Šálu ve vašich oblíbených barvách na krk, prápor v týchž barvách do ruky a jde se. A rychle. Výkop je každou chvíli. Anebo radši ještě počkejte, než si přečtete tenhle (zčásti) kacířský list:
Internetu neunikl ani fotbal. Ale tohle platí vlastně taky naopak. Není se co divit, protože tenhle sport se postupem času vypracoval od obyčejné zábavy a potěšení v gigantický byznys. Velký zápas je spíše než sportovní událostí společenským spektáklem, na který se sjíždějí slavní a mocní, ať už je fotbal zajímá nebo ne. Hlavně nutno být viděn v čestné lóži (před volbami zvlášť).
Fotbalisté jsou hvězdami se vším, co k tomu patří. Za těžké peníze sebou nechají vláčet z klubu do klubu, rádi snášejí stupidní ataky novinářů, kteří kladou ještě stupidnější otázky. (Taky vás tak interesuje, co odpoví šťastný střelec na reportérovu otázku: "Jak jste viděl svůj gól?" Vždycky se těším, že plejer odpoví: "Dost blbě, protože si přede mě stoupnul Jarda a zakryl mi bránu." Ale nikdy se nedočkám...)
Kde se točí velké prachy, tam se taky motají různí chytráci, šíbři, hochštapleři, lehkoživkové a vyčihováci, kteří jsou opravdu dobře živi, i když třeba jen z drobků, které padají ze stolu bohatých. Proto tam není daleko k lumpárnám, podvodům a podrazům. Bohužel; kdo dnes řekne "fotbal" (a myslí tím fotbal náš, malý český), ten jedním dechem musí vyslovit "nedůvěra". Nedělám si iluze, že před dvaceti nebo padesáti lety nikdo nedokázal "zpeněžit" zápas. Tehdy to ale bylo tak nějak v poklidu, po sousedsku, "dneska ty mně, zítra já tobě" a z ruky do ruky šlo pár stovek.
Když se vloni v létě pralo na veřejnosti špinavé prádlo fotbalové vrchnosti, mluvilo se o sumách, jež se pohybovaly v řádu o tři čtyři nuly vyšším. Jenže... Loňské horké rozhodcovské léto, plné obvinění křivých i oprávněných, obhajob věrohodných i drze vylhaných, špíny, která se vyvalila shora i zdola, ba ze všech stran, skončilo k všeobecné spokojenosti. Vlastně se nic nestalo. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Vypadá to tak, že tam nahoře, v noblesních úřadovnách fotbalových presidentů, managerů a předsedů správních rad fotbalových klubů ručka ručku myje, každý na každého něco ví, a tak všichni drží ... no ... basu. Aféry vyšumí do ztracena, zapomíná se rychle, rozhodčí potrestaný za vzpurné chování k fotbalovým bossům je uklizen o pár soutěží níž, ale brzy je zase pěkně potichoučku zpátky a píská zápasy z nejvýznamnějších, a že prý dobře. Vždyť "co fanoušek, to vůl," přece, že?.
Dva fotbalisty postihl trest pro ně velmi krutý, ono v nejlepším věku být dva roky "mimo" je rána citelná. Uplynul čas a všecko je zase jinak. Jeden z potrestaných promluvil, druhý mlčí. Obětují-li se, dostanou prý "držhubné", jako kdyby hráli, řekl jim prý tehdy kdosi. Musejí ale mlčet. Trenér, který jim v době maléru šéfoval, náhle vyletěl z klubu, i když oficiálně byl tehdy přece zcela nevinný. Kdo ze všeho vyšel alespoň oficiálně neposkvrněn, je vrchní šéf onoho klubu, ve kterém se všecko sběhlo. On je totiž taky ještě jedním z vrchních šéfů všeho, co se kolem fotbalu šustne. Inu, jsou výšiny, do kterých jedovatá slina nedoletí, a proto se jimi netřeba zabývat. "Neřeknu ani slovo," pravil onen dobrý muž do novin a mlčí.
Muž, který má být jaksi hlídacím psem a má v popisu práce vyšetřovat a trestat viníky, zase veřejně prohlásí, že už se v tom nedá nic dělat, podle fotbalových paragrafů je všecko pasé a nelze do toho znovu šťourat. Snad jedině civilní žaloba a pak soud. Proboha, co je to za extra špeciální fotbalové zákony? Co je ještě třeba udělat, aby se začalo opravdu přísně vyšetřovat a trestat? Být na místě onoho doktora obojího práva, sednu, zavolám si všecky znova a nadosmrti jim zakážu pohlédnout na balón třeba i na dětském hřišti. Ať si povídají, co chtějí. Ale nic se neděje, heslem doby je: "Co fanda, to blbec."
Už jsem se zmínil, že synonymem našeho fotbalu je nedůvěra. Komu je málo to, co jsem tady napsal i to, co se kolem trávníků říká, píše a koná, pak dodám další: Vzpomínáte si, jak jeden česko-slovenský klub prodával svého bombarďáka do Vatikánu nebo tam někam? Bylo za něj hodně peněz, ale přece se o ně nemožno dělit s někým, kdo na to má podle nějaké staré smlouvy právo. Tak se udělal rychlopřestup, z ocelového města přijde pár šupů, z nich se užmolí tomu, kdo má svá procenta dostat, smlouva je dodržena a všetko je v poriadku. Že je to nemravnost, i když zcela legální, to už nieje dležité. Být na místě velkoobchodníka s dobytkem a lecčím jiným, jenž shodou okolností vykonává též správu českého fotbalu, zavolám si pány z východu do Prahy a pravím: "Jestli se tu chcete chovat takhle, tak se seberte a vypadněte, jinak na vás pustím rozzuřený bejky." A co diváci? Je jim to jedno. Příště přijdou zase, i když jich zase moc nebude, a budou řvát a fandit, jako by se nic nestalo.
Tohle mi připomnělo ještě jednu událost, jež se v tomtéž klubu nedávno sběhla. Manager rozprodal trenérovi polovinu mužstva a bylo mu jedno, že ten kňučí o posily. Pár lidí sehnal, ale žádná sláva. Pak začala liga, česko-slovenský klub dokázal nejlíp remizovat a tak letěl trenér, ten, jehož nářky byly oslyšeny. A kdo na jeho místo? Ano, onen manager. A hned začal slibovat posily. Být na jeho místě, při pohledu do zrcadla v ranní koupelně se mi udělá nejméně nevolno a vrátím se do rodných Kočkovců třeba farmařit.
Ale ono je to vlastně všecko jedno. Bylo řečeno, že fotbal je velký byznys. A nikdo si pod sebou nebude řezat větev tím, že se bude snažit, aby se do fotbalu vrátila důvěra a bylo všecko narovinku. Takže mávněme rukou a dělejme, že o tom nevíme. Co nám taky zbývá. Snad jedině na fotbal opravdu nechodit, ale vůbec nechodit. Jenže mám pocit, že ani to by nepomohlo. Chci vidět někoho, kdo živí klub jen ze vstupného...
Inu, zanaříkal jsem si a teď tedy k tomu, co jsem sliboval. Půjdeme na fotbal. Po síti. Na adrese http://ulita.ms.mff.cuni.cz/~zavoral/football je mohutný zdroj všeho, co se fotbalu týče. Stránku spravuje Filip Zavoral, a to tak, že dobře. Stejně zodpovědně se o fotbalové informace stará Luboš Laubacher (http://users.czn.cz/~laubache/fotbal/main.htm). (Tahle adresa se mi ale natahovala nějak pomalu. Možná i proto, že její autor ji nepopohání, neb slouží vlasti a nějaký čas bude mimo.) Jejich stránky se sice leckde duplikují a odkazy kříží, ale to vůbec nevadí.
Ví se, že česká fotbalová reprezentace je v hodnocení FIFA čtvrtá. Míň se ale ví, kdo je před ní, a koho Češi předstihli, to už se neví vůbec. Když za první adresu přidáte ještě /cur-fifa.html, pak zvíte, že těsně za námi jsou Italové, Anglie je třináctá a na 18. místě -- třeba -- stojí nároďák Jižní Afriky. Zároveň je tady též odkaz i na oficiální stránku FIFA.
Zájemcům o historii československého i českého fotbalu doporučuji pro změnu přidat na konec Zavoralovy adresy /national.html, a vaše červeno-modro-bílé srdce může hrdě zabušit. Nebo taky ne, to podle toho, vyberete-li si z nabídky například rok 1934, nebo naopak třeba 1982. Kdo o fotbale něco ví, ten už pochopil. (Stránka obsahuje údaje o všech účastech naší reprezentace na mistrovství světa a Evropy, včetně slavného roku 1934 a zároveň výbuchu ve dvaaosmdesátém.) I odsud vede cestička na další ložisko informací. Archiv RSSSF (Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation) je zlatým dolem a doporučuji ho velmi důrazně všem, kteří se o fotbalovou historii zajímají. Víte, kdy dostala Brazílie od Argentiny největší nakládačku? Bylo to v roce 1940 v Buenos Aires a výsledek byl 6:1 a bylo to v Poháru Rocca. Někdo to může považovat za pošetilost, pátrat po takové starobě a nepotřebnosti, ale uvádím to jen pro ukázku toho, co se dá -- samozřejmě když to potřebujete vědět -- najít.
Takže jsme byli ve světě a teď pěkně do Evropy. Také UEFA vede žebříček zemí (tedy počítaný podle výsledků klubů v pohárech) a tady už se nám tak nevede. 16. místo není žádná krása a za námi - kromě Lichtenštejnska nebo Gruzie jsou z těch lepších už jen Skotsko, Norsko, Rumunsko a nebo Severní Irsko. Nechybí ani link na letošní EURO a z něj směrovka na oficiální stránku (http://www.euro96.org), ale ta už nějak odešla na věčnost... Nevím, možná jsem měl taky jenom smůlu.
Další kapitolou v Zavoralově fotbalové encyklopedii je domácí liga apod. Tam radši ne. Proč, o tom je první část článku. Určitě si ale někdo říct nedá, a tak tedy připište pro změnu /cur-dome.html#1liga. Je tu i odkaz na druhou ligu, pohár a archiv, i když ten je poněkud chudičký. Ale ligové výsledky se objevují promptně a aktuálně.
Zajímavý je archiv, zejména pro ty, kteří mají krátkou pamět, ale i pro ty, kteří si chtějí najít jisté souvislosti nebo si připomenout, co kdo před půl nebo třičtvrtěrokem rokem sliboval. Archiv u Zavorala (/news.html)začíná v srpnu 1995, je stránkován po měsících a končí opravdu čerstvými zprávami. Tohle píšu ve čtvrtek a úterní postup Slavie přes FF Malm už je tady.
Tak, a jsme na místě, kde mohou klubové vášně propuknout naplno, tedy na rozcestí k domácím stránkám fotbalových klubů. Obsahuje odkazy na další fotbalové stránky a linky už přímo na různé evropské stadióny. Vyjmenovávat je nemá cenu. Kdo v klubovém fotbalu opravdu něco znamená, ten je tady. Ani u nás není v tomto ohledu zcela pusto, stránky jsou ale většinou neoficiální. Takže kdo se vydal ve svém dresu na síť? Jsou to Slavia, Sparta, Olomouc, Brno, Liberec, Plzeň a Hradec Králové (poslední dvě jsou oficiální, zbytek spravují nadšenci). Všude opět mnoho odkazů, které se vzájemně kříží a proplétají, ale najít se dá leccos.
Světové kluby se na Internetu prezentují oficiálními stránkami, ale mnoho jejich stránek je v laskavé péči nadšenců. Anglické týmy Premier League, ale nejen ony, mají adresy finské, dánské nebo americké. Jednou z těch stránek, které sídlí za velkou louží, je -- ve spolupráci s deníkem Daily Mail stavěná -- The Definitive Soccer Links Page (http://www.soccernet.com/links/index.html), kde je snad nejúplnější seznam odkazů na různé fotbalové stránky, zejména klubové. Velkou pozornost věnuje anglickým soutěžím, nezanedbává však ani další soutěže celého světa. Jenom naše liga nějak chybí, na rozdíl od příkladmo izraelské...
To ale byla jen malá odbočka a teď rychle zpátky domů. Na Zavoralově fotbalové stránce je také archiv (/prewar.html). Tady jsou výsledky soutěží od prvního oficiálního "matche spolků provozujících míč kopaný", předválečná liga a poháry, ale taky výsledky z let 1939 - 1945, všeobecně málo známé. Je příjemné se sem podívat a připomenout si zlaté doby českého fotbalu, kdy Evropou hřměla jména jako Košek, Pilát, Káďa nebo Bican. V archivu nechybějí ani výsledky našich klubů v evropských pohárech, výsledky ženské reprezentace nebo historie žebříčku UEFA od roku 75 do současnosti. Víte, kdy jsme na tom byli nejlíp? V roce 1979 - 1983 nasbíraly československé kluby tolik bodů, že se dostaly až na sedmé místo.To byla doba, kdy se o titul právala Bohemka s Duklou a mluvilo jim do toho Brno, Ostrava nebo Sparta. Nejhorší umístění naopak zaznamenalo období 1990 - 94, kdy se po rozdělení Československa naši fotbaloví sultáni starali spíše o získání křesla ve výboru UEFA, než o udržení místa, které i české kluby vybojovaly.
Ale to už je vlastně taky historie. Fotbal je pořád rychlejší a život kolem něj taky. Hráči putují z klubu do klubu, mění se majitelé a sponzoři, novináři tu chválí, tu reptají a lid fotbalový se na stadióny tu hrne, tu spíš váhavě šourá. Fotbal je prostě nezničitelný. Alespoň doufám. Podle všeho, co jsem tady dneska napsal, by někdo mohl říci, že fotbal je mi protivný. Není to ale pravda, protivní jsou mi jen někteří lidé kolem něj. Fotbal mám rád a je dobře, že je nás víc, což je vidět i na Internetu. Jen si říkám, aby se fotbalu nestalo to, co brontosaurům, totiž že jej jeho velikost zničí. To se ale stát nemůže. Odejít na věčnost mohou pouze špinavé móresy a zpupnost jeho šéfů, ať už mají jakýkoli pas. Hra samotná zajít nemůže. Nebo si snad dovedete představit, že všichni najednou zahodí kopačky, rozpářou míče a podetnou branky, když se na nich předtím ještě stačí oběsit? To se mi věřit nechce. Teď už můžete konečně vytáhnout ty šály a fangle v těch správných barvách a dát průchod své vášni. Nashledanou v kotli.