Ji°φ Peterka

P°ijφt n∞kam Φi s n∞Φφm pozd∞ nenφ dobrΘ. Existujφ na to dokonce i v²sti₧nß ·slovφ, jako t°eba äp°ijφt s k°φ₧kem po funuse" apod. Stejn∞ tak je ale ÜpatnΘ d∞lat v∞ci p°φliÜ brzy, kdy₧ na to jeÜt∞ vhodnß doba. Zkrßtka: v∞ci se majφ d∞lat ve sprßvnou dobu, ani ne d°φve, ani ne pozd∞ji. Jak ale efektivn∞ rozpoznat onu äsprßvnou chvilku"?

P°esn∞ stejn² problΘm existuje i v oblasti p°enosu dat. Zkusme si ho nastφnit: p°edstavme si p°enosov² kanßl mezi p°φjemcem a odesilatelem jako rouru, skrz kterou je n∞co doslova äprotlaΦovßno". Vzhledem k dΘlce roury a koneΦnΘ rychlosti äprotlaΦovßnφ" existuje urΦit² Φasov² posun mezi tφm, kdy odesilatel n∞co vlo₧φ do pomyslnΘ roury, a okam₧ikem kdy to z druhΘ strany p°φjemci z roury ävyleze". Te∩ si ale jeÜt∞ p°edstavme, ₧e to co prochßzφ pomyslnou rourou je blφ₧e nestrukturovan² proud nul a jedniΦek, Φi spφÜe n∞Φeho jinΘho (nap°φklad stejnosm∞rnΘho proudu Φi nap∞tφ, harmonickΘho signßlu apod.), co mß pouze dva v²znaΦnΘ stavy, a co nijak explicitn∞ ne°φkß ätady je zaΦßtek", a ätady je konec". Pak si jist∞ dovedete p°edstavit, jak d∙le₧itΘ je aby p°φjemce odebφral v²stup z pomyslnΘ roury ve sprßvnou dobu, ani d°φve ani pozd∞ji, a dokonce i sprßvnou rychlostφ, a ne pomaleji Φi rychleji. Kdyby nap°φklad z naÜφ roury vystupoval stejnosm∞rn² signßl, jeho₧ ·rove≥ nap∞tφ by reprezentovala nulu Φi jedniΦku, pak by velmi zßle₧elo na tom, v jakΘm ΦasovΘm okam₧iku by p°φjemce sejmul prvnφ vzorek tohoto nap∞tφ, v jakΘm druh², t°etφ atd. Pokud by se ji₧ s prvnφm ävzorkovßnφm" nestrefil sprßvn∞, bylo by to od zaΦßtku Üpatn∞ a p°ijφmal by nesprßvnß data. I kdyby se ale poprvΘ strefil sprßvn∞, ale pak nesprßvn∞ volil interval mezi jednotliv²mi vzorky (kter² by m∞l p°esn∞ odpovφdat ädΘlce" jednoho bitu), bylo by to takΘ Üpatn∞ - Φasem by äujel", a vzorkoval nap∞tφ na p°enosovΘm kanßlu v dob∞, kdy je p°enßÜen jin² bit ne₧ si p°φjemce myslφ.

Prßv∞ jsme si nastφnili problΘm, kterΘmu se v praxi °φkß synchronizace, konkrΘtn∞ji äudr₧enφ synchronizace mezi p°φjemcem a odesilatelem". Cφlem synchronizace je tedy zajistit, aby äob∞ strany d∞laly v∞ci ve sprßvnou dobu", co₧ je p°i p°enosu dat vcelku trivißlnφ na stran∞ odesilatele, ale mnohem obtφ₧n∞jÜφ na stran∞ p°φjemce.

Pro zajiÜt∞nφ a udr₧enφ synchronizace p°i datov²ch p°enosech existuje vφce r∙zn²ch metod a technik. NejjednoduÜÜφ je to na krßtkΘ vzdßlenosti, nap°φklad n∞kolika metr∙, kde je mo₧nΘ vybudovat dalÜφ p°enosov² kanßl Φi lΘpe n∞kolik dalÜφch p°enosov²ch kanßl∙ a vyu₧φvat je pro pot°eby synchronizace. V∞tÜinou jde o °φdφcφ a stavovΘ signßly, kter²mi si p°φjemce s odesilatelem navzßjem sd∞lujφ, ₧e prßv∞ n∞co odesφlajφ resp. n∞co v po°ßdku p°evzali. Ji₧ dßvno si lidΘ vÜimli, ₧e takovßto vzßjemnß signalizace prost°ednictvφm °φdφcφch a stavov²ch signßl∙ p°ipomφnß v jistΘm smyslu pot°ßsßnφ rukou, a tak to nazvali handshaking.

S handshakem, realizovan²m hardwarov²mi prost°edky (samostatn²mi signßly) se m∙₧eme setkat hlavn∞ p°i propojovßnφ sΘriov²mi Φi paralelnφmi kabely na velmi krßtkou vzdßlenost (n∞kolika metr∙), kdy nenφ problΘm pou₧φt vφce₧ilov² kabel s dostateΦn²m poΦtem vodiΦ∙. Na v∞tÜφ vzdßlenosti to ovÜem ji₧ problΘm je - zde obvykle existuje jen jedinß äroura", neboli jedin² p°enosov² kanßl, a soub∞₧n² p°enos °φdφcφch a stavov²ch signßl∙ dalÜφmi kanßly zde jednoduÜe nep°ipadß v ·vahu. Zde tedy musφ b²t synchronizace zajiÜt∞na jin²m zp∙sobem, tj. jin²mi technikami a postupy. Pokud je i v rßmci t∞chto technik pot°eba p°enßÜet n∞jakΘ re₧ijnφ ·daje povely Φi pokyny, pak tyto nutn∞ musφ b²t äp°im²chßny" k vlastnφm u₧iteΦn²m dat∙m, a p°enßÜeny jedin²m existujφcφcm p°enosov²m kanßlem. Stßle zde jeÜt∞ existuje znaΦnß variabilita t∞chto metod a technik dosa₧enφ synchronizace, ale o konkrΘtnφch mo₧nostech si povφme zase a₧ p°φÜt∞.