- internet4U -

Internet

Java
Javascript
plug-ins
SGI a další

      V tomto článku se podíváme na možnosti dnešních www stránek, jež jsou definovány především možnostmi klientů www prohlížečů, které se starají o zobrazování na straně připojeného uživatele.

Je to tedy paralelní pojednání o tom, co můžeme vidět, ale i co můžeme vytvořit. Dnešní svět webových stránek je mediálně nesmírně bohatý, ale většina z nových forem dat není implicitně podporována operačním systémem ani vaším prohlížečem a je třeba je určitým způsobem obhospodařovat získávat, instalovat a konfigurovat prostředky jejich podpory. Totéž platí v případě, že chceme docílit stejného estetického efektu, jako ten, kdo grafiku stránky navrhuje. Pro začátek bude určitě stačit získat alespoň základní přehled a konzistentnější představu proč, nač a jak...

      Protože ale budeme mluvit o věcech jdoucích nad rámec prosté distribuce informací, zopakujeme i pár neustále omílaných doporučení a vysvětlení z trochu jiného úhlu pohledu. Z důvodu rozsahu zde dnes naleznete spíše obecnější úvod do problematiky a něco hardwaru, konkrétnější dokončení tohoto článku o softwarové stránce přinese příští číslo Internet 4U.

      Mediálno ano,
      multi nikoli!?
      Jednou z nejsilnějších vlastností Internetu je jeho rozmanitost. Máme na mysli samozřejmě rozmanitost výrazovou, i když jeho uživatelé (dobyvatelé) a stvořitelé (obyvatelé) jsou také pěknou směsicí typů, ras, povah a národností. Dnešní Internet již nepřináší jen prostá a přímočará data, to snad jen v počátcích, před skutečným rozmachem World Wide Webu.

      Dnes se již většina autorů www stránek a pro naše účely si se čtenářovým prominutím chápání Internetu zúžíme na ně snaží o něco jiného a "většího". Jejich www stránka je jejich soukromou galerií, knihovnou, dílnou, nebo party, kterou chtějí do striktně vymezené míry sdílet s ostatními.

      Přitom jejich cílem není jen nabízet obsah. Jde jim o formu sdělení a atmosféru či pocity, které mohou v připojeném uživateli, čtenáři či divákovi vyvolat. A mohou k tomu využít a tedy i využívají prakticky neomezené výrazové prostředky, které překonávají možnosti minulých dob.

      Jistě se shodneme na tom, že na Internetu existuje řada www stránek, které jsou multimediálními díly skutečně nadaných jedinců. Lze nalézt celé interaktivní novely, tvořené za pochodu skupinami autorů, doprovázené depresivní či osvěžující hudbou a grafikou. Mohou se přitom uzpůsobovat vašim preferencím, podle přednastavených informací v prohlížeči (příslušném plug-inu), či reakcím prostřednictvím klávesnice, joysticku nebo myši. Existují a vznikají virtuální třírozměrné světy i prosté stránky s digitalizovanou grafikou, vzniklou klasickými prostředky.

      Za použití nových výrazových forem zde příležitostně vznikají ohromující umělecká dílka, která jsou ovšem nesmírně snadno přehlédnutelná a velmi často nedoceněná. Na druhou stranu na Internetu může publikovat kdokoli a cokoli, což v řadě případů samozřejmě vede k produktům, které způsobují alergické záchvaty při pouhém zahlédnutí na obrazovce a při delším setrvání na stránce mohou způsobit fyzickou i duševní újmu. S takovou cenou za takřka absolutní svobodu projevu ovšem musíme počítat a akceptovat ji.

      Problémem zůstává i nadále unikání pozornosti kritiků, odborné veřejnosti či zkrátka těch, kterým jsou určeny. Důvodem je množství www stránek, které je poněkud zahlcující a naprosto se vymyká možnostem jejich konzumentů. Tady přirovnání ke kabelové televizi sedí a pro někoho se Internet může stát naprosto pasivní formou ubíjejícího listování stránkami, v případech hardwaru jako je WebTV dokonce i pomocí dálkového ovládání (vzpomínáte na den, kdy Fantozzi s dvěma ovladači dosáhl 50 přepnutí za minutu?)

      Virtuálních galerií, shromaždujících podařenější dílka z hlediska formy, nikoli zaměření obsahu je prozatím velmi málo. Doporučující odkazy na příslušnou adresu většinou vycházejí z informační povahy stránky, a tak bývá objev nějakého perceptuálního zjevení spíše náhodou (statisticky posílený četností našeho přepínání stránek a oslabený dobou setrvání a vnímání).

      Tak jak jsou dnešní www stránky stále mediálně komplikovanější, je za současného stavu Internetu stále jednodušší přehlédnout celé nezávislé výrazové roviny objektu. Slepý i hluchý člověk si může nepochybně užít operu, každému z nich ale "něco" přece jen unikne. U dobře navrhnutých stránek bychom asi neměli ignorovat obrazovou ani zvukovou stránku, a stejně tak pokud se autor rozhodl využít nějakého méně "všedního" formátu, budeme asi muset na jeho hru přistoupit.

      Ke kompletní prezentaci stránek (míněno na připojeném počítači, nikoli serveru) je totiž třeba vlastnit náležité vybavení (hardwarové, ale především softwarové) a běžně publikovaná doporučení na "prointernetové" vybavení nejsou z tohoto pohledu korektní nebo dostatečná. Navíc neexistuje trvale uspokojivý stav konfigurace jak ještě uvidíme, platí co nový formát dat či interakce, to nový kousek nutného softwaru.

      Jestliže se připojíme k stránce bez podpory jí používaného formátu, nebudou data zobrazena. Pokud použijeme nevhodné prostředky a metody, budou deformována. Jestliže je chybně přeneseme na svůj disk, budou zničena. (Pokud vám to zní jako citát Lao-c\, tak to tedy není.)

      Poslední přehlíženou vlastností výtvoru na www je jepičí doba existence a křehkost jejich povahy. Správci www adresy přicházejí a odcházejí, soukromé stránky se stěhují z místa na místo, témata, motivy či formy publikace jsou zavrhovány a znovuobjevovány. Nezaznamenat si adresu zajímavého místa je samozřejmě chybou, která nás může mrzet o den později, a žádný současný vyhledávač nenalezne stránku "s tím krásným nádechem do fialova a zvukovým podmalováním africkými bubny", Konkrétní URL (Uniform Resource Locator) nám ale stejně nezajistí přetrvání místa do příštího připojení, protože o tom rozhoduje autor, provider a rozhodnutí vyšší moci.

      Pokud si chceme stránku archivovat, těžko asi použijeme na reagující "živé" dílo klasických metod tisku na papír či uložení otisku obrazovky do souboru. I když to alespoň zachovává zmrazenou a přesnou vizuální podobu stránky v daném okamžiku. Pokud použijete příkaz Uložit (Save nebo Save as) v některém z nejrozšířenějších prohlížečů, dočkáte se překvapení: ze záhadných důvodů je možno stránku již nahranou a uloženou kdesi ve vyrovnávací paměti na disku uložit pouze jako text nebo "cosi jako HTML", bez obrázků, o animacích a jiných formách ani nemluvě. Podobné náročné požadavky si vyžadují speciální postupy a pomůcky, a v případě SGI (vysvětleno dále) ani řešení neexistuje. Z tohoto pohledu Internet skutečně pokročil k modelu klient-server a vzdálených dat. I pokud stránka uložit jde (a to stále ještě můžeme říci minimálně o 99 % těch soukromých), uživatelé mají občas zábrany si něco hezkého uschovat pro příští pročtení nebo třeba k inspiraci pro vlastní práci. Někdy proto, že jde o stránku posetou reklamami, někdy je věnována "závadnému" tématu a někdy to prostě znamená práci.

      "Základní vybavení"
      K práci s www lze prakticky použít jakýkoli počítač s modemem, k uspokojivé práci ovšem bude třeba rozumnější forma multimediální konfigurace. Přitom hrubý výkon není tak rozhodující, pokud se shodneme na 28,8 modemu a alespoň 100MHz Pentiu (či AMD...) jako samozřejmosti.

      U grafiky obecně platí, že ideálního pravdivého zobrazení nejsnáze dosáhneme na vybavení identické s tím, jež dílo vytvářelo. Podpora managementu barev, korektního používání písem atd. je na Internetu teprve v počátcích.

      Otázkou je monitor a použitá grafická karta, dvojice ležící na konci zobrazovacího řetězce. Měli bychom se snažit o zobrazení co možná největší části stránky. Zatímco na délku nám nevyhoví nejspíš žádný monitor a rolování nás čeká tak jako tak, stránky bývají navrhovány na určitou šířku a tu bychom měli dodržet zejména v případě vnořených rámců. Tady je monitor s rozlišením 640 x 480 skutečně nedostatečný. 800 x 600 je naprosté a spíše nedostačující minimum, s 1 024 x 768 a více body je skutečně pohodlná práce a v případě potřeby je možno umístit dvě okna prohlížeče vedle sebe.

      Pokud mluvíme o věrném zobrazení, nejsou body jako body a skutečná velikost monitoru hraje roli. Abychom si to přiblížili pokud byl motiv rukou použitý na stránce propracován tak, aby na 20" monitoru s rozlišením

      1 024 x 768 bodů velikostně odpovídal předloze, bude tentýž obrázek na 14" monitoru s týmž rozlišením úplně malinký. Na grafických Macích se proto dodnes preferují "monoskenní" monitory, zachovávající 72 bodů na palec přibližně platí 14" = 640 x 480, 16" = 832 x 624, 20" = 1 024 x 768.

      Větší monitor ovšem představuje podstatně větší investice do hardwaru. Totéž platí o grafické kartě. Typický 1 MB VRAM zvládá zmiňované rozlišení, ovšem pouze v 256 barvách. Rozdíl mezi 8 a 16bitovými barvami můžeme nazvat principiálním, ovšem ani přínos 24bitových barev není zanedbatelný. Pokud doporučení u softwaru i stránky mluví o tisících barvách, můžete počítat s "milionovou" grafikou, která je akceptovatelně zobrazitelná již v 16bitové barevné hloubce. Zejména u filmů QuickTime a příbuzných formátů větší barevná hloubka snižuje digitalizační relikty obrazu. 24 bitů při 1 024 x 768 bodech si ovšem žádá 4 MB VRAM. (Zmiňme krátce, že výkon grafických karet může záviset na množství a použitém typu videopaměti.)

      Grafické karty většinou nabízejí i řadu hardwarových akcelerací, dnes typicky MPEG-1 dekomprimace a 3D operace. U nově kupované karty by v žádném případě neměly chybět. Hodně speciální a dnes teprve prozkoumávanou oblastí je přehrávání filmů z DVD, přičemž horkou novinkou je použití DVD disku jako doprovodného k uložení mediálních souborů k dané stránce. První testy DVD-ROM kitů (bundlovaných s MPEG2 a AC-3 dekodéry) prozatím ukazují na nutnost přepnutí monitoru do modu 800 x 600 bodů, 60 Hz (případ NTSC, u PALu bůh suď).

      U zvukové karty připomeňme, že některé stránky mohou být ozvučeny například MIDI plug-iny firmy Yamaha a přímé připojení MIDI kláves by mohlo přinést řadu příjemných překvapení. Některé prohlížeče a stránky dnes dokonce nabízejí ovládání hlasem, a tak alespoň primitivní mikrofon (cena by měla být nepřímo úměrná vaší výslovnosti angličtiny) se dá jen doporučit.

      Programy jako je WaveCube dnes umožňují virtuální rozmísťování hrajících midinástrojů v prostoru a dekódovaní jejich pozice v případném Dolby ProLogic dekodéru. Řada uživatelů si dnes pořizuje specializované magneticky stíněné reproduktory, v budoucnu si ale stále častěji budou připojovat své domácí hi-fi aparatury pro lepší výsledky a úsporu investic.

      Velikost paměti a pevného disku není nijak zvláště omezující pro kvalitu zobrazení, i když mnou právě testované jednosměrné satelitní připojení do Internetu prý vyžaduje alespoň 5GB disky pro efektivní kešování.

      Příště se podíváme na dění v oblasti browserů a jejich modulárního rozšiřování pomocí plug-inů, jazyku Java, a Active-X.

Jaroslav Zapletal

internet4U