Po doΦtenφ Pßna prsten∙ sem hledal knihu, kterß by m∞ do fantasy sv∞ta op∞t dostala. Knihy ani hry zrovna moc rßd znovu neΦtu/nehraju, Harry Potter m∞ taky moc neoslovil (b²t po°ßd v jednΘ Φarod∞jnΘ Ükole a jejφm okolφ zkrßtka nenφ ono, i kdy₧ je velkß), na Silmarillion mi tehdy nezbylo moc sil. Cht∞l jsem n∞jakou knihu, kde bych op∞t mohl poznßvat novΘ p°ßtele a nep°ßtele, novΘ zem∞ a nov² p°φb∞h. Zabrousil jsem do rodinnΘ knihovniΦky a zaΦal jsem hledat. JeÜt∞ jednou jsem se podφval na knihy J.R.R. Tolkiena a vzpomn∞l si, ₧e p°ed p°eΦtenφm pro m∞ znamenaly sejnou neznßmou jako ty t°i knihy nφ₧e. Vytßhl jsem prvnφ, prohlΘdl si jejφ p°ebal, p°eΦetl nßzev P∞Üec proroctvφ a zaΦal jsem Φφst prolog. Tak jsem si ji na chvφli p°ivlastnil a odnesl do pokoje.

Jako v ka₧dΘ sprßvnΘ fantasy, i v Belgariadu existuje dobro a zlo. VÜe zaΦalo stvo°enφm sv∞ta, kdy b∙h UL a jeho synovΘ - Aldur, Torak, Belar, Mara, Nedra, ╚aldan a Issa klasicky stvo°ili sv∞t a tΘm∞° vÜichni (a₧ na ULa a Aldura) si p°isvojili n∞jak² z lidsk²ch nßrod∙. Torak Angaraky, Belar Alorny a tak dßle. Zatφmco UL jeÜt∞ chvφli z∙stal sßm, Aldura si naÜel opuÜt∞n² chlapec, zlod∞jφΦek Garat, kter² se dostal a₧ p°ed dve°e jeho v∞₧e. Aldur jej a poslΘze ostatnφ p°ijal, p°ipojil jim p°ed jmΘna "Bel" a tφm zaΦal sv∙j nov² ₧ivot Belgarat, Belzedar, Beldin a n∞kolik dalÜφch. Aldur je zaΦal uΦit um∞nφ magie a tak se z nich stali Φarod∞jovΘ. Jednoho dne vzal Aldur kßmen, vdechl do n∞j ₧ivot a nazval jej Orb. Orb byl mocn²m kamenem a proto ho p°ed zneu₧itφm ochrßnil Aldur tφm, ₧e kdy₧ se jej dotkne n∞kdo, komu tkvφ v mysli snad jedinß Φernß myÜlenka, se₧ehne jej na prach. Orb byl krßsn²m kamenem a tak se Toraka, draΦφho boha Angarak∙ zmocnila touha jej vlastnit. Vydal se na cestu do Aldurova ·dolφ, kde Aldur i se sv²mi uΦednφky ₧ili a nßsilφm se Orbu zmocnil. VÜichni bohovΘ se sv²mi nßrody vyrazili na jih, zem∞ Angarak∙ aby Toraka p°im∞li slovem nebo silou k navrßcenφ Orbu. Ten vÜak neuposlechl, zvedl Orb a poruΦil mu, aby rozd∞lil zem. Stalo se a pak nadeÜla chvφle Orbu, kter² celou polovinu Torakova t∞la se₧ehnul velk²m plamenem a spßlil tak Φßst jeho k∙₧e, cφm₧ mu p°ivodil nesnesitelnou bolest. Ub∞hlo mnoho Φasu a Belgarat spolu s dalÜφmi zφskali Orb zp∞t. Do sv∞°enstvφ jej zφskal Riva, kter² na V∞trnΘm ostrov∞ na zßpadu zalo₧il novΘ, RivanskΘ krßlovstvφ a Rivu jako hlavnφm m∞sto a pak Orb posadil jako hruÜku do jφlce svΘho velkΘho meΦe, kter²m byl i zran∞n Torak a upadl tak do dlouhΘho spßnku. A o tom je prolog. Prvnφ Φßst (knihy se d∞lφ do n∞kolika velk²ch Φßstφ a ty do kapitol) zaΦφnß ·pln∞ jinak, v kuchyni Garionovi tety Pol na Faldorov∞ statku v Sendarii, AlornskΘm krßlovstvφ. Garion ₧ije na farm∞ spolu s n∞kolika vrstevnφky a u₧φvß si d∞tstvφ. Idylka nem∙₧e trvat v∞Φn∞ a tak snad celou dobu (po vÜechny dφly sΘrie) Garion zjiÜ¥uje, ₧e nenφ pouh²m venkovsk²m chlapcem, jak by si p°ßl. Vydßvß se toti₧ na cestu spolu s tetou Pol, èed²m vlkem (star²m vyprav∞Φem p°φb∞h∙) a Durnikem, kovß°em ze statku, aby - jak zjistφ a₧ pozd∞ji - op∞t navrßtili Orb do sφn∞ RivanskΘho krßle, kterß je nynφ prßzdnß, proto₧e krßlovsk² rod byl kdysi dßvno vyvra₧d∞n, i kdy₧ n∞kte°φ stßle v∞°φ, ₧e tento rod stßle n∞kde p°e₧φvß. VÜichni s kter²mi Garion cestuje nabφrajφ na vß₧nosti, a tak mφsto se star²m vyprav∞Φem p°φb∞h∙, èed²m vlkem cestuje s Φarod∞jem Belgaratem a mφsto tety Pol je na jejφm mφst∞ najednou Polgara ╚arod∞jka, jedna z jeho dvou dcer. Aby toho nebylo mßlo, ob∞ma je n∞kolik tisφc let a on sßm dokonce pat°φ do jejich rodu, tak₧e teta Pol je vlastn∞ stßle teta Pol, i kdy₧ je to vlastn∞ jeho prapra...teta. A Belgarat je jeho prapra...d∞deΦkem. K²m p°esn∞ je Garion, to vßm neprozradφm, proto₧e pak bych vßs okradl o spoustu p°φjemn²ch i nep°φjemn²ch p°ekvapenφ. Belgarat a Polgara sledujφ jedno ze dvou Proroctvφ, kter²mi byl Vesmφr kdysi rozd∞len a pouze jedno se nakonec stane platn²m. Samoz°ejm∞ d∞lajφ vÜe pro to, aby se tak stalo prßv∞ s tφm jejich.

Jak Garion putuje s Φφm dßl vφce v∞tÜφ dru₧inou, m∞nφ se. Tφm nemyslφm, ₧e dospφvß. ZjiÜ¥uje, ₧e sv∞t, to nenφ jen n∞kolik vesnic blφzk²ch Faldorov∞ statku, ale obrovskß krßlovstvφ, kter²mi prochßzφ. Alornsk²mi krßlovstvφmi Sendariφ, èerekem, Drasnijφ, angarack²m Kthol Murgosem, Malloreaou, Gar og Nadrakem a dalÜφmi. A kdo s nφm putuje krom∞ Belgarata, Polgary a Durnika? Silk, Drasnijsk² podvodnφΦek, Barak, obrovsk² mu₧ z èereku, Lelldorin, astursk² luΦiÜtnφk a spousta dalÜφch. Potkßvß i krßle t∞chto zemφ, ÜirÜφho SendarskΘho Fulracha, ÜereckΘho Anhega, nebo i podivnΘho NadrackΘho krßle Drostu. V∞tÜinu knihy pro₧ijete prßv∞ s nφm a tak nemßte problΘm se do n∞j v₧φt. N∞kterΘ Φßsti vÜak sledujete z pohledu Se'Nedry, rozmazlenΘ TolnedrijskΘ princezny, kterß k nim p°idß, kdy₧ uteΦe z otcova palßce. V poslednφ knize je jeÜt∞ n∞kolik odstavc∙ v∞novßno Alornsk²m krßlovnßm a bitv∞ u angarackΘho m∞sta Thul Mardu.

Belgariad vÜak nenφ knihou se zcela originßlnφmi prvky. A te∩ mßm na mysli jmenovanΘho Pßna prsten∙. Je tu opravdu dost shod. Jednou z nejv∞tÜφch je, ₧e dru₧inu vede star² Φarod∞j. A te∩ budu kritizovat po°ßdn∞. U₧ vÜak ne D. Eddingse, avÜak vydavatelstvφ. Classic And, toti₧ sΘrii °ßdn∞ odbylo. ZaΦnu popo°ßdku. SΘrii p∞ti knih toti₧ sv∞°ilo ne jednomu, ale p∞ti p°ekladatel∙m! Ka₧d² p°elo₧il jednu. Nemßm v∞tÜφ v²tky ke kvalit∞ p°ekladu (i kdy₧, v poslednφ knize je o dost vφce chyb, ne₧ v p°edeÜl²ch), jako spφÜ k tomu, ₧e v jednΘ knize se algarsk² krßl Cho-Hag pφÜe takhle a jinde je to zase ╚o-Hag. A takov²ch p°φpad∙ je spousta. Pozoruji tφm jedin∞ usp∞chanost, s jakou byla sΘrie vydßna. A tφm se dostßvßm k dalÜφmu bodu kritiky. Ona snad ani nebyla vydßna najednou. Nejd°φve Üly prvnφ t°i dφly (kterΘ jsem m∞l doma), ale po dvou poslednφch jako by se slehla zem. Nedßvno jsem je vÜak zφskal a tφm jsem mohl sΘrii doΦφst. Obal. Ani nevadφ, ₧e kniha nemß pevnou vazbu, obaly vypadajφ p∞kn∞ a to staΦφ. Jen₧e, op∞t se tu zßhadn∞ vyskytla chyba - zatφmco obaly prvnφch t°φ dφl∙ jasn∞ dßvajφ najevo, ₧e knihy k sob∞ pat°φ, Φtvrtß a pßtß vypadajφ (i vzßjemn∞) ·pln∞ jinak. V obalu tΘ poslednφ u₧ dokonce ani nenφ pφsmo a n∞kolik zdobn²ch hran vystoupl²ch, z Φeho₧ jde vid∞t jedin∞ Üet°enφ vydavatele. No a na zßv∞r vßm p°i srovnßvßnφ tlouÜ¥ky knφ₧ek vyvstane n∞kolik otßzek. Tou prvnφ bude, jestli je vßÜ zrak v po°ßdku a tou druhou, jestli n∞jak Classic odebral n∞kterΘ texty z knihy, proto₧e prvnφ t°i dφly majφ v₧dy p°es 300 stran, kde₧to poslednφ dva p°es 270. U₧ tak n∞jak p°edpoklßdßm, ₧e kdy₧ n∞kdo pφÜe vφcedφlnou sßgu, budou mφt vÜechny knihy shodn² poΦet stran. U belgariadu vÜak majφ prvnφ t°i dφly viditeln∞ vφce, ne₧ poslednφ dva. A nedostatkem autorovy fantazie to nenφ, proto₧e mi stßle jeÜt∞ chyb∞la n∞jakß vysv∞tlenφ Φi dialogy. Je to zp∙sobeno zmenÜenφm pφsma, kterΘ je jasn∞ patrnΘ. Nevφm, jestli mßm na Classic nadßvat, nebo mu spφÜ d∞kovat, ₧e jsem se nakonec doΦkal i poslednφch dvou dφl∙.

Ale tak nep°φjemnou kritikou neskonΦφm. Ka₧d² z p∞ti dφl∙ (P∞Üec proroctvφ, Krßlovna magie, Kouzelnφk∙v gambit, V∞₧ ΦernΘ magie a Divotv∙rcova koncovka) je nesmφrn∞ Φtivou knφ₧kou, neobsahujφcφ snad ₧ßdnß v∞tÜφ hluchß mφsta, ale po°ßdn∞ dlouhΘ dobrodru₧stvφ Gariona a jeho spoleΦnφk∙. Belgariad nepostrßdß nap∞tφ, humor ani lßsku, i kdy₧ tφm hlavnφm zde stßle z∙stßvajφ nejryzejÜφ vlastnosti fantasy.