- internet4U -

PETRA H. OKEM VIDEOKAMERY
Interwiew s Petrou

      Možná tomu ani nebudete věřit, ale na světě existuje jeden byt a v něm mladá žena, v jejímž obývacím pokoji je videokamera. Signál je připojen na počítač a přes Internet se tak může dívat kdokoli odkudkoli na světě, co paní domu právě dělá. Není to žert, ba ani virtuální realita; ostatně můžete si to na webu snadno sami ověřit.

      Ta mladá dáma se jmenuje Petra H.

      Žije v holandském Haarlemu, je jí třicet let a my jsme ji pro vás požádali o interview pro Internet4U. Tady je.

      Jen se nedivte, že si v něm zpočátku vykáme. Později, jak se během doby, po niž jsme si vyměňovali otázky a odpovědi, měnil i náš vztah, už ne. Jakkoliv se to v angličtině nepozná hned, padla si Petra s naším časopisem do noty a začali jsme si tedy v průběhu korespondence tykat. Co bylo hlavním důvodem toho, že jste přijala domů tak hrozivou věc, jakou je videokamera a ještě ke všemu přijala podmínku, stát se "živoucím objektem" před jejím objektivem?

      Kamera se ke mně dostala jaksi oklikou, vlastně spíš náhodou. Mám přítele, který je prodává a chtěl jednu někde vyzkoušet. Otázkou jenom bylo, kde. Napadlo ho zeptat se mě mně to nevadilo a tím to vlastně všechno začalo. Napadlo vás tehdy, jaký to může mít dopad na vaše soukromí?

      Vůbec ne. Ale hlavně v životě bych netušila, jaký to může mít úspěch. Prakticky okamžitě se objevili (samozřejmě, že na webu, pozn. redakce) i první "návštěvníci". Chovají se přátelsky?

      Absolutně. Posílají spoustu hezkých pozdravů a vzkazů. Jenom hezkých?

      No... výjimečně i takových, jestli bych se třeba i nesvlékla. Ale řekla bych, že devadesát devět procent je velmi pozitivních. Jste v projektu, jenž má evidentně i svoji komerční stránku, nějak osobně zaangažována? Myslím jinak nežli jen jako vizuální "oběť" ale třeba i jako partner či dokonce spolumajitel celého podniku?

      Nejsem. Ale o projektu vím prakticky všechno, protože už jen tím, že jsem většinu dne před kamerou, jsem de facto i jeho součástí. Tato společnost uvádí také inzerci jiných firem a ode dne, kdy projekt začal, se návštěvnost stránek mnohonásobně zvětšila, takže se dá říci, že experiment s kamerou přinesl jednoznačně profit. Mnoho "návštěvníků" se navíc časem vrací a někteří mě navštěvují v mém "obýváku" dokonce denně. Co děláte, když zrovna nepózujete před webcam kamerou? Máte něco, čemu se říká "běžný život"?

      Pracuji na letišti Schiphol u ostrahy. Kontrolujeme cestující a jejich zavazadla. Máte hodně elektronické pošty spojené s vaším "vystupováním" na monitorech lidí na celém světě? Můžete se s námi o některé podělit?

      Pošty je opravdu spousta a doslova z celého světa: z Japonska, Jižní Afriky, Ameriky, Indonésie... Naštěstí jsou většinou v angličtině, takže mohu i odpovídat.

      Zajímají se hlavně o to, co u mě vidí, ale co se z obrázku nemohou dozvědět. Například, jak se jmenují můj pes a moje kočky. A jak se jmenují?

      Můj psí miláček se jmenuje Bully a mé tři nejsladší kočičky Aster, Piwie a Max. Taky se mě hodně ptají, co právě jím nebo co čtu, anebo co je u nás v Holandsku zrovna v televizi, když na ni právě koukám, protože kamera to nevidí, většinou je obrácená na mě na gauči.

      Někteří mi děkují, že se mohli zastavit, jiní se ptají jestli mi nevadí, že na mě celý svět takhle civí. A hlavně po celý den.

      Taky podle mě pojmenovala nějaká holčička v Americe štěnátko Petra. To je fajn, ne?

      Lidi mi taky píšou o tom, co dělají oni, o jejich životě, práci, a taky o počasí. Jo a taky se vyptávají na Holandsko, když sem chtějí jet nebo když tady třeba někoho hledají. Někdy i někoho, koho neviděli řadu let. Co až se někdo zastaví doopravdy? Ne přes kameru a Internet, ale zazvoní u dveří?

      Radši ne. To by tu mohlo být opravdu husto. Odpovídáš na všechny maily, nebo vybíráš jen některé?

      Odpovídám na všechny. Je s tím spousta práce, ale nepovažovala bych za zdvořilé neudělat to. Ti lidé přišli ke mně domů, řekli Dobrý den! a zaslouží si, abych jim odpověděla na pozdrav. Když už jim nemohu oplatit návštěvou a podívat se, jak to vypadá u nich. Jaký je to pocit, když si v některém okamžiku uvědomíš, že ať děláš cokoliv, natáhneš se po dálkovém ovládání, podrbeš se za uchem nebo zamícháš lžičkou čaj v téže chvíli tě sledují někdy sta, někdy možná statisíce očí?

      Většinou na to nemyslím. Je to přece jen trochu virtuální. Panečku, jinak by to vypadalo, kdyby stáli všichni najednou pěkně venku před domem a nakukovali oknem. (V Holandsku platí, zvlášť na venkově, jedna pěkná zásada: aby se lidé před sebou zbytečně neizolovali, nepoužívají se zde tradičně záclony. I u těch nejmodernějších a tedy největších oken vidíte lidem až z chodníku pěkně až na stůl anebo do kuchyně. Pozn. red.)

      Kromě toho kamera je tu už dlouho, takže jsem si na ni už docela zvykla. Navíc má dům mnohem víc místností a kamera je jen v jedné, takže chci-li, soukromí mám dost. A pak nevadí mi pohledy lidí, kteří mě neznají. Beru to jako virtuální adresu a virtuální pokoj, přestože obojí je de facto reálné a já jsem doma. Napadne tě někdy, jak asi všichni lidé před svými monitory, na nichž tě mají před sebou, vypadají? Co asi dělají a nač myslí?

      Já sama o tom nepřemýšlím, ale oni mi o tom píší. Že si připadají jako voyeuři a necítí se v té roli zrovna dobře. Ale i tak se vracejí, aby zjistili, zda u mne není něco nového.

      Myslím že i já sama bych se cítila podobně, kdybych měla nahlížet k někomu mně zcela cizímu, zvláště pak kdyby si to tu a tam neuvědomoval a choval se zcela přirozeně a nenuceně. Ale naštěstí to z mé strany nejde. Jak dlouho už tě kamera takhle "špízuje"? A jaká jsou pravidla? Kolik hodin denně, které dny v týdnu, jak je to o svátcích, dovolené, Vánocích...?

      Kamera je zde už od března, takže právě devět měsíců. Začali jsme ještě s černobílou, ale po několika měsících jsme ji vyměnili za barevnou. I když jsem doma déle, je zapnuta vždy jen na dvanáct hodin denně. Probíhá to tak, že z kamery se vezme vždy sekvence jednoho sta okének a počítač ji odešle automaticky na server. Pak vezme za určitý interval další... a tak dále. Já nemusím udělat nic jiného, než ráno zapnout a večer zase vypnout počítač.

      Když během dne odejdu na delší dobu mimo, opakuje webcam poslední sekvence, dokud se nevrátím. To jsme zavedli až dodatečně: zpočátku si totiž řada návštěvníků stěžovala, že kamera v takových chvílích zobrazovala jen prázdný pokoj. Jsou tedy i chvíle, kdy Internet zobrazuje jen záznam. Není to naprosto živý přenos.

      Spousta lidí si také myslí, že jsem za to placená. Takže má odpověď zní: nejsem. To je také důvod, proč nejsem doma celý den, ale chodím pracovat. Mimochodem sice by to byl krásný job, dát si zato platit a nedělat už nic jiného, ale mně by se to stejně nelíbilo. Chci mít svou práci a svůj život jako kdokoliv jiný. Co k němu ještě patří ?

      Ráda tancuju. Po práci ještě někdy pomáhám s provozováním internetového serveru. Pak už se zase stávám "obětí" videokamery. Budujeme také stránky pro jiné společnosti, většinou holandské firmy.

      Tento rok jsem si nevzala ani dovolenou, ale v tom příštím rozhodně chci. Budu to tedy muset lidem nějak vysvětlit, aby mě nehledali. Pokud jde o Vánoce, budu doma, takže na webcamu přibude prostě jen stromeček. Webcam nemá nainstalován mikrofon, a nemá tedy ani zvuk. Co bychom slyšeli, kdyby jej měl? Jaký druh hudby máš ráda? Zpíváš? Nebo hraješ na něco sama?

      To je má jediná záchrana. Být nejen viděna, ale i odposlouchávána, byl by už se soukromím ámen docela. Nejenom já, ale ani má rodina nebo přátelé by nemohli říct nahlas nic, co by vzápětí neuslyšel celý svět. Už tak mně vadí, když se někdy peru se svým přítelem a pozapomenu, že kamera je v chodu.

      Pokud jde o hudbu, mám ráda každou, snad kromě opravdu těžkého hardrocku. Už pár měsíců se teď učím hrát na piano, ale zatím je to opravdu jenom hobby. Jo, a ještě jednu věc bys slyšel určitě. Je to můj pejsek Bully. Je divoký a rád působí hluk. Co je tvá oblíbená "podívaná" na počítači? A v televizi? Pokusila ses někdy podívat se na Internetu sama na sebe?

      Když jsem u počítače, mám většinou dost naspěch s odpovídáním elektronické pošty. Dřív, nežli přišel webcam, hrávala jsem dost počítačové hry, ale seriozně jsem na něm toho nikdy moc nedělala. Dnes mi v tom brání zase práce s poštou.

      Pokud jde o televizi, miluju Roseannu, ale mám ráda i dobré filmy. A na druhé straně zase As the World Turns, což je soap-opera. A samozřejmě

      zprávy.

      Sama na sebe se někdy podívám, ale spíš jen když jsem zvědavá, jak něco, co mám v bytě nového, vypadá na Internetu. Co bys občas tak ráda řekla všem "svým" divákům, kdyby se dalo zařídit, aby tě slyšeli?

      Řekla bych jim, že mě mrzí, že náš webcam nefunguje tak úplně živě, ale že to zatím jinak nejde, dedikovaná linka je příliš drahá. A také bych jim poděkovala za jejich zájem a věrnost mému pokoji a mně samotné. A přála jim všechno nejlepší do nového roku. Změnila kamera tvůj život?

      Ne, nezměnila, nebo snad ano, ale jen v tom smyslu, že jej obohatila. Ta malinká věc způsobila, že jsem si uvědomila obrovitost celého světa kolem, a zároveň mi jej až neskutečně přiblížila, takže mám občas pocit, že jej mám skoro v dlani. Tolik příjemných kontaktů mám najednou s lidmi odevšad.

      Obrázky z webcamu tiskneme po dohodě s jejím provozovatelem (c] 1996 Wide Access. Autor web stránky www.widexs.com/cam Marcel Kraan. Videosekvence stránky nelze prohlížečem Microsoft Explorer zobrazit, volte proto Nescape Navigator.

     

Pro i4U Pavel Hajný @

internet4U