Téměř bez povšimnutí médií proběhla v Praze v Technickém muzeu zajímavá výstava, která dokumentovala proměny naší krajiny působením člověka v negativním i pozitivním smyslu slova.
Přesto, že je náš časopis zasvěcen výdobytku moderní komunikační techniky, tedy Internetu, některé věci nás nenechávají chladnými. Jednou z nich je bezohlednost člověka při působení na vlastní životní prostředí.
Poté, co jsme v minulém čísle uveřejnili informace o možné devastaci Ralské pahorkatiny prostřednictvím těžební činnosti, tentokrát chceme ukázat případ opačný. Prostřednictvím záběrů, které byly k vidění na výstavě, se ocitáme v severozápadní části Čech, především na Mostecku, které se pro nás stalo synonymem pro zpustošenou přírodu a životní prostředí.
Člověk dokáže krajinu nejen ničit, ale i tvořit. Tato slova by mohla být mottem výstavy "Proměny měsíční krajiny", jejímž autorem je ing. Stanislav Štýs. Původní profesí lesník, ale už na škole se v rámci diplomové práce začal zabývat možností rekultivace krajiny zničené důlní činností. Své profesi se věnuje již téměř 40 let a nyní patří k našim předním odborníkům; jeho projekty a publikace jsou známy i na mezinárodní úrovni (příkladem je česko-polsko-německý projekt "Černý trojúhelník", zaměřený na vytěžené oblasti na pomezí těchto tří států).
Vystavené fotografie dokumentují úspěšné rekultivační zásahy, které bývalé povrchové doly, tedy pusté oblasti poznamenané půdní erozí, navrátily zpět do normálního ekosystému. Velmi emotivně působí záběry identických oblastí, pořízené v době těžby a po dvaceti a více letech, kdy jsou přeměněny v zalesněná území, vodní plochy, hřiště, sportovní areály nebo dokonce obytné čtvrti, zahrádkářské kolonie, sady či vinice. Málokdo ví, že se v naší republice uskutečňují i zcela ojedinělé projekty - v letošním roce bylo například na bývalé výsypce u Mostu otevřeno letiště, buduje se zde závodiště, golfové hřiště aj.
Více než mnoho slov prý dokáží dva vhodně zvolené záběry - držíme se proto názoru autora a několik vám jich předkládáme.
V tomto oboru se ale bohužel projevují i negativní jevy, které provázejí tržní hospodářství. Faktorů, jež zpomalují průběh rekultivací, je hned několik. Není zájem o zvětšování plochy zemědělské půdy, v některých lokalitách není zcela jasno ve vlastnických vztazích a svou roli samozřejmě hraje i finanční stránka věci, neboť rekultivace jsou nejen dlouhodobou, ale i nákladnou záležitostí. Možná by své udělal tlak veřejnosti nebo pozornost ekologických aktivistů, ale jim asi víc vyhovuje dojímavý melodram před temelínskými branami za pozornosti masmédií.
Přitom česká rekultivátorská škola má dlouholetou tradici. Ač byla za bývalého režimu ekologie považována za téměř protistátní činnost, můžeme jmenovat hned několik světově unikátních počinů, které u nás byly i v tehdejších dobách "temna" zrealizovány. V roce 1956 zaveden byl zákon na ochranu půdního fondu, jenž přikazoval při jakémkoli záboru zemědělské půdy pro účely výstavby nebo průmyslové těžby nejprve skrýt vrstvu ornice, aby nedošlo k jejímu zničení. Již v letech 1958 - 9 byl vytvořen tzv. Generel rekultivací, který byl první snahou o přetvoření krajinného komplexu, nikoliv pouze ojedinělé lokality. Proto by bylo škoda tuto tradici dále nerozvíjet, v těch trochu stísněných středoevropských poměrech si nemůžeme dovolit nechat na přírodě, ať dělá co umí, je třeba jí po našich nešetrných zásazích trochu pomoci.
ket