Neustále zobrazené přesýpací hodiny, to je realita dnešního Internetu a WWW především. Zdaleka ne všechny problémy jsou způsobeny nedostatečnými linkami. Protokol http, který je neměnný téměř od zrodu webovské technologie, je asi největší překážkou pro kvalitní a rychlou práci s WWW stránkami.
Http je koncipován jako "nespojitý" protokol, kdy při požadavku na každou operaci je nutné opětovně navázet spojení se serverem. Pozor, stažení jedné stránky není jednou operací! Každý obrázek, Java applet apod. jsou stahovány zvlášť, a je tedy pokaždé navazováno nové spojení. Novodobé prohlížeče sice otevírají více http relací najednou, to však přesto neodstraňuje nepříjemný fakt neustálého navazování a ukončování spojení se serverem. Při kliknutí např. na mapový obrázek nebo klasický odkaz je spojení opětovně navázáno, aby se mohlo přejít na další stránku.
Tento způsob komunikace je robustní a šetří částečně server, který nemusí po dlouhou dobu uržovat informace o připojených uživatelích. Na druhou stranu, neustále se spotřebovává přenosové pásmo na informace nutné pro spojení a odpojení od serveru. V případě, že se pohybujete ze serveru na server, nejedná se až o tak velký problém, ale jestliže se pohybujete ve stromu jednoho serveru, je zbytečná komunikace neúnosná.
A možná ještě větším problémem je, že http je určen pro jednosměrnou komunikaci. Kromě krátkých (nesouborových) spojení, můžete pomocí http protokolu pouze číst data ze serveru. V době, kdy Java applety apod. se stávají prostředkem pro řízení vzdálených zařízení a komunikační boom, je to velmi nepříjemný problém. Pokud administrátor serveru potřebuje na dálku na svém serveru pracovat, musí použít FTP protokol, což ovšem také znamená, že na serveru musí běžet odpovídající software. A FTP není také rozhodně ideálním protokolem, ať už z hlediska bezpečnosti, rychlosti a komfortu.
Dva kohouti na smetišti
Technického řešení se ujaly nezávisle na sobě dvě firmy. Sun a Microsoft. Řešení Sunu je založeno na systému NFS (Network File System), který je už dlouhou dobu používán v prostředí Unixu. WebNFS, jak se jmenuje webovská varianta tohoto protokolu, je založen na spojité komunikaci. Při prvním požadavku o přístup na server jste spojeni, a toto spojení je udržováno do doby, než se přemístíte jinam nebo uzavřete komunikační program. NFS je bezpečný protokol se širokou možností konfigurace přístupových práv a s obnovováním přenosu a spojení po případných technických problémech s komunikací.
Microsoft se naproti tomu nyní snaží prosadit vlastní specifikaci cifs (Common Internet File System). Tento protokol by měl být zabudován do Windows NT 4.0 a příští verze Windows 95. Tím pádem získává určitou výhodu před svým konkurentem, neboť počet windowsových klientů je mnohonásobně vyšší než unixových stanic. WebNFS by ovšem měl být také uvolněn a importován na ne-unixové systémy. Jeho podporu navíc přislíbila firma Netscape, která produkuje nejpoužívanější webovský prohlížeč.
CIFS je založen na technologii SMB (Server Message Block), která je používána i mimo svět Windows. Není ovšem připravena na výpadky spojení jako WebNFS, což v dnešním Internetu může být velmi zřetelná nevýhoda. Na druhou stranu je ovšem bezpečnější a je lépe použitelný v multiuživatelském prostředí.
Který se prosadí?
Oba protokoly mají stejnou šanci na to, získat si výsadní postavení. Pro případný úspěch musí vítěznou technologii podporovat nejen výrobci, ale také uživatelé a administrátoři webovských sídel.
Podle mého názoru má větší šanci zřejmě WebNFS, neboť Netscape bude podporovat tento protokol ve svém prohlížeči a většina internetových serverů stále používá Unix. Microsoft bude nakonce donucen, aby jej importoval i do svých produktů, tak jako tomu bylo v případě programovacího jazyka Java.
(pes)