Ji°φ Peterka

Za vÜechno mohou poΦφtaΦe - II.

Obsah:

• P°φb∞h sedm² - poΦφtaΦ, kter² Üel za katr
• P°φb∞h osm² - plan² virov² poplach

Ale dost u₧ t∞ch plan²ch ·vah, nerad bych v tΘto rubrice suploval politickΘ aktuality kolegy Straky ze Softwarov²ch novin. PoslyÜte proto rad∞ji dalÜφ p°φb∞hy ze ₧ivota vezdejÜφho - snad vßs u₧ definitivn∞ p°esv∞dΦφ, ₧e za vÜechno mohou jen a jen ty zatracenΘ poΦφtaΦe!

P°φb∞h sedm² - poΦφtaΦ, kter² Üel za katr

Trauma, kterΘmu byl poΦφtaΦ SAPO vystavovßn, neustßle sφlilo. ╚asto se dokonce zaΦal i p°eh°φvat, jak se mu jeho obvody vzteky vzpφnaly, ale nikoho to nezajφmalo.

Jednoho dne pak jeho utrpenφ dostoupilo vrcholu. Stalo se tak v souvislosti s nßvrhem novΘho zßkona, kter² m∞l zv²Üit spot°ebnφ da≥ u ekologick²ch monitor∙ s nφzkou ·rovnφ vyza°ovßnφ. D∙vodem pro toto zv²Üenφ dan∞ byly v²sledky nejnov∞jÜφch v²zkum∙ v ergonomii. Ty toti₧ ukßzaly, ₧e lidΘ, kte°φ pou₧φvajφ ekologickΘ monitory, se do₧φvajφ v∞tÜφho v∞ku ne₧ lidΘ pou₧φvajφcφ b∞₧nΘ monitory. A tak je jist∞ logickΘ, ₧e by u₧ivatelΘ ekologick²ch monitor∙ m∞li vφce p°isp∞t do stßtnφ kasy, proto₧e z nφ zase budou dΘle Φerpat, a₧ se do₧ijφ svΘho d∙chodovΘho v∞ku.

PoΦφtaΦi SAPO to ale logickΘ v∙bec nep°iÜlo. Nenφ to nßhodou tak, ₧e ekologickΘ monitory Üet°φ p°φrodu i lidi, ti jsou mΘn∞ nemocnφ, a tudφ₧ i mΘn∞ odΦerpajφ z nemocenskΘ pokladny? ProΦ majφ b²t lidΘ vφce kasφrovßni za to, ₧e dbajφ na svΘ zdravφ i na zdravφ vÜech, kte°φ se pohybujφ v jejich okolφ?

Dilema, kter²m se poΦφtaΦ SAPO cht∞ necht∞ musel zab²vat, neustßle sφlilo. PoΦφtaΦ se Φφm dßl vφce zah°φval, a nap∞tφ v jeho obvodech stoupalo. Mo₧nß i dφky tomu se nakonec odhodlal k zoufalΘmu kroku - svΘvoln∞ pozm∞nil text prßv∞ p°ijφmanΘho zßkona tak, aby neplatil ji₧ od poloviny lΘta, ale a₧ od p°φÜtφho roku. Tφmto mal²m oddßlenφm nesmyslnΘho zla alespo≥ trochu ulevil svΘmu sv∞domφ, a doufal ₧e takovΘ drobnosti si nikdo nevÜimne.

LeΦ vynikajφcφ poΦtß°, jak²m poΦφtaΦ SAPO se vÜemi sv²mi numerick²mi koprocesory byl, se v tomto ohledu bohu₧el p°epoΦφtal. Bd∞lß maÜinΘrie, pov∞°enß vybφrßnφm danφ, si nenechala lφbit ani ty nejmenÜφ da≥ovΘ ·niky, nato₧ pak n∞co takovΘho. V₧dy¥ u₧ p°edem m∞li spoΦφtßno, ₧e jen za letoÜnφ rok zv²Üenφ dan∞ z ekologick²ch monitor∙ p°inese bezmßla 300 milion∙. VÜφmav² ber≥ßk zm∞nu v zßkon∞ okam₧it∞ zaregistroval, a ihned takΘ identifikoval vinφka - poΦφtaΦ SAPO.

Pak u₧ Üly v∞ci rßz na rßz: vazba, a hned nato soud. Obhßjce ex offo, kterΘho poΦφtaΦ SAPO dostal, sice radil jednoduÜe se vymluvit na chybu - v₧dy¥ kdo se dnes nedopustφ n∞jakΘ tΘ chybiΦky. Ale argumenty ob₧aloby byly ne·prosnΘ: p°ipravil jsi stßtnφ pokladnu o 300 milion∙. Tak p∙jdeÜ za katr. Spravedlnosti p°eci musφ b²t uΦin∞no zadost. Kdo to kdy vid∞l, aby se nad "chybiΦkou" za 300 milion∙ jen tak mßvlo rukou!

P°φb∞h osm²: plan² virov² poplach

O schopnostech poΦφtaΦ∙ se nßzorn∞ p°esv∞dΦili i v akciovΘ spoleΦnosti ╚eskΘ vlßΦky, monopolnφm to v²robci vag≤nk∙, maÜinek, kolejnic a vÜemo₧n²ch dopl≥k∙ pro hravΘ pßny kluky a jejich jeÜt∞ hrav∞jÜφ tatφnky. Kdy₧ do akciovΘ spoleΦnosti nastoupil nov² generßlnφ °editel, pan St°ela, nikdo vlastn∞ ani zm∞nu na postu nejvyÜÜφm nezaznamenal. Podnik fungoval vesele dßl, doslova jako na drßtku, proto₧e vÜechno °φdil neomyln² poΦφtaΦ, pracujφcφ nep°etr₧it∞, 24 hodin denn∞, 7 dnφ v t²dnu. Tento poΦφtaΦ takΘ organizoval v²robu i distribuci, poΦφtal mzdy, rozÜi°oval aparßt vedenφ podniku, dbal na r∙st mezd tohoto aparßtu, a v∙bec se choval jako sprßvn² ÜΘf podniku.

Jednoho dne ale doÜlo k zajφmavΘ udßlosti, a jak se pozd∞ji ukßzalo, i s dalekosßhl²mi nßsledky. Ten den, Φi vlastn∞ jeÜt∞ noc, toti₧ doÜlo k v²padku proudu. To by samo o sob∞ nebylo nic nebezpeΦnΘho, proto₧e poΦφtaΦ °φdφcφ chod celΘho podniku samoz°ejm∞ byl napojen na zdroj nep°etr₧itΘho napßjenφ, lidov∞ oznaΦovan² jako "·-pΘ-eska". Ta dokßzala spolehliv∞ pokr²t i pom∞rn∞ dlouh² v²padek proudu ze sv²ch zdroj∙. Toho dne vÜak byl v²padek proudu neobyΦejn∞ dlouh², nebo¥ trval tΘm∞° hodinu. Za tu dobu bohu₧el doÜlo k tomu, ₧e rezervnφ zdroj energie ve zdroji nep°etr₧itΘho napßjenφ se nenßvratn∞ vyΦerpal, elektronick² mozek podniku tak p°estal b²t napßjen, a po mnoha letech nep°etr₧itΘho bd∞nφ upadnul v bla₧enΘ bezv∞domφ.

Kdy₧ byl proud po hodin∞ zase znovu obnoven, zmlkl² poΦφtaΦ znovu o₧il - zaΦal se natahovat jeho operaΦnφ systΘm, a po jeho nata₧enφ se automaticky spustila i vlastnφ aplikace, zajiÜ¥ujφcφ °φzenφ celΘho podniku. Vlastn∞ ne tak docela. Auto°i programu samoz°ejm∞ dbali na zßkladnφ pravidla bezpeΦnosti, a tak jejich program p°i svΘm spuÜt∞nφ vy₧adoval zadßnφ sprßvnΘho hesla. Bez n∞j se jednoduÜe nerozeb∞hnul.

Auto°i programu, vypracovanΘho na zakßzku p°φmo pro akciovou spoleΦnost ╚eskΘ vlßΦky, m∞li hravΘho ducha, kter² z°ejm∞ d°φme v ka₧dΘm dosp∞lΘm mu₧i - a tak celou proceduru zadßvßnφ hesla realizovali stylov∞, v ₧elezniΦß°skΘm duchu. Tak₧e kdy₧ °editel akciovΘ spoleΦnosti p°iÜel rßno po noΦnφm v²padku do svΘ kancelß°e, kde se nachßzela hlavnφ konzole poΦφtaΦe, ₧ßdal ho systΘm o zadßnφ hesla. OvÜem ne nijak obyΦejn∞, n∞jakou banßlnφ v²zvou typu "zadej hlavnφ heslo". P°ed panem °editelem si to po obrazovce p∞kn∞ sup∞la maÜinka s p∞ti vagonky, vyfukovala pßru, a pod tφm vÜφm se v p∞kn∞ barevnΘm provedenφ objevovalo blikajφcφ "Jede vlßΦek motorßΦek, kolik voz∙ mß?".

Pan °editel rozhodn∞ nemohl pamatovat ani dobu v²voje systΘmu, ani jeho zavßd∞nφ - v₧dy¥ o to vÜechno se postarali jeho p°ed-p°ed-p°edch∙dci. Nikdo mu nikdy ne°ekl o co jde, a tak pak °editel koukal na obrazovku s prominutφm jako tele na novΘ vrata. Po n∞jakΘm Φase ho napadlo spoΦφtat vag≤nky, a zkusil zadat Φφslo 5. A vida, ono to proÜlo. Jen₧e to byl teprve zaΦßtek, malß h°φΦka hrav²ch programßtor∙ - teprve nynφ se vlßΦek na obrazovce zastavil, z jednoho vagonku se vyklonila hlava, a zeptala se: "Jak se jmenuje pr∙vodΦφ"? Teprve tohle byla v²zva k zadßnφ hlavnφho hesla.

Ale to pan °editel jednoduÜe nemohl v∞d∞t. Mφsto toho dlouho p°em²Ülel, a pak si vzpom∞l na vÜechny ty °eΦi o poΦφtaΦov²ch virech, kter²mi ho Φastovali v rozhlase, v televizi, a kdovφ kde jeÜt∞. Aby to tak byl virus! Jeho podez°enφ se stalo tΘm∞° jistotou, kdy₧ se poslΘze z dalÜφho vagonku vyklonila jinß hlava, a pronesla v²mluvnΘ "NevφÜ? To jsme t∞ dostali, co?"

Mezitφm se i v ostatnφch Φßstech podniku zaΦala projevovat skuteΦnost, ₧e poΦφtaΦ nepracuje. P°φsun materißlu zaΦal vßznou, odbyt takΘ, lidΘ nev∞d∞li co d∞lat, a anarchie vzr∙stala. N∞kte°φ zalo₧ili ruce v klφn a prohlßsili, ₧e nechajφ ty naho°e, a¥ si to vy°φdφ. NaÜt∞stφ se naÜli i tacφ, kter²m osud podniku le₧el na srdci. Tito zam∞stnanci se pak sebrali, vydali se za °editelem zjistit, co se d∞je, a upozornit jej na neut∞Üen² stav chodu podniku. ╪editel ale bohu₧el nem∞l Φas se jim v∞novat. S poukazem na zavirovan² poΦφtaΦ se s nimi odmφtnul bavit, a sna₧il se °eÜit v∞ci po svΘm. Bohu₧el bez·sp∞Ün∞.

Situace se ale s Φasem nezlepÜovala. Prßv∞ naopak, jak Φas plynul a poΦφtaΦ neÜel, nespokojenost zam∞stnanc∙ akciovΘ spoleΦnosti ╚eskΘ vlßΦky sφlila. Zam∞stnanci se u₧ odmφtali spokojit s tvrzenφm, ₧e ₧ivotn∞ d∙le₧it² poΦφtaΦ, se kter²m cel² podnik stojφ a padß, je zavirovan², a tak zaΦali hrozit stßvkou.

Na hrozbu stßvkou velmi rychle zareagovala dozorΦφ rada akciovΘ spoleΦnosti ╚eskΘ vlßΦky. Pana °editele promptn∞ odvolala, a jala se vyjednßvat o °eÜenφ situace. Ve snaze zabrßnit hrozφcφ stßvce se nakonec p°edseda dozorΦφ rady sßm uch²lil k extrΘmnφmu kroku, ke kterΘmu se lidΘ uchylujφ skuteΦn∞ jen ve zcela krajnφ situaci - podφval se do notn∞ zaprßÜenΘho, leΦ stßle aktußlnφho manußlu k systΘmu. Dφky tomu se mu poda°ilo doslova v hodin∞ dvanßctΘ za₧ehnat hrozφcφ nebezpeΦφ, a podnik op∞t uvΘst do chodu. OvÜem na jak dlouho?