Ji°φ Peterka

Pro sprßvnΘ pochopenφ podstaty dßvkovΘho zpracovßnφ je vhodnΘ si znovu p°ipomenout, Φφm bylo motivovßno: nedokonalostφ prvnφch poΦφtaΦ∙. Dokonce nejen tφm, ₧e jejich cena byla tak vysokß, ₧e o n∞jakΘm v²luΦnΘm vyu₧itφm jednφm u₧ivatelem se nedalo v∙bec uva₧ovat, a jeden poΦφtaΦ tudφ₧ muselo sdφlet vφce u₧ivatel∙. ProblΘm byl i v tom, ₧e neexistovaly dostateΦnΘ softwarovΘ a hardwarovΘ prost°edky pro podporu soub∞₧nΘho b∞hu vφce ·loh (kterΘ by mohly pat°it r∙zn²m u₧ivatel∙m), a stejn∞ tak jeÜt∞ nebyly na dostateΦnΘm stupni v²voje ani takovΘ prost°edky, kterΘ by umo₧≥ovaly jednotliv²m u₧ivatel∙m b²t v pr∙b∞₧nΘm kontaktu se sv²mi ·lohami (tedy pozd∞jÜφ terminßly, ale hlavn∞ vÜe, co s jejich vyu₧itφm souvisφ - p°edevÜφm pak systΘmovß podpora ze strany operaΦnφho systΘmu).

P°edstava dßvkovΘho zpracovßnφ

Jedinou mo₧nostφ v takov²chto z dneÜnφho pohledu pion²rsk²ch dobßch pak bylo to, aby u₧ivatel napsal sv∙j program v n∞jakΘ vhodn∞ ätrvanlivΘ" form∞ (nap°φklad jej vyd∞roval do d∞rn²ch Ütφtk∙ Φi na d∞rnou pßsku), p°idal ke svΘmu programu vÜechna vstupnφ data, v²sledek zabalil do ä·hlednΘho balφΦku" (kterΘmu se ne neprßvem °φkalo dßvka), a teprve ten pak zadal poΦφtaΦi ke zpracovßnφ. Do svΘho äbalφΦku" p°itom nesm∞l zapomenout p°ibalit takΘ pokyny pro operaΦnφ systΘm, aby tento v∞d∞l, co mß s dßvkou ud∞lat - ₧e mß spustit v nφ obsa₧en² program, ₧e mu mß p°edat v dßvce obsa₧enß data, co mß ud∞lat s v²sledkem, a dalÜφ nezbytnΘ pokyny. VÜe se Φasem vyvinulo do takovΘho stupn∞ dokonalosti, ₧e v jednom äbalφΦku" (dßvce) mohlo b²t a₧ n∞kolik program∙ (kter²m se ale spφÜe °φkalo ·loha). TakΘ prost°edky popisu jednotliv²ch Φßstφ dßvky se Φasem tak obohatily, ₧e vytvo°ily celΘ jazyky pro popis ·loh (jazyky JCL, Job Control Language).

U₧ivatel vÜak stßle nem∞l bezprost°ednφ kontakt se svou ·lohou - jakmile ji sestavil do tvaru dßvky a zadal ke zpracovßnφ, jeho dßvka se ulo₧ila n∞kam do fronty dßvek Φekajφcφch na zpracovßnφ a zde Φekala ne₧ na ni doÜla °ada. Okam₧ik spuÜt∞nφ u₧ivatelovy dßvky tak zßvisel na mnoha okolnostech, krom∞ priority samotnΘ dßvky i na soub∞hu dalÜφch Φekajφcφch dßvek ve vstupnφ front∞, na po₧adavcφch na r∙znΘ systΘmovΘ zdroje (pam∞¥, periferie) atd. U₧ivatel v∞tÜinou ani nev∞d∞l, kdy se jeho dßvka koneΦn∞ dostala na °adu. Ani to ostatn∞ nebylo nutnΘ, proto₧e u₧ivatelovy ·lohy s nφm p°φmo nekomunikovaly, a vÜe pot°ebnΘ pro sv∙j b∞h (data i dalÜφ pokyny ke zpracovßnφ) musely Φerpat z p°φsluÜnΘ dßvky, Φi ji₧ najφt n∞kde p°ipravenΘ na danΘm poΦφtaΦi. I v²sledek zpracovßnφ dßvky pak op∞t musel mφt takovou formu, aby jej bylo mo₧nΘ äzabalit" a n∞kdy pozd∞ji p°edat u₧ivateli - nap°φklad ve form∞ vytisknutΘ v²stupnφ sestavy, sady d∞rn²ch Ütφtk∙, svitku d∞rnΘ pßsky apod.

U₧ivatele systΘm∙ dßvkovΘho zpracovßnφ samoz°ejm∞ velmi zajφmala tzv. doba obrßtky, neboli doba od zadßnφ celΘ dßvky po zφskßnφ v²stup∙. P°edevÜφm tato doba urΦovala rychlost, s jakou u₧ivatelΘ mohli odladit p°φpadnΘ chyby ve sv²ch ·lohßch Φi datech, a dobrat se po₧adovan²ch v²sledk∙. Pokud se doba obrßtky pohybovala jen v hodinßch, bylo to jeÜt∞ velmi p°φznivΘ - Φast∞ji se toti₧ jednalo spφÜe o celΘ dny.

P°e₧ilo dßvkovΘ zpracovßnφ?

DßvkovΘ zpracovßnφ vÜak nezaniklo ·pln∞, a to ani po nßstupu poΦφtaΦov²ch sφtφ. Alespo≥ v t∞ch prvnφch, kterΘ bychom nejspφÜe °adili do kategorie rozlehl²ch sφtφ, bylo na mo₧nost dßvkovΘho zpracovßnφ v sφ¥ovΘm prost°edφ pamatovßno. Existovaly zde prost°edky na to, jak na jednom uzlovΘm poΦφtaΦi sφt∞ p°ipravit celou dßvku a pak ji odeslat ke zpracovßnφ na jin² uzlov² poΦφtaΦ sφt∞. Dodnes se tomu °φkß Remote Job Entry (zkratkou RJE, doslova: vzdßlenΘ zadßvßnφ ·loh), a lze se s tφm setkat nap°φklad v sφtφch SNA (Systems Network Architecture firmy IBM).

Mo₧nosti RJE vychßzφ vst°φc tomu, aby u₧ivatel jednoho poΦφtaΦe v sφti mohl vyu₧φt v²poΦetnφ kapacitu a dalÜφ systΘmovΘ zdroje jinΘho uzlovΘho poΦφtaΦe v sφti. To je samoz°ejm∞ velmi ₧ßdoucφ, a je to aktußlnφ dodnes - nap°φklad v souvislosti s existencφ superpoΦφtaΦ∙, jejich₧ schopnosti mohou b²t vyu₧φvßny i äna dßlku". Velmi ovÜem zßle₧φ takΘ na tom, zda ävzdßlenΘ dßvkovΘ zpracovßnφ" podporujφ i ·lohy, kterΘ majφ b²t takto zpracovßny. Tedy zda majφ spφÜe interaktivnφ charakter a p°edpoklßdajφ p°φmou komunikaci se sv²m u₧ivatelem (a tudφ₧ nejdou äzabalit" do dßvky a odeslat), nebo zda majφ neinteraktivnφ charakter a je mo₧nΘ je zpracovat ve form∞ dßvky. V prvnφm p°φpad∞, kter² je z°ejm∞ Φast∞jÜφ, se pak mφsto technik typu RJE vyu₧φvajφ spφÜe mo₧nosti vzdßlenΘho p°ihlaÜovßnφ (remote login) ke vzdßlenΘmu stroji, p°i kterΘm se u₧ivatel na svΘm mφstnφm poΦφtaΦi dostßvß do postavenφ terminßlu onoho vzdßlenΘho stroje, a svou ·lohu pak spouÜtφ a komunikuje s nφ p°esn∞ stejn∞, jako kdyby pracoval p°φmo u n∞kterΘho z mφstnφch terminßl∙ vzdßlenΘho poΦφtaΦe.

P°e₧ije dßvkovΘ zpracovßnφ?

No, jistou Üanci dßvkovΘ zpracovßnφ p°eci jen mß. I v dneÜnφm prost°edφ poΦφtaΦov²ch sφtφ se znaΦn∞ pokroΦil²mi mo₧nostmi toti₧ m∙₧e b²t v²hodnΘ, kdy₧ existuje n∞jakß mo₧nost rovnom∞rn∞ji rozklßdat zßt∞₧ mezi jednotlivΘ uzly - tak aby nedochßzelo k tomu, ₧e n∞kterΘ jsou beznad∞jn∞ p°etφ₧eny, zatφmco jinΘ nemajφ co na prßci. A prßv∞ zde by jistß modernφ obdoba ävzdßlenΘho dßvkovΘho zpracovßnφ" velmi pomohla - kdyby p°etφ₧en² uzel mohl vzφt n∞kterou ze sv²ch ·loh, äzabalit ji" spolu se vÜφm pot°ebn²m pro jejφ zpracovßnφ do ·hlednΘho balφΦku, a ten poslat mΘn∞ vytφ₧enΘmu uzlu.

Takovßto novodobß verze vzdßlenΘho dßvkovΘho zpracovßnφ by ovÜem z°ejm∞ ztratila jeden sv∙j v²znaΦn² charakteristick² rys - toti₧ skuteΦnost, ₧e dßvku p°ipravuje sßm u₧ivatel, kter² takΘ explicitn∞ rozhoduje o mφst∞, kam bude odeslßna a zpracovßna. Pokud toti₧ bude cφlem dosßhnout optimßlnφho a hlavn∞ pr∙b∞₧n∞ho rozlo₧enφ zßt∞₧e celΘ sφt∞, musφ se o to starat vhodn² monitorovacφ a °φdφcφ program. Prßv∞ on tedy bude urΦovat, kde se jakß dßvka skuteΦn∞ zpracuje, a nejspφÜe se sßm postarß i o jejφ sprßvn∞ äzabalenφ" do takovΘ formy, jakß je vhodnß pro zpracovßnφ na vybranΘm uzlu. U₧ivatel tak vlastn∞ bude zadßvat svΘ ·lohy ke zpracovßnφ sφti jako takovΘ, a nikoli konkrΘtnφmu uzlu.

M∞jme ale na pam∞ti, ₧e pokud dßvkovΘ zpracovßnφ v n∞jakΘ podob∞ skuteΦn∞ p°e₧ije, bude to jen pro dosti specifick² okruh ·loh, kterΘ ji₧ ze svΘ samotnΘ podstaty majφ neinteraktivnφ charakter - jako t°eba rozsßhlΘ numerickΘ v²poΦty. Drtivß v∞tÜina dnes provozovan²ch u₧ivatelsk²ch aplikacφ mß naopak spφÜe interaktivnφ charakter, a pro n∞ tedy dßvkovΘ zpracovßnφ nemß smysl.