- internet4U -

Infer - net - o

Tom Helge Berglie

Tento článek, přestože jsme jej zbavili konkrétních internetových odkazů a adres, tak aby nemohl působit návodně, referuje otevřeně o skutečnostech, jež mohou někteří lidé pokládat za nevhodné ke zveřejnění. Jsou však bohužel součástí života na této Zemi a tudíž i na Internetu. Měly by tedy být pranýřovány.

Dětskou pornografii zákon trestá. Pro absolutní většinu z nás je také synonymem jednoho z nejhorších druhů zneužívání dětí. Není tak tomu však všude ve světě. Zatímco například norští poskytovatelé Internetu dělají všechno pro to, aby šíření podobných témat na Internetu zcela zamezili, americká Digital Equipment Corp., na jejímž vyhledávacím serveru je hlavně možné je objevit, si myje ruce. Tvrdí, že není v jejích silách zkoumat, jakého druhu jsou všechny informace, jež jejich nesmírně efektivní vyhledávací služba se špičkovými alfa servery vydoluje z Internetu pro ty, kdo o to stojí. Vyskytují se v některých méně známých, tzv. konferenčních skupinách (usenet newsgroups), přes něž tak bez jakékoliv kontroly nerušeně proplouvají, megabyte za megabytem, tisíce fotografií dětských znásilnění a dalších zločinů.

Pokusíte-li se tyto diskusní skupiny vyhledat například v Norsku, prostřednictvím zdejší internetové služby, zjistíte, že zdánlivě neexistují. Všichni norští i většina zahraničních poskytovatelů Internetu se rozhodli tyto stránky svým zákazníkům nedodávat. Jak se však zdá, jejich snahy vycházejí naprázdno. Do těchto skupin se totiž lze i tak dostat - a to bez jakéhokoli omezení (například podle typu připojení či podle toho, v které části světa se nacházíte, anebo aspoň podle věku uživatele).

Jeden čtenář norského Multimediaworldu upozornil Toma Helge Berglieho na to, že jinak nesmírně oblíbená a rychlá vyhledávací služba Digitalu není zřejmě zcela bezúhonná. Ještě i když usedal k počítači, byl k obviněním značně skeptický, protože jej měl vždy za úctyhodnou firmu. K jeho zklamání však stačilo pár rychlých dotazů, a všechny iluze byly pryč. Obrazovka počítače se zaplnila stránkami plnými adres; jediným dotazem na tuto oblast nepřirozeného sexu nalezl na 6000 položek, některé i s obrázky.

Dotyčná rychlá služba však nezůstává jen u možnosti prohledávat a nacházet. Podle vlastní inzerce Digitalu slouží i k jejich načtení. Stačilo tedy jediné klepnutí na jeden z titulů a začalo první Berglieho setkání s komunitou, jejíž existenci zatím jen tušil.

Má tu někdo další fotky tý super buchty s tatínkem z .....jpg?, zněl jeden z typických dotazů konference. Lidi, já je musím mít!

"Když jsem přečetl pár dalších zpráv, zjistil jsem, že v této diskusní skupině jsou samí velmi zvláštní, duševně a sexuálně nevyrovnaní účastníci," říká Berglie. "Vstupenka" do tohoto klubu se zřejmě získává tím, že žadatel sám přispěje jedním nebo více obrázky - čím tvrdší, tím lépe - a získá tak respekt ostatních. Ale musí to být opravdu něco. Jeden nováček se o to pokusil podvrhem, když nabídl fotografii šestiletého děvčátka při orálním sexu, a tvrdil, že je to jeho vlastní neteř. Jedinou "spravedlivě" rozhořčenou reakcí ostatních bylo obvinění z podvodu: zkušenější členové totiž stejný obrázek viděli už dříve na jiném serveru, takže mu nenaletěli.

Jedné ze zneužitých dívenek na fotkách nemohly být ani dva roky. Jiné snímky zase naznačovaly, že pocházejí z celé série nafotografovaných prznění. I způsob číselného označení a jména souborů naznačují, že obrázků tohoto druhu musí existovat ohromná spousta.

Lidé, kteří "navštěvují" tuto odvrácenou tvář Internetu, musejí mít v životě opravdu jenom málo, zato však velmi jednoznačně profilovaných zájmů. Nejdůležitější pro ně je určitě nasbírat co nejvíc podobných obrázků. Dalším v pořadí je zájem neztrácet vzácný čas eventuálním získáním obrázků, které už mají, ale které se objevují pod jiným jménem. A třetím zájmem je co nejefektivnější překonání problémů s grafickými formáty a technikou přenosu dat. I naprosto nevinný dotaz na počítačovou grafiku nebo způsob "stahování" dat tak mohou dříve či později zavést do tohoto internetového inferna bez zlého úmyslu i vás. Anebo vaše dítě.

Všichni účastníci tohoto fóra používají tzv. re-mailingové, přesměrovací služby, aby tak mohli zůstat v anonymitě. Uživatelská jména a e-mailové adresy jsou totiž nahrazeny kódy, doplněnými některou z mnoha organizací poskytujících tyto druhy služeb. Účastníci si uvědomují, že jejich jednání je protizákonné, ale zatím necítí nebezpečí, protože text i obrázky posílají přes zprostředkovatele. V řídkých případech, kdy zpráva dojde z "normálnější" adresy, pochází také zpravidla od normálnější osoby. Jsou to převážně rozlícené vzkazy od znechucených lidí, kteří náhodou zabloudili na tuto "soukromou party".

A právě to dokáže "nepochopené" zvrhlíky vytočit ze všeho nejvíc. "Neumíš si přečíst, kam lezeš? Co sis myslel, že tady najdeš?" neváhají osočit vetřelce. "Jsem veterán z Vietnamu a jsem přesvědčen, že mám právo dělat si, co chci. Za tohle právo jsem bojoval a je zakotveno i v ústavě," prohlásil jiný.

S jistým uspokojením si zde přečtete i několik otevřených vyhrůžek smrtí členům skupiny - v některých se totiž tvrdilo, že byla zjištěna jejich skutečná totožnost.

V tomto sice jen obrázkovém, ale ve svých důsledcích skutečném semeništi zneužívání dětí, však jde život nerušeně dál. A digitalizované obrázky dětí všeho druhu (jak ve styku s muži a ženami, ba i s dalšími dětmi) tak obíhají bez překážek.

Ona nejmenovaná vhledávací služba je mezi touto komunitou samozřejmě více než populární. Názvy typu "A Wonderful Resource" ji oslavují jako bezpečné zákoutí s necenzurovaným přístupem k jejich konferencím a webovým stránkám.

Dejme však slovo i druhé straně. Zřizovatel služby odpovídá: "I když tak daleko ještě nejsme, je naším konečným cílem a filosofií indexovat prostě

c e l ý Web. Nemáme v úmyslu omezovat informace. Zvažovali jsme možnost takové skupiny neindexovat, ale rozhodli jsme se, že i v nich mohou být některé obecně užitečné informace. Nemůžeme rozhodovat za lidi, co je pro ně dobré a co ne, protože všechny tyto konference jsou veřejné. V současné době žádné změny dělat nebudeme."

Vedle Toma Helge Berglieho bojuje proti této informační legalizaci pornografie také spisovatel Andrew Vachss, jenž jako právník zastupuje v New Yorku pouze děti a mladé lidi - oběti zneužití či sexuálních zločinů. V kriminálních románech nechává Vachss svého anti-hrdinu Burkeho vypořádat se s násilníky jeho vlastním nemilosrdným způsobem. Jako právník zná Vachss bezpočet případů, kdy vědomí, že zločin byl vyfotografován nebo natočen na video, způsobil ještě mnohem horší utrpení než akt sám.

"Obrázky, jež dříve kolovaly pouze v uzavřených kroužcích, jsou dnes díky jim přístupné uživatelům z celého světa. Je jen otázkou času, než někdo z těch lidí ztratí rozum. Příštím masovým vrahem může klidně být dítě s mozkem nezvládajícím skutečnost, že jeho násilné ponížení je zdrojem zábavy pro celý svět. Děti v důsledku toho páchají sebevraždy. I teď, když spolu mluvíme. Jsem přesvědčen, že lidé, kteří to způsobují, jsou vrazi."

Na Internetu ale nepůsobí žádné právní orgány ani policejní služby. A kde není žalobce, není ani soudce. Jak se Vachss dívá na celou věc z tohoto hlediska?

"Myslím, že firmy rozhodně nesou odpovědnost. A že to, co dělají, je trestuhodné. Jenže když chcete použít mravnost jako zbraň proti špatnosti, jste takřka jistě odsouzeni k nezdaru. Když někdo provádí určitou činnost za účelem finančního zisku, bez ohledu na to, komu tím ublíží, je asi marné působit na něj tvrzením, že to, co dělá, je špatné. Mám za to, že veřejnost stále ještě neví o problému dětského porna. Teprve až se to dostane do médií, si snad uvědomí, o co tady jde," říká Vachss.

Zajímavý je Vachssův názor na účel těchto materiálů. Domnívá se, že zneužívačům dětí slouží obrázky ke třem různým věcem: Za prvé si potřebují dodat sebejistotu. Podívají se na obrázek a řeknou si: Vida, spousta jiných dělá totéž, co já. Za druhé je používají k nalákání dalších dětí: když vidí obrázky dětí svého věku dělajících to, co od nich někdo požaduje a k čemu je nutí, jejich přirozené zábrany padají. Ale tím nejdůležitějším cílem dětské pornografie je zisk. Žádný jiný druh zločinu nepřináší tak obrovské zisky s tak malým rizikem.

Ale na Internetu jsou tyto informace přece bezplatné!

Na to Vachss říká: "Domnívám se, že příčiny zůstávají stejné. Jinými slovy, že existují lidské bytosti, jež z této činnosti profitují. Nevím, zda jsou lidé z firem jen nevědomí - nebo prostě cyničtí. V každém případě za to nesou zodpovědnost."

A pokud jde o děti samotné, v této válce existují v zásadě dvě strany. Jedna říká, že je třeba věřit dětem, protože ty o sexuálním zneužívání nikdy nelžou. Druhá strana říká, že je to pouze hon na čarodějnice.

Jen málo poskytovatelů Internetu ve světě zpřístupňuje uživatelům přímo tuto konferenci. I tak však z ní ještě mnozí odstraňují zprávy, obsahující obrázky či jiný materiál, který pokládají za protizákonný.

Nad jiné informovaná firma Sun nicméně tvrdí, že informace z této diskusní skupiny dostává 21 procent všech internetových lokalit na světě. Podle téže statistiky proteče touto skupinou každý měsíc 30 megabajtů dat, což znamená jeden megabyte každý den. Počet zpráv se odhaduje na 1385 za měsíc, 113 denně. Sun soudí, že tato skupina má asi 3000 aktivních uživatelů, což odpovídá pouhé setině procenta všech uživatelů s přístupem do Usenetu.

Avšak soudě podle množství obrázků dostupných prostřednictvím vyhledávacího serveru se množství dat ve skupině blíží už teď spíše 30 MB za týden než za měsíc. Napadaná jedinečná vyhledávací služba sama je výsledkem rozsáhlého výzkumného projektu, jehož cílem bylo demonstrovat kvality a schopnosti 64bitových procesorů Alpha. To se bezesporu povedlo.

Tom Helge Berglie je autorem jednoho z časopisů IDG - Multimediaworld (Norsko)

internet4U