COMPUTERWORLD
Specializovaný týdeník o výpočetní technice
o Internetu
(CW 10/96)

Vzdálená síť nachází dobré uplatnění i ve škole

3. část

Bořivoj Brdička

V prvních dvou částech našeho seriálu o využití Internetu ve výuce jsme se zabývali připojením školy do sítě a elektronickou poštou. Nyní se dostáváme k dalším programům, bez kterých se lze při práci jen stěží obejít.

Telnet

Případ, že sedíte u počítače zapojeného v síti Internet a na tomto počítači budete mít svoje uživatelské konto, je dost výjimečný. Častěji se dostanete do situace, že budete pracovat na počítači, který sice v síti je, ale vaše konto bude někde úplně jinde. Tento případ nastává např. tehdy, máte-li doma počítač s modemem nebo jste-li na služební cestě.

Máte-li své konto na nějakém lepším počítači, většinou vás k sobě vůbec nepustí. Chcete-li se přesto k tomuto počítači přihlásit a pracovat na něm, použijete jeden ze základních programů Internetu a sice Telnet. Tento program dokáže udělat z počítače, u kterého sedíte, terminál kteréhokoli jiného počítače zapojeného do sítě. Příslušnou adresu zadáte při spouštění programu jako parametr.

Po přihlášení pod svým uživatelským jménem a heslem vám vzdálený počítač dovoluje pracovat úplně stejně, jako kdybyste u tohoto počítače přímo seděli. Přitom nezáleží na tom, zda je umístěn ve vedlejší místnosti nebo na druhém konci světa. Tímto způsobem můžete na dálku kontrolovat poštu, spouštět programy na vzdáleném počítači nebo tisknout na tiskárně vzdáleného počítače.

FTP

Telnet je velice užitečný, ale neumožňuje ze vzdálených míst přenášet soubory. Přitom je to mnohdy potřebná funkce. Pokud si např. chcete nějaký dopis, který si čtete na vzdáleném počítači, vytisknout, bude vám asi k ničemu, budete-li schopni ho poslat na tiskárnu připojenou k tomuto vzdálenému počítači. V takovém případě potřebujete dopis v podobě textového souboru nejprve přenést na svůj počítač a odtud ho poslat na svoji tiskárnu.

K přenosu souborů slouží druhý základní program Internetu a sice FTP (File Transfer Protocol). I zde se adresa počítače, se kterým se chcete spojit (FTP server), zadá jako parametr programu, který spouštíte na svém počítači a který je vlastně klientem.

Na rozdíl od Telnetu nemusí být v tomto případě vždy splněno, že máte na vzdáleném počítači konto. U některých tzv. anonymních FTP serverů je možno se přihlásit anonymně pod uživatelským jménem anonymous a místo hesla uvést svoji síťovou adresu. Pak je možno vybrat kterýkoli ze souborů zde uložených a přenést ho na svůj počítač. Takto funguje např. i archiv již zrušeného InfoCentra ÚIV, kde je možno nalézt volně šiřitelné programy pro školy. Adresa tohoto anonymního FTP serveru je ALFA.UIV.CZ.

Pokud tedy budete chtít něco z tohoto archivu získat, bude celá relace začínat ftp alfa.uiv.cz. Nyní se objeví žádost o uživatelské jméno (username) a vy odešlete anonymous. Místo hesla (password) pak napíšete svoji vlastní síťovou adresu. Pak se ocitnete v prostředí velice podobném Unixu. Příkazem cd pub (pozor v Unixu se rozlišují velká a malá písmena!) změníte adresář a příkazem dir (nebo ls -l) si prohlédnete jeho obsah. Najdete zde kromě několika podadresářů, které poznáte podle písmena d na prvním místě příslušného řádku ve výpisu, též soubor index.zip, který obsahuje kompletní seznam všech souborů dostupných v archivu (podobné, ale ne vždy stejné soubory najdete i v jiných archivech).

Budete-li chtít si tento soubor přenést na svůj počítač, budete muset, protože se jedná o komprimovaný, a tudíž binární (nikoli textový) soubor, přepnout protokol FTP příkazem bin do binárního tvaru. Pak můžete příkazem get index.zip uvedený soubor překopírovat do aktuálního adresáře na svém počítači. Než si ho budete moci prohlédnout, bude třeba jej nejprve dekomprimovat.

Podobně budete postupovat i u ostatních souborů s programy, které si z nabídky vyberete. V případě potřeby je možné příkazem help (nebo help příkaz) vyvolat kompletní seznam příkazů programu FTP (nebo jejich stručný popis).

Gopher

Anonymních FTP serverů, konferencí a jiných podobných zdrojů informací je v Internetu takové množství, že není v lidských silách se v nich orientovat. Navíc jsou tyto informace uspořádány velice nepřehledně, a tak je velmi obtížné najít to, co potřebujete. Proto se již několik let pokoušejí odborníci nalézt co nejdokonalejší prostředek pro navigaci a vyhledávání potřebných dat v síti. Prvním takovým všeobecně rozšířeným prostředkem se stal program Gopher. Protože funguje na principu klient-server, musí být na počítači, na kterém pracujete, nainstalován vhodný klient (je jich hodně a některé i volně šiřitelné). Na počítači vzdáleném je spuštěn server s archivem. Gopherový server je schopen do sebe začlenit i anonymní FTP archivy. I zde je možno síťovou adresu cílového gopherového serveru při spouštění programu zadávat jako parametr. Např. příkazem gopher uxkdt.pedf.cuni.cz se dostanete na úvodní stránku Gopheru Katedry didaktické technologie PedF UK Praha. Princip Gopheru spočívá ve výběru určité položky z nabízeného menu. Následuje přechod na další menu, které může být i na úplně jiném serveru. Postupujeme-li v menu dál, nakonec narazíme buď na nějaký textový soubor s informacemi, který můžeme přenést na svůj počítač (v menu File položka Save File), nebo na FTP server. Ten se však pod Gopherem chová mnohem přátelštěji (dovede sám automaticky rozlišovat mezi textovými a binárními soubory).

Pokud víte, co hledáte a nevíte, kde to je, můžete zkusit použít službu Veronica, která nabízí prohledávání všech menu evidovaných gopherových serverů podle zadaného klíčového slova.

WWW

Jenže i Gopher je dnes již překonán. Před poměrně krátkou dobou nastal obrovský rozmach nové služby pro vyhledávání a předávání informací s možností využití určitých interaktivních a multimediálních prvků. Tato služba také pracuje na principu klient-server a nazývá se WWW (World Wide Web - celosvětová pavučina). Vznikla jako projekt CERNu v roce 1989 a jejím autorem je Tim Berner-Lee. Původním cílem projektu bylo usnadnit komunikaci mezi pracovníky této organizace. Dnes je již zřejmé, že se podařilo mnohem víc. Vznikl prostředek, který pracuje na principu hypertextu a který je schopen realizovat nejen myšlenky Bushe Vanevara z konce čtyřicátých let o výhodách nelineární struktury textu pro výuku, ale i sny Teda Nelsona z šedesátých let o tom, že v budoucnu bude lidstvo schopno vytvořit jediný celosvětový hypertextový systém, který bude obsahovat všechny dosud známé vědomosti naší civilizace. Tak daleko sice ještě nejsme, ale ta představa již není tak úplně fantastická.

Na obrázku je úvodní stránka, kterou se prezentuje Karlova univerzita. Jen těžko by se dnes v civilizovaném světě hledala univerzita bez vlastního WWW serveru. V USA začínají tyto servery provozovat i střední a základní školy. Jak vidíte, systém WWW pracuje i s grafikou. Hlavní rozdíl proti Gopheru je v tom, že odkazy nejsou vytvořeny pouze formou menu, ale mohou být, jako ve správném hypertextu, kdekoli v celém dokumentu.

Další obrovskou výhodou WWW je možnost integrace existujících Gopherů i FTP serverů. Systém má samozřejmě též základní navigační funkce, které jsou hypertextu vlastní. Můžete se vracet již prošlou cestou zpět (Back) a zase dopředu (Forward). Můžete se kdykoli vrátit na úvodní domácí stránku (Home), otevřít spojení na libovolný jiný server (Open), pokud znáte jeho adresu. Aktuální dokument můžete také prohledávat (Find).

Pro systém WWW existuje opět celá řada programů na realizaci serveru i klientů. Klient použitý na obrázku se nazývá Netscape. Jeho obliba i obliba stejnojmenného serveru v poslední době roste. Setkat se ale můžete i s jinými. Patří mezi ně například Mosaic nebo Cello. Jako doplněk k Windows 95 se dodává MS Plus, jehož součástí je i MS Internet Explorer.

Nezáleží příliš na tom, který z funkčních klientů si vyberete; pokud se však hodláte naučit je využívat, musíte ovládat způsob adresace zdrojů informací ve světě WWW. Je trochu odlišný od způsobu používaného v elektronické poště. Nazývá se URL (Uniform Resource Locator) a jeho první část udává způsob přístupu (protokol) k žádaným informacím. V případě WWW serveru na našem obrázku začíná URL kódem http (HyperText Transfer Protocol).

Budete-li chtít z WWW klienta navázat spojení s gopherovým serverem, použijete kód gopher, u FTP serveru zase ftp. Za tímto kódem je v adrese vždy dvojtečka a dvě lomítka. Dále následuje síťová adresa počítače, na kterém příslušný server běží a ještě jedno lomítko. Za tímto lomítkem může být ještě úplná cesta, případně jméno souboru, kde jsou požadované informace na serveru umístěny. Některé oblasti, určené například pro vnitropodnikové účely, nemusí být veřejnosti přístupné a mohou být chráněny heslem.

Vyberete-li si v menu funkci Open a zadáte-li novou adresu v podobě platného URL, dostanete se automaticky na požadované místo. Je-li to soubor, bude vám nabídnuto jeho uložení. Dokument WWW můžete také uložit v podobě souboru na svůj disk. Použijete volbu Save As v menu File.

Pracovat s klientem systému WWW je v zásadě možné i s využitím komutovaného spoje. Je však třeba, aby linky byly co nejkvalitnější a modem co nejrychlejší. V některých případech může být rozumnější pracovat bez přenášení grafiky, to znamená bez obrázků.

O zřízení vlastního WWW serveru nemá smysl uvažovat bez pevné linky a kvalitního počítače. Existují servery pro Apple Systém i pro Windows, opravdu použitelný a dostatečně rychlý server by však měl běžet na pracovní stanici s odpovídajícím operačním systémem (Unix nebo Windows NT).

bobr@earn.cvut.cz
http://omicron.felk.cvut.cz/~bobr/


| CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage |