- internet4U -

Spisovatelé a Internet

11. listopadu se za nezištné spolupráce první pražské internetové kavárny Cybeteria ve Štěpánské uskutečnila společná akce Obce spisovatelů a časopisu internet4U. Na dvacet spisovatelů a scénáristů, kteří reagovali na nabídku zveřejněnou ve věstníku Obce, posílených o členy mezinárodního PEN klubu, se zúčastnilo semináře o Internetu připravenou redaktory IDG. Šlo o to, předvést Internet technicky spíše neerudovaným zájemcům způsobem, který je neodstraší, naopak přitáhne. S fotografickou reportáží i názory účastníků semináře vás seznámíme příště.


Setkání bohemistů

Čtyřicet překladatelů, filologů, literárních historiků z osmnácti zemí se sešlo na letošním, už šestém běhu mezinárodního setkání bohemistů, jenž proběhl nejprve v pražském hotelu Franta a poté v hotelu Barborka u jihočeské Hluboké. Bohemisté, kteří se podle svých sil a vydavatelských možností snaží ve svých zemích mýtit stereotypy o světově menšinovém významu naší kultury, byli seznámeni nejen s pozoruhodnými knižními tituly z posledního období, ale i se sekundární literaturou, jež se v důsledku známých politických pauz konečně doplňuje.

Své příspěvky přednesli jazykovědec Milan Jelínek, jeden ze spoluautorů moderní Příruční mluvnice češtiny, literární historik Zdeněk Pešat seznámil zahraniční bohemisty se čtvrtým svazkem akademických Dějin české literatury a s vývojem prací na třiapůltisícovém hesláři čtyřdílného Lexikonu české literatury, editor Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 Pavel Janoušek hovořil o úskalích, které s sebou přináší snaha zachytit data o žijících autorech. Slovníky naší literatury by se v brzké době měly dočkat i elektronického zpracování ve formě CD-ROM (ve spolupráci s firmou Infinity jej připravuje Ústav pro českou literaturu), jenž by obsáhl i literární lexikony starší (Kuncův, torontský atp.) a specializované (Slovník českého románu, Zachův slovník Kniha a český exil apod.), ale i eseje a multimediální prezentace.

Se zahraničními bohemisty besedovali i iniciátor a moderátor televizních "netopýřích" sezení Antonín Přidal a lingvista a literární historik Alexandr Stich. Upozornil na postupné "oslabování rozlišovací schopnosti mezi situací a použitým stylem", i změněné vzorce chování a otupování jazykového citu podle rituálu politiků či mluvy populárních osob, které se může během několika málo generací projevit velmi negativně. Alexandr Stich si posteskl, že spisovnou variantou jazyka, jež by měla být ještě v mnoha veřejných komunikačních aktech funkční samozřejmostí, odmítají mluvit i jeho studenti, "neboť v ní nemohou přemýšlet".

Rusistka a teoretička dramatu Alena Morávková připomněla ve svém příspěvku o kritice překladatelské práce nejen skutečnosti, které přiměly Obec překladatelů k vytvoření anti-ceny Skřipec, ale i to, že kritikům překladu dnes zcela schází soustavnější pohled na celkovou koncepci uměleckého překladu a jeho řešení a široce rozvětvená diskuse poté konstatovala, že kultura je v denním tisku bita po stránce kvantitativní i kvalitativní.

Tajemnice Obce spisovatelů Helena Kudláčková shledala v tradici semináře výjimečnou možnost, jak se zahraničním bohemistům odvděčit za to, co pro nás dělají ve svých zemích, k otázce, jak rychle budou moci využít i materiální pomoci, však musela zůstat skeptická. Zamýšlený systém ministerských grantů pro zahraniční překladatele z češtiny, o němž činovníci ministerstva kultury mluví jako o "významném morálním impulsu" už od konce roku 1994 a jenž by za určitých přesně vymezených podmínek napomohl vydávání českých textů v cizině, se zřejmě v souvislosti se změnami rozpočtových pravidel stane jen historickou položkou.

Petr Matoušek


Literatura a krajina

Kdysi hornické, dnes ospalé městečko Stráž pod Ralskem přivítalo už ve čtvrtek 3. října konference Literatura a krajina pořádanou Obcí spisovatelů společně s Nadací Lemberk a pražským Ústavem pro ekopolitiku. Akci na protest proti nekontrolované exploataci zdejší krajiny soukromým i státním sektorem, jejímž záměrům jsme se věnovali už v říjnu, kvitovali s povděkem také zúčastnění starostové okolních měst a obcí. Svůj příspěvek přednesl

Ludvík Vaculík, jemuž při té příležitosti předali dar i členové Sdružení přátel kraje Karoliny Světlé, hlavní referát pak brněnský filosof Josef Šmajs. Na téma Ohrožená kultura se pokusil těm, kdo chtějí naslouchat, vysvětlit, že ačkoli je lidská kultura s kulturou krajiny v nesmiřitelném rozporu, pro vlastní zachování je pro ni nezbytností krajinu uchránit. Působivý byl příspěvek publicisty Vladimíra Justa na téma Šumava romantická, umírající a úřední. Sarkastické vystoupení sociologa Jana Kellera připomnělo, že na lásku k přírodě není čas a nemají ho především ti, kterým krajina očividně chybí. Fundované příspěvky přednesly Hana Svobodová (Krajina jako domov) a Božena Plánská (Krajina jako projekce existenciálního pocitu v české literatuře). Jana Štroblová se představila na emotivně laděné téma Mrtvá krajina-špatný člověk. Ve stejném duchu promluvili Antonín Bajaja o krajině jako kolébce a Miroslav Hule (Albedo a libido), i když jemu pořadatelé nestačili zajistit, aby při jeho vystoupení hořely na stolech svíčky. Ozdobou konference byl i příspěvek Viktora Třebického o krajině v člověku a člověku v krajině. Jednání konference moderoval spisovatel a publicista Pavel Verner, jenž se představil esejistickými reflexemi na téma Rozbité zrcadlo krajiny.

Konference vyvrcholila v zahradě, kde město spisovatele pohostilo opékanými selaty. Několik vegetariánů mezi přítomnými litovalo, že nejsou sojová a statečně pojídalo suchý chléb, dokud jim soucitný kuchař nepřipravil aspoň bramborák.

Na druhý den se do Stráže pod Ralskem sjely skupinky ekologů, těch úplně mladých i těch zasloužilých a ve Volné tribuně měl hlavní slovo bývalý náměstek ministra životního prostředí Václav Mezřický. Zvědavost nedala nepřijít ani místním podnikatelům. V sobotu odpoledne přivedl Jakub Kaše z Nadace Lemberk přítomné pod týraný kopec Tlustec, kde pařížská scénografka Gilone Brun připravila působivou výtvarnou instalaci pod názvem Nature morte, což nemělo znamenat Zátiší, ale skutečně a doslovně Mrtvá příroda. Tvořily ji stromy, poražený kamenný kříž, odhozené pneumatiky, krmítko pro zvěř, bílé plátno a sklenky s červeným vínem, kterého se nikdo - jat úctou - nedotkl, i když toho pak všichni v autobuse litovali. Petr Chudožilov vyjádřil naději, že jestli do onoho krmítka někdo občas přinese srnkám seno, nebude to s lidmi tak úplně zlé. Nato ho Jana Štroblová upozornila na myslivecký posed v koruně jednoho ze stromů, ze kterého tu srnku určitě někdo odpráskne. Tak skončila konference Literatura a krajina. Vzhledem k závažnosti tématu příznačně, úspěšně a dokonce i vtipně.

-elv-

internet4U