Způsoby zápisu jména souboru jako parametru příkazu
Pokud příkaz vyžaduje na určitém místě jako parametr jméno souboru, napíšeme
zde souvislý řetězec nemezerových znaků bez jakýchkoli uvozovek nebo apostrofů
a bez zvláštních znaků (např. znak \ nezdvojujeme).
Zápis jména souboru je zcela běžný, jaký známe z Windows™ nebo i MS-DOSu.
Pokud je cesta k souboru v relativním zápisu (bez úvodního \ nebo prefixu
"drive:", typicky prosté jméno souboru), odvozuje se skutečné jméno souboru
od adresáře, v němž je uložen script, kde je tento příkaz uveden. V opačném
případě je jméno na scriptu nezávislé.
Povolena jsou plná (dlouhá) jména souborů i jejich zkrácené 8+3 aliasy, znaky
mimo obvyklou sadu (zvláště mezery) v názvech povoleny nejsou. Pokud soubor
takové znaky obsahuje, musíme jej uzavřít do uvozovek (nejde však o řetězec,
takže např. nezdvojujeme znaky backslash). Pokud soubor má obsahovat uvozovky,
musíme je zdvojit.