Tato část popisuje etapu plánování, která směřuje do budoucnosti. Zatím jsme si uvědomili svůj stav - své silné i slabé stránky - a máme rozmyšlená také nějaká opatření. Zabývali jsme se naší myslí a uvědomili si některé její dosud nevyužívané možnosti. Nyní bude naším úkolem posbírat všechny své cíle - sny, potřeby, chtění, prostě vše to, co tvoří náš současný a bude tvořit náš budoucí život a chceme nebo musíme se tomu věnovat. Proč? Abychom si uvědomili, co je pro nás důležité, dokázali to pojmenovat a později našli cesty, jak toho také dosáhnout.
Cílům se podrobně věnuje i time management 3. generace, u kterého je dosahování výsledků v plánovaném čase prioritní záležitostí. V našem pojetí je člověk důležitější než termínovaný výsledek, správná cesta podstatnější než splněný cíl, protože spokojený a výkonný jedinec bude automaticky dosahovat dobrých výsledků. V čem se liší nové pojetí od starého?
Tím, že než se budeme věnovat aktuálním problémům, najdeme v sobě naše životní hodnoty, to, co má pro nás skutečnou cenu, a vše další - záměry, přání, rozhodování, projekty i každodenní činnosti budeme posuzovat v kontextu s těmito hodnotami, tím si vybudujeme pevné zázemí, které umožní, aby naše chování bylo přirozené a správné, za naším rozhodováním stály ty nejsilnější důvody a naše vztahy respektovaly vlastnosti, kterých si vážíme. Osobní cíle postavené na těchto základech jsou promyšlené, hluboko vžité a mají dostatečnou energii na to, aby byly v realitě každého dne skutečně naplněny.
Proto je práce v této etapě rozsáhlejší, více "od podlahy", více z nás - hodně bude pracovat naše pravdivější pravá hemisféra. Chceme-li totiž hlubokou brázdu, změnu nás samotných, musíme se přiblížit našim hluboko uloženým vrstvám, pokusit se o posun paradigmatu a vyvodit konkrétní důsledky - sestavit své vlastní vyjádření o budoucím životě.
Možná, že právě nyní potřebujete rychlou pomoc a ne poklidné úvahy. Ale ohlédněte se, sami víte, že rychlých řešení jste již neúspěšně vyzkoušeli mnoho. Naše současné plánování je u většiny z nás velice krátkozraké. Snažíme se vyřešit každodenní problémy a nemáme čas se zamyslet nad delším časovým úsekem. Důsledkem je, že se vlastně nikdy nevymaníme z naléhavých maličkostí, abychom se zamysleli a začali jim předcházet. Proč? Protože problémy se nejlépe řeší tím, že vůbec nenastanou, že je předvídáme a děláme předem určitá opatření (Princip neustálé změny).
Pro globální pohled na svůj život potřebujeme vědět, co vlastně chceme. Každý z nás je jiný, máme jiné touhy, máme jinou představu o úspěchu. Proto, abychom se mohli každý den přiblížit k naplnění svých cílů, musíme je napřed poznat, pojmenovat a popsat. Nejde teď o nějakou rychlou a přesnou specifikaci, ale o pomalé a promyšlené přibližování - od hlubokých pojmů (životní hodnoty a role, osobní poslání) až po přesnější představy z těchto úvah vyplývající (naučit se anglicky, obsadit místo jednatele...). V této fázi si nebudeme dělat starosti s reálností svých záměrů - budeme snít své sny, stavět vzdušné zámky, poslouchat svou hlavu i srdce.
A tak to má být, protože bez počátečních snů a fantazie se nemůže objevit lepší směr cesty, narodit nový projekt ani vzor, ke kterému se chceme přiblížit. V mysli, představách, na papíře a nakonec ve skutečné podobě. Uvědomění vlastních cílů vyplývající ze zkušeností se sebou samým i okolím nejen umožňuje správně nasměrovat energii, ale díky tomu, že své cíle pojmenováváme a přemýšlíme o nich, dostávají se do podvědomí, které tuto energii (jak už víme) podněcuje a zmnožuje. Uvažovat budeme ve třech úrovních. Seznámíme se s cíli z hlediska:
Kdy
konečně bude vynalezen zesilovač svědomí? Jiří Žáček |
Abychom naplnili záměr z úvodu této části, budeme se nyní věnovat intenzívní práci na sobě, na svém nitru. Osvětlíme si význam tří prvků, které na naší Cestě mají velký význam - základní hodnoty, životní role a osobní poslání.
Kde se vzaly a co jsou naše životní hodnoty?
Zděděné hodnoty v našem nevědomí a vlastnosti dodané na základě výchovy či životních zkušeností se promítají do každé naší myšlenky, každého rozhodnutí. Projevují se prostřednictvím programů, které jsou těžko otřesitelné a změnitelné. Je proto zcela neúčinné je vylepšovat technikami a dovednostmi vedoucími ke změně chování. Tak můžeme naše pravé motivy krátkodobě zakrýt a pokusit se vědomě hrát hru (na přítele, manažera...), ale náš charakter neutajíme, čiší z nás a dříve či později naši podstatu prozradí. Jsme-li čestní, budeme v dlouhodobých vztazích takto viděni, jsme-li sobečtí, můžeme se snažit hrát jakoukoliv hru na lidumily, můžeme se snažit sebevíc předstírat svůj zájem o ostatní, ale vnímavějšímu pozorovateli bude záhy vše jasné.
![]() |
Na seminářích někdy hrajeme hru nazvanou "Burza hodnot". Nejsou teď důležitá její pravidla, ale poznání, že jestliže při ní zobecňujeme to, po čem každý z nás individuálně touží, co hodnotí jako zásadní potřebu svého života, dostaneme se v celé skupině k vlastnostem, které označují zhruba stejné kvality. Je lhostejné, jestli se ptáme muže nebo ženy, učitele nebo zedníka, skoupého nebo rozmařilého. Dostaneme-li se dostatečně hluboko, jsme si všichni hodně podobní. |
Každý jsme individualitou, ale všichni máme společné určité duchovní zásady, představy o dobru a štěstí, které popisují právě životní hodnoty. Jsou uložené v každém z nás, v našem nevědomí (Rodič), ale přerůstají jedince a dostávají se do vyšších systémů - každá politika, náboženství, filozofie, morálka i kultura s nimi pracuje. O jaké hodnoty jde? Patří mezi ně důvěra, úcta, čestnost, svoboda... Existují a nikdo o nich v obecné rovině nepochybuje. Životní hodnoty jsou tedy v nás a obvykle prostřednictvím svědomí ovlivňují naše chování. Máme je v sobě nezávisle na životních podmínkách, a to i v okamžicích, kdy jednáme v rozporu s nimi.
V tom spočívá jádro problému. Protože jsme dosud většinou nedosáhli opravdu dospělé zralosti, nemáme hlubokou brázdou propojeny své hodnoty a běžný život. Stává se nám, že v různých situacích jsou hodnoty zakryty "objektivními výhodami" a chováme se v rozporu s nimi. Zdánlivě to nevadí, vědomě si situaci zdůvodníme, ale... škodíme si. Ne možná v materiálním životě, ale v duchovním, na úrovni naší psychiky, jistě. Narůstají vnitřní rozpory, které se snažíme potlačit, nevnímat je, zapomenout na ně...
Problém se ještě zmnožuje tím, že plníme v životě mnoho úloh - jsme manažery, manžely, otci... A stává se, že se v každé roli díky neujasněným životním hodnotám projevujeme jinak, uhýbáme stranou ze své cesty a dostáváme se do rozporů s vlastním svědomím i názorem ostatních. Jednáme prostě podle získaných povrchních programů. Některé jsou dobré, jiné zase v příkrém rozporu s hodnotami, které v sobě nosíme.
Význam hodnot v lidském životě
Nyní zhruba víme, co chceme, a proto se zamyslíme nad způsobem, jak toho dosáhneme. Chceme-li se dostat dál, musíme:
Uveďme si bez podrobného komentáře některé hodnoty a každý přemýšlejme o tom, které z nich jsou pro nás důležité, případně které ještě chybí:
Je možné se přít o to, jak tyto hodnoty přesně pojmenovat nebo jak se projevují. Zdá se však, že víra v jejich existenci je vrozená. Nadstruktury (náboženství, státy...) vždy měly tendenci tyto vlastnosti zdůrazňovat, rozšiřovat a pozměňovat, někdy z důvodů rozumných, někdy z důvodů nízkých.
![]() |
Příkladem umělého
dosazení hodnot může být zformulování
Desatera. Mravní rozklad ve starém
Římě dosáhl takových rozměrů,
že se muselo něco stát
(narostl chaos). Přiblížil se konec
starověku a křesťanství jako
nová víra se potřebovalo s
mravním úpadkem vypořádat. Proto
se v Desateru objevily "nové"
lidské hodnoty - Nesesmilníš,
Nepožádáš manželky bližního svého...
Manželství je svaté, milování mimo
něj hřích. Objevily se z
nutnosti, z vnějšku, a snad
právě proto jsou tak často
porušovány. Hodnota kvality byla krutě zneužita nacistickou tezí o čistotě rasy, na niž doplatily miliony lidí. Hodnotu růstu (život a smrt) zneužívají všechny krvavé revoluce - musíme zabít, aby bylo dobře. Násilná smrt však není nikdy následována slibovanou harmonií... |
S platností těchto hodnot můžeme dále polemizovat. Je to jednoduché zvláště v běžných životních situacích, kdy podmínky jsou obtížné a naše okolí se podle těchto zásad nechová. Uvědomme si však, že nyní hovoříme o tom, že existují, a ne o tom, že jsou nejen obecně uznávány, ale každým jednotlivcem i pěstovány a dodržovány. Kdyby tomu tak bylo, asi by tato a mnohé další knihy nemusely být napsány.
![]() |
"Co jsou nám platné hodnoty," říkáme, "když na nás nadřízení křičí, v obchodě nás okrádají, naši blízcí nás štvou a nejlépe se mají podvodníci?" Stanou se platnými, pokud se jimi budeme vnitřně řídit a ne je pouze hlasitě proklamovat. Naší volbou může být místo krátkozrakého porušení hodnot (oko za oko, zub za zub...) přerušení vztahu, důslednost, vstřícnost, neulpívání... |
Naše doba o základních hodnotách hodně mluví, ale není mnoho těch, kteří je cítí a ctí. Jsou to důsledky naší technické kultury, postupného odklánění od toho, co s duchovním životem souviselo. A tak málokdo se skutečně rozhoduje podle těchto zásad, zvláště v situacích, které jsou emoční (hádka s partnerem), nebo z nich plyne nějaká výhoda.
![]() |
Nelze si zahrávat
se zvířetem ve vás, aniž
byste se stali zvířaty, zahrávat
si se lží, aniž byste
pozbyli své právo na pravdu,
zahrávat si s krutostí, aniž
byste ztratili svoji citlivost. Kdo
chce udržet svoji zahradu
čistou, nenechá ani kousek místa
pro plevel. Stephen R.Covey A naopak. Na konci seminářů se mnoho účastníků smutně loučí se slovy: "Zde jsou tak fajn lidi, jiní než venku." Mýlí se, všichni jsou stejní a dobří, je-li prostředí inspirující a jeho systém podporuje a ochraňuje přirozené tendence dobra. |
Jak naše hodnoty "zviditelníme"?
Chceme sjednotit pozadí svých životních rolí. Chceme se každý den potkávat se svými hodnotami, což nám umožní v každém problému, situaci, akci rozhodovat na jejich základě. Stále stejně, ve všech rolích. S ovládnutím emocí, manipulací, zmatků i okolností. Každé rozhodnutí bude dobré, protože bude v souladu s našimi hodnotami, myšlením, svědomím.
Po teorii praxe. Budeme pracovat sami se sebou a je to práce důležitá, snad nejdůležitější z celého plánování (opravdu).
![]() |
Kdybychom řešili pouze pracovní problémy, mluvili bychom o tom, že teď budeme "vést" - pracovat na směru, kterým se bude činnost celé firmy ubírat. Teprve až bude nasměrování jasné, budeme "řídit", to znamená konkrétně plánovat, organizovat a kontrolovat cíle, úkoly a činnosti. Vedení je důležité, protože jestliže je určen špatný směr, sebelepší řízení naši firmu nespasí. Postup, kterým se teď budeme zabývat, je obecný, použitelný pro úvahu soukromou i pracovní. |
Ještě jednou si zopakujme, o co půjde. Chceme zviditelnit hodnoty ve svém životě, chceme se přesvědčit, zdali se jimi řídíme ve svých životních rolích, a chceme si pomocí těchto zásad v každé roli zvolit to správné nasměrování pro určení konkrétních cílů. Pro práci si můžete okopírovat nevyplněnou stránku "já&JÁ" uvedenou v příloze 3 a v příloze 4. Vyplněná mapa slouží jako příklad.
![]() |
Například důstojnost. V obecném pojetí s hodnotou důstojnost rozhodně souhlasím. Přemýšlím-li dál, napadá mě, že to nesmí být nic vyumělkovaného, nařízeného, ale důstojnost spíše jako přirozený projev autority. Není to tedy póza: důstojný člověk se rád směje a umí si i hrát, může si to dovolit, protože si je vědom své ceny. Dobrá. A teď "moje" důstojnost a důstojnost "ostatních". Mně by se rozhodně nelíbilo, kdyby se mnou někdo zacházel jak s hadrem, a ani bych se tak nechtěl chovat k druhému. Cítím, že důstojnost je projevem úcty k člověku a že je podhoubím i dalších důležitých vlastností. Kdo je celistvý, důstojný, s přirozenou autoritou, tomu důvěřuji, a mohu s ním proto navázat blízký vztah ať už pracovní, či jiný. Důstojnost - ano. |
![]() |
Role - otec. Už teď vidím, že problém je v tom, že mám dvě děti a že se k nim nechovám stejně. Nevadí, zdvojím roli (Otec Davida, Otec Markétky). Začnu s Davidem. "Čestnost", no samozřejmě, že jsem k synovi čestný. Vždycky? Je čestné dělat doma melouchy na firemním počítači? Co tím synovi ukazuji? Odměrka pouze napůl plná. "Důstojnost", ouha, teď vidím jeho ustrašené oči, když ho, byť po právu, za něco peskuji. Vlastně ani nevím, co on na to, proč to udělal. A ještě si říkám, jak jsem zásadový a spravedlivý. Možná, ale jeho důstojnost jsem nyní nerespektoval. Odměrka prázdná. "Bezvýhradná láska", tak alespoň tohle je v pořádku. Mám ho moc rád. Ale pozor, nevydírám já ho občas? Nepředpokládám jeho chování adekvátní mému citu? A není-li tomu tak, co dělám? Nedávno jsem chtěl s ním jít na fotbal a on že by si radši četl. Mě se to dotklo ... a nasadil jsem: "Mám tak málo času, a když si ho pro tebe udělám, ty nechceš"... a on šel. Odměrka nemůže být úplně plná. |
![]() |
Je to hodně silné, nad mou rakví stojí můj syn. A já si moc přeji, aby říkal: "Vždy byl nablízku, když jsem ho potřeboval, vždycky podporoval mé nápady a byla s ním veliká legrace, byl můj vzor." Toto si skutečně přeji, toto bytostně chci a podle tohoto poslání chci ode dneška jednat. |
Tak a jsme pro tuto chvíli hotovi. Mapu si schovejte, v dalších dnech se k ní vracejte a doplňujte nebo korigujte svá poslání (asi je zbytečné připomínat, že právě pro tuto mapu je vhodné použít zásadu "Jasně a často"). Můžete zkusit sestavit podobná motta ve spolupráci se členy rodiny či se svým pracovním týmem. Tam, kde je společná představa cíle a všichni se s ní ztotožnili, se snáze motivuje, spolupracuje, žije.
Podaří-li se nám, abychom svá poslání udrželi aktivní ve svém každodenním odhodlání, budeme žít nový život, protože nyní skutečně víme, co je pro nás důležité, máme to stále na mysli a řídíme tím svá každodenní rozhodnutí. Ta budou efektivnější, protože jsou založena na hodnotách, jejichž dlouhodobé výsledky lze odhadnout. Zároveň tato rozhodnutí budou posilovat zpětně naše hodnoty, protože budeme jasně cítit jejich kladný vliv v praxi. Naše rozhodnutí budou rozhodnutím celistvého člověka, což je pozice velice silná, dobře odolávající manipulaci a zároveň velmi otevřená pro spolupráci.
Shrnutí
Návrh
Jestliže jste si svá poslání již udělali, odpočívejte. Jestliže jste bez práce dočetli až sem, nepokračujte, dokud si svá poslání nezformulujete. Počkejte, až budete mít klid a dostatek času a pusťte se do toho. Bez skutečného prožití není možné pochopit.
Cíle vyplývající z našich potřeb
Odvěkým
posláním lidstva je lovit, ne vraždit. Jan Werich |
Zatím jsme se zabývali svými hodnotami a zformulovali jsme svá poslání, která tvoří pevný rámec našeho života. Na těchto jasných základech můžeme vystavět své konkrétní cíle. Definování cílů je tak trochu sněním, a proto má většina z nás s touto činností určité zkušenosti. Nyní však máme možnost své cíle posoudit také z hlediska svých poslání a hodnot, které odrážejí. A to je veliká výhoda, protože ty, které projdou sítem, budou posilovány naší vnitřní energií. Proto si v tuto chvíli zmapujeme své globální cíle ve všech oblastech, kterých se náš život dotýká.
Můžeme při tom vyjít z mapy svých rolí, protože vlastně určují základní oblasti, ve kterých se náš život odvíjí. Cíle by měly naplňovat osobní poslání a pokrývat všechny potřeby, vše, co chceme a co nechceme. Pro lepší představu se můžeme nechat inspirovat podrobnějšími okruhy, ve kterých si lidé obvykle své cíle kladou:
Nezapomínejme ani na výsledky získané naší analýzou časového snímku. Jistě obsahuje podnětné myšlenky, které nyní můžeme vyjádřit jako konkrétní cíle. Neomezujme se v čase. Přemýšlejme o cílech krátkodobých i dlouhodobých. Představujme si situaci za rok, za tři, za pět... a uvažujme o našem životě v těchto obdobích.
Práce s životními cíli je náročná, dotýká se hlubokých pocitů v nás a není dobré dělat ji povrchně a rychle. Je třeba se na ni soustředit a postupně si písemně zaznamenávat všechny myšlenky, které nás napadnou. Své poznatky nehodnotíme, spíše konzultujeme s okolím a doplňujeme další poznámky. Nechme pracovat podvědomí a vraťme se k přemýšlení později. Inspirujme se denní prací, konkurenčními firmami, kulturou - rozhlížejme se. Pročítejme otázky, které naši mysl naladí na tu správnou vlnu:
Co nám přináší uspokojení?
Co je zdrojem našich stresů, starostí?
Jaké chování od nás předpokládá
naše okolí? Může okolí naše cíle
přijmout za své?
V čem jsme silní a jak můžeme
tuto výhodu ještě zdůraznit?
Jak pracovat se svými slabými stránkami?
Jaké jsou asi cíle naší konkurence?
![]() |
Věnujme pozornost také přesnému popisu cíle. Nedejte se zmást naléhavostí. Jestliže nás trápí nadměrná hmotnost, tak cíl: "Zhubnu o 8 kilogramů," není dobře formulovaný. V kontextu s hodnotou kvality nejde jen o to shodit, ale zároveň zavést správnou životosprávu. Takže lepší formulace by asi byla: "Zavedu zdravou životosprávu s důrazem na snížení hmotnosti." Tím říkáme: "Chci se stravovat zdravě, chci zhubnout a sníženou hmotnost si i udržet." |
Naše velké cíle si budou navzájem podobné. Složitostí, provázáním s ostatními cíli, tím, že se zpravidla nedají splnit jednorázově, že obsahují množství požadavků týkajících se informací, financí a koordinace s dalšími činnostmi. To je v pořádku - tato složitost, zmatek i náš pocit, že všeho je strašně moc. O to víc budeme motivováni k pokračování, k přijetí rozumného systému, rozvážnému vybírání nejdůležitějších cílů a jejich postupnému konkretizování.
Shrnutí
Návrh
Sestavte si podle námětů této kapitoly přehled všech výsledků, jichž byste chtěli dosáhnout. Nezaměřujte se pouze na nejbližší časová období, ale zkuste se zamyslet i dál, za hranici roku, pěti let. Pak porovnejte své cíle s posláními, která jste si vypracovali v minulé kapitole, a zvažujte, které cíle slouží k naplnění poslání. Pokuste se vytvořit posloupnost cílů na základě jejich důležitosti, bez ohledu na oblast, které se týkají, a délku období, po které je třeba na nich pracovat. Takto budete mít usnadněno rozhodování, které cíle budete preferovat a které zatím zůstanou v pozadí.
Cíle směřující k zachování kondice
Příroda
nadržuje skrytým chybám. z Murphyho zákonů |
Přiblížili jsme se svým hodnotám v určení svých poslání, zaměřili jsme se i na konkrétní výsledky, kterých chceme dosáhnout v následujícím období. Máme základy a můžeme stavět. Důležité je však také to, abychom se při práci na dnešních projektech udrželi v dobrém stavu a neztratili schopnost vytvářet projekty další. Tato nebezpečná tendence zde totiž existuje. Vyšší nároky na výsledky se většinou negativně projeví zanedbáním péče o člověka, který je vytváří, protože intenzivnější pracovní zatížení má zpravidla i větší nároky na čas a ten nejčastěji získáme tím, že přestaneme pečovat o svoji kondici.
![]() |
Je to pochopitelné, protože se na první pohled zdá, že sil máme dost. Obvykle totiž existuje rezerva, ze které můžeme nějaký čas čerpat. Ale rezerva se tenčí a podvědomí vysílá varovné signály. Ty jsme se naučili nerespektovat, protože jestliže se "motor zavaří", platíme přece zdravotní pojistné a tak: "Doktore, starej se." Teprve když je situace opravdu vážná, dojdou nám souvislosti a řekneme: "To jsme přece nechtěli, to nám za to nestálo." Pak dochází k posunu hodnot a obnovení péče o sebe - ale často již pozdě. |
Co je vlastně zachování fyzické a psychické kondice, čeho se týká, jak je promyslet a rozumně zařadit do života, aby jeho náročnost na čas ještě nezvýšila náš stres?
V době "úředního" růstu se o dohled nad naší kondicí do jisté míry starají instituce - školy. Vzdělávají nás, nutí nás pečovat o svoje tělo v hodinách tělocviku. Navíc život je ještě hrou a my máme veliké rezervy energie. Takže vše je v podstatě O.K. až na to, že kondici bereme jako samozřejmost a nejsme vychováváni k tomu, že její udržování je, byť příjemná, nutnost. S dospělostí ale přicházejí nové role (matka, vedoucí...), které mají vyšší nároky na čas a zaplňují také náš duševní prostor, takže mohou časem zakrýt i potřeby sebeobnovy, pokud v nás nebyly dostatečně pevně zakořeněny. Kromě jiného hraje roli i to, že na první pohled není co obnovovat. Jsme plní síly, tak o co jde? A dokonce, i když hodně čerpáme ze svého energetického konta, zdánlivě nic se neděje. Děje, ale pozvolna. Zásoby se ztenčují, pomalu se objevují obtíže.
Situace je taková, že zhruba 70 % z nás si je vědomo velikého dluhu v této oblasti a dalších 20 % se sice o kondici stará, ale cítí, že to ještě není ono. Trochu alarmující čísla, že? Mnozí si to uvědomujeme a hledáme rychlé cesty k nápravě. Náš nový trh nám nabízí desítky diet, vitaminů a mastí, které rychle a stoprocentně pomohou našemu tělu, a desítky spirituálních (duchovních) technik, které oblaží v mžiku naši mysl.
![]() |
Nesouhlasím s
tím, že je řešením zakrýt
příznaky. Bolí-li mě páteř, pak
mě tělo jednoznačně upozorňuje
na nerovnováhu, která vznikla. Dává
signál, rozsvěcuje červenou kontrolku
a chce opatření (kdybychom byli
vnímaví, nalezneme jemné signály
všech druhů už v době,
kdy jde o mírnou nerovnováhu
energie a můžeme si jednoduše
pomoci i sami například pohybem,
klidem, úpravou životosprávy...). A
co uděláme my? Zakoupíme nějaký
uklidňující prostředek. Možná, že
obsahuje i látky, které k rovnováze
přispívají, ale rozhodně je
plný těch, které utlumí bolest.
A výsledek? Odstranili jsme
příznaky nerovnováhy, ale ne její
příčiny. Na stejné bázi fungují i "léky" pro naši psychiku. Je jedno, jde-li se o medikament, nebo sugestivní formulku. V organizmu se odehrává nějaký důležitý proces, možná na podvědomí poskakuje poklička pod tlakem páry a energie chce někudy ven - nechceme ukazovat své city, neumíme dát energii průchod neškodným směrem, nechceme ublížit blízkým svým výbuchem, a tak pomůže něco na bolení hlavy nebo kazeta s relaxační hudbou a mysl se uklidní. To je přesné slovo, uklidní, ale nikoliv vyčistí. Pouze jsme nepořádek zatlačili zase hlouběji, kde zůstane, a chaos se bude zvětšovat. Je však třeba zdůraznit jednu věc. Zaléčování je dlouhodobě škodlivé, ale jsou samozřejmě akutní případy, kdy je rychlé zbavení bolesti to nejdůležitější. Je to všude tam, kde na proces, který se děje, není člověk připraven, a hrozí proto nebezpečí, že by jej proces zlomil, místo aby ho posílil a vyčistil. |
Východiskem z nastřádaných prohřešků k sobě samému není jednorázová akce, ale integrita a odolnost těla i duše, získaná neustálým klopotným růstem. "Není důležité, co se dělá výjimečně, ale pravidelně." Kvalita myšlení a zdraví se nedá ani rychle naordinovat, ani jednoduše vsugerovat psychickým cvičením. Základ musí být v nás, v naší každodenní cestě k udržování a kultivování darů, které jsme od přírody dostali.
Buďme konkrétní a podívejme se, co vlastně zachování psychické a fyzické kondice představuje. Zapátráme-li v paměti, vybaví se slova "v zdravém těle, zdravý duch", "mléko, maso, vejce", "svalnaté tělo a jasný pohled tak do úrovně prvního patra". Nahlédnutím do historie pak zjistíme, že zásady kondice byly v různých formách obsaženy v každé kultuře, filozofii i náboženství. A opět najdeme společné rysy. Vždy se hovoří o oblasti těla (cvičení, životospráva), ducha (psychohygiena, hodnoty) a rovnováhy (tělo a duch, vnitřní energie, vnější energie - vztahy). Členění může být odlišné, ale v podstatě jde o shodné věci. Co je třeba zdůraznit pro člověka našeho typu?
Příroda nás vybavila tak, že pro správné fungování všech fyzických funkcí (metabolizmus, krevní oběh, čištění) je nutný dostatečný pohyb. Vycházela z toho, že pohyb byl přirozeným projevem života. Běhali jsme za kořistí, pracovali na poli. Vnitřnosti se natřásaly, svaly smršťovaly, nárazové chlopně v žilách pomáhaly čerpat krev. Nyní je většina z nás buď zatěžována jednostranně, nebo pracujeme převážně duševně a dostatek pohybu nám chybí.
Pohyb - cvičení - se projevuje ve třech oblastech: pružnosti, vytrvalosti a síle, a stejné je i pořadí důležitosti. Tedy ne svaly, ale hlavně pružnost je pro nás důležitá. Ztráta pružnosti (nepohyblivé klouby, zkrácené svaly) totiž představuje postupné zablokování energie, v jehož důsledku se potřebné látky a informace nemohou rovnoměrně rozprostírat po těle. Pokud se nerovnováha energie zvyšuje, může dojít k trvalému poškození. Pro zachování pružnosti jsou určeny protahovací a napínací cviky, hlavně v oblasti páteře. Vytrvalost je důležitá pro nepřímé posilování srdce, podporu metabolizmu i práci podvědomí. Běhání, plavání, jízda na kole - to vše jsou rutinní pohyby (návykové), kdy může kromě fyzických funkcí intenzivněji probíhat také kvalitní spolupráce vědomí a podvědomí. Silová cvičení posilují svaly, které kromě vylepšení vzhledu přinášejí i účinnou ochranu vnitřním orgánům. Do kategorie pohybu patří také kultivace dechu. Dech je pro mnohé kultury závažným fenoménem. Je jedním z mála stálých, zachytitelných a ovlivnitelných projevů rytmu. Zprostředkuje neustálý styk mezi vnějškem a vnitřkem. Soustředěním na dech je možno relaxovat, s dechem pracují i všechny mystické techniky. Klidný dech je klidný člověk (jóga nabádá k prohlubování dechu postulátem: "Každý člověk má daný konečný počet vdechů, a je proto třeba s nimi hospodařit.").
Většina z nás si myslí, že na cvičení nemáme čas. Navykneme-li si však na ranní protahovací desetiminutovku a pak alespoň tři intenzivní cvičení po půlhodinách v týdnu, jde i s přípravou o zhruba pět hodin týdně a jako rozumné minimum to postačí.
Sem patří naše návyky týkající se jídla, spánku, denního režimu... Otylost, únava, nervozita a nemoci, to vše mohou být důsledky jejího nesprávného chápání a porušování. Duševní problémy a nezvládnutá životospráva jsou dva základní jevy, které způsobují většinu našich potíží. Jsou navzájem úzce propojeny - často jíme kvůli utišení svých problémů a ne hladu.
"Jíme a dýcháme jedy" byl úvod jedné zajímavé přednášky doktora Jonáše. Ale ukazuje se, že kromě nevhodného složení stravy jsou ve hře i další negativní faktory: jíme rychle, ve velikém množství, strava je extrémní (co do chuti i teploty) a jíme nesoustředěně.
Proto jsme i bez úpravy jídelníčku schopni napravit nejméně osmdesát procent chyb, které děláme. Můžeme jíst pomaleji, a tím lépe předzpracovat potravu pro trávení. Můžeme ubírat její množství bez toho, abychom začali hubnout (kde se nají Evropan, nají se sedm Indů). Oba nové návyky nám přinesou více energie - například čilost po obědě a klidnější spánek po večeři. Zaměříme-li se při jídle právě a pouze na jídlo, staneme se k němu citlivější, budeme vědět, kdy máme dost, budeme cítit nové chuti, budeme přijímat i energii okolí - toho, kdo jídlo připravil. Tak můžeme odstoupit časem od extrémů, které pro uvědomění chutí potřebujeme - méně koření, méně horkosti i chladu....
A až budeme cítit blahodárnou reakci těla na tyto nové zvyky (nejlepší zpětnou vazbou životosprávy jsou okolnosti našeho pobytu na WC), možná sáhneme na opatření pro mnohé nejtvrdší - revizi složení našeho jídelníčku. Dnes to již není tak těžké. I do obecného povědomí vstoupilo, že mléko, maso a vejce nejsou pro nás to pravé, a na našem trhu je nyní dostatek výrobků pro sestavení jídelníčku odpovídajícího přirozenější a zdravější výživě.
Nechceme-li jíst jedy, je na místě zaměřit se na to, abychom "jedovatě" ani nemysleli, protože důsledky jsou v podstatě skoro stejné - vše je v konečné podobě nějaká energie, která nás negativně či pozitivně ovlivňuje. I když ze svých pocitů viníme hlavně své okolí, ve skutečnosti záleží prakticky jen na nás, budeme-li chtít situaci zlepšit. Již totiž víme, že nás netrápí věci samotné - hádky, stresy..., ale naše reakce na ně, naše nejistota a nevyrovnanost.
Mnoho pro čistotu duše uděláme sestavením svého poslání. Ne pro slova samotná, ale pro přiblížení k něčemu pevnému. Vytváříme si pevné jádro, které samo o sobě funguje jako veliký rezervoár energie. Připojíme-li denní pohledy zpátky na prožité skutečnosti (posilované psaním), intenzivní odpočinek (například v podobě jednoduché relaxace, poslechu hudby, procházky v přírodě), čerpání síly z moudrých pramenů, další vzdělávání odborné i v oblasti našeho zrání, postaráme se o další kultivaci naší báze, obranného i čistícího mechanizmu. Akceptování Principů a zavedení dalších opatření (osmá část, kapitola Psychohygiena, stres, krize) jsou možností, jak cíleně na čistotě, připravenosti a odolnosti své psychiky pracovat.
Rovnoměrné udržování kondice v těchto třech oblastech není jen možností, ale každodenní nutností. Bez našeho pravidelného zájmu totiž nezabezpečíme svou rezervu, svou stálou energii pro to, abychom dosahovali svých cílů. Ano, hovoříme opět o návycích. Jedině tak se nám sebeobnovování nestane další stresující přítěží, ale naopak mohutným zdrojem energie pro naše ostatní činnosti. Nevyžaduje to mnoho - příjemnou hodinu denně do konce života.
Shrnutí
Návrh
Podívejte se zpět na výsledky své časové analýzy, poslání i stanovené cíle. Objevují se mezi nimi také snahy pro zachování vaší kondice? Vneste do sebeobnovy řád. Sestavte přehled konkrétních činností, které by vám pomohly udržet dobrou kondici ve všech třech uvedených oblastech, respektovaly by váš životní styl a možnosti a těšily by vás. Činnosti přesně definujte a projděte si znovu doporučení k zavedení návyku (část 2, kapitola Rozumné využití zdrojů naší mysli). Pak si jednu činnost vyberte a zařaďte ji do svého plánu pro následující týdny. Jestliže si myslíte, že na obnovování kondice nemáte čas, najděte ve svém časovém snímku neefektivně využité chvíle a věnujte je nyní této činnosti.
Pro tuto práci můžete použít kopii stránky označené "M1" uvedené v příloze 5 a v příloze 6, která vám pomůže k intenzívnějšímu přemýšlení.
Dejte mi
pevný bod a pohnu zeměkoulí. Archimédes |
Třetí Princip umožňuje v praxi využívat poznatky této části knihy, konkrétně propojení běžného chování s důležitými hodnotami našeho života. Není to samoúčelné nebo pouze mravní. Dosáhneme-li postupně shody našich hodnot s naším chováním, projeví se pozitivně jak v oblasti naší psychiky, tak i na kvalitě našeho rozhodování.
Projděme si ještě jednou stručně náš nový názor. Jsme v denním životě poměrně snadno strháváni ze své rovnováhy. Stresem, neshodami, závistí... Často se dostávají do konfliktu zájmy osobní a pracovní. Cítíme určitou roztěkanost, nejistotu, obavy, emoce, které nás ovládají.
Většinou hledáme taková řešení těchto situací, která by pomohla rychle, povrchně a jaksi mimo nás (techniky, medikamenty...). Jejich účinek je krátkodobý. Podíváme-li se zpět na svůj život, zjistíme, že problémy lépe vyřeší nějaký zásadní posun, buď okolností nebo našeho nazírání. Jsme-li na něj připraveni, je to vždy posun k lepšímu.
Může-li se člověk přidržet něčeho pevného, je pevný i on sám. Je-li pevnost, kořeny přímo v něm, je prakticky neporazitelný. Cítí jistotu a jeho život se stává radostnější a úspěšnější. Proto je dobré na této jistotě pracovat a pevné kořeny v sobě postupně vytvářet.
Základní životní hodnoty jsou zvýrazňovány v každé tradiční kultuře. Jejich denní objevování při meditaci nebo modlitbě neustále připomíná zvolený směr života. Jejich význam roste v obtížných chvílích.
![]() |
Například Cesty zrání v tradičních kulturách vedou skrz "obnažené" životní hodnoty. Zkoušky dospělosti prověřují charakter dospívajícího v náročných životních situacích (skok z výšky, neúměrná fyzická námaha, hladovění...). Každá takto zvládnutá situace vede dále k posilování správnosti těchto hodnot. |
![]() |
Dojde-li u lidí těžce zkoušených (nemocí, životními podmínkami, osudem...) k posunu hodnot a tím k jejich plnému uvědomění, s nastálou situací se snáze vyrovnávají. |
Jestliže jste opravdově pracovali na svých posláních, jistě si zpětně uvědomíte pocity, které tuto práci provázely. Byly silné a stejně silné bylo jistě i odhodlání věci pozměnit, naplnit slova činy. Aby nám tato tendence vydržela, je nutné, abychom se často se svými hodnotami setkávali, abychom jimi žili a stále je v sobě cítili. Vytvoříme si tak vlastně svoji malou víru v to, co pokládáme za nejdůležitější. A ta, jako každá jiná upřímně vyznávaná víra, je nesmírně silná.
Shrnutí
Princip viditelných hodnot říká - uvědomujte si své hodnoty, pravidelně se s nimi setkávejte a svá rozhodnutí s nimi konfrontujte.
Návrh
I když jste velmi zaměstnaní a máte málo času, přemýšlejte o významu tohoto Principu. Zeptejte se lidí, kteří v sobě nějakou víru mají, zda a jak je posiluje a co pro ně znamená. Buďte otevření, naslouchejte a to, co uslyšíte, nezvažujte pouze svojí logikou, ale prociťujte. Sledujte, jak vám samotným je v blízkosti svých hodnot a jak se váš vztah k nim mění pravidelným setkáváním s osobním posláním, které je obsahuje.