, co nechcete. Snad vßm n∞co povφ. Hodn∞ Üt∞stφ." Max domluvil a dve°e do mφstnosti se pomalu otev°ely. TiÜe jsem veÜel dovnit° a cht∞l jsem se posadit. Seexovß vÜak vyskoΦila a chytla m∞ kolem krku. "Pane, jste v po°ßdku, dφky bohu. U₧ jsem myslela, ₧e vßs takΘ odnesli." "Koho kdo odnesl, See? Posa∩ se a zkus mi to trochu vysv∞tlit." "No, pane, nevφm jak zaΦφt. Jako ka₧d² den jsem v zahrad∞ byla nastavit n∞jakΘ parametry do poΦφtaΦe, kv∙li zavla₧ovßnφ, ₧ivinßm a tak. Pak najednou koukßm, ₧e po cest∞ od jeskyn∞ sem n∞co letφ. Tak jsem rychle vyb∞hla ven a do interkomu zak°iΦela, ₧e se ji₧ vrßtili. VÜichni lidΘ okam₧it∞ vyb∞hli ze sv²ch p°φbytk∙ a seskupili se na konci cesty, p°ed brßnou. Netrp∞liv∞ jsme oΦekßvali, a₧ se dostanou blφ₧ a vystoupφ z toho divnΘho korßbu. Jen₧e kdy₧ p°ijeli, zaΦali po nßs st°φlet n∞jak²m paprskem a ka₧d² Φlov∞k, kter² byl zasa₧en, zmizel." "Co₧e? Pou₧ila jste slova st°φlet paprskem a zmizel?" "Ano, pane. ZaΦali st°φlet a vÜichni mizeli. Kdy₧ jsem to uvid∞la, zaΦala jsem co mi nohy staΦili utφkat do podzemnφ bateriovΘ stanice, kam se jak jist∞ vφte, nedostane paprsek ₧ßdnΘho znßmΘho scanneru. Sed∞la jsem tam a p°em²Ülela co se to asi stalo. Pak p°iÜli tihle lidΘ a odvedli m∞ sem. Vφc nevim." Mizejφc kolonistΘ. Co to sakra zase je? A jß si myslel, ₧e se nßm ji₧ nic horÜφho ne₧ se nßm stalo stßt nem∙₧e. Mizejφcφ kolonistΘ, bo₧e m∙j na nebesφch. Co nßs asi Φekß te∩... Petr Ga≥a
|
|||