Obsah - KROKY - Denní zázemí

Jestliže jsme minulou kapitolu nejen pročetli, ale také přemýšleli a pracovali, obklopují nás popsané papíry s našimi vysněnými cíli, chtěním a postoji převedenými do scénáře - reality každodenních činností. A zdá se, jako by již nic nebránilo jejich vykonání. Vzpomínáte ale na existenci dvojího vytváření a na rčení "Věř, ale svého velblouda si přivaž?" Kdybychom se teď pustili do usilovného plnění, do "vázání svého velblouda", nevyužili bychom své velké šance - "věřit" a mohlo by se stát, že bychom ve shonu všedního dne prostě opět pozapomněli na své odhodlání, hodnoty a poslání. Proto se v této části seznámíme s možnostmi, které dovolují na tyto zásahy nejen nezapomenout, ale vhodně je použít pro posilování naší skutečné činnosti.

Osobní rituály

Štěstí přeje připraveným.

Pouštíme se do choulostivého tématu, a proto připomínám dohodu o vaší otevřenosti, abychom neuváženým odmítnutím nepromarnili šanci k účinné pomoci.

Máme připraven scénář, z něhož vyplývají důležité úkoly, které budeme plnit. Navíc máme již poměrně dost znalostí o různých vlastnostech naší mysli - o dvojím vytváření, o nutnosti být v kontaktu se svými hodnotami... Proto budeme chtít, aby nás tyto znalosti podpořily i v běžném životě.

A to je argument, proč vedle každodenní, konkrétní, materiální levohemisférové a logické činnosti klademe důraz i na každodenní konkrétní mystickou pravohemisférovou a duchovní vířičku (od slova víra). Není velká, nemusíme vidět boha a už vůbec nemusíme chodit do kostela.

Rituály úspěšných

Už jsme možná pochopili trochu blíže slovo duchovní, máme je provázáno s nitrem, životními hodnotami, pevnými kořeny v nás. Možná, že jsme nejen pochopili, ale už také cítíme cosi trochu jiného, než je běžný shon. Nadhled, vyrovnanost, ukotvení. To proto, že čteme knihu o sobě, pracujeme na sobě a jsme nyní v neustálém kontaktu s věcmi pro nás důležitými. Ale to za čas pomine, nastane všední den a my bychom stále potřebovali být trochu v sobě a trochu nad věcí. Jak to udělat? Minulost i pochopení naší mysli nám dává dobré podněty k zamyšlení a z něho vyplývajícím opatřením:

Shrneme-li si uvedené poznatky, zjistíme, že určité rituály pomáhaly a pomáhají v propojení duchovního a běžného života a posilují jej o prvek pevné vazby k základním životním hodnotám. K tomu se využívají doby přechodu, ráno a večer, které samy o sobě mají trochu mystický charakter (kdo by se rád nedíval na východ a západ slunce?) a pomáhají propojení vědomí a podvědomí. Výsledkem těchto rituálů je klidné, jisté a bezpečné duchovní zázemí, kde hodnoty jsou jasně patrné a mohou se tak přímo projevit i v činech člověka.

Vybudujme si denní zázemí

Myslím, že většina z nás bude souhlasit s tím, že se často ocitáme v situacích, kdy říkáme: "Nevím, kde mi hlava stojí." Pro mnohé je to situace chronická, projevující se únavou, nespokojeností, bolestmi hlavy, nesoustředěností. Většina z vás by stejně ráda pravdivě říkala: "Jsem vyrovnaný, ať se děje, co se děje." A my si můžeme s využitím toho, o čem jsme doposud mluvili, k tomuto pocitu pomoci. Nyní, kdy již víme, kam a jak chceme směřovat, jsme pro vybudování myšlenkového zázemí dobře připraveni. Nejde samozřejmě o nic světoborného, dokonce mnohdy pouze rozšíříme to, pro co jsme se stejně rozhodli, ale určité zásady dodržovat musíme. Navrhované denní zázemí tvoří dvě složky:

Ranní rituál

Napřed poznámku k tomu zvláštnímu slovu v nadpisu. Rituál je něco, co má svůj řád (tedy silnou energii návyku) a duchovní rozměr. Duchovní není náboženský. Duchovní je náš vnitřní.

Nyní můžeme vložit prst přímo do otevřené rány a říci: "Ode dneška si po probuzení udělám tak dvacet minut čas na sebe." Než začnete láteřit a dokazovat, že to nejde, poslechněte si, proč.

Začátek dne je tím nejdůležitějším začátkem ze všech. Zákon prvního dojmu říká: "Jaký je začátek, takový bude patrně i konec, výsledek." Proto, jestliže někde chceme úspěšně investovat energii, udělejme to právě ráno, po probuzení.

Zvoní budík (a musí to být příšerný zvuk, jinak bych nevstal). Mám ho natažený tak, abych mohl co nejdéle spát a ještě to stihl včas do práce. Tak rychle vstávat, ouvej, to tělo bolí (budu s tím muset něco udělat), na záchod a do koupelny (průšvih je, když syn má zácpu nebo žena novou řasenku, to naruší můj přesný časový harmonogram a našlapaný autobus do práce nestihnu), ekonomická ranní hygiena (v jedné ruce kartáček, v druhé hřeben, hřeben pak vystřídá holicí strojek a kartáček voda po holení...). Ještě honem něco na sebe, snídani do tašky, pusu a tradá.

Já vím, to nejste vy, ani trošku. Ale kdyby tomu tak bylo, moc byste si škodili. Ne nadarmo rozumné národy ráno nespěchají, v klidu posnídají (v ideálním případě si ještě před tím zahrají tři sety tenisu, nebo stráví slastnou chvíli v meditaci či jiné bohumilé činnosti). Probuzení je zvláštní chvíle. Podvědomí předává otěže vědomí a můžeme cítit zvláštní stav (my díky našim ranním programům o Příšerném Ránu vnímáme jen to negativní). Naše mysl je doposud vyprázděna, nestresována a jsme proto otevření a vnímaví. Jako by stvoření pro myšlenkové vytváření dne, při kterém si programujeme důležité věci (blíže Princip vnitřního uskutečňování na konci této části).

Ale pozor: "Věř, ale svého velblouda si přivaž". Jsme logičtí a budeme-li programovat lenošíce, pobouřeni tím, že je zase ráno, ještě naštvaní na budík, který nás vzbudil, naše vědomí se bude vzpírat a nejspíš znovu usneme. Přivažme si proto "svého velblouda". Například pět minut cvičení, teplá a časem studená sprcha, důkladné vydrhnutí těla kartáčem a osobní hygiena - to jsou kroky, po nichž se energie v těle volně rozproudí, máme pocit čistoty, jsme vodou a masáží zjitření. Vědomí je nám milostivě nakloněno, protože jsme překonali sami sebe, a nebude se stavět na odpor slovům a vizím, které si v této klidné a otevřené chvíli můžeme dopřát:

"Každým dnem je tělo štíhlejší (pro otylé), v zádech se obnovuje rovnováha (pro bolesti zad), anglické věty formuluji stále lépe (učení angličtiny), po pečlivé přípravě přijmou XY náměty (obchodní jednání)". Až budeme na své cestě dál, slova vystřídají přímo obrazy situací, ve kterých se teprve ocitneme.

Osobní rituál, kdy jsme se příjemně probudili, hned po ránu udělali něco pro své cíle a využili otevřenosti k vnitřnímu ubezpečení o správnosti naší cesty, je výborným začátkem dne. Setkali jsme se se svými hodnotami, zdravě začali den vyrovnáním energie, máme dobrou náladu, protože jsme opět splnili svůj malý slib a šli "přes sebe" - je možný lepší začátek dne a výzva skutečnosti, aby následovala naše myšlenky?

Večerní potvrzení

Příjemné ráno nám vydatně pomůže vykročit do nastávajícího dne. Zapsané cíle a důležité činnosti v našem diáři nám celý den umožní zůstat nad věcí. Přece jen však nastane mnoho situací, které mohou porušit naši rovnováhu. Chceme-li být prozřetelní, přijmeme i pravidlo: "Konec dobrý, všechno dobré."

V praxi to může vypadat tak, že si na podvečer či večer každého dne naplánujeme nějakou maličkost, která nám zaručeně udělá radost. Procházka, plavání, setkání s přáteli, čaj s partnerem... Budeme-li se na tyto maličkosti umět těšit, pak nám prokáží neocenitelnou službu i během dne, kdykoli někdo bude usilovat o naši energii. "Myšlenka na konec," na to příjemné, co nás ještě dnes čeká, nám pomůže překonat tíživé chvíle.

Večer si ponecháme alespoň pár minut na uzavření dne, kdy se v krátkosti vracíme k prožitkům dne, uzavíráme jej a připravujeme se zklidněním na spánek. V tuto chvíli již neřešíme žádné problémy ani se nepouštíme do složitých úvah, spíše se vlídně přesvědčujeme, že jsme na své Cestě popošli zase o kousek dále, nebo se posilujeme pozitivním programováním.

Závěr

Jako bych vás viděl a slyšel. Kde na to vzít čas? A já se sprchovat nechci! Tak předně, rituál je váš a bude takový, jaký si jej vymyslíte. Jestli při něm budete cvičit nebo hlasitě zpívat, je skoro jedno. Účelem je, aby vám bylo dobře, uvolnili jste svou vnitřní energii, naladili jste se na přicházející den...

Kde vzít čas a klid? Já nevím, ale bude-li to pro vás důležité, jistě na to přijdete. Dokonce si myslím, že váš příklad strhne i ostatní, protože trocha námahy za hezké společné ráno přece stojí, ne? Zkrátka použijte bod obratu a svou tvořivost - uvidíte, že vás nezklame. Až si nový režim osvojíte, neberte jej jako dogma. Jsou-li někdy podmínky nepříznivé, prostě se jeden den bez zázemí obejdeme. Výjimka nám neublíží, pokud se nestane pravidlem.

Shrnutí

Návrh

Připravte si několikaminutový ranní rituál. Je jedno, jakou bude mít náplň, dbejte jen o jedno - abyste v něm překonali alespoň trochu svou pohodlnost. Až se stane návykem, rozšiřujte jej a vyzkoušejte si při něm v praxi programování podle následujícího Principu.

 

Princip vnitřního uskutečňování

Smích léčí jen ty, kteří se umí smát.

Jiří Žáček

O síle myšlenky jsme již hovořili na několika místech a přišel čas, kdy je možné poznatky shrnout do jednoho obecně platného Principu vnitřního uskutečňování. Jako ve všech předešlých případech také on navazuje na všechny ostatní a doplňuje je. Je sice jedním z těch "nepochopitelných" Principů, ale doufám, že už jsme tak otevření, že si můžeme povídat i o trochu iracionálních věcech.

K zamyšlení

Existence dvojího vytváření

Vše se vytváří dvakrát - jednou v naší mysli a podruhé ve skutečnosti (nebo naopak). To připustíme. Jestliže o něčem přemýšlíme, tak to také svým způsobem malujeme ve své mysli. Trochu nepochopitelnější je, že toto myšlenkové vidění přitahuje i skutečnou realitu. Vidíme-li dobro, dobro přijde, přemýšlíme-li o zlu, najde si k nám cestu. Jak je to možné?

Tedy ještě jednou. Cokoli podvědomě pociťujeme jako skutečné, získává postupně reálnou formu jako událost, stav nebo okolnost. Abychom zůstali alespoň trochu materialističtí, říkejme tomuto způsobu myšlení programování. Ono totiž nemá daleko k programům, o kterých jsme již hovořili dříve, a chceme-li některý z nich změnit, neděláme nic jiného, než že se snažíme skutečnost pociťovat jinak: programujeme - dáváme nový význam stejným podnětům a přepisujeme tak nevyhovující program.

Mám program Otravné Mouchy, který se aktivuje, když se někde kolem začnou rojit. Jsou nepříjemné, bzučí, bůhvíco přenášejí za choroby, fuj, je třeba je odhánět, zabíjet. Tento program obtěžuje, protože much je plno a se nesoustředím na práci. Na hlubší úrovni dokonce přivolávám nemoci. Mohu se však zamyslet. Mouchy stvořila příroda a když se to tak vezme, stejně jako já plní své úkoly. K přírodě jsou dokonce šetrnější než já. A je zabíjím, protože mi vadí. Je to můj problém.

si na znovu některá sedne, prožiji si situaci tak, jak jsem si ji nyní vysvětlil a pochopil, procítil (že k změně nestačí pouze rozumové pochopení víme). Mám jinak poskládané hodnoty vzhledem k mouchám a od této chvíle mi nevadí jejich poletování, bzukot ani to, když si na sednou. Mouchy sem!

Tak jednoduché přepisování programů v praxi nebývá, protože mohou být velice silně zažité. Navíc nám většinou připadají přirozené, takže je vlastně ani nevidíme. K uvědomění pomůže bod obratu, kdy svou reakci můžeme pozorovat. O možnosti přepsání programu pak rozhoduje to, o jak hluboký program se jedná, jaké emoce jej provázejí. Někdy stačí logické pozitivní zdůvodnění, jindy přepsání způsobí nový zážitek s posunem hodnot, a na některý programy může být krátký i psychoterapeut.

Pro nás je nyní důležité pochopit smysl vnitřního vytváření - prakticky bez ohledu na to, jaká skutečnost je, ji můžeme ve svém nitru vidět určitým způsobem a tím i procítit. Takže na nás působí ne skutečnost, ale náš pohled.

Vhodné podmínky programování

Víme, že dobrá spolupráce vědomí a podvědomí je podmíněna určitou vyprázdněností naší mysli. Optimální je stav tranzu, tedy stav změněného vědomí, kdy kontrola vědomí je potlačena. Mohou to být například okamžiky polospánku (před usnutím a po probuzení), chvíle relaxace, meditace, ale je možné využít každý okamžik, kdy se dokážeme uvolnit a bez obav z vyrušení se ponořit do svých myšlenek.

Stav spolupráce vědomí a podvědomí se vyznačuje klidem, jistotou, přirozeností. Vědomí může spolupráci ublížit, bude-li tyto podmínky porušovat. Budeme-li programovat vůlí ("Já to tam přece dostanu!") nebo vědomí odmítne myšlenku jako nepravdivou, k proniknutí informace či vize do našeho nitra nedojde. Cesta bude volná, když vědomí bude pevně a s naprostou jistotou přesvědčeno o pravdivosti toho, co ve svém programování tvrdíme.

Můžeme programovat pouze myšlenkami. Je dobré říkat je nahlas nebo alespoň v duchu. Ještě lepší je vize, představa, obrázek v naší mysli, neboť ten má pro naši pravou hemisféru větší význam než slova. Dotýká-li se programování nás samotných, je možné obrazy nejen vidět, ale přímo prožít (bezbolestná záda, šťastný vztah, radost z vykonané práce...). I to se nám časem podaří a dáme tím podvědomí přímo vzor, který může poměrně snadno "okopírovat".

Kopírování můžeme podpořit ještě víc v případech, kdy se snažíme o návrat něčeho, co jsme již zažili - například štíhlost. tomu věříte či ne, naše nitro si pamatuje nejen informace o situacích, ale i stavy našeho těla. Otylé buňky si pamatují svou štíhlost, stejně tak jako vrásčitá tvář hladkou pleť novorozence. Proto můžeme své nitro na tyto stavy upozorňovat a zvolna tak podporovat návrat k žádanému stavu.

Programování jsou jednoduché myšlenky (formulky) nebo jejich sled (celý děj). Slova, vnitřní obrazy nebo pocity. Vše je možné. Jen se učíme pozitivnímu vyjadřování, ne nijak přehnanému a bombastickému, ale umírněně dobrému. Nezabýváme se současným stavem, ale jeho zlepšováním směrem k cíli: "Zlepšuje se paměť," "Oči vidí jasněji (jako tehdy, na Lomnickém štítu)".

Proniknutí do podvědomí usnadní naše naladění - klid, relaxace... Můžeme k tomu využít ranní rituál nebo věnovat přes den několik minut vhodného času.

Myšlenkou se zabýváme tak dlouho, dokud se neprojeví emocionální odezva, to znamená nějaký silnější pocit. Může být negativní od vědomí v případě, že děláme něco špatně, nebo velice silně pozitivní od podvědomí, které přijalo naši myšlenku jako osvobozující energii. V tu chvíli můžeme programování uzavřít potvrzením (poděkovat si nebo lépe nechat si poblahopřát od osoby, kterou ctíme, samozřejmě v představách).

Souvislosti

Myšlenka následuje skutečnost

To již známe. Mezi podnětem a odezvou je bod obratu, po kterém se rozjíždějí naše programy. Dobré i horší. V některých případech jde dokonce i o programy katastrofické, kdy na možná nepříznivé skutečnosti ještě černě zapracuje naše fantazie a výsledkem je náš strach, nejistota, obavy a z toho vyplývající obviňování okolí. Zachytíme-li bod obratu, můžeme své programy začít přepisovat (vzpomeňte si na výše uvedený příklad o mouchách). Nebudeme sice v této chvíli jistě uvolnění a v náladě meditovat, nicméně můžeme do věci více zaangažovat své vědomí a podívat se na věc jinak, z druhé strany. Najít na tom, co se stalo nebo hrozí, něco dobrého. Podíváme-li se na situaci jako na příležitost, ne jako na hrozbu, zjistíme, že nám naše fantazie nabídne mnoho pokračování. Reálných i fantasmagorických (nad kterými se možná v tuto chvíli i rozesmějeme). Jsme-li již navyklí na Princip neustálé změny, chaos a nejistotu vítáme jako předzvěst něčeho nového, co můžeme aktivně ovlivnit. Aktivně a přitom uvolněně, protože nás nesvírá stres. Jdeme v souladu s dějem, ne proti němu.

Těšíme se na zahraniční dovolenou a hodně uděláme pro to, aby se uskutečnila. Pečlivě se připravíme na všechny eventuality, které mohou nastat, a stejně tak zajistíme i domov. Zalijeme důkladně květiny, psa dáme k sousedce... A šťastni vyjedeme. Ale pozor! Najednou jsou zde černé fantazie: "V spoustě věcí jsem určitě na něco důležitého zapomněl. Že jsem nezavřel plyn, nechal otevřené okno..." Tyto otázky přivedou starosti, protože budeme-li si s tím lámat hlavu, podvědomí trend převezme a bude jej podporovat. Dovolenou pak můžeme mít pokaženou ne kvůli domněle otevřenému oknu, ale díky svému programu Na Něco Jsem Zapomněl.

Skutečnost následuje myšlenku

Zvládat situace, kdy skutečnost ještě nenastala, je trochu jednodušší, protože si ji připravujeme sami a nic hrozného se zatím nestalo, nejsme v okamžitém časovém stresu. Skutečně potřebujeme jen málo. Trochu klidného času a víru v naše programování. V době ranního rituálu nebo kdykoli jindy. Buď krátkou formulkou pomáháme věci, která se postupně realizuje, nebo si u složitějších projektů promítáme postupně celý děj akce. Slovy a časem i v barevných představách. Zde se může stát, že nás opět vyburcuje naše vědomí v okamžicích, kdy ucítí tlak, kdy si budeme promítat něco nereálného. Tak i při této nemateriální činnosti budeme efektivně pracovat. Nejen posilovat energii projektu, ale také jaksi mimochodem racionálně zvažovat průchodnost jeho postupu.

Znova je třeba připomenout, že zdar tohoto postupu hodně záleží na ochotě vědomí informace propustit. Lež a iluze, byť podporované vůlí, nemají naději. Ozve se hlas vědomí: "Nesmysl," a naše blažené snění je přetrženo. Proto je nutné naše reálné konání zaměřit stejným směrem. Věřit a také pro to něco konkrétního dělat.

Programování je přirozená možnost naší mysli, kdy přípustnost myšlenek je kontrolována vědomím, které do podvědomí nevpustí informace, s nimiž nesouhlasí. Je třeba se zmínit i o technikách, které kontrolu vědomí dokáží obejít. Jednou z nich je například hypnóza nebo subliminální techniky, při nichž se do našeho organizmu dostávají informace pomocí jiných, vědomím nezachytitelných forem (současně s relaxační hudbou pronikají do podvědomí na neslyšitelném kmitočtu další informace).

Shrnutí

Princip vnitřního uskutečňování říká - naučte se programovat - pozitivně pracovat se skutečností, která nastala či nastane, a vytvářejte si k tomu vhodné podmínky.

Návrh

Zkuste si v praxi ověřit oba způsoby Vnitřního Uskutečňování:

Sledujte své pocity, poučte se z nich a postupně si vytvářejte vlastní způsob účinného programování.