![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice o Internetu (CW 11/97) Elektronické fanziny a magazíny s literárním zaměřenímJiří T. Pelech
Demografie Většina lidí (asi 70%) vyskytujících se na Internetu, jsou muži. V samých začátcích této sítě to byli převážně ti, kteří měli co do činění s počítači. I když je dnes Internet komercionalizován a získává předmostí v našich domácnostech, výše zmíněné demografické údaje zatím platí. Z vlastní zkušenosti vím, že většina lidí kolem počítačů má, co se literárních zájmů týče, blízký vztah především ke sci-fi, která tak Internet jaksi provází od jeho zrodu až do současnosti. Co se jazykové stránky týče, zcela převládá angličtina (patrně opět z historických důvodů) a ostatní jazyky se uplatňují jen lokálně. Proto i neanglofonní autoři publikují své práce v angličtině, protože tak získají mnohem širší čtenářskou obec. Tolik tedy o základních parametrech, jimž bude většina elektronických publikací tak či onak odpovídat.
Papír versus disk Nevýhody malonákladových papírových publikací jednoznačně převažují nad výhodami. Jen problémy s tiskem, kdy se vydavatelé uchylují až k příživnictví na úkor zaměstnavatele svého nebo zaměstnavatele člena rodiny, důkladně vyzkoušejí jejich improvizační schopnosti. Ceny papíru a tiskařských (či kopírovacích) prací neustále rostou a slevy jsou zpravidla vázány na větší série od jednoho kusu. Například při nákladu 100 výtisků (což bývá nejnižší možný náklad, na který se ještě vztahují množstevní slevy) a počtu 28 stran formátu A5, se bude výrobní cena za jeden výtisk pohybovat kolem 12 Kč. Dalším problémem je distribuce. Jakýkoli jiný způsob než z ruky do ruky s sebou nese náklady. Pokud se vydavatel dohodne s nějakým knihkupcem, zpravidla mu nechává určitý obnos za zprostředkování. Pokud sežene předplatitele, které bude obesílat běžným dopisem poštou, musí připočíst náklady na známky a obálky. Podtrženo a sečteno -- publikace se ke svému čtenáři dostane za cenu kolem 20 Kč za výtisk. I když to při dnešních cenách knih není až tak moc, spousta potenciálních čtenářů raději sáhne po profesionálním časopisu, který získá jen nepatrně dráž a při přepočtu na objem textu tedy jednoznačně levněji. Předposledním problémem jsou výrobní lhůty. I při sebevětší snaze vydavatele se publikace dostane ke čtenáři po jednom či více týdnech od závěrečného zalomení. A poslední potíž, která mě napadá, je velice špatná možnost zpětné vazby. Pokud chce čtenář reagovat, musí napsat dopis, opatřit si obálku, koupit známku a dojít k poštovní schránce. Jelikož člověk je tvor líný, připadá mu to jako moc práce a nikomu žádný dopis nepošle. Zpravidla se ozývají jen zapřísáhlí odpůrci nebo naopak náruživí příznivci; většina čtenářů obvykle mlčí. Abych nemluvil jen o nevýhodách, papírový časopis má oproti elektronickému i nějakou tu výhodu. Například jej můžete číst prakticky kdekoliv. Tato výhoda se však stírá v případě, že čtenář má k dispozici tiskárnu a může si elektronickou publikaci převést na papír sám. U elektronické publikace jsou navíc výrobní náklady velmi nízké. Pokud pomineme čas strávený přípravou, nestojí vydavatele vůbec nic. Nemusí se tisknout, počet výtisků je prakticky neomezený. Co se týče distribuce: má-li někdo z redakce přístup na Internet a možnost osobně se v něm projevovat, je napůl vyhráno. Stačí se dohodnout se správcem systému v příslušné škole a pak oslovit stále rostoucí internetovou komunitu. Pokud jde o jiné způsoby distribuce, nabízí se ještě disketa (zde jsou ovšem dost vysoké náklady za pořízení; a disketa coby poštovní zásilka ani nemusí dorazit k adresátovi v neporušeném stavu). Občas se naskytne příležitost zdarma se připojit k nějakému komerčně šířenému mediu (poslední dobou se docela rozmohly CD-ROM přílohy počítačových časopisů), zde ovšem značně záleží na libovůli toho kterého dobrodince. Další cesta může vést přes nějakou vhodnou nadaci. Například v USA existuje spousta vládních organizací, které je možno požádat o zveřejňování vaší publikace v Internetu. Tedy -- pokud splňuje všechny zákonné normy včetně ochrany autorských práv. U nás se bohužel nadace věnují buď praní peněz nebo postiženým spoluobčanům, na kulturní povědomí národa se zatím trochu zapomíná. Z předchozího textu je zřejmé, že za výhody elektronických publikací považuji to, co chybí jejich tištěným příbuzným -- zejména nižší náklady, větší pružnost a snadnější možnost interakce se čtenářem. Takže jsme se rozhodli založit elektronický magazín (anglicky přezdívaný e-zine, česky e-zin). A co dál?
Něco málo z historie Internetu První elektronické publikace vznikaly na amerických univerzitách. Důvod je nasnadě -- Internet se zrodil propojením armádních a univerzitních sítí. A jelikož vojáci mají jiné starosti než psát beletrii, začali s tím studenti a profesoři. Elektronické publikování v podstatě kopíruje vývoj Sítě -- nejdříve byly časopisy rozesílány elektronickou poštou (poněkud vyšší komfort do této oblasti přinesl vynález listserveru). Prakticky souběžně vznikaly publikace dostupné protokolem telnet, které ovšem vyžadují přístup do sítě po celou dobu napojení, navíc dostatečnou rychlostí. Dnes již telnetové aplikace využívají pouze knihovny k nahlížení do rejstříků. Texty se vyskytovaly (a dodnes vyskytují) i na ftp serverech. V dřívějších dobách však nebyla práce s ftp nijak uživatelsky přívětivá, takže přístup touto cestou vyžadoval od čtenáře určitou dávku znalostí. Dnes už funguje zpravidla jen jako doplňková služba k ostatním pokročilejším aplikacím. Dalším krokem byl objev NetNews. Poměrně propracovaná struktura diskuzních skupin a promyšlený způsob jejich celosvětové distribuce umožňuje snadnou orientaci a lehký pohyb mezi jednotlivými tématy. V NetNews najdete oddíl věnovaný umění (rec.art), kde je i několik skupin zaměřených na literární tvorbu. Blýskáním na přívětivé časy byl systém Gopher. Tento textově orientovaný hierarchický systém umožňuje sestavit různé soubory kdekoli v Internetu do struktury obdobné stromu adresářů v osobním počítači. Navíc má vyhledávací nadstavby, které umožňují snáze najít nějaký soubor, a to nejen podle jeho názvu, ale i podle jeho obsahu. Gopher však byl pouze odrazovým můstkem a prubířským kamenem pavučiny WWW, která má všechny jeho výhody a navíc i mnoho dalších.
E-ziny podle způsobu šíření Specifikem Internetu jsou výhradně elektronické časopisy, které v něm vznikly a nikdy nebyly šířeny jinak než v elektronické podobě. Nejdále zřejmě zašel ambiciozní Microsoft, který zřídil elektronický časopis jménem Slate (břidlicová destička) s denní periodicitou a rozsahem kolem 50 (!) stran. Jako reakce byl založen nezávislý časopis Stale (okoralý, nudný; dobytčí moč), který ovšem zanikl hned po prvním čísle. I takový je osud některých projektů. Druhou třídu tvoří časopisy, šířené jak v papírové, tak v elektronické formě. Buď vznikly jako "klasické" a později byly zpřístupněny i v Internetu, nebo vznikly jako elektronické a získaly takovou prestiž, že si mohly dovolit i tištěnou verzi. Mezi nejznámnější patří americký InterText, všeobecně literární dvojměsíčník, vycházející díky jednomu velkému nadšenci, který v něm působí jako šéfredaktor, editor, technický redaktor, distributor a právní zástupce. Do třetí skupiny bych zařadil časopisy, které vycházejí v tištěné formě a zároveň je k dispozici jejich elektronická verze v plném rozsahu. U tohoto druhu periodik je elektronické vydání většinou opožděno od papírového, a to zejména z důvodu možné nekalé konkurence z vlastních řad. Elektronickou verzi nabízejí zejména vzdálenějším čtenářům. Předposlední skupina se tak trochu podobá té předchozí. Rozdíl je v tom, že elektronická verze je značně zkrácena a slouží spíš jako návnada ke koupi papírové varianty. V tomto případě zpravidla předchází elektronická verze papírovou. K dispozici jsou v ní jeden až dva celé články, anotace několika dalších a kompletní obsah. A konečně jsme došli k poslednímu typu e-zinů. Jsou to elektronické verze papírových periodik, které ovšem žijí vlastním životem a svému mateřského časopisu se příliš nepodobají, ať už rozložením rubrik, obsahem či periodicitou. Uvádějí třeba jen obsahy papírového čísla a kontakty na redakci. Míra jejich volnosti závisí na záměrech jejich papírových rodičů.
E-ziny podle použitého přenosového protokolu Historicky nejstarší elektronická pošta již dnešní době nestačí. I když je možno v elektronickém dopisu posílat i jiné věci než jen prostý text, není to příliš vhodný způsob šíření, protože takový dopis bývá dost objemný a může poštovním serverům činit větší či menší potíže. Proto se dnes e-mail (v kombinaci s listserverem) používá pouze pro oznamování, kde může čtenář nahlédnout do nejnovějšího čísla. Podobně se přežil i systém NetNews, a proto je využíván spíše k diskuzím o jednotlivých časopisech či k šíření prací začínajících autorů, kteří předkládají svá díla k posouzení široké síťové komunitě. Gopher dopadl o něco lépe. Jeho prostřednictvím je stále ještě možno šířit odděleně textové i netextové soubory. V současnosti je využíván v těch případech, kdy jsou určitá data uložena na serveru kombinujícím možnost přístupu z prostředí Gopher a WWW. Obecně lze říci, že Gopher přežil jen díky tomu, že všechny moderní programy pro přístup do WWW mají i rozhraní pro Gopher. Podobným způsobem se udržel i protokol ftp, jenž díky grafickému rozhraní prohlížečů WWW získal konečně lidskou tvář. Dnes se ftp používá zejména k udržování archívů elektronických časopisů a k ukládání různých formátů jednoho časopisu. Nejpopulárnějším a nejpropracovanějším způsobem šíření dokumentů v Internetu je v současnosti samozřejmě WWW. Stala se téměř jediným rozhraním i v případě elektronických magazínů. Kromě klasických publikací se dají nalézt i publikace interaktivní (například komiksy), ve kterých si čtenář může vybírat stránku podle určitých kriterií, a tak posouvat děj při každém průchodu jiným směrem.
E-ziny podle periodicity Nejdelší rozumný interval mezi dvěma vydáními je čtvrt roku. Při delších intervalech se již ztrácí kontinuita a z časopisu se stává menší kniha. A tak se i v Internetu četnost vydávání e-zinů pohybuje v rozpětí jednoho dne až čtvrt roku. Čtvrtletní periodika jsou většinou zaměřená literárně a jejich vydavatelé si na nich dávají dost záležet. Obvykle své dílo nabízejí v několika verzích -- kromě klasického formátu HTML ještě v PostScriptu a jeho vylepšené formě jménem PDF (Portable Data Format). Mezi klasické představitele patří Kudzu, který ovšem poslední dobou vychází poněkud nepravidelně. Podobně orientované a na podobné profesionální úrovni bývají i dvouměsíčníky. Nejznámějším je bezesporu InterText, který vychází již několik let a publikují v něm i zavedení autoři. V součastnosti se však rovněž dostává do skluzu, letos pravděpodobně jeho všech šest čísel vyjít nestihne. Pěkným představitelem měsíčníků byl časopis Quanta. Ten bohužel přestal bez předchozího varování vycházet už v červenci 1995, do té doby však stihl obohatit kulturu e-zinů o pěknou řádku zajímavých článků a povídek. Mezi poněkud kontroverzní deníky je možno zařadit Slate, za kterým stojí peníze firmy Microsoft. Tento časopis vychází denně (přesněji řečeno v pracovních dnech). Jeho pozice je poněkud problematičtější, protože k bontonu "klasické" internetové komunity patří i záporný postoj k největšímu světovému výrobci softwaru. Jistou zvláštností Internetu jsou jakési průběžné publikace, které nemají pevně stanovenou periodicitu a příspěvky jsou zveřejňovány průběžně, tak jak je dodávají autoři a zařazují editoři. Mezi nejznámější patří eScene. Obecně lze říci, že literárně zaměřené, profesionálně vedené e-ziny, stojí a padají s nadšením a mírou volného času jednoho nebo několika málo nadšenců, kteří začali s vydáváním v průběhu studia na vysoké škole a buď ještě ke konci své docházky nebo krátce po absolvování zjistili, že nemohou stihnout všechno. A jelikož e-zin dělají zadarmo, je zpravidla první na řadě. Tímto způsobem zaniklo již několik velmi pěkných elektronických publikací.
Česká scéna I když u nás začal Internet poněkud se zpožděním, vlna WWW v polovině devadesátých let probíhala už téměř souběžně, a proto jsme na tomto poli v pozici srovnatelné se zbytkem světa. Prvním elektronickým časopisem, který se u nás začal šířit, byla pravděpodobně Carolina, týdeník vydávaný studenty žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK. V síti WWW se jako první objevila Marcova SF&F stránka, která se z původní skromné podoby proměnila ve spojitý elektronický magazín. Stránky však zanikly o loňských prázdninách, kdy došlo k reorganizace hostitelské sítě na Západočeské univerzitě v Plzni. E.L.F., neboli Elektronický literární fanzin, vydávali studenti několika pražských škol. Obsahoval zprávy z akcí, recenze knih, počítačových her a filmů a polemiky a ohlasy čtenářů. Ke konci již vycházel ve speciálním formátu a existoval k němu prohlížecí program pro prostředí MS-DOS. Došlo i na převod všech čísel do hypertextu, loni po prázdninách však fanzin přešel do jakési hibernace, takže v současné době další čísla nevycházejí. Nejstaším e-zinem, který se tak od samého začátku sám nazýval, byl AmberZine. Kromě povídek, obrazové galerie, recenzí a odkazů do celého světa obsahuje i informační přehledy a úvod do WWW. Prvním elektronickým deníkem u nás je Neviditelný pes, jehož duchovním otcem a hlavním autorem je Ondřej Neff. O tomto popolárním periodiku bylo napsáno již tolik, že nemá smysl nosit další dříví do lesa. Dalším deníkem u nás jsou České noviny, které spravuje ČTK. Jejich zaměření je velmi podobné "klasickým" novinám a opírají se o informační servis naší nevětší tiskové agentury. Dále tu máme elektronickou podobu deníků a většinou malonákladové fanziny a magazíny, jako například Základna (Brno), Trosky (Mladá Boleslav), Cori Celesti (Praha) či Kroniky Questaharu (Teplice). Zde se jedná buď o ukázky jednotlivých papírových čísel či výběr některých článků a obrázků. Do kategorie e-zinů, nezávislých na své papírové předloze, je možno zařadit elektronickou Ikarii, která se objevila v české Pavučině začátkem tohoto roku.
Další informace o elektronických publikacích najdete na adresách: http://www.etext.org a http://www.electricbook.com.
| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |