![]() | |
Jak na Internet server ? (1)
Není to nic jednoduchého, ale není to také (zatím) ani nikterak extrémně složité. Pokusím se celou problematiku poněkud rozebrat. V následujících třech krátkých článcích v rychlosti projdeme routování a princip DNS a budeme se zabývat nastavením nameserveru, v další sérii nás bude zajímat, jak funguje internetovský mail, co jsou protokoly SMTP, POP2, POP3 a IMAP, podle čeho se vlastně určuje, jak a kudy mail půjde a kolika servery projde a nakonec jak takový mailserver nastavit. V následujících sériích pak něco povím o principech fungování WWW, o protokolu HTTP, o WWW serverech a o proxy gatewayích a firewallech. Co je IP adresa Začněme pěkně popořádku. Síť Internet v současné době funguje na soustavě protokolů TCP/IP (transmission control protocol/internet protocol) - výhledově se uvažuje o nahrazení alespoň některých částí této relativně komplexní soustavy protokolů zcela novým protokolem (http://infox.eunet.cz/...) IPnG, přičemž o záležitosti směrování a adresace se stará protokol IP. Při adresaci protokolem IP má každé zařízení s vlastní inteligencí připojené k síti nejméně jednu síťovou adresu (tj. síťové adresy mají počítače, routery, tiskárny připojené k síti a terminálové servery, naopak adresu nemají modemy, bridge, ethernetové huby, ethernetové a ATM switche, kabely, sériové terminály apod.). Větší systémy s více síťovými rozhraními mívají také více IP adres (pro každé rozhraní jednu). IP adresa má délku 32 bitů (tj. 4 bajty), což zatím sice postačuje, ale už je nutno s IP adresami šetřit. IP adresy je zvykem uvádět v dekadickém tvaru, vždy s tečkou za každým bajtem, např. tedy 194.50.6.129 nebo 127.0.0.1. Podle hodnoty je ještě zavedeno dělení na sítě typu A,B,C a multicast, což nebudu příliš podrobně rozebírat, jen dodám, že v síti typu A je 16777216 IP adres, v síti typu B 65536 IP adres a v síti typu C 256 IP adres. Kromě tohoto základního rozdělení existují ještě tzv. subnety (podsítě), které mohou obsahovat i jiný počet IP adres, který však musí vždy být mocninou dvou. Adresa každé sítě se uvádí nejnižší IP adresou (někdy též základní adresa - base address - nebo dolní broadcast adresa, která je v síti k dispozici, tj. třeba pro síť s adresami 127.0.0.0 - 127.255.255.255 je to adresa 127.0.0.0) a tzv. netmaskou, což je bitová maska určující dostupné adresy v dané síti (pro uvedenou síť typu A 127.0.0.0 je to 255.0.0.0). Pomocí základní adresy a netmasky lze získat tzv. (horní) broadcast adresu, v tomto případě již zmíněných 127.255.255.255. Ještě snad jeden příkad: představme si, že máme síť (viz obr.) na bázi ethernet s dvěma segmenty a k dispozici máme adresy z jedné sítě typu C se základní adresou 200.0.5.0 (síť typu C má netmasku 255.255.255.0). Možností, jak situaci vyřešit, je celá řada, jednou z těch pochopitelnějších je rozdělení sítě na dva subnety (např. 200.0.5.64 a 200.0.5.128) s netmaskami 255.255.255.192, v každém subnetu pak může být až 62 počítačů + základní adresa (tj. 200.0.5.64 resp. 200.0.5.128) + broadcast adresa (200.0.5.127 resp. 200.0.5.191). Polovina adresového prostoru nám pak zbude k případnému dalšímu použití.
![]() Jen pro úplnost uvedu konfiguraci rozhraní počítače zajišťujícího spojení mezi oběma sítěmi. Dodávám, že předpokládám počítač s operačním systémem, který je vhodnou platofrmou pro internetový server, tj. na bázi systému Unix či OS/2, syntaxe se může v různých implementacích v detailech mírně odlišovat, v principu je vždy však velmi podobná:
ifconfig eth0 200.0.5.65 netmask 255.255.255.192 Na stanicích pak nastavíme jen IP adresu a standardní netmask naší sítě (255.255.255.192). - pokračování příště - Zbyněk Pospíchal |