PAutorský film Jiřího Svobody nás zavádí zpět do první poloviny devadesátých let, kdy se v tehdejší Československé federativní republice odehrál jeden z nejzávažnějších kriminálních případů, též nazývaný jako "Orlické vraždy".

Příběh je inspirován skutečnými událostmi tohoto případu. Sleduje osud elitního policisty Karla Hrubeše, ale spíš činů lidí, s kterými se stýká, a to jakým způsobem je Hrubeš dokáže přijmout nebo naopak odmítnout.

Je to drsný chlapík, co nejdřív střílí, pak se ptá. Umí chodit v lecčems, nezalekne se ničeho a nikoho, přitom však není natolik zaslepený vlastní nadutostí, aby nevěděl, kdy je čas vyhnout se srážce.

Petr Vychodil, jeho starý známý, se po převratu stačil bezvadně zadlužit. Karel mu nezištně naznačí, že chce-li mít na každé ruce pět prstů i za nějakých pět dnů, měl by dluh rychle srovnat. Vychodil mu na revanž nabídne, aby pro něj pracoval. Tak se Karel dostane do "vyšších" kruhů, kde se to jen hemží ilegálními obchody, například se zbraněmi.

Jeden takový "zprostředkovatel" (jmenuje se Igor Chvalkovský a hraje ho Richard Krajčo) chodí po ulicích, ruku připoutanou ke kufříku s dost baculatými částkami, na které právě Vychodila svrbí prsty. Na jedné straně pro něj zařídí ochranku (právě Hrubeše), na druhé si objednává jeho vraždu.

Oním nájemným vrahem je jakýsi Ludvík Křížek, před převratem naprostý nýmand, který se ani nedokázal vyučit zedníkem; nyní však, pod vidinou otevření nových možností (zejména co se organizovaného zločinu týče) vycítil, že stepovat na úřadech práce je vopruz a to že se spíš bude válet v penězích s děvkama byv nájemným vrahem. Jeho povaha byla ve filmu vykreslena v takové nestoudnosti a se šíleností hraničící opovážlivostí, že při některých jeho vtípcích mrazí až v zádech. Byť tak na první pohled nepůsobí, je to nebezpečná lidská zrůda, schopná zabít člověka bez mrknutí oka.

Chvalkovského smrt je první z ponuré série Orlických vražd, a je naprosto nepřipravená a následná likvidace improvizovaná. Ale Křížek, a jeho další kumpán, si až moc rychle zvyknou na to, že za relativně málo "práce" se jim dostane velice štědré odměny a když jim to vyšlo napoprvé a bez přípravy, proč by to nerozjeli ve velkém.
Postupně sledujeme jak další vraždy, tak zaručeně neúspěšné podnikání páně Vychodila, životy všech protagonistů se zmítají mezi penězi, zločiny a dluhy. Současně s tím se, pomalu ale jistě, začíná rozjíždět pátrání, zprvu nesměle a držíc se zcestných stop jako přílovečný tonoucí stébla, brzy však dojde k překvapivému (a mimochodem, docela originálnímu) zvratu, který nesouvisí ani s penězmi či dluhy, ani s podnikáním, ani se zločinem, a přesto právě tento okamžik překlopí děj do nutně nevyhnutelného vyústění celého příběhu. To Vám ale přeci nebudu prozrazovat, přijďte se na to podívat sami.

Myslím si, že (již docela zkušený) režisér odvedl dobře svou práci, že nám dokázal - poměrně přehledně a nápaditě - vyprávět tento příběh. Ten se mi zdá vcelku vyvážený (vše důležité, co mělo být sděleno, sděleno bylo, a to nedůležité bylo vynecháno), i když zhruba ve dvou třetinách filmu to přestalo mít počáteční spád. Málokterý film však dokáže být napínavý od začátku až do konce dvě hodiny v kuse. Celkově však dramaturgii kvituji velmi kladně, neb tam nevidím závažnějších chyb.

Co mě osobně však trochu vadilo, jsou herecké výkony herců ve vedlejších rolích. Ani tak ne pohybově apod., spíš v tom, co říkají a jak to říkají. Zřejmě se používaly postsynchrony (dodatečné ozvučení ve zvukovém studiu) a obávám se, že se nedokázali dostatečně dostat do rozpoložení, které více či méně zvládli předvést v obraze. A co se týče obsahu jejich slov, to je věc i režiséra a myslím si, že si Jiří Svoboda nedokázal udržet anebo zjednat odstup od vlastního scénáře a tak zatímco někdy mi mluva postav připadá nápaditá, jindy je kostrbatá, nepřirozená a nebo s malou slovní zásobou. Co do tématu je o čem hovořit, čím překvapit nebo šokovat. Škoda, že jak obsahem tak formou je tato možnost ubita.

Kamera je vcelku dobrá, v krátkých intermezzech, zobrazujících most na Orlické přehradě pan Šácha trochu povolil uzdu své fantazie a umělecké "licence", ve zbytku filmu se musíme spokojit se standardními detaily (těch je docela dost), polocelky a celky. Barevné korekce jsou většinou v azurovém nádechu a mají v denních záběrech tendenci přeexponovávat až téměř solarizovat obraz, zatímco ve večerních motivech vidíme na pozadí krásné oblohy pouze siluety.

Asi jsem se (na první pohled) špatně díval, ale krom jednoho či dvou záběrů jsem žádné extra nápadité kompozice nezaregistroval. To samé (a to mě dost mrzí) platí o prostředcích filmové řeči - sotva pár nápadů za celý film.

Zvuk je na standardní úrovni. Krom několika případů, kdy jsem kvůli ruchům nerozuměl dialogům, je dobře smixovaný, párkrát za film dá dokonce vědět, že je plně prostorový.

Hudba nijak nezářila, spíše jen podkreslovala pasáže bez dialogů a ruchů. Motiv ženského hlasu mi nepřišel příliš vhodný, ale to je jen můj názor, jinému se může líbit.

Když jsem se s režisérem bavil, krom jiného o tom, co je pro jeho film nejdůležitější, odpověděl mi, že jsou to emoce, které se snaží vyjádřit. Inu, nechci být jízlivý, ale mně to ani tak nepříšlo - spíš mi připadá, jako by věnoval tolik úsilí vystavení sujetu příběhu, že na další jeho složky z něj se nedostalo v míře, kterou by si zasloužily. Spíš než emotivní vidím Sametové vrahy jako příběh téměř ryze epický až téměř deskriptivní, jen s malým puncem introspekce hlavního hrdiny. A když poslední částí filmu, těsně před titulky, jsou "dohry" jednotlivých autentických postav, představa emocí, stejně jako hledání nějakého pragmatického závěru vezme rychle za své a místo toho mi hlavou blesklo spíš to, že jsem se právě dokoukal na umně ztvárněný dokument. Prosím, neberte to zle, vždyť celkově jde o profesně i umělecky zdařilý film, který má co říct a koho oslovit. A nikoho nezabije, když se na něj přijde podívat.

Vždyť, v té době jsme přece taky žili, ne?

7/10

Carlos