MEGABYTE

pondělí 02.06.97

V dnešním Megabytu se zaměříme na mezinárodní počítačovou síť - Internet.

Ještě než se do tohoto povídání pustíme, nabízíme vám stručný přehled několika zajímavostí ze světa výpočetní techniky:

Firma Tally představila tiskárnu s pětibarevnou technologií tisku, která je určena pro menší kanceláře a pro domácnosti.

Společnost Gartner Group předpovídá prudký nárůst Internetu ve střední a východní Evropě. Na špičce tohoto vývoje by měla být Česká republika a Polsko.

Lotus Development se rozhodla přepsat svůj kancelářský software Lotus Components do jazyka JAVA a nabízet ho jako JAVA-applety.

Siemens představil čipovou kartu, která je kombinací karty kontaktní a bezkontaktní. Použít ji lze např. jako bezkontaktní klíč ke dveřím nebo elektronickou peněženku.

Ottawská firma Libraxus uvedla na webové stránky kompletní záznam zasedání kanadského parlamentu s fultextovým vyhledáváním v projevech poslanců.


Jsou tomu sotva čtyři dny, co skončil další ročník pražské komunikační výstavy ComNet. Protože letos se na ní podílel jako spolutvůrce také časopis internet4U, je dnes naším hostem i jeho šéfredaktor, pan Pavel Hajný.

Znamená to, že jste měli na ComNetu svůj stánek ?

To právě ne. Tedy - do jisté míry ano, i když to byl společný stánek našeho vydavatele, společnosti IDG Czechoslovakia, který vystavoval a prodával i náš časopis. To hlavní ale spočívalo v něčem jiném. V nejvyšším patře byla zvláštní, Internetu věnovaná expozice Komunikace budoucnosti - jakási obdoba loňské Internet City, kde měli návštěvníci poprvé příležitost seznámit se ve větší míře veřejně a prakticky s Internetem. A tam jsme letos na pódiu, kde se jinak konaly čistě odborné přednášky a prezentace, s naším logem Siesta v Síti a pod skutečně tam fyzicky zavěšenou rybářskou sítí, představovali dvakrát denně naše tzv. Osobnosti v Síti. Tady je třeba říci, že letošní ročník byl koncipován opravdu takřka vědecky. Záměrně bylo zvoleno i poměrně vysoké vstupné - 200 Kč, aby se vyloučila obecná, na většinu výstav se nabalující neodborná veřejnost a školní mládež, která jde po tužkách, bonbonech a igelitkách. Takže přivést tam pak dvakrát denně umělce a herce, bylo od organizátorů, ale i od nás, vlastně dost riskantní. Na jedné straně to sice mohlo osvěžit jinak čistě technický charakter výstavy, ale na druhé straně to mohlo být pro nás i pro vystupující skutečné fiasko.

Jak to probíhalo?

Byly to vlastně takové malé autogramiády, ve kterých se vystřídali postupně Ondřej Havelka, Světlana Nálepková, Jiří Menzel, Dáša Bláhová a Daniela Fischerová - prostě alespoň výběr z těch, s nimiž jsme v minulých číslech přinesli velké interview a měli jsme je i na obálce. Jenže autogramiády se brzy proměnily na sice řízenou, ale jinak improvizovanou besedu s návštěvníky, takže dokonce i soutěž o naše předplatné a cédéčko, které je součástí našeho posledního čísla, byla až "druhá". Toto cédéčko mimochodem také pošilhává po kumštu, když zachycuje dvanáct modelek oděných jenom do obrazů tuctu našich předních malířů, malovaných jim přímo na tělo. Bylo jasné, že zájem je především o osobnosti, takže na soutěž už někdy ani nezbyl čas.

Čemu to na tak odborné výstavě připisujete?

Asi právě tomu, že byla věnovaná komunikacím. A k moderním komunikacím již nepatří jenom telefon, nebo dejme tomu dnes i Internet, ale už dávno právě rozhlas a televize - a k nim všechna ta jména docela jednoznačně patří. Zvláště když nepřijdou s "veselou historkou z natáčení", ale se slovem do pranice. A to třeba takový Jiří Menzel často prokázal. Zajímavé ale je, že k nejúspěšnějším patřilo i vystoupení spisovatelky Daniely Fischerové. Bylo to zřejmě tím, že řeč se stočila na to, čím se zabývá vedle psaní a jógy - a tím je právě tzv. neverbální komunikace, tedy často i nechtěná komunikace, kterou provozujeme prostřednictvím vlastního těla, informace, které na sebe bezděčně prozrazujeme jen na základě toho, jak sedíme, kde máme ruce, jak gestikulujeme, a podobně. Ukázalo se, že to je i dnes, kdy třeba právě tato výstava přináší i videotelefonii, velmi aktuální. Daniela Fischerová předvedla gesto, které má tisíce let starou historii - prokazatelně je užívali už starořečtí filozofové a řečníci - a které znamená na tomto teritoriu totéž až dodnes. Pokud však totéž heslo uvidí na stále rychlejším a rozšířenějším Internetu třeba příslušník jiné menšiny někde v Americe nebo na Velikonočním ostrově, může se smrtelně urazit.

Co přinesl letošní ročník nového?

Řekl bych, že právě obrovské možnosti v oblasti rozšíření sítí o video a multimédia. Na stáncích - abychom byli konkrétní, tak třeba na stánku Alcatelu - byly už telefony, kde jste si vyťukali číslo sousedního aparátu, a když ten zazvonil a návštěvník u něj zvedl sluchátko, najednou se do té doby potemnělý displej na telefonu rozsvítil a tam byl barevný a pohybující se obraz vašeho obličeje. A na vašem přístroji zase jeho. Slyšeli jste se - viděli jste se. A když jste zavěsili, zase to potemnělo. V té chvíli si člověk uvědomí, že o tom všem se už pěkně dlouho píše, upřímně řečeno už od dob Jula Verna. Jenomže teď je to tady! Ty věci fungují a máte-li to štěstí, že k vám vede kvalitní telefonní linka, pozítří to můžete mít díky Internetu i doma! A to nejen v rámci republiky, ale celého světa! A v souvislosti s tím není pak zajímavé pouze to, zda na to máme, ale i to, jak se před takto všeodhalující technikou chováme.


| MEGABYTE | IDG CZ homepage |