V jakém Atriu? A kdo že se tam vrátil? Obojí je více než zajímavé. Dáme-li přednost otázce návratu, byl to Rudolf Rokl, náš přední pianista, jazzová legenda, již bychom si v hotelu Hilton Atrium při křtu nového CD dokázali snadno představit. Jenže věci nejsou tak jednoduché. A ani Roklův návrat nebyl snadný.
Představuje-li dnes se svou obvyklou brilancí CD "For the Good Times", je třeba poznamenat, že to dokázal po těžké zdravotní krizi, jež se jen o málo nestala osudovou, a všichni přátelé, kteří si jej při té příležitosti přišli poslechnout, tak jeho triumf také brali a s dojetím oceňovali. Symbolické bylo i to, že tvůrci CD věnovali prezidentu Havlovi, za nějž je převzal jeho mluvčí pan Špaček, a neméně i fakt, že přítomen byl Roklův přítel, ministr zdravotnictví pan Stráský.
A jak je tomu s Atriem? Ne, ne-šlo o hotel, ale o důstojnou kulturní síň vzniklou přestavbou z někdejšího, už od minulého století odsvěceného kostela Povýšení svatého kříže na Žižkově, řadícího se mezi cenné památky pražské barokní architektury. Upřímně řečeno k příležitosti Roklova comebacku byl výběr tohoto Atria pořádající agenturou Adonai mnohem patřičnější.
CD obsahovalo i skladbu "Návrat", jež znamenala pro Rudolfa Rokla v určité chvíli všechno: k jejímu vzniku se upnul, když mu bylo nejhůř. Byla to dojemná chvíle. Dva comebacky najednou: Pruským vojskem kdysi vypleněný a málem zbouraný kostel a osudem krutě varovaný umělec se sešli v šťastné chvíli lidského i historického souzvuku.
ajn