- internet4U -

Národní (Micro) Galerie
     
neboli Digitální Dürer

      Národní galerie nabídne v dohledné době další cestu, jak se s jejími stálými expozicemi bude moci seznámit veřejnost. Ve Šternberském paláci na Hradčanech vzniká projekt nazvaný MicroGalerie. V každé budově, kde své sbírky Národní galerie vystavuje, budou volně přístupné multimediální počítače a jejich pomocí získají návštěvníci možnost, jak se o dvou tisících vystavovaných výtvarných děl dozvědět nové, někdy možná i netušené souvislosti. Každý exponát bude zobrazen (i s možností si dílo prohlédnout pomocí "lupy" opravdu detailně), bude opatřen stručným a hlavně laikům srozumitelným popisem z pera znalce. Jednoduchými příkazy si uživatel na obrazovku vyvolá biografické údaje o autorovi díla, stejně jako odkazy na díla a autory příbuzné. Chybět nebude ani slovník odborných termínů, tematický rejstřík, nebo zeměpisný atlas. Součástí programu budou také informace o Národní galerii, její historii, současnosti a výstavních programech. Uživatel bude mít také možnost si zajímavé stránky vytisknout a odnést, případně je použít jako průvodce při procházce výstavní síní.

      Některé další záležitosti spojené s účelem a budováním MicroGalerie nám v rozhovoru vysvětlil Ladislav Kesner, náměstek ředitele pro vědeckou činnost.

      Ten nápad je původní, nebo jste něco jako MicroGalerii už někde viděli?

      Informační systémy v galeriích či muzeích výtvarného umění existují v řadě podobných institucí po celém světě. Mají návštěvníkům zprostředkovat jejich nabídku, orientovat je při cestě budovou galerie, seznamovat s nabídkou a tak dále. Druhá poloha informačních systémů v galerii je důležitější: informovat o výtvarných dílech, jak obrazem, tak slovem. Pomáhají divákovi vnímat kulturní kontext díla, zasadit je do souvislostí, a to nejen historických. MicroGalerie spojuje oba tyto aspekty, ovšem způsobem ne zcela obvyklým. Naším vzorem dá-li se to tak říct jsou MicroGalerie v Londýně a ve Washingtonu.

      Převezmete celou MicroGalerii bez nějakých úprav, nebo ve vašem systému bude něco navíc?

      Nechceme zavést nějaké nové médium do muzea bez rozmyslu. Nechceme nahradit to, co považujeme za nejdůležitější a v tom zůstáváme poněkud konzervativní tedy bezprostřední dotek, vnímání výtvarného díla. Chceme možnosti diváka při kontaktu se statickým obrazem rozšířit. Poskytnout mu informace, naznačit nové možnosti, jak se na určité dílo dívat. Snažíme se, aby muzeum přestalo fungovat jako autoritativní zprostředkovatel nějaké definitivní interpretace, výkladu umění. V pozadí MicroGalerie je přesvědčení, že umění je věc otevřená, nikdy nekončící. Tady je možná to nové; něco, čemu se dá říct "interaktivní složka". Divák bude moci zachytit a uložit svůj komentář, pocit, názor na to, co viděl.

      Takže MicroGalerie bude sloužit taky trochu jako návštěvní kniha?

      Dá se to tak říct. Nebude to však návštěvní kniha jak ji známe, kam se budou sbírat zápisy typu "výstava se mi líbila". Návštěvník se bude moci vyjádřit přímo k určitému dílu. Nebude tedy muset mlčky přijímat výrok znalce: "Tohle je důležitý autor, tohle je významné dílo." Bude-li mít pochybnosti, najde-li něco, o čem se nedozvěděl, s čím třeba nesouhlasí, může reagovat. Další uživatelé pak uvidí nejen text odborný, ale budou moci porovnat své pocity s tím, jak dílo působí na ostatní, řekněme laiky. Tímto směrem se dá systém rozšiřovat: uvažujeme, že třeba vyzveme známé osobnosti z jiných oblastí, než je výtvarné umění, aby se k určitým dílům vyjádřily.

      Co bude MicroGalerie obsahovat?

      Zahrne díla ze všech šesti stálých expozic Národní galerie v Praze. Náš časový plán je dost napjatý, přesto bychom se rádi v systému zmínili ještě o dalších příbuzných dílech, která jsou v dalších veřejně přístupných expozicích v Čechách. Tady je však jistý potenciální problém copyright, nutnost získat svolení vlastníka k uveřejnění.

      A co depozitáře, nebo případně obsah jednorázových výstav, které se pořádají z depozitářů?

      Já myslím, že to nejlepší, co máme, je ve stálých expozicích. Snad jedině z fondů grafiky a kresby ty nemají stálou expozici, nelze je totiž trvale vystavovat kvůli světlu bude zahrnuto pár set významných děl, která se jinak do výstavních síní dostanou jen občas.

      Přítomnost Národní galerie na Internetu je dost skromná, doplňování některých informací není příliš pružné. Je možné, že se někdy MicroGalerie dostane i ven, na Internet?

      Systém je budován tak, aby přenos byl možný. My však, stejně jako většina velkých muzeí, která mají na Síti informace, čekáme. Všichni váhají před nějakým plošným přenosem svých sbírek po Síti. Není to už dnes otázka technická, spíš koncepční. A hlavně právní. Co se týká naší Národní galerie: máte pravdu, že současná situace je naprosto nevyhovující.

      Vy vlastně nemáte ani vlastní server...

      My zatím hostujeme na serveru Českých center ministerstva zahraničí ČR (http://www.czech.cz/NG), ale během tohoto roku by měla být na Internetu zcela nově koncipovaná informace. Já však to zpoždění nechápu nijak tragicky. Ve všech případech, o kterých vím, se totiž muzea prezentují podobně: přenos informací o budovách, výstavách, základních programech. Obecně se diskutuje o tom, že způsoby prezentace muzeí na Internetu jsou málo kreativní. Nedávno pořádal The Getty Information Institute v Los Angeles velkou konferenci, speciálně věnovanou muzeím na Internetu. Nikdo se totiž nechce odhodlat k tomu "velkému skoku", aby větší množství, neřku-li kompletní obsah svých expozic, přenesl do Internetu. Jsou tu zase ty otázky právní. Ale abych to zkrátil: od poloviny letošního roku bychom měli mít, na vlastním serveru, mnohem podrobnější informace o všech hlavních aktivitách Národní galerie. Základní informace pro návštěvníky: anotace výstav, stálých expozic, vzdělávací programy a tak dále. Tím se tedy dostaneme na úroveň, kterou dnes poskytuje řada, nebo většina velkých muzeí výtvarného umění. Ale nebude to zase nic převratného; díla ze stálých expozic se sem jako komplet nedostanou.

      Používáte moderní prostředky pro kontakty s dalšími podobnými institucemi?

      Už jsem mluvil o zpoždění, které v téhle oblasti máme a definitivně se to vyřeší letos. Jenže vy asi míříte k tomu, je-li v této oblasti nějaká spolupráce nebo koordinace mezi galeriemi a muzei.

      Ano, to mě zajímá. U nás i mezinárodně.

      Není. Spíš se zatím hledají standardy pro pořizování digitálního obrazu, na kterém by se mohly nejrůznější instituce, muzea, university, shod-nout.

      To ale už funguje, třeba v technických nebo přírodních vědách.

      Jenže ono to není mechanicky přenositelné. Konkrétně již zmíněný Gettyho institut má zvláštní program, který se zabývá informatikou v oblasti dějin umění, který vypracovává standardy pro textové a obrazové databáze. Úspěšní jsou hlavně Američani. V Evropě však není nějaká jednotná organizace nebo mezinárodní síť, která by se o to starala. Jsou různé parciální pokusy; naši databázi jsme připravovali i s přihlédnutím k tomu, abychom až přijde čas ji mohli on-line propojit s ostatními institucemi. Největší překážka je však v tom, že americká, a třeba ještě víc například francouzská muzea, jsou velmi opatrná a nechtějí se zbavit kontroly nad zobrazeními svých sbírek. Ta opatrnost či konzervativní pohled nebo někdy i strach jsou však vcelku pochopitelné: existují prostě možnosti úniku informací, zneužití zobrazení tím míním obrazy, sochy, tedy obecně výtvarná díla. Jsou totiž tím jediným, co muzea mají.

      Kdy chcete celý systém MicroGalerie spustit?

      První stanice bude ve Šternberském paláci na konci příštího roku. Vznik dalších částí MicroGalerie záleží na financích a jestli všechno dopadne dobře, budeme pokračovat ve sbírce moderního umění ve Veletržním paláci.

      Budou MicroGalerie nějak propojené?

      To není třeba. Každá stanice bude mít totožné verze programu, kompletní obsah expozic Národní galerie.

      Jaké množství dat představuje MicroGalerie?

      Je to na disku kolem čtyř gigabytů.

      Na kolik MicroGalerie přijde?

      Přesně na korunu se to vyčíslit nedá. Nemohli jsme jít cestou, kterou použili v Londýně a Washingtonu, kde získali generálního sponzora. Našich zdrojů je mnoho, počínaje rozpočtem Národní galerie přes granty až samozřejmě ke sponzorům. Řada se jich účastní řekněme naturálním způsobem. Microsoft dodává konfekční software, Digital hardware, firma Neos vkládá značnou částku formou práce programátorů. Když by se sečetla hodnota těchto vstupů, pak půjde řádově o desítky milionů.

      Jaká je role firmy Cognitive Application?

      My jsme v Londýně a Washingtonu viděli výsledky práce této anglické firmy a to nás přesvědčilo víc než jakékoli další reference. Ale věděli jsme od začátku, že nechceme jít stejnou cestou. Firma zde funguje v roli konzultanta, produkčního koordinátora. Většina práce však pochází z českých zdrojů.

      Proč to vlastně všechno děláte?

      Galerie je bohužel vnímána veřejností jako "fabrika na výstavy". Výstavní činnost je důležitá, leč není naším primárním úkolem. My vzdor názvu jsme především muzeem, máme stálou sbírku uměleckých děl, která musí být stále přístupná. A jako všechna velká muzea na světě máme problém přesvědčit veřejnost, že naše sbírky stojí za pozornost, aby lidé nepřicházeli jen na "mediálně zviditelněné" výstavy, ale také do stálých expozic. Dnes jsou lidé zahlceni přívalem informací, velmi často pohyblivých obrazů. Součástí naší odborné práce se musí stát i zájem o to, jak dnešnímu divákovi statické obrazy zprostředkovat. To není abstraktní nebo filosofická otázka. Je faktem, že zvláště mladší lidé, kteří vyrostli na počítačích, pod vlivem "klipové kultury", ztrácejí schopnost vnímat umění. Naší povinností jako "národního muzea" je zabývat se tím, jak lidem výtvarné umění zprostředkovat, otevřít. A jednou z cest je poskytnout jim k tomu vnímání nějaké dodatečné možnosti.

      Může zapojení počítače, z určitého pohledu třeba i "hry", pomoci? Může se to stát třeba berličkou nebo vábničkou na cestě za poznáním toho, co výtvarné umění je?

      Já bych to takhle doslova neřekl. Samozřejmě, určitě se někteří lidé jenom na systém přijdou podívat. Ale MicroGalerie je určena spíš pro ty, kteří přijdou nejen kvůli ní. Je zjištěno, že návštěvník galerie prochází kolem obrazů a na jeden se dívá v průměru čtyři vteřiny; také proto, že neví, jak se na něj dívat. Zkušenosti z Londýna ukazují, že MicroGalerie lidem pomáhá a obohacuje jejich vnímání výtvarných děl.

      Jak to MicroGalerie dokáže?

      Součástí systému je třeba možnost zvětšení, pohledu na detaily, které při běžném pohledu nejsou vidět. Možná jsem proti běžnému divákovi trénovanější, mám lepší schopnost na výtvarném díle najít něco zajímavého. Vím, že pohled na výtvarné dílo, statický obraz, může přinést úžasný zážitek. A přesto jsem si působení MicroGalerie ve Washingtonu mimoděk ověřil sám na sobě. Stalo se mi, že na obraze, který jsem předtím viděl čtyřikrát, pětkrát, jsem si teprve ve zvětšení všiml určitého detailu. A šel jsem zpátky podívat se znovu.

      Nemáte obavy, že zavedením MicroGalerie se spíše zařadíte do dnes stále širšího proudu informací zprostředkovaných, že kontakt se skutečností, v tomto případě s výtvarným uměním, bude zase virtuálnější? Nebo že návštěvníka galerie zahltíte přívalem dat?

      Texty nejsou nijak odborné, ale přesto poskytnou informace zajímavé. My jsme v téhle záležitosti konzervativní, rozhodně si nemyslím, že by tradiční muzeum výtvarného umění bylo zastaralou institucí a že by se mělo stát místem nějaké technologické zábavy. Nemá cenu lamentovat, že žijeme v době digitální kultury. Že ztrácíme schopnost konkurovat novým kulturním formám, videu, virtuální realitě. Vtip je v tom tyto technologie využít pro své cíle a my se tím nijak netajíme. Smyslem projektu není jakkoliv měnit nebo modifikovat muzeum v jeho základní podstatě jako místa, kde je uložena suma artefaktů, statických obrazů, které jsou určeny k tradičnímu vnímání. MicroGalerie využívá počítač, nové technologie, digitální obraz, aby obohatila toto vnímání výtvarného umění. Ale v žádném případě nejde o náhradu.

     

Vladimír Fuksa @

internet4U