Petr Mandík
Aby bylo jasno hned od začátku: nejsem žádný internetový nadšenec. Vůbec si nemyslím, že by Internet byl ta nejskvělejší věc na světě -- a k nakupování jeho prostřednictvím mě dohnala pouze lenost obíhat kamenné obchody a nepřekonatelná touha ušetřit nějaké peníze. K napsání tohoto textu pak přesvědčení, že nákupy po Internetu jsou čímsi, o čem (skoro) každý mluví, ale málokdo to dělá.
Všechno začalo tím, že se přede mnou vynořil problém koupě videa. Protože nechci zbytečně zvyšovat množství stresu, kterého je už tak mezi námi dostatek, přistoupím k metodě Douglase Adamse (Stopařův průvodce po Galaxii) a hned v úvodu prozradím výsledek celého mého snažení: koupě se zdařila. Teď se pojďme podívat, co tomu předcházelo.
První, co mě napadlo, bylo vyhledat relevantní webové stránky obsahující určité klíčové slovo. Nejdříve se mi vkrádala do mysli slova jako video nebo rekordér, ale vzhledem k frekventovanosti těchto slov i v jiných souvislostech jsem se nakonec rozhodl pro zadání jména výrobce (nebyl jsem totiž tak líný, jak by snad vyplývalo z mých prvních vět, a pár obchodů jsem přece jen obešel a vyhlédl si, co bych asi tak mohl koupit) a slova cena (nebo spíš cen*, aby nebyla opomenuta nějaká varianta), abych nebyl zbytečně zahlcen spoustou technických popisů bez té informace, která mě vlastně zajímala nejvíce.
Výsledek byl uspokojující jen díky tomu, že jsem na jednom z předních míst objevil firmu, jejíž ceny byly o 20 % nižší, než jsem předtím pozoroval v kamenných obchodech (těch levnějších) při srovnatelné šířce sortimentu s těmi lepšími z nich. Další výhodou byl podrobný popis, odkazy na další značky videí a poměrně kvalitní fotografie. Většina ostatních stránek nenabízela videa a nebo na nich byly nápisy typu: "V rekonstrukci", nebo "Dočasně mimo provoz". Nechápu, proč má někdo potřebu umisťovat takové stránky na Internet.
Výtěžnost mého dosavadního úsilí mě neuspokojila -- nebylo s čím porovnávat. A tak jsem se vydal na výzvědy do internetových obchodních domů. To, co jsem tam viděl, mě nepotěšilo. Opravdu nevidím důvod, proč bych měl kupovat zboží po Internetu za cenu stejnou, jako je v obchodě, nebo jen o pár stokorun nižší (a nebo také vyšší). Navíc mě majitelé těchto obchodů nutili, abych si prostudoval nějaké návody, jak si jejich zboží mohu objednat -- což jsem vzhledem k cenám podstatně vyšším než v oné první zmíněné nabídce ani neudělal.
A tak jsem se vrátil k oné nejdříve nalezené firmě. Už při první návštěvě na jejích stránkách jsem se hned na první stránce dočetl, že si mohu zažádat o bližší informace prostřednictvím e-mailu, nebo zavolat na mobil. Stejným způsobem je možné si i objednat zboží. A dodání? Zdarma až do domu. Tak jsem to zkusil.
Vyžádal jsem si e-mailem doplňující informace a nedočkavě zavolal na uvedený mobilní telefon, zda nabídka na webových stránkách opravdu platí. Platila. Volal jsem v úterý -- bylo by možné přivést mi video už ve čtvrtek? Bylo. Moc jsem tomu ještě stále nevěřil.
Co když je to všechno jenom podvod? Nedalo mi to a nechal jsem si (samozřejmě prostřednictvím Internetu) zobrazit výpis z obchodního rejstříku prodávající společnosti. Existuje. Je vlastněna jediným člověkem, později jsem se dozvěděl, že právě s ním jsem mluvil po telefonu. Založena byla před dvěma roky, základní jmění 100 000 Kč. Zjištěné informace mě uspokojily jen částečně, přesto jsem si ve středu video na čtvrtek objednal. Sdělil jsem adresu, ověřil si ještě dodatečně některé vlastnosti nabízených přístrojů a pak potvrdil požadovaný typ. A to bylo vše. Žádné zpětné potvrzování, žádné papíry...
Dodání bylo domluveno na čtvrtek mezi 18.45 a 19.00. V 19.45, kdy stále ještě nikdo nezvonil na domovní zvonek, jsem znovu zvedl telefon. Odpovědí na můj mrzutý hlas byla omluva a přesný popis míst, kudy obchodník bloudil okolními ulicemi. Nedalo se neuvěřit. Měl jsem trochu výčitky svědomí, že jsem mu nevysvětlil poměrně složitý systém jednosměrek v okolí mého bydliště. Nakonec jsme se dohodli, že mi video přiveze za 40 minut.
Ve výtahu (cestou do 10. patra) jsem pana majitele trochu vyzpovídal -- reakce na reklamu na Internetu a v časopisech jsou prý co do počtu tak půl na půl. Reklama na http://www.geocities.com je ale samozřejmě zadarmo. V bytě mi video zapojil (k mému černobílému Merkuru, což ho poněkud vyvedlo z míry), předvedl, vyplnil záruční list a paragon, já jsem zaplatil... A to bylo vše. Skoro.
Podle razítka na paragonu jsem posléze zjistil, že název firmy neodpovídá tomu, který jsem objevil na Webu. Trochu jsem znervózněl. A byl jsem nervózní ještě 10 minut, než jsem si na Internetu ověřil, že majitel první zmiňované firmy je současně spolumajitelem i firmy druhé.
Ne, opravdu nejsem internetový nadšenec. Mám rád standardní řešení. Na Internetu si rád najdu zboží lacinější než v obchodě, ale raději si ho objednám telefonicky, než bych se spoléhal na nějaké klikání. A poslat poštou bych si ho nenechal. Pokud by nešlo o nějakou maličkost, jako např. o kompaktní disky nebo knihy.