Je 23.kv∞tna 1964 a vrtulnφk Mi-4 ╚eskoslovenskΘ lidovΘ armßdy, vybaven² specißlnφm fotoaparßtem s objektivem o pr∙m∞ru t°iceti centimetr∙, se vydßvß z bechy≥skΘho vojenskΘho letiÜt∞ sm∞rem k hranicφm SpolkovΘ republiky N∞mecko. Ve v²Üce 1 200 metr∙ postupuje podΘl ostnat²ch drßt∙ odd∞lujφcφch zßpadnφ Evropu od V²chodnφho bloku, zhruba dva kilometry ve vnitrozemφ a po°izuje snφmky zßpadon∞meckΘ p°φhraniΦnφ oblasti. Pr∙zkumn², Φi spφÜe Üpionß₧nφ let probφhß klidn∞ a bez problΘm∙, a₧ do chvφle, kdy si jeden Φlen osßdky vrtulnφku vÜimne blφ₧φcφ se dvojice stφhacφch letoun∙. VÜichni vÜak z∙stßvajφ nevzruÜeni, proto₧e jsou p°esv∞dΦeni o tom, ₧e se jednß o stφhaΦe, zajiÜ¥ujφcφ bezpeΦnost a neporuÜitelnost vzduÜnΘho prostoru ╚eskoslovenskΘ socialistickΘ republiky. V klidu vÜak setrvßvajφ pouze do chvφle, ne₧ je jeden z proudov²ch stroj∙ levotoΦivou zatßΦkou podlΘtne a jejich zrak spoΦine na ÜpiΦatΘm nose a troj·helnφkovΘm k°φdle, na kterΘm se blyÜtφ v²sostnΘ znaky U.S. Air Force. Udivenß osßdka ΦeskoslovenskΘho vrtulnφku si rßzem uv∞domuje, ₧e se jednß o zßchytnΘ stφhacφ letouny americk²ch vzduÜn²ch sil F-102A, se kter²mi se zatφm setkßvali jen na obrßzcφch p°i vojensk²ch Ükolφcφch kurzech. Na obdivovßnφ ladn²ch k°ivek nep°ßtelskΘho typu vÜak nezb²vß Φas. Kdy₧ toti₧ podlΘtne pod äΦty°kouô v levΘ zatßΦce i druh² stφhaΦ, uv∞domφ si velitel napadenΘho vrtulnφku, ₧e se je ästodvojkyô sna₧φ dotlaΦit na druhou stranu hranice. Okam₧it∞ vydßvß pilotovi rozkaz, a¥ toΦφ doprava a klesß autorotacφ, aby dostali sv∙j stroj co nejhloub∞ji do vnitrozemφ. AmeriΦan∙m se sice poda°φ provΘst jeÜt∞ dva podlety, ale p°etßhnout Mi-4 na svou stranu se jim nakonec nepovede. Ten nouzov∞ p°istßvß zhruba 8 km od stßtnφ hranice u vesniΦky Post°ekov na poli, mezi pracujφcφ zam∞stnance mφstnφho JZD (JednotnΘho Zem∞d∞lskΘho Dru₧stva).

Tento incident, kter² se opravdu stal, vypovφdß nejen o napjat²ch vztazφch mezi zem∞mi VarÜavskΘ smlouvy a NATO, ale p°edevÜφm o tom, ₧e byly v obdobφ studenΘ vßlky p°inejmenÜφm dva stφhacφ letouny F-102A bojov∞ nasazeny nad naÜφm ·zemφm! (WoW, jsme dobr²! :) ...Biges)

Sv²mi ko°eny zasahuje v²voj F-102 do sklonku Φty°icßt²ch let, kdy americkΘ vzduÜnΘ sφly zjistily, ₧e nemajφ letoun, kter² by se mohl ·Φinn∞ postavit sov∞tsk²m mezikontinentßlnφm bombardΘr∙m. V tΘ dob∞ bylo toti₧ americkΘ stφhacφ letectvo vyzbrojeno jen podzvukov²mi North American F-86D Sabre, Northrop F-89 Scorpion, a Lockheed F-94 Starfire. Jejich zbra≥ov² potencißl byl navφc k pln∞nφ v²Üe zmφn∞nΘho ·kolu nedostaΦujφcφ a proto bylo nutnΘ p°ikroΦit k v²voji novΘho stφhacφho stroje, kter² by dokßzal nep°ßtelskΘ bombardΘry dostihnout a zlikvidovat. Projekt dostal oznaΦenφ "1954 interceptor", podle p°edpoklßdanΘho roku nasazenφ novΘho stφhaΦe.

Letectvo tΘ₧ vydalo koncept nazvan² "weapons system" WS-201A, podle kterΘho m∞ly b²t vÜechny zbra≥ovΘ systΘmy vyvφjenΘho letounu kompatibilnφ, proto₧e zjistilo, ₧e je nadßle ne·nosnΘ vyvφjet avioniku, drak letounu, motory, v²zbroj a dalÜφ komponenty nezßvisle na sob∞. P°edevÜφm se ovÜem jednalo o st°eleck² a vyhledßvacφ radar, systΘm °φzenφ palby a °φzenΘ st°ely vzduch-vzduch. Tak se stalo, ₧e poprvΘ v historii americkΘho letectvφ m∞l b²t nov∞ vznikajφcφ letoun pod°φzen zbra≥ovΘmu systΘmu nesenΘmu na svΘ palub∞.

V²b∞rovΘho °φzenφ se z·Φastnily firmy Republic, North American, Chance-Vought, Douglas, Lockheed a Convair. Do u₧Üφho v²b∞ru sice postoupily Convair, Lockheed a Republic, ale vzhledem k finanΦnφ nßroΦnosti spojenΘ s v²vojem t°φ letoun∙, se USAF nakonec rozhodla Lockheed∙v projekt zruÜit.

Republic se pustil do v²voje velmi ambici≤znφho letounu oznaΦenΘho AP-57 (pozd∞ji p°eznaΦenΘho na XF-103). Tento typ m∞l na svou dobu dosahovat naprosto nevφdan²ch parametr∙, proto₧e ve v²Üce 24 000 metr∙ m∞l let∞t a₧ trojnßsobnou rychlostφ zvuku. Vlßd∞ se vÜak zdßl zmφn∞n² projekt p°φliÜ riskantnφ a proto ho zastavila.

V p°φpad∞ Convairu byla cesta k vφt∞zstvφ ve v²b∞rovΘm °φzenφ o n∞co ulehΦena tφm, ₧e v dob∞ zadßnφ zakßzky, ji₧ firma m∞la postaven² a z velkΘ Φßsti i prozkouÜen² stroj ze kterΘho cht∞la p°i v²voji novΘho zßchytnΘho stφhacφho letounu vychßzet. Byl jφm experimentßlnφ XF-92A, kter² vznikl na zßklad∞ d°φv∞jÜφho (pozd∞ji zruÜenΘho) projektu oznaΦovanΘho jako XP-92.
 

XF-92A

Po skonΦenφ druhΘ sv∞tovΘ vßlky se dokumentace o nacistick²ch projektech dostala do rukou vφt∞zn²ch mocnostφ jak na v²chod∞, tak i na zßpad∞. Na obou stranßch byly d∙kladn∞ prozkoumßvßny a Φasto si vy₧adovaly i stavbu n∞jakΘho toho zkuÜebnφho letounu, kter² by potvrdil teoretickΘ poznatky v praxi a jednφm takov²m letounem byl i Model 7002 firmy Convair. Byl to prvnφ americk² letoun s Φist∞ troj·helnφkov²m k°φdlem a svislou ocasnφ plochou. Vznikl na zßklad∞ poznatk∙ a osobnφch konzultacφ s doktorem Alexanderem M. Lippischem, kter² provßd∞l pokusy s deltovit²m k°φdlem b∞hem 2.sv∞tovΘ vßlky v N∞mecku, nejprve v aerodynamickΘm tunelu a pozd∞ji na bezmotorovΘm kluzßku DM-1. Model 7002 m∞l ov∞°it funkce hydraulickΘho °φdφcφho systΘmu projektovanΘho stφhacφho letounu XP-92 v praxi.

Projekt XP-92 byl sice v Φervnu 1948 zruÜen, ale Convair se rozhodl, ₧e doposud zφskanΘ zkuÜenosti nezahodφ a bude pokraΦovat v experimentovßnφ, nebo¥ nezvyklß, ale slibn∞ lßkavß koncepce letounu vybφzela k d∙kladnΘmu otestovßnφ. Model 7002 byl p°eznaΦen na XF-92A (tovßrnφ oznaΦenφ: Model 8) a ke svΘmu prvnφmu letu odstartoval 18.zß°φ 1948.

V kv∞tnu 1949 byl XF-92A formßln∞ p°evzat vojensk²m letectvem, kterΘ projevilo znaΦn² zßjem o program letov²ch zkouÜek. 8. srpna 1951 p°ekroΦil XF-92A, vybaven nov²m motorem J33-A-29 s p°φdavn²m spalovßnφm, rychlost zvuku ve st°emhlavΘm letu. Kdy₧ byl program letov²ch zkouÜek zavrÜen, m∞l tento Φist∞ experimentßlnφ letoun po svΘm poslednφm 118. letu, nalΘtßno 61 hodin a 59 minut.
 

YF-102

Kdy₧ dostal Convair 11.zß°φ 1951 smlouvu na sv∙j letoun s deltovit²m k°φdlem, kter² m∞l nΘst oznaΦenφ F-102, okam₧it∞ byly zahßjeny prßce na v²voji prvnφch dvou prototyp∙ YF-102.

SouΦasn∞ s v²vojem prvnφch prototyp∙ se vÜak ji₧ zaΦala p°ipravovat i sΘriovß v²roba, co₧ umo₧≥oval Cook-Craigieho plßn (pojmenovan² podle sv²ch autor∙ generßl∙ Laurence C. Craigieho a Orvala R. Cooka). K tomuto plßnu p°ikroΦila USAF proto, aby maximßln∞ urychlila program 1954 Interceptor a co nejd°φve obdr₧ela sv∙j vytou₧en² zßchytn² stφhaΦ. Cel² plßn spoΦφval v tom, ₧e m∞la b²t p°eskoΦena prototypovß fßze, kterß obvykla p°edchßzφ sΘriovΘ v²rob∞, b∞hem nφ₧ se provßdφ letovΘ testy a pop°φpad∞ odstra≥ujφ konstrukΦnφ zßvady. SΘriovß v²roba, tak m∞la b²t zahßjena ji₧ b∞hem letov²ch zkouÜek prototypu, co₧ slibovalo mnohem d°φv∞jÜφ zavedenφ letoun∙ k bojov²m letkßm. Ta m∞la b²t technologicky rozvr₧ena do celk∙, umo₧≥ujφcφch jejich dodateΦnou ·pravu podle v²sledk∙ zkouÜek jeÜt∞ v procesu v²roby. To vÜak sebou samoz°ejm∞ neslo i urΦitß rizika. Kdyby se toti₧ b∞hem letov²ch zkouÜek objevily zßva₧nΘ problΘmy, cel² program by to siln∞ zbrzdilo a prodra₧ilo. V tomto p°φpad∞ vÜak byla rizika minimßlnφ, proto₧e F-102 vychßzel ze zalΘtnutΘho a osv∞dΦenΘho stroje XF-92A.

V dubnu 1952 byly zahßjeny prßce na deseti p°edsΘriov²ch letounech YF-102 (dvou Model∙ 8-80, 52-7994/7995 a osm Model∙ 8-82, 53-1779/1786). Jejich pohonnou jednotku tvo°il motor J57-P-11 s tahem 64,47 kN na re₧imu s p°φdavn²m spalovßnφm. P°esto₧e m∞ly YF-102 ÜpiΦatou p°φ∩ a sacφ otvory motoru na bocφch trupu, nezap°ely podobnost se sv²m p∙vodcem XF-92A. PalivovΘ nßdr₧e byly v k°φdlech a elektronika v trupu. V²zbroj se sklßdala z Üesti st°el vzduch-vzduch Hughes GAR-1 Falcon (d°φv∞jÜφ oznaΦenφ PL╪S AIM-4 Falcon) nesen²ch ve vnit°nφ pumovnici a Φty°iadvaceti ne°φzen²ch raket EFAR rß₧e 5 cm, kterΘ byly p°ipevn∞ny na vnit°nφch stranßch jejφch dvφ°ek.

P°edpoklßdanß maximßlnφ rychlost YF-102 v deseti kilometrovΘ v²Üce m∞la b²t 1 400 km/h. ZaΦßtkem roku 1953 se vÜak objevily problΘmy. Jednφm z nich bylo zjiÜt∞nφ z aerodynamickΘho tunelu, kde m∞°enφ prokßzala, ₧e drak letounu nebude schopen vyÜÜφ rychlosti ne₧ 1 M. Kdy₧ pak byl prvnφ YF-102 dokonΦen, p°evezen na Edwardsovu leteckou zßkladnu a 24.°φjna 1953 poprvΘ vzlΘtl, pln∞ se potvrdily pesimistickΘ zßv∞ry ze zkouÜek v aerodynamickΘm tunelu a noΦnφ m∙ra konstruktΘr∙ - letoun nebyl schopen p°ekonat zvukovou bariΘru ve vodorovnΘm letu. O osm dnφ pozd∞ji byl navφc prvnφ prototyp zniΦen p°i havßrii, kdy₧ p°i vzletu doÜlo k utr₧enφ plamene motoru a nßslednΘ ztrßt∞ rychlosti. KonstruktΘ°i vklßdajφcφ nad∞ji do druhΘho prototypu, kter² poprvΘ vzlΘtl 11.ledna 1954, byli op∞tovn∞ zklamßni, kdy₧ se ani s tφmto letounem p°es rychlost zvuku ve vodorovnΘm letu nedostali a stßle balancovali na rychlosti 0.99M. ZjiÜt∞nφ, ₧e YF-102 sv²mi v²kony nijak zvlßÜ¥ nep°esahuje ani F-86D Sabre, stroj kter² m∞l nahradit, bylo velice deprimujφcφ a hrozilo zruÜenφ celΘho programu.

YF-102A

Vidina nutnosti p°epracovßnφ koncepce letounu od zßkladu, zruÜenφ rozpracovanΘ v²roby n∞kolika desφtek stroj∙ a zaplacenφ mnohamilionovΘho penßle za nedodr₧enφ ΦasovΘho limitu dodßvek byla pro Convair velmi skliΦujφcφ. Situaci vÜak naÜt∞stφ pomohl zachrßnit vynikajφcφ aerodynamik Richard Whitcomb z NACA sv²m objevem platnosti pravidla ploch, kterΘ pravφ: äPr∙°ezy letounu vynesenΘ podΘl podΘlnΘ osy, musφ b²t rozd∞leny tak, aby se co nejvφce p°ibli₧ovaly rozlo₧enφ pr∙°ez∙ rotaΦnφho t∞lesa na obou koncφch zaÜpiΦat∞lΘhoô. P°i praktickΘ aplikaci bylo t°eba u letounu F-102 z·₧it trup v mφst∞ p°ipojenφ k°φdel, prodlou₧it jeho dΘlku a rozÜφ°it zß∩ pomocφ p°φdavn²ch v°etenovit²ch t∞les. Kv∙li snφ₧enφ odporu byly upraveny boΦnφ vstupnφ otvory vzduchu, radikßln∞ p°epracovßna kabina pilota (i za cenu zhorÜenΘho v²hledu), konce k°φdel byly ohnuty dol∙ a jejich nßb∞₧nΘ hrany dostaly ku₧elovΘ vyklenutφ. Zm∞ny doznala i pohonnß jednotka J57-P-11, kterß byla nahrazena v²konn∞jÜφm typem J57-P-23, dφky jeho₧ menÜφ hmotnosti mohly b²t z vnit°ku trupu odstran∞ny n∞kterΘ p°epß₧ky. Takto upraven² letoun dostal oznaΦenφ YF-102A.

P°em∞na YF-102 na YF-102A prob∞hla v naprosto rekordnφm Φase, nebo¥ celß p°estavba trvala jen pouho pouh²ch 117 dnφ!!! Nov∞ vznikl² YF-102A Φφslo 53-1787 poprvΘ vzlΘtl z Edwardsovy vojenskΘ leteckΘ zßkladny pod tovßrnφm oznaΦenφm Model 8-90 20.prosince 1954, p°iΦem₧ ji₧ p°i druhΘm letu hladce p°ekroΦil rychlost zvuku ve vodorovnΘm letu.

Nßsledovala v²roba osmi zkuÜebnφch letoun∙ YF-102 Φφslo 53-1779 a₧ 53-1786 a zanedlouho dalÜφch t°ech, tak°ka finßlnφch stroj∙, Φφslo 53-1788 a₧ 53-1790.

Vele·sp∞Ün²m dnem byl pro YF-102A 8.Φervenec 1955, kdy se mu poda°ilo vypßlit b∞hem deseti sekund vÜech Üest st°el Falcon a 24 ne°φzen²ch raket, co₧ byl naprosto nevφdan² v²kon. DalÜφm v²znamn²m datem se pro YF-102A stal kv∞ten 1956, kdy odpßlil ne°φzenou st°elu, schopnou nΘst jadernou nßlo₧, Douglas MB-1 Genie a ·sp∞Ün∞ tak aspiroval na post nosiΦe zbranφ hromadnΘho niΦenφ. Rakety Genie se vÜak nakonec standardnφ v²zbrojφ F-102A nestaly.

F-102A

Prvnφ sΘriovΘ F-102 m∞ly mφt proudov² motor Westinghouse J40, dφky n∞mu₧ m∞ly letouny ve v²Üce 17 000 metr∙ dosahovat rychlosti 1.88 M (1 Mach = rychlost zvuku) a pozd∞jÜφ stroje jeÜt∞ v²konn∞jÜφ Wright J67 (licenΦn∞ vyrßb∞n² Bristol Olympus), se kter²m m∞ly ve v²Üce 19 000 metr∙ let∞t rychlostφ a₧ 1.93 M. Dokonce m∞ly b²t vybaveny i zbrusu nov²m systΘmem °φzenφ palby MA-1, ale v prosinci 1951 nebyl ani motor J67 ani systΘm °φzenφ palby MA-1 jeÜt∞ k dispozici a proto USAF rozhodla o v²voji prozatφmnφ verze oznaΦenΘ F-102A, kterß m∞la b²t pozd∞ji nahrazena koneΦnou verzφ F-102B.

Jako nßhrada za nedokonΦen² systΘm °φzenφ palby MA-1 byl pro F-102A, v rßmci zbrojnφho programu MX1179, vybrßn automatick² st°eleck² systΘm protiletadlov²ch °φzen²ch st°el firmy Hughes MG-3 (p∙vodn∞ oznaΦen E-9), kter² zφskal armßdnφ kontrakt ji₧ v Φervnu 1950 a protiletadlovΘ °φzenΘ st°ely Falcon.

Teprve rok a p∙l po p°edpoklßdanΘm zavedenφ F-102 do slu₧by, vyroloval z dφlny Convairu v San Diegu prvnφ sΘriov² letoun F-102A Φφslo 53-1791, kter² byl p°edßn vojenskΘmu letectvu v Φervnu roku 1955 a stal se tak prvnφm sΘriov∞ vyrßb∞n²m bojov²m letadlem na sv∞t∞ s delta-k°φdlem. SΘriovß v²roba sice ji₧ b∞₧ela naplno, ale letouny stßle slou₧ily jen ke zkuÜebnφm a v²vojov²m ·Φel∙m. Teprve u ÜedesßtΘho ÜestΘho stroje Φφslo 55-3357 byla zavedena novß svislß ocasnφ plocha, kterß byla prodlou₧ena o jeden metr kv∙li lepÜφ stabilit∞ p°i vyÜÜφch rychlostech letounu, nov² tvar brzdicφch Ütφt∙ a znovu p°ed∞lanΘ vstupnφ otvory vzduchu. Po t∞chto ·pravßch ji₧ nic nebrßnilo p°i°azenφ F-102A k bojov²m jednotkßm.

Jako prvnφ dostala k u₧φvßnφ novΘ ästodvojkyô 327. p°epadovß stφhacφ letka protivzduÜnΘ obrany Spojen²ch stßt∙ americk²ch 1.kv∞tna 1956. V ten den se stal Convair F-102A Delta Dagger i prvnφm sΘriov∞ vyrßb∞n²m bojov²m letounem s delta-k°φdlem na sv∞t∞, kter² byl nasazeno do °adovΘ slu₧by. Postupem Φasu se tento typ dostal do 25 letek PVO USA, kde p∙sobily v rßmci poloautomatickΘho systΘmu protivzduÜnΘ obrany SAGE, od n∞ho₧ zφskßvaly vÜechny pot°ebnΘ ·daje pro navedenφ na cφl.

Dφky SAGE se pilotova Φinnost omezovala prakticky pouze na vzlet, p°istßnφ a kontrolu funkce palubnφho elektronickΘho systΘmu. Po p°iblφ₧enφ k cφly na vzdßlenost 30 km byl aktivovßn automatick² pilot Lear L-10, kter² v zßvislosti na ·dajφch zφskßvan²ch z pozemnφch stanoviÜ¥ a vlastnφho navßd∞cφho a st°eleckΘho systΘmu MG-3 nebo MG-10 (u nov∞jÜφch stroj∙), provedl sblφ₧enφ a v optimßlnφm okam₧iku odpal raketovΘ v²zbroje.

V °φjnu 1957 se zaΦalo na F-102A montovat novΘ k°φdlo, kterΘ zv²Üilo dostup, rychlost a stabilitu letounu p°i mal²ch rychlostech. Zßrove≥ byl zahßjen program modernizace d°φve vyroben²ch F-102A p°iΦem₧ byl p∙vodn∞ montovan² systΘm °φzenφ palby MG-3 nahrazen modern∞jÜφm systΘmem MG-10.

Tehdy dostala ästodvojkaô i svΘ bojovΘ jmΘno Delta Dagger (delta d²ka). P°φsluÜnφci americkΘho vojenskΘho letectva ho vÜak, bez ohledu na oficißlnφ nßzev, pov∞tÜinou p°ezdφvaly Deuce neboli ╧as.

SΘriovß v²roba F-102A sice skonΦila v dubnu 1958 po dodßnφ 873. stroje Φφslo 57-0909, ale a₧ do roku 1965 prochßzely vyrobenΘ letouny celou °adou ·prav. Krom jinΘho obdr₧ely infraΦerven² zam∞°ovacφ systΘmem pro vyhledßvßnφ cφl∙, kter² byl umφst∞n v pr∙hlednΘ kopuli p°ed pilotnφ kabinou a n∞kterΘ dokonce p°istßvacφ hßk nebo za°φzenφ pro dopl≥ovßnφ paliva za letu. Koncem Üedesßt²ch let navrhl Convair i mo₧nost doplnit Delta Daggery palubnφm kan≤nem, ale USAF neprojevila zßjem a projekt nebyl nikdy realizovßn.

F-102A Delta Dagger byl jednomφstn², jednomotorov² zßchytn² (podle Sov∞t∙ p°epadov²) stφhacφ letoun uzp∙soben² k Φinnosti za ztφ₧en²ch pov∞trnostnφch podmφnek ve dne i v noci.

M∞l samonosnß troj·helnφkovß k°φdla s celkov²m ·hlem Üφpu nßb∞₧nΘ hrany Üedesßt stup≥∙. P°ednφ a zadnφ ·sek palivov²ch nßdr₧φ v k°φdlech od sebe odd∞lovaly dva hlavnφ nosnφky. V konstrukci k°φdel se uplatnila technologie voÜtinov²ch jader specißln∞ vyvinut²ch pro letouny F-102 firmou Narmco, co₧ umo₧nilo v²znamnΘ snφ₧enφ hmotnosti. P°esto₧e byla k°φdla pojata, zvlßÜt∞ zp∙sobem v²roby, velmi modern∞, nebyla vybavena vztlakov²mi klapkami. Pod vrcholem svislΘ ocasnφ plochy byly na obou stranßch vodorovnΘ ocasnφ ploÜky s vestav∞n²mi antΘnami a t∞sn∞ pod ko°enem kormidla p°ilΘhala k zßdi trupu schrßnka brzdφcφho padßku zakonΦenß dvoudφln²mi aerodynamick²mi brzdicφmi Ütφty.

Trup byl celokovovΘ polosko°epinovΘ konstrukce a p°i jeho v²rob∞ bylo vyu₧ito p°edevÜφm hlinφkovΘ slitiny Alcoa. Pouze v blφzkosti motoru, kde vznikala jeho provozem vysokß teplota, byl hlinφk nahrazen titanem. V p°φdi letounu byla ukryta antΘna a radiolokaΦnφ st°eleck² a navigaΦnφ systΘm MG-10, kter² umo₧≥oval sledovat i vφce cφl∙ souΦasn∞ ji₧ po p°iblφ₧enφ na vzdßlenost menÜφ ne₧ 50 km. Ve spodnφ Φßsti trupu, d∙sledn∞ tvarovanΘ podle pravidla ploch, byl zbra≥ov² prostor o dΘlce Φty°i a p∙l metru, kde se ukr²vala veÜkerß v²zbroj letounu, Φφm₧ bylo docφleno maximßlnφho snφ₧enφ odporu vzduchu.

P°etlakovß kabina pilota byla pln∞ klimatizovanß, v∞tranß a vybavenß vyst°elovacφm sedadlem, kterΘ zabezpeΦovalo pilotovi bezpeΦnΘ nouzovΘ opuÜt∞nφ letounu zhruba do dosa₧enφ hranice rychlosti zvuku. P°ednφ Φßst pr∙hledovΘho krytu kabiny byla vybavena elektrick²m rozmrazovßnφ. Pilot m∞l p°ed sebou dv∞ °φdφcφ pßky. Pravß byla, a₧ na p°idanΘ ovlßdßnφ p°φpust∞ motoru, obvyklß, avÜak levß byla zcela nov²m °φdφcφm prvkem a slou₧ila k ovlßdßnφ radiolokaΦnφho systΘmu. Pomocφ levΘ pßky pilot urΦoval Üφ°i a dßlku radiolokaΦnφho vyhledßvßnφ a zachycenφ cφle.

Hydraulicky ovlßdan² podvozek p°φ∩ovΘho typu se zatahoval sm∞rem z k°φdel do trupu, p°iΦem₧ p°ednφ °iditelnß podvozkovß noha se zaklßp∞la sm∞rem vp°ed do trupu.

Pohonnou jednotku tvo°il turbokompresorov² motor Pratt & Whitney J57-P-23 o tahu 52,02 kN. V re₧imu s p°φdavn²m spalovßnφm vÜak dokßzal vyvinout tah a₧ 76,48kN. Od jeho kompresoru byl odvßd∞n hork² vzduch pro odmrazovßnφ nßb∞₧n²ch hran k°φdel a svislΘ ocasnφ plochy.

Letoun F-102A postrßdal jakoukoli hlav≥ovou v²zbroj a byl odkßzßn pouze na °φzenΘ st°ely a ne°φzenΘ rakety. Pro vzduÜn² boj mohl b²t vyzbrojen protiletadlov²mi °φzen²mi st°elami krßtkΘho doletu firmy Hughes AIM-4 Falcon, kterΘ se vyrßb∞ly bu∩ s pasivnφm infraΦerven²m navßd∞nφm (AIM-4C a AIM-4F) nebo s poloaktivnφm radarov²m navßd∞nφm (AIM-4A a AIM-4E). Do v²zbroje byly zavedeny v roce 1955 a staly se prvnφmi °φzen²mi st°elami vzduch-vzduch ve v²zbroji US Air Force. Pohßn∞ny byly raketov²m motorem na pevnΘ palivo typu Morton Thiokol M-46 a dosahovaly rychlosti a₧ 3400 km/h. Dolet Φinil 9 km. Tyto st°ely byly ulo₧eny v pumovnici uvnit° trupu (obdobn∞ jako u dneÜnφch F-22 Raptor) a Ülo je r∙zn∞ kombinovat, a₧ do plnΘho poΦtu Üesti kus∙ PL╪S.
Otev°enφm pumovnice se vysunuly trapΘzovΘ nosiΦe se zbran∞mi uchycen²mi na odpalovacφch kolejnicφch, co₧ prob∞hlo b∞hem p∙l sekundy. Dvφ°ka pumovnice byla ovlßdßna na obou stranßch souΦasn∞ a pro ·sp∞ÜnΘ vypuÜt∞nφ PL╪S musely b²t zcela otev°eny. Jejich stav (otev°enφ/zav°enφ) byl signalizovßn na displeji v kabin∞ pilota. Na vnit°nφ stran∞ t∞chto dvφ°ek b²valo z poΦßtku umφs¥ovßno i 24 ne°φzen²ch raket EFAR rß₧e 50,8 nebo 70 mm ulo₧en²ch v trubkßch (raketnicφch), ale od tohoto druhu v²zbroje se brzy upustilo.
V Üedesßt²ch letech se vÜak v²zbroj Delta Daggeru op∞t rozÜφ°ila a to o novΘ °φzenΘ st°ely s poloaktivnφm radarov²m navßd∞nφm AIM-26 Falcon, kterΘ p°φmo vychßzely z AIM-4. Verze AIM-26A byla vybavena konvenΦnφ a AIM-26B nukleßrnφ bojovou hlavicφ. M∞ly dolet osm kilometr∙ a byly urΦeny k niΦenφ sov∞tsk²ch bombardovacφch svaz∙.
Zßv∞snφky pod k°φdly byly primßrn∞ urΦeny pro dv∞ p°φdavnΘ palivovΘ nßdr₧e s objemem po 870,5 litru, kterΘ se daly v p°φpad∞ pot°eby odhodit (s nimi nebyl letoun schopen p°ekroΦit rychlost zvuku), ale sekundßrn∞ se pou₧φvaly i pro zav∞Üenφ pumovΘ a specißlnφ v²zbroje do celkovΘ hmotnosti a₧ 1 880 kg.

V∞tÜinou vÜak F-102A lΘtaly vyzbrojeny pouze Üesti °φzen²mi st°elami AIM-4 nebo dv∞mi AIM-26 a nebo kombinacφ t°φ AIM-4 a jednΘ AIM-26.

Rozp∞tφ 11,620 m
DΘlka 20,846 m
V²Üka 6,463 m
Hmotnost prßzdnΘho letounu 9 020 kg
Maximßlnφ vzletovß hmotnost 14 278 kg
Maximßlnφ rychlost 1 327 km/h
PoΦßteΦnφ stoupavost 66 m/s
Praktick² dostup 16 458 m
Dolet s p°φdavn²mi nßdr₧emi 2 172 km

Prvnφ evropskou zßkladnou U.S. Air Force, kam byly F-102A p°id∞leny, se stala 525. FIS (Fighter Interceptor Squadron) v Bittburgu, kdy₧ zaΦßtkem roku 1959 zφskala 25 kus∙. Postupem Φasu obsßhlo p∙sobenφ t∞chto letoun∙ i dalÜφ leteckΘ zßkladny nejen v NSR (Hahn, Ramstein), ale nap°φklad i v Holandsku a na Islandu.

Delta Daggery se dokonce z·Φastnily, i kdy₧ nep°φliÜ slavn∞, i vßlky ve Vietnamu. V b°eznu 1962 byly letouny F-102A z Okinawy p°eveleny na vojenskou leteckou zßkladnu Tan Son Nhut poblφ₧ Saigonu. Jejich ·kolem bylo brßnit Ji₧nφ Vietnam p°ed p°φpadn²m nßletem severovietnamsk²ch bombardΘr∙ Il-28. Nebylo jim vÜak dop°ßno prokßzat svΘ kvality, proto₧e se obßvanß hrozba nep°ßtelskΘho ·toku nikdy nenaplnila. Jejich dalÜφ p∙sobenφ bylo tedy p°eurΦeno v eskortovßnφ bombardΘr∙ Boeing B-52 Stratofortress p°i nßletech na cφle v Severnφm Vietnamu a prßv∞ v tΘto ·loze pon∞kud zklamaly, pon∞vad₧ se nebyly schopny postavit obratn∞jÜφm, kan≤nem vyzbrojen²m, MiG∙m.

P°esto₧e se Delta Daggery ve vietnamskΘ vßlce do vzduÜn²ch souboj∙ nepouÜt∞ly, jeden F-102A od 509. FIS (PK) byl v ·noru 1968 sest°elen protiletadlovou °φzenou st°elou odpßlenou z letounu MiG-21.

Zßhy po tomto incidentu zaΦalo jejich stahovßnφ z bojiÜt∞ a poslednφ F-102A byly z Ji₧nφho Vietnamu odveleny v prosinci 1969. Zhruba ve stejnΘ dob∞ opustily svß p∙sobiÜt∞ i zbylΘ dv∞ letky (64.FIS (PE) a 82.FIS (NV)) operujφcφ z vojenskΘ leteckΘ zßkladny Don Muang v Thajsku.

PoΦßtkem Üedesßt²ch let zaΦaly b²t ästodvojkyô v aktivnφ slu₧b∞ nahrazovßny v²konn∞jÜφmi typy McDonnell F-101B Voodoo a Convair F-106 Delta Dart. Poslednφ F-102A opustil °ady U.S. Air Force v roce 1969. Vy°azenΘ letouny byly p°id∞lovßny k vzduÜn²m silßm Nßrodnφ Gardy, kde vydr₧ely a₧ do roku 1978. PotΘ skonΦila v∞tÜina stroj∙ na vrakoviÜti u zßkladny Davis Monthana.

Obdobn² osud potkal poΦßtkem sedmdesßt²ch let i Delta Daggery p∙sobφcφ na americk²ch leteck²ch zßkladnßch v Evrop∞, kde byly nahrazeny nov²mi McDonnell Douglas F-4 Phantom.

Convair F-102A Delta Dagger, vÜak dosßhl na sklonku svΘ slßvy i exportnφch ·sp∞ch∙. Prvnφ z dvacet letoun∙ tohoto typu toti₧ v °φjnu 1969 p°evzalo °eckΘ vojenskΘ letectvo, kterΘ je zaΦlenilo do v²zbroje 342. letky 114. k°φdla v Tanag°e. Ve stejnΘ dob∞ dostalo 36 stroj∙ F-102A i Turecko, kde slou₧ily u 142. a 182. letky v Murtedu.

F-102B

Tato verze m∞la b²t dokonalou podobou prozatφmnφho F-102A, vybavenß dle p∙vodnφho plßnu. Postupem Φasu, ale doznala tak odliÜn²ch ·prav, ₧e se pod tφmto oznaΦenφm v∙bec nevyrßb∞la a do sΘriovΘ v²roby vstoupila ji₧ jako samostatn² typ, dnes znßm² jako Convair F-106 Delta Dart.

F-102C

Convair F-102C Delta Dagger (oznaΦovßn tΘ₧ F-102X) byl taktickou ·dernou verzφ. Mezi nejd∙le₧it∞jÜφ ·pravy pat°ila zm∞na pohonnΘ jednotky, kterß byla nynφ tvo°ena upraven²m motorem J57-P-47 a nov² systΘme °φzenφ palby. Nov² motor dßval letounu v∞ru obdivuhodn² v²kon, ale po p°estavb∞ dvou letoun∙ F-102A (53-1797 a 53-1806) na model YF-102C, byl projekt z popudu velenφ USAF zruÜen.
 

TF-102A

Pilotß₧ letounu F-102A byla dφky troj·helnφkovΘmu k°φdlu pon∞kud odliÜnß od pilotß₧e letoun∙ s klasick²mi k°φdly. Proto se armßda rozhodla pro konstrukci dvoumφstnΘho cviΦnΘho letounu, kter² by novΘ piloty s rozdφlnostmi seznßmil v praxi, pod dohledem zkuÜenΘho instruktora. Prßce na Ükolnφ verzi byly zahßjeny 16. zß°φ 1953, ale z d∙vod∙ vß₧n²ch problΘm∙ vznikl²ch p°i v²voji jednomφstnΘ verze, jejφ₧ zdßrnΘ dokonΦenφ bylo pro Convair ₧ivotn∞ d∙le₧itΘ, se pozastavily a pokraΦovaly a₧ po jejich vy°eÜenφ.

CviΦnΘ verzi bylo p°id∞leno oznaΦenφ TF-102A a v Φervenci 1954 bylo objednßno dvacet kus∙ s tφm, ₧e prvnφ dodßvky by m∞ly zaΦφt v Φervenci 1955.

Dvoumφstnß verze byla, a₧ na p°ednφ Φßst trupu, konstrukΦn∞ shodnß s jednomφstnou. P°φ∩ byla toti₧ podstatn∞ rozÜφ°ena a dopln∞na o sedadlo druhΘho pilota, zdvojenΘ °φzenφ a p°φstroje. SedaΦky byly montovßny v uspo°ßdßnφ vedle sebe, obdobn∞ jako tomu je nap°φklad u letoun∙ A-6 a F-111. Kv∙li rozm∞rnosti kabiny, musely b²t vstupnφ otvory vzduchu posazeny o n∞co nφ₧, ne₧ je tomu u jednomφstnΘ verze. V²zbroj z∙stala sice zachovßna, ale z d∙vodu nedostatku mφsta, nebyl do p°φd∞ trupu montovßn systΘm °φzenφ palby MG-10. Dφky jeho absenci se zkrßtila dΘlka letounu na 19,315 m.

CviΦn²-bojov² TF-102A (Φφslo 54-1351) se dostala do vzduchu poprvΘ 8. listopadu 1955 a ihned se projevily vß₧nΘ problΘmy, nebo¥ rozm∞rnost p°φd∞ letounu svou snφ₧enou aerodynamikou podstatn∞ zhorÜila letovΘ vlastnosti letounu. To se projevovalo p°edevÜφm siln²m t°epßnφm v oblasti kabiny. Bylo proto nutnΘ p°φ∩ trupu p°ekonstruovat a p°idat Üestici ävortex generatorô, co₧ byly jakΘsi vφ°iΦe, kterΘ pomohly t°epßnφ zcela odstranit, a₧ do oblasti rychlostφ 0,85-0,86 M. Po p°ekroΦenφ tΘto hranice se sice vibrace op∞t vrßtily, ale ji₧ v mnohem ni₧Üφ form∞, a proto₧e prioritou TF-102A byl p°edevÜφm v²cvik pilot∙ a nikoli vzduÜn² boj, byl problΘm uznßn za vy°eÜen². Ze stejnΘho d∙vodu byla akceptovßna i snφ₧enß vzletovß hmotnost, kterß nynφ Φinila 12 591 kg a maximßlnφ rychlost stroje. Na rozdφl od jednomφstnΘ verze nebyl toti₧ dvoumφstn² Delta Dagger schopen p°ekroΦit rychlost zvuku ve vodorovnΘm letu. Rychlosti jednoho Machu dosßhl jedin∞ p°i snφ₧enΘm letu pod ·hlem 3-5 stup≥∙. Ve v²Üce 11 582 metr∙ dosahoval rychlosti 1 039 km/h (0,97 M) a do 9 997 metr∙ vystoupal za 2 minuty a 50 sekund.

Letectvo zprvu p°islφbilo nßkup sto padesßti letoun∙ TF-102A (tovßrnφ oznaΦenφ: Model 8-12), ale po d∙kladnΘm prostudovßnφ finanΦnφ nßroΦnosti a sv²ch pot°eb, zredukovalo objednßvku na 111 kus∙. Nakonec vÜak byla v²roba zastavena po dokonΦenφ t°iaÜedesßtΘho stroje.

TF-102A byly v∞tÜinou rozd∞lovßny na zßkladny americkΘho vojenskΘho letectva po dvou letounech ke ka₧dΘ eskad°e F-102A. Dev∞t cviΦn∞-bojov²ch stroj∙ se vÜak dostalo i ke sv²m zahraniΦnφm u₧ivatel∙m. èest jich obdr₧elo °eckΘ vojenskΘ letectvo a t°i tureckΘ.

QF-102A

V b°eznu 1973 obdr₧ela firma Sperry prvnφ zakßzku od Zbrojnφho v²vojovΘho a zkuÜebnφho st°ediska ADTC v Eglinu na p°ed∞lßnφ t°φ F-102A na verzi QF-102A, kterß m∞la slou₧it jako tahaΦ terΦ∙. Prvnφ QF-102A vzlΘtl v b°eznu 1974 a objednßvka byla rozÜφ°ena o dalÜφ t°i kusy. VÜech Üest stroj∙ bylo nßsledn∞ vyu₧ito p°i testovßnφ novΘho vyvφjenΘho letounu McDonnell Douglas F-15 Eagle.
 

PQM-102A

V roce 1973 byla firma Sperry pov∞°ena v²vojem i Φist∞ bezpilotnφ cφlovΘ obm∞ny F-102A, kterß m∞la slou₧it k test∙m protiletadlov²ch °φzen²ch st°el a za tφmto ·Φelem obdr₧ela p∞t vy°azen²ch Delta Dagger∙ na p°ed∞lßnφ. Firm∞ se prßce da°ila a 13.srpna 1974 odstartoval dßlkov∞ °φzen² terΦ PQM-102A k prvnφmu letu. V tΘm₧ roce USAF rozÜφ°ila objednßvku na 34 stroj∙ PQM-102A a nßsledujφcφ rok o dalÜφch vφce ne₧ dvacet.

Kokpit PQM-102A byl osazen elektronikou pro dßlkovΘ °φzenφ ze zem∞ a letoun mohl lΘtat stejnou maximßlnφ rychlostφ jako p∙vodnφ F-102A v rozsahu v²Üek 115 a₧ 17 312 metr∙. Pozd∞ji byly z letounu vyjmuty vÜechny nadbyteΦnΘ systΘmy a prvnφ takto upraven² stroj vzlΘtl 17.·nora 1977. Sedm jich dokonce pou₧ila i US Army pro testovßnφ a vyhodnocovßnφ st°el zem∞-vzduch Stinger a SAM-D neboli Patriot.

PQM-102B

PQM-102B byla poslednφ ·pravou zßchytnΘho stφhacφho letounu Convair F-102A Delta Dagger a od verze PQM-102A se liÜila pouze umφst∞nφm elektroniky pro dßlkovΘ ovlßdßnφ ze zem∞, kterß byla zamontovßna do Üpice letounu, co₧ poskytovalo zachovßnφ mo₧nosti °φzenφ cφlovΘho letounu PQM-102B pilotem.

Poslednφ PQM-102B (56-1072) vzlΘtl vst°φc svΘmu osudu z vojenskΘ leteckΘ zßkladny Holloman v roce 1986.

Plachta