P°esto₧e byl leden, nebyla venku moc velkß zima. Ale p°esto m∞ ka₧d² p°φchozφ naÜtval tφm, ₧e s nφm otev°en²mi dve°mi vstoupil do mφstnosti i chlad.

Najednou se otev°ely dve°e a dovnit° vstoupil asi dvacetilet² kluk. M∞l dlouh² Φern² kabßt, kter² mu mlßtil o paty. DlouhΘ, dlouho nemytΘ, vlasy mu neustßle padaly do obliΦeje, tak₧e si je musel po°ßd strkat za uÜi. V ruce dr₧el tlustou knφ₧ku. Vypadala nov∞, ale byla zabalena do star²ch novin, aby se bu∩to nepoÜkodila, nebo aby nikdo nemohl p°eΦφst jejφ nßzev. Hospoda byla tΘm∞° prßzdnß, ale on se po prohlΘdnutφ si mφstnosti vybral mφsto u mΘho malΘho stolku. ôM∙₧u si k tob∞ sednout?,ö otßzal se. Jß jsem jen k²vl hlavou, jako ₧e klidn∞. Dlouh² kabßt si pov∞sil na v∞Üßk, knφ₧ka zatφm le₧ela na stole. M∞l jsem tedy krßtk² Φas na to, abych do nφ nahlΘdl. Byla otev°ena asi v polovin∞. Na levΘm hornφm okraji byla v∞ta: ô.....? strkat se mi tu nebudete? , rozΦφlil se majitel....ö Dßl jsem ji₧ nedoΦetl, proto₧e si nov∞ p°φchozφ sedl naproti m∞. Chvφli se rozhlφ₧el po hospod∞ a pak koukl na mn∞. ôCo to pφÜeÜ?,ö zeptal se. ôKnφ₧ku,ö odpov∞d∞l jsem. ôKnφ₧ku? To je v pohod∞. Jak se jmenuje?ö ôCarpe diem, aneb ₧ijte ₧ivot,ö zn∞la mß odpov∞∩ na jeho otßzku. ôA o Φem je?,ö ptal se dßl se zßjmem. ôO vÜem mo₧nΘm - o ₧ivot∞, o lßsce, o Üt∞stφ, sm∙le, neÜt∞stφ...ö ôProsφm t∞, co ty m∙₧eÜ v∞d∞t o ₧ivot∞. Kolik ti je? Tak sedmnßct, ne?ö K²vl jsem hlavou. ôMo₧nß, ₧e toho vφm dost, mo₧nß, ₧e mßlo. Ale myslφm si, ₧e toho nepot°ebuju v∞d∞t moc o ₧ivot∞, abych o n∞m mohl napsat knφ₧ku.ö ôHm, taky pravda.ö Chvφli mezi nßmi panovalo ticho. Bylo slyÜet, jak ΦφÜnφk za barem myje skleniΦky a jak sklo ¥ukß o sklo. Ticho jsem p°eruÜil dotazem jß: ôCo to ΦteÜ?ö ôKnφ₧ku,ö odpov∞d∞l krßtce a jasn∞. ôTak to by m∞ nenapadlo,ö zasmßl jsem se: ôale jakou?,ö nedal jsem se odb²t. ôMojφ.ö Op∞t krßtkß a jasnß odpov∞∩. ,Nemß to cenu,Æ °ekl jsem si a pokraΦoval ve vlastnφ tvorb∞. Ale nedalo mi to a tak jsem se zeptal: ôJak se jmenuje? O Φem je? No tak, nebu∩ skoupej na slovo. SeÜli se dva literßti a tak by si mohli n∞co °φct o svejch dφlech, ne?ö ôDob°e. Jmenuje se ,OsudÆ. Je to taky o ₧ivot∞, vlastn∞ je to o m²m ₧ivot∞.ö Necht∞lo se mi v∞°it, ₧e takhle mladej kluk mohl napsat tak velkou knihu. Ale nezb²valo mi, ne₧ mu v∞°it.

P°iÜel ΦφÜnφk a zeptal se mΘho ,kolegyÆ co si dß. Chvφli p°em²Ülel a pak se m∞ zeptal: ôTo, co pijeÜ, je pivo?ö Jen jsem tiÜe k²vl hlavou. ôJe dobr²?ö Gestem jsem naznaΦil, ₧e v²born². ôTak jedno tohle pivo, dφky.ö ╚φÜnφk odeÜel. Na mΘm ·Φtu p°ibyla dalÜφ Φßrka. ôNeboj se, jß neuteΦu bez zaplacenφ,ö °ekl suÜe m∙j p°φsedφcφ. P°esto₧e vypadal pon∞kud divn∞ a nevypadalo to, ₧e by ke mn∞ choval n∞jakΘ kladnΘ city, vypadal spφÜ na to, ₧e jsem mu zcela ukraden², n∞co mi °φkalo, ₧e by s nφm jeÜt∞ mohla b²t legrace nebo alespo≥ n∞jakΘ pouΦenφ. Nemohl jsem se udr₧et abych se neptal na tu knφ₧ku dßl. SkuteΦn∞ mi p°ipadalo nesmyslnΘ, aby takhle mlad² kluk napsal tak tlustou knihu. ôProsφm t∞, nezlob se na m∞, ale m∞ se nezdß, ₧e bys napsal takhle velkou knihu.ö ôNeboj, to mi nikdo nev∞°φ,ö odpov∞d∞l spisovatel. ôPsal jsem jφ vkuse cel² dva m∞sφce. Ve dne, v noci. Nespal jsem, skoro ani nejed a nepil. Ale zvlßdnul jsem to. Napsal jsem p∞tisetstrßnkovou knihu o mΘm ₧ivot∞. MinulΘm, souΦasnΘm i budoucφm. Spisovatel se znovu odmlΦel, proto₧e mu ΦφÜnφk p°inesl ôlavinujφcφö pivo. Po dobu co padala p∞na, bylo mezi nßmi ticho. Napil se a kvitoval mi: ôHm, fakt dobr² pivo.ö P°ik²vl jsem mu na znamenφ souhlasu. Nelφbilo se mi vÜak, jak neustßle utφkal od tΘmatu - jeho knihy. Tou₧il jsem po tom, dov∞d∞t se o n∞m a jeho knize vφc. Nahodil jsem proto pravd∞podobn∞ nep°φjemn² t≤n a °ekl: ôTak to vypadß, ₧e mi toho o sv² knize moc ne°ekneÜ. Mohl bys mi jφ alespo≥ p∙jΦit?ö ╚ekal jsem zamφtavou odpov∞∩, ale mφsto toho jsem uslyÜel pouze: ôJasn∞, proΦ ne, stejn∞ u₧ jφ Φtu asi pot°etφ.ö Nev∞°il jsem vlastnφm uÜφm. Tenhle flegmatick² introvertnφ kluk mi p∙jΦφ svou knihu. M∞, kterΘho v∙bec neznß. Nedal jsem na sob∞ vÜak svΘ nadÜenφ znßt. ôSuper,ö °ekl jsem mφrn²m hlasem: ôp∞t set strßnek mßm zmßklejch za tejden, tak si tu dßme za tejden ve stejnou dobu sraz, abych ti jφ vrßtil.

ôHm,ö zn∞la lhostejnß odpov∞∩ ôsdφlnΘhoö spisovatele, kterß zazn∞la ozv∞nou do sklenice, do kterΘ m∞l ôzapφchnut²ö nos. Druhou rukou mi podal svou knφ₧ku, ze kterΘ p°edtφm vytßhl zßlo₧ku.

ôJak se jmenujeÜ?,ö zeptal jsem se jß, bezpochyby ten zv∞dav∞jÜφ z nßs dvou. ôMatyßÜ, ale °φkej mi Mat∞j, vÜichni mi tak °φkajφ.ö ôJß jsem Jakub,ö p°edstavil jsem se. Podali jsem si p°es st∙l ruku a potom jsme si p°i¥ukli a napili se. Kdy₧ jsme oba dopili, tak jsme ka₧d² zaplatil jednu Φßrku a vyrazili jsme ven do chladnΘho m∞sta. ProÜli jsme Bartolom∞jskou na PerÜt²n a pak na Nßrodnφ t°φdu. Teprve tam se m∞ MatyßÜ zeptal, kam jedu. Odpov∞d∞l jsem, ₧e dom∙ a oba jsme se rozesmßli jako dva puber¥ßci. To bylo poprvΘ a naposled, co jsem ho vid∞l se smßt. Pak jsem vß₧n∞ °ekl, ₧e na Dejvickou. ôJo? Tak to mßme kus cesty spoleΦnej.ö

V bujarΘm rozhovoru, kter² jsem p°evß₧n∞ vedl jß, jsme dojeli a₧ na HradΦanskou, rozlouΦili se a p°ipomn∞li si dalÜφ sch∙zku. Ihned jak vystoupil, jsem z batohu vyndal knihu a otev°el na prvnφ strßnce. Nevφm, nedokß₧i popsat styl, jak²m byla MatyßÜova knφ₧ka psßna, ale rozhodn∞ se Φetla skv∞le, a₧ jsem zaΦφnal mφt komplexy.

Knihu jsem m∞l p°eΦtenou za Φty°i dny. T∞Üil jsem se, a₧ Mat∞je znovu uvidφm, a₧ mu budu moci jeho knihu pochvßlit.

P°esto₧e byla skv∞lß a v²born∞ se Φetla, p°ipadalo mi, ₧e je a₧ moc pesimistickß a smutnß na tak mladΘho Φlov∞ka. Kdy₧ jsem si vÜak vybavil Mat∞j∙v obliΦej, bylo mi vÜe jasnΘ. To, co se odehrßlo v jeho knize, se skuteΦn∞ odehrßlo i v jeho ₧ivot∞.

Kniha zaΦφnala v jeho Üesti letech, kdy zaΦal chodit do Ükoly a konΦila n∞kde v budoucnosti. A₧ do doby, kdy Mat∞j svou knihu psal, byl vÜude uveden jeho v∞k. Potom u₧ se nikde neobjevil, vlastn∞ a₧ v poslednφ v∞t∞.

Kdy₧ jsem v ned∞li p°iÜel do Konviktu, tak tam Mat∞j u₧ sed∞l. Nemohl jsem nedßt najevo svou radost, ₧e ho vidφm. Diskutovali jsme o mnoha v∞cech, samoz°ejm∞ vΦetn∞ jeho knihy.

ôMyslφÜ, ₧e bys mi mohl p∙jΦit tu tvojφ knφ₧ku?,ö zeptal se p°i odchodu. ôJasn∞,ö °ekl jsem a vytßhl z batohu hn∞dou obßlku s voln²mi listy mΘ knφ₧ky. Podal jsem mu jφ a poprosil ho, aby ji neztratil. Jen k²vl hlavou a vyÜli jsme ven. DalÜφ sch∙zku jsme si domluvili na p°φÜtφ pond∞lφ.

P°φÜtφ t²den v pond∞lφ jsem byl v Konviktu prvnφ jß. Mat∞j m∞l Φtvrt hodiny zpo₧d∞nφ. Kdy₧ koneΦn∞ dorazil, zd∞sil jsem se. P°iÜel opφrajφc se o francouzskΘ hole s levou nohou v sßd°e. ôCos to, proboha, d∞lal?,ö vyt°eÜtil jsem na n∞j oΦi. ôCo by, uklouzl jsem. ╚etl jsi mojφ knφ₧ku, ne?ö

ZpoΦßtku m∞ v∙bec nenapadalo dßvat Mat∞j∙v ·raz dohromady s jeho knihou, ale pozd∞ji jsem zaΦφnal v∞°it, ₧e je Mat∞j jasnovidec.

Na dalÜφ sch∙zku p°iÜel Mat∞j s popßlen²m obliΦejem. Nev∞d∞l jsem, jak reagovat. P°ipadalo mi, ₧e to d∞lß schvßln∞. Kdy₧ mi vÜak odp°φsßhl, ₧e ho matka polila horkou vodou, uv∞°il jsem mu. Nemohl jsem si vÜak vzpomenout, co zap°φΦinilo jeho popßleniny v knφ₧ce. Nemohl jsem se ani rozpomenout, co nßsledovalo po tomto neÜt∞stφ.

Hned jsem vÜak ôbyl domaö, kdy₧ za t°i ned∞le p°iÜel Mat∞j s rud²m pohledem. Bylo na n∞m vid∞t, ₧e mß co d∞lat, aby se nerozbreΦel. Zeptal jsem se ho, co se d∞je. ôNic,ö popotahoval. Byla pravda, ₧e jsem ho vid∞l smßt se jenom jednou, ale breΦet jsem ho jeÜt∞ nevid∞l a nesedlo mi to k n∞mu. ôNo, poΦkej, n∞co se stßt muselo. ProΦ bys jinak natahoval moldßnky?!ö

ôHovno, vole,ö roze°val se: ôvykaÜlala se na m∞ moje holka. ZaΦala chodit s ≥ßkym buzerantem.ö Konsternovan∞ jsem na n∞j zφral. Nevadilo mi, ₧e na m∞ °ve, ale proΦ byl tak rozΦilen²? V₧dy¥ to p°edpovφdal ve svΘ knize?!

ôJe₧iÜ, promi≥. Necht∞l jsem na tebe °vßt. Jenom m∞ hrozn∞ sere, ₧e jsem si vytvo°il sv∙j osud. VφÜ, ta kniha, to je m∙j osud.ö

M∞l jsem strach se ho na cokoliv zeptat, abych mu jeÜt∞ vφc neublφ₧il. Nejvφce jsem se ho vÜak bßl zeptat na v∞k. Necht∞l jsem slyÜet Φφslo ô24ö. Nakonec jsem ho vÜak slyÜel. A to v okam₧iku, kdy MatyßÜ skoΦil pod rozjφ₧d∞jφcφ se tramvaj. Nikdo mu ji₧ nepomohl a jeho poslednφmi slovy v knize se rozlouΦil i se ₧ivotem: ôSbohem, sv∞te, zem°el jsem rßd a nerad, proto₧e je mi 24 a vÜeho jsem si u₧il dost....ö

P°ipadal jsem si jako jeho and∞l. Byl jsem u vÜeho, co se odehrßlo v jeho knize a poslΘze i v jeho ₧ivot∞, ovÜem o mne nebyla v jeho knize ani zmφnka. Vlastn∞, poΦkejte, tady n∞co je. Na druhΘ stran∞ novinovΘho obalu je nalepenß cedulka: ,Jakube, neboj, na tebe jsem nezapomn∞l. Ale nepova₧oval jsem za d∙le₧it∞, a ani vhodnΘ, aby jsi o sob∞ Φetl v mΘ knize. StaΦφ, ₧e jß znal tv∙j osud.Æ

Mat∞j