MEGABYTE

pondělí 27.01.97

Dnes se podíváme na to, kam směřuje vývoj počítačů, a pokusíme se odhalit jejich současné i budoucí možnosti.

Ale ještě než začneme rozebírat trendy vývoje výpočetní techniky, máme pro vás pár zajímavostí:

Zvýšení výkonu v oblasti multimédií nabízejí nové procesory Pentium od firmy Intel. Nesou příponu MMX .

Microsoft připravuje útok na trh multimédií. Jeho zbraní bude nová hardwarová technologie pro trojrozměrnou grafiku a aktualizovaná API DirectX.

Jako nejvýznamnější grafický formát blízké budoucnosti se jeví ten, který se zanedlouho velmi rozšíří pod názvem PNG.

Pro duševně i tělesně postižené občany je ideální přenosný počítač Freestyle, vyráběný americkou firmou Assistive Technology.

První český poskytovatel internetových služeb, Internet CZ, umožnil častým cestovatelům připojit se (za místní poplatek) na Internet téměř kdekoliv.

Ten, kdo si v Americe smluví po Internetu výhodný obchod a dostaví se na místo s penězi, bývá stále častěji okraden (většinou nezletilými, kteří tak jdou najisto).

Co znamená Megabyte, alespoň z rozhlasového hlediska, vědí z posluchačů Radiožurnálu téměř všichni. Řada z nich by se jistě hrdě hlásila i k virtuální realitě, protože to je přece ta, no ...

Virtuální realitou rozumíme programy, které v počítači vytvářejí iluzi skutečného reálného života. Většinou se pohybujeme plastickou krajinou, vstupujeme do budov a procházíme jejich místnostmi, můžeme i sbírat předměty. Důležité je, že si vše můžeme prohlížet z nejrůznějších stran a pohledů.

Tak rychle se s virtuální realitou ovšem vypořádat nelze, protože je to záležitost velmi složitá. Už dnes proto můžeme slíbit, že bude hlavním tématem jednoho z příštích Megabytů.

To, že počítač hraje a mluví, není žádná novinka, dnes jde spíš o to, aby hlas virtuálního mluvčího lahodil uchu. Potěšeno bývá i oko - pohled na děje, zobrazované počítačem, se často zdá krásnější než svět okolo nás. Stačí si vzpomenout třeba na televizní reklamy nebo filmové triky. Bohužel, ne každý počítač tuto špičkovou kvalitu nabízí, a tak si povíme, co a za kolik se dá dnes koupit, a jak se budou současné možnosti vyvíjet.

Běžný multimediální počítač za nějakých 50 tisíc korun se dá použít nejen na hraní poutavých her, ale také na sledování televize, práci s výukovými multimediálními programy a na poslouchání klasické hudby. Je ovšem pravda, že kvalit špičkových HiFi a videozařízení zatím nedosahuje. Pro skutečné fajnšmekry je zvuková karta a CD-ROM mechanika pro přehrávání zvuku jen příjemné zpestření práce s počítačem.

U obrazu je situace ještě složitější. Domácí multimediální počítače svou kvalitou sice značně předčí obraz běžného televizoru, jenže komu by se chtělo sledovat čtvereček 5 x 5 cm, když si může pustit televizi s bezmála metrovou úhlopříčkou. Z tohoto důvodu se výrobci neustále snaží zvýšit rychlost grafických karet a přidávat na ně různé další obvody, které slouží například pro sledování televizního obrazu.

Výjimkou není ani počítačový monitor s dálkovým ovládáním, který může pracovat jako reálná televize i bez počítače. S dálkovými ovladači se někdy prodávají i grafické karty.

Jak vidíte, možnosti této techniky jsou velké, i když jako náhrada televize, videa a hifi věží se zatím nevyplatí. Jako druhořadý efekt však už stojí za zvážení, zda k ceně za počítač, potřebný k seriózní práci, nepřidat nějakou tu stokorunu či tisícovku a získat tak mnohem všestranější zařízení. Tím spíš, že ceny v této oblasti budou neustále klesat a produkty budou stále dokonalejší.

O reklamách a tricích, které jsou na obrazovce televizoru nebo na filmovém plátně tak úžasně kvalitní, už jsme se zmínili. Zásluhu na nich mají také počítače, ovšem podstatně dražší. Jejich ceny se řádově pohybují mezi statisíci a miliony. Používají se nejen pro vytváření záběrů neexistujícího světa, které se zdají být reálnější než realita, ale také pro opravu starých filmů.

Nejvýkonnější z těchto počítačů jsou používány k různým fotomontážím v reálném čase. Například televizní moderátor se prochází na pobřeží, kde šumí příboj. Ve skutečnosti jde o prolnutí dvou záběrů: šumící příboj je počítačem doplněn do druhého obrazu - moderátor se totiž prochází v místnosti, která je celá modrá. Vše, co je modré, je nahrazeno příbojem, a to ostatní je vidět - divákovi se tedy předkládá romantika, zatímco realita je "bledě modrá".

U obrazů na filmovém plátně je situace složitější - výpočty jsou natolik náročné na výkon, že nemohou probíhat v reálném čase - výpočet minutových scén trvá několik hodin či dnů. Když jsou scény spočítány, proběhne jejich střih a posléze záznam na filmový materiál.

Těm, které jsme snad zbavili iluzí, se omlouváme.


| MEGABYTE | IDG CZ homepage |