- internet4U -

U TöLöFöNU
CLOUSEAU

      Dnes vás zveme na procházku světem, kde se všechno hroutí, padá a kácí. A všechno má na svědomí jeden muž s knírkem. Peter Sellers byl osobnost košatá, složitá, nespoutaná a nespoutatelná. Snad na tom měli podíl i jeho předkové; jedním z nich byl britský konzervativní politik 19. století Benjamin Disraeli, dalším praprapradědečkem Daniel Mendoza, jenž přišel do Anglie z Pyrenejského poloostrova. Byl zápasníkem a vůbec údajně velmi drsný a bezohledný muž. Tato informace pochází z adresy http://www.literascape.com/Readers/Archive/1994Fall/sellers.html, kde je uložena recenze knihy Život a smrt Petra Sellerse. Její autor Roger Lewis právě od tohoto krutého předka odvozuje Sellersův vztah k životu, jeho manželkám a dětem.

      O tom, jak složitou a svéráznou postavou Sellers byl, ostatně vypovídá i úvod oné recenze: "Toto je pravděpodobně jedna z těch knih, které by měly být opatřeny varováním: Nevhodné pro čtenáře, kteří chovají laskavou vzpomínku na Petera Sellerse. Osobám, jež se při jeho vystoupeních od Goon Shows v BBC přes Růžového pantera, Večírek a Byl jsem při tom, stále pochichtávají, může způsobit nevratné zklamání nebo dokonce šokující rozvrat". Ale nechme raději těchto zprostředkovaných, a proto ne zcela ověř ených informací a pojďme se podívat na Sellersův život a hlavně na jeho práci na scénách divadelních, rozhlasových, televizních a pro nás nejznámějších filmových.

      Všechno začalo v roce 1925, přesně 8. září, v Southsea blízko Portsmouthu. (V tento den mají narozeniny alespoň co se showbusinessu týká také Mario Adorf nebo Virna Lisi.) Peter Sellers, nebo Sellars, tak alespoň své jméno psal Peterův otec, se narodil v zákulisí kočovného kabaretu a na jeviště se prý dostal už jako velmi čerstvé miminko, kdy jej otec předvedl divákům a měl při tom prorokovat jeho skvělou komediální budoucnost. Nevíme, je-li to pravda či ne, ale v každém případě je to skvěle vymyšle no... Tenhle příchod na svět se podobá zrození Bustera Keatona, tedy Friga. Toho už jako batole používali rodiče v podobném toulavém divadle, tehdy však spíše jako rekvizitu než jako umělce. Své akrobatické schopnosti si tedy začal trénovat již v útlém věku. Peter Sellers se na jeviště dostal také velmi záhy, již v pěti letech a dostal při jednodenních štacích drsnou školu. Zde jsou zase základy jeho fenomenálních mimických a hlasových kouzel.

      Svoje imitační umění rozvíjel i v té době, kdy z rodinného podniku odešel do armády a v zábavní jednotce se proslavil imitováním nadřízených.

      Po válce se potloukal po různých zábavních podnicích, až se dostal ke starému mlýnu... (pardon, to je jiná písnička), až se dostal do londýnského divadla Windmill. Tenhle podnik už posloužil jako startovní blok pro mnoho jiných komiků. Tady se sešel s mnoha lidmi a dvě setkání byla přímo osudná s Harry Secombem a Spike Milliganem. Odtud už vedla cesta do BBC, kde si tato trojice pronajala rozhlasové vlny pro svoji "Goon Show" (snad se to dá přeložit jako Přehlídka šašků, idiotů, nebo také provokatérů...) http://styx.ios.com/~kren/goons.html, http://minnie.cs.adfa.oz.au/Goons). Právě tady se zejména imitátor a hlasový šaman Sellers začal stávat slavným. Tahle sedmiletá práce pro BBC možná předznamenala svým absurdním a šíleným humorem také vznik firmy Monty Python.

      V roce 1951 se poprvé objevil na filmovém plátně v zapomenutelném filmu Pennies Points to Paradise (Drobásky ukazují k ráji). Ač to byl jeho první film, už se zde projevila jeho nespoutanost a obžerství vlastními schopnostmi. Už ve své filmové premiéře měl dvojroli, jež zdaleka neby-la poslední. Pak to totiž šlo, alespoň co se počtu postav, pěkně dál: Myš, která řvala tři; Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu tři; Měkké postele, tvrdé bitvy sedm; Vězeň na Zendě tři; Ďábelská lest doktora FuManchu dvě.

      Pak si na něj ale režiséři zase vzpomínali jen zřídka a objevuje se pouze v krátkometrážních komediích, v televizi a v divadle.

      A když už dostal ve filmu šanci, prošla jeho účast víceméně bez povšimnutí. Je však třeba poznamenat, že si za to mohl tak trochu sám. Sellers prý měl problémy se vztahy s ostatními herci, snažil se všechen úspěch strhnout na sebe, chtěl být neustále středem veškerého dění na jevišti, což mu nadělalo mnoho nepřátel. V té době se také začali ozývat kritikové, kteří poukazovali na jeho samožerství, psali, že se zmůže jenom na figurkaření, pitvoření se a únavné imitátorské kousky. (Tady si nemohu odpus tit další přirovnání: neříkalo se totéž o Vlastovi Burianovi? Také on prý nesnesl úspěch někoho jiného a ti, kteří s ním byli na scéně, mu směli jen přihrávat na smeče, jimiž boural bránice diváků. A vzpomene si na tyhle odsudky někdo ještě dnes? Ó ne, Vlasta Burian je pro toho, kdo jej má rád, mistrem a jeho umění je nesmrtelné...)

      Jen občas se Sellers vymanil ze své kazajky a samozřejmě s využitím toho, co dokonale ovládal, tedy imitátorských schopností vystřihl postavu (nebo postavy) A kvality. To se mu povedlo třeba ve filmu Myš, která řvala (nedávno uvedeném televizí), kde měl jak jinak trojroli. Za zmínku určitě stojí také jeho role ze skandální Lolity, kde Sellers předvedl, jak se hraje ničema. Je pozoruhodné, že stejně jako u svých dalších uznávaných postav i zde utlumil své třeštění a hlasové exhibice a naznačil, že je nejen živelným komikem, ale také solidním charakterním hercem.

      Pak se však zase vrátil ke komickým figurkám zlodějíčků a Indů (těch ve své kariéře pohrál spoustu) ve filmech, které se opravdu nestaly součástí zlatého fondu světové kinematografie. Potom ale přišel rok 1963 a s ním Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Trojrole přinesla Sellersovi nominaci na Oscara i přes to, že film se zabýval opravdu "kaskadérským" tématem: nukleární válkou, navíc chvíli po kubánské krizi, kdy k ní svět neměl ale vůbec daleko. Oscar se mu ale do rukou nedostal a tak se jel do Evropy pobavit natáčením další z mnoha nenáročných komedií, tentokrát s názvem Růžový panter. (Stránka milovníků Růžového pantera je na adrese http://members.aol.com/comedies.) S Peterem Sellersem hrál už Herbert Lom.

      Herbert Lom je pro nás zvláště zajímavý, neboť se narodil v Praze v roce 1917 a od svých devatenácti let hrál v divadle i filmu; za zmínku snad stojí jeho účast ve filmu Žena pod křížem. Před válkou emigroval do Anglie a uplatnil se ve filmu. U nás je samozřejmě nejznámější jako neurotický a smolařský šéfinspektor Dreyfuss, a určitě si leckdo vzpomene na jeho padoucha Cornela v Pokladu na stříbrném jezeře nebo roli ve výpravném Spartakovi. Se Sellersem se ostatně setkal už v roce 1955 ve filmu Pět l upičů a stará dáma. Ve dvaašedesátém se potkali také v komedii I Like Money, nové verzi filmu Topaze (ten byl už v roce 1933 natočen podle hry Marcela Pagnola; toho zase známe jako autora knihy Jak voní tymián a z filmu Tatínkova sláva, natočeného podle jeho vzpomínek na dětství; jak je ten svět filmu propletený...).

      My dnes už víme, co tento neambiciózní filmeček o praštěném komisaři Clouseauovi znamenal. Už další rok se objevilo pokračování Komisař Clouseau na stopě (původně A Shot in the Dark Výstřel ve tmě). Rázem se stal jedním z nejpopulárnějších komiků a jeho šílený inspektor se propracoval i k nám.

      (Nevyhnutelná poznámka: Ke cti tehdejšího distributora nutno konstatovat, že se naštěstí nepokusil zbavit nás požitku ze svérázné francouzské angličtiny, kterou Sellers Clouseaua opatřil. Bohužel televize, a ta jedna zvláště, má své diváky pravděpodobně negramotné, a proto při posledním uvádění celé série byl Sellers hříšně počeštěn. Ti, kteří si pamatují titulkované verze, mi určitě dosvědčí, že Sellers je s dabingem poloviční. Ten, kdo má počítač náležitě vybavený, si tuto újmu ale může alespoň čá stečně vynahradit a na adresách http://www.geocities.com/Hollywood/1158/panther.html a http://members.aol.com/comedies/index.htm#SCENES si Sellerse poslechnout). Pak nastala pauza, nejen pro Clouseaua, ale také pro Sellersovy filmové úspěchy; nastávají i významné zvraty v jeho soukromém životě.

      Sellers se rozvedl a po krátké známosti se oženil se Švédkou Britt Ekland (pak jej čekaly ještě dvě další svatby...). Krátce poté má Sellers namále; infarkt jej tentokrát však ještě nepřemohl. Brzy se znovu pustil do práce, ale to, co v této době natočil, se do historie příliš hlubokým písmem nezapsalo. Snad jen Večírek z r. 1968, ale i ten po letech jaksi vyčichl, jak jsem se nedávno přesvědčil. Ba i tu postavu inspektora Clouseaua mu uzmuli a v Americe natočili r. 1968 úděsnou verzi s Alanem Arkin em pod názvem Inspektor Clouseau (i tento kus vysílala letos v létě Nova a myslím, že zrovna ten si mohla odpustit).

      Už jednou se v textu objevila slova "Monty Python". Na filmu Kouzelný Christian se Sellers už při psaní scénáře potkal se dvěma Pythony Johnem Cleesem a Grahamem Chapmanem. Oba také ve filmu hráli, stejně jako Sellers, ba i další z hvězdného obsazení: Ringo Starr, David Attenborough, Yul Brynner, Raquel Welch, Christopher Lee nebo Roman Polanski. Film se ale moc, vlastně skoro vůbec, nepovedl a Sellersovi dlouho trvalo, než se vrátil na výsluní. Příliš mu nepomohla ani účast v několikáté filmové ver zi Alenky v kraji divů (1972), kde se objevil ve slušivém zaječím kostýmu. Film byl úděsný; viděl jsem jej před lety na polské televizi a důrazně před ním varuji.

      Z krize se začal dostávat až o rok později, kdy přijal roli ve filmu Optimisté. Kupodivu se nejednalo o komedii a smích, který se tu a tam při promítání ozval, nebyl oním řehotem, na jaký byly jeho postavy zvyklé. Dojemná figurka stárnoucího komedianta často jako by věštila příchod pravděpodobně největší filmové postavy, kterou se krátce před koncem života pokusil dát zapomenout na všechny trapasy, jež mu filmoví bohové dlouho nemohli odpustit.

      Sellers se na plátně ještě třikrát objevil v typickém baloňáku a s kloboučkem ve filmech Návrat Růžového pantera, R. P. znovu zasahuje a Pomsta R. P., ale čím dál víc to bylo vaření z vody. (Pořád to však bylo víceméně poctivé, což se už nedá říct o supím rabování archivů odpadků, z kterých Blake Edwards přešíval různé Stopy, Kletby nebo Syny růžového pantera.) Sellers si v té době stejně nedal pokoj a svoji jak se tehdy zdálo nevyčerpatelnou energii marnil v dalších nevyvedených komediích.

      Pak ale přišel rok 1979 a s ním setkání s americkým režisérem Halem Ashbym (Cesta ke slávě, Návrat domů, Harold a Maud a střih V žáru noci, za který Ashby dostal Oscara). Sešli se při natáčení filmu Byl jsem při tom (Being There). V tomto filmu jako by to ani nebyl Sellers. Tatam jsou jeho explozívní hlasová kouzla a inspektor Clouseau se svými gejzíry neohrabanosti jako by nikdy neexistoval; nesetkáme se ani s žádnou z oněch masek a převleků, jimiž Sellers dříve tak hýřil. Jeho postava mentálně ret ardovaný zahradník Chance se pohybuje světem, o kterém dosud neměl tušení, že vůbec existuje, jakoby ve snu a vystačí si s několika větami odposlechnutými z televize. Nezapomenutelné jsou třeba scény, kdy jej začnou obtěžovat rozjívené děti a Chance zahradník se je pokouší vypnout dálkovým ovladačem televizoru. Chance se pak náhodou ocitne ve světě mocných a bohatých. Ti pak jeho výroky kombinaci zahradnické terminologie a odposlechnutých televizních žvástů považují za hlubokomyslné metafory o polit ice či obchodu. Chance zahradník, nyní již Chance Gardener, nemá žádnou minulost, nikdo o něm nic neví a tak je pro umírajícího magnáta nejvhodnějším kandidátem na presidenta USA. Chance pak, jak nejpíš jinak ani nelze, odchází v závěru filmu po vodní hladině bůhví kam.

      Za rok 24. července 1980 postihl Sellerse další infarkt, který jeho srdce tentokrát už nezvládlo. Film Byl jsem při tom je tedy skvělým závěrem Sellersovy filmové dráhy, která se občas zablýskla slušným kamínkem, řidčeji zazářila drobným klenotem, ale mezitím se snažila tvářit, že i ta pouťová bižutérie je něco. Naštěstí měl Peter Sellers dost času, sil, rozumu i štěstí, aby se role Chanceho dočkal a soustředil se na ni. Tento film září v jeho životě jako opravdový šperk trvalé hodnoty. Jen pro úpln ost se sluší dodat, že za roli Chance Gardenera byl podruhé nominován na Oscara.

      Peter Sellers nadělal v životě privátním i filmovém dost hloupostí, a nebyly to jen ztřeštěnosti inspektora ehm, promiňte, šéfinspektora Jacquese Clouseaua. Nutno ale přiznat, že bez jeho přítomnosti by filmová zábava bylo určitě chudší.

      Už bylo řečeno, že Internet se o Sellersovi zmiňuje skromněji, než by si snad zasloužil. Je ale pár míst, kam jeho fanoušek musí zabrousit. Jednou z těchto adres je members.aol.com/ comedies/index.htm. Zde je velký zdroj nejen zvuků, ale také obrázků a dalších odkazů se směrovkami Peter Sellers nebo Pink Panther. Stejně dobře se dá kutat na http://www.hightech.com/panther/source/sellers.

      html. Nebo se vydejte do Itálie a přes http://www.gpnet.it/neon/cinema/attori.htm (celkem slušný zdroj odkazů na různé herecké stránky) dojděte

      na http://pages.nyu.edu/~jms8142.

      Za zmínku bude možná také stát http://www2.dk-online.dk/users/Bo_Nielsen/sellers.htm , dnes je ale ve výstavbě, takže si počkáme.

      Peter Sellers byl opravdu zvláštní člověk. Nic to ale nezmění na tom, že ač tu prostá, tu prostinká, občas i trochu pokleslá byla kvalita jeho humoru, málokdy jsem se při jeho sledování nudil. Možná jsem měl štěstí, že jsem celou jeho filmografii neměl možnost vidět, třeba bych ztratil iluze. Ale vsadím se, že by to tak nedopadlo. Inspektoru Clouseauovi, klaunu Samovi, Chance zahradníkovi, Tully Bascombovi nebo Dr. Divnoláskovi mohu za chvíle, kdy jsem se dobře bavil, jen poděkovat. A znáte někoho, kdo v životě neudělal chybu? Já tedy ne.

     

@


Když jsem usedal ku psaní o Peteru Sellersovi, nenapadlo mě, jak skromná bude jeho přítomnost na Síti. Informacemi o M*A*S*Hi nebo Mr. Beanovi Internet přetéká, Petera Sellerse si všímá jen střídmě.

      Ale i z toho relativního mála se Sellersův fanoušek může leccos dozvědět.

internet4U