|
|||
Kterak jsem ke stokorun∞ p°iÜel Tento Φlßnek p∙vodn∞ vznikl jako slohovß prßce na tΘma vyprßv∞nφ, ale nakonec jsem doÜel k p°esv∞dΦenφ, ₧e by mohl n∞koho zajφmat nebo t°eba pobavit - je toti₧ cel² pravdiv². Onehdy jsem se vracel s kamarßdem z koncertu. Byl tepl², podzimnφ veΦer, asi dev∞t hodin. Prßv∞ jsme prochßzeli Sko°epkou a vyprßv∞li si zß₧itky, kdy₧ nßs p°eruÜili dv∞ postarÜφ, zßmo₧n∞ vyhlφ₧ejφcφ dßmy. Ano, uhodli jste, byli to N∞mky. Po delÜφm handrkovßnφ jsme se dohodli, ₧e vlastn∞ vÜichni trochu mluvφme anglicky. Po jeÜt∞ delÜφm dohadovßnφ, hrabßnφ v kabelkßch a ukazovßnφ vstupenek jsem koneΦn∞ pochopil, co po nßs ony dßmy vlastn∞ chtejφ. M∞ly vstupenky na jak²si koncert po°ßdan² v sßle M∞stΘ knihovny, ale nev∞d∞ly, jak se k budov∞ dostat. Kamarßd se rozlouΦil a chvatn∞ zmizel z dohledu. P°esv∞dΦil jsem je, ₧e se ke mn∞ mohou p°idat, proto₧e tam prßv∞ mßm cestu (kupodivu jsem ani trochu nelhal). Cestou Husovou ulφcφ jsme spolu s vcelku p°φjemn²mi N∞mkami obdivovali kostel sv. Jiljφ a Clamgallas∙v palßc. Ani jsme nev∞d∞li jak, ale najednou jsme stßli na MarißnskΘm nßm∞stφ. Rozmßchl²m gestem jsem na budovu knihovny ukßzal, rozlouΦil se a pomalu se chystal k odchodu. UÜel jsem sotva pßr krok∙, kdy₧ jsem zpozoroval, ₧e jedna z dam ke mn∞ celkem svi₧n∞ b∞₧φ a v ruce mßvß bankovkou. Ano, byla to ta proklamovanß stokoruna. Jenom tak, abych neurazil jsem spoleΦensky prohodil: "No, no", a u₧ jsem krßsnou novou bankovku uklßdal do pen∞₧enky. Hodila se, toho veΦera jsem utratil vÜechny svoje penφze. Äe bych si zaΦal p°ivyd∞lßvat jako domorod² pr∙vodce za rozumnou cenu? Jakub MotyΦka
|
|||