- internet4U -

Akademie Ruchu

      Ten název nezní příliš česky, nicméně tak byla celá akce uvedena, a tak se jej přidržme. Že nezní česky, není divu. Pouliční divadlo "Akademia Ruchu" přijelo z Polska a překládat by se tedy mělo spíš jako Akademie, ne-li přímo Škola pohybu, ale to už by znělo, zvláště v porovná-ní s tím, jak neobyčejný soubor to je a jak nevšední projekty připravuje, příliš fádně. Svým prvním představením zaskočilo celé Staroměstské náměstí, když kolem snad desetimetrového bílého ubrusu, prostřeného na zemi mezi Husovým pomníkem a Staroměstskou radnici a zaplněného karafami s vínem, skleničkami, rozkrájeným melounem a mísami s tropickým ovocem se na čtyři židle posadili důstojní muži v obleku a s rozloženými texty, ze kterých zdánlivě nesmyslně recitovali. Například zkušenosti ze zasedání norských studentů:

      Prvním bodem bylo hlasování o zásadním problému: Dělat něco, anebo nedělat raději nic?!

      Po déletrvající diskusi bylo rozhodnuto, že je zapotřebí spíš něco dělat.

      Překvapivá však byla i následující otázka: Jenomže proti komu?

      A také vyvolala nejohnivější diskusi. Tak ohnivou, že když byl konečně ustanoven i protivník, byli z toho všichni tak unavení, že už je ani nezajímalo, zda je třeba něco udělat, nebo dokonce jak.

      Během střídavé recitace však ani ostatní nezaháleli. Vždy dva proti sobě sedící herci se chopili do té doby na bílém ubruse neviditelných šňůr, na nichž byly přivázány některé rekvizity, a jejich současným zvedáním a popotahováním pak pohybovali velmi "sofistikovaně" na dálku předměty, jež jako kdyby díky recitaci ožily a pohybovaly se tak docela samy: tak se například nalévalo červené víno do sklenic, oddělil se plátek melounu nebo se přesunul na talíř hrozen z mísy ovoce. Šokované Staroměstské náměstí, oživené navíc stovkami cizinců, sledovalo animovanou hostinu doprovázenou chytrým, s akcí však naprosto nesouvisejícím slovem, a jednotliví "přednášející" se střídali v "animaci" hostiny i v deklamaci oduševnělých textů, dokud nebyly všechny sklenice dálkově naplněny a všechno připraveno k hostině. V té chvíli se na "scénu" Staroměstského vřítilo jako pointa auto, vjelo na ubrus a z připravené hostiny nadělalo kaši.

      Pouliční divadlo Akademie ruchu, které vedle "Duchovních hodů" přivezlo do pražského divadla Archa ještě i představení "Písnička", vychází z premisy, že naše společnost přišla o jakýsi společný azimut starých časů a v nových dobách potřebuje novou lekci v komunikaci. Představení "Hostina" předvedené na historickém náměstí vypráví o moudrosti filosofů konfrontované (leckdy marně) s věcmi "všedního dne". Snaží se ukázat, jak v našem obyčejném životě chybí věci vytříbenější kultury, jak málo jsou "k mání" v běžné rodině, jak málo jsou zastoupeny ve většině vrstev dnešní enormně rozdělené společnosti. Existence divadla je tak znovu ospravedlněna i v této krajně nekonvenční a vypjaté podobě, v níž se z náhodných kolemjdoucích stávají spoluherci, kteří by jinak do divadla ani náhodou nezabloudili.

      Akademie ruchu vedená od počátku Wojciechem Krukowskim byla v poválečném Polsku prvním souborem, který "pracoval" na ulici. Ani tehdy pro to samozřejmě nebyly předpisy, naopak zákonitě se postupně dostalo, zejména v pozdějším období Solidarity, do krajní opozice, až přešlo do ilegality. Dnes vystupuje v početných plenérových projektech, ale také v již tradičních tzv. galeriích čistého umění, kde se už blíží spíše výtvarným performancím. Do Prahy přivezlo ještě videopřehlídku svých plenérových akcí realizovaných v letech 1975 1995 v USA, Evropě, Jižní Americe i Japonsku jako happeningy pouličního boje proti tupému přizpůsobování se režimu, podnikaných mimo dosah cenzury. (Akademie organizovala například také tzv. alternativní fronty, provokativní akce vytvářející před poloprázdnými varšavskými obchody recesistické fronty směřující z obchodů ven.)

      K dnešním cílům Akademie doma patří v současné nepřehledné politické situaci také účely osvětové a propagandistické. Ty by se dnes uplatnily i u nás, chtělo by se povzdechnout s polskými tvůrci a přáteli.

Pavel Hajný

internet4U