Tento příspěvek uvádí novou rubriku, ve které chceme uvádět názory čtenářů na různá témata. Namíchlo vás v poslední době něco? Máte z něčeho radost a domníváte se, že vaše dopis může zajímat i ostatní? Napište nám. Je samozřejmé, že budeme respektovat vaše požadavky stran uveřejnění jména autora, vy zase -- prosím -- na oplátku respektujte nás, jestliže váš dopis neuveřejníme nebo jej třeba zkrátíme.

Zároveň připravujeme on-line verzi této rubriky na naši www stránce v podobě diskusní skupiny, do které můžete přispět se svými vlastními -- I pozitivními -- zkušenostmi z života nejen na síti.

Mediálním hitem č. 1 je v poslední době GSM. Hlavním rysem všech informací -- dokonce i v některých odborných časopisech -- je nadšení a bezvýhradná chvála. Major Terazky však osvíceně říkal, že "neni všetko, čo sa blyští." A proč to platí i v tomto případě? Čtěte a suďte sami.

"GSM" (Global System for Mobil Communications). Mnohým zní tato zkratka jako kouzelné zaklínadlo budoucnosti mobilní komunikace a někteří stále netuší, co vlastně znamená. Přesto jsme ale téměř všichni neustále "masírováni" reklamou o nastupujícím věku digitální komunikace, snadnosti spojení a podobně. Skutečný stav sítě GSM není ale z toho právě nejjasnější. Z uvedených reklamních tahů se totiž zdá, že je vše v nejlepším pořádku. Vypadá to tak, že stačí koupit si aparát a SIM kartu, a už se může vesele komunikovat. Bohužel to však není úplně tak jisté.

Již sice uplynula pěkná řádka týdnů od chvíle, kdy s velkou pompou byla "uvedena do provozu" síť GSM. Alespoň trochu obeznámený uživatel přesto záhy zjistí, že zdaleka ne všechny služby jsou funkční a rovněž tak někdy pokulhává i kvalita služeb provozovatele. Tak předně: pojmenování "síť" se zatím plně kryje s představou o síti jako takové, tedy o velkém množství uzlů, obklopených mnohonásobně větší plochou mezer. Tohle vystoupí na povrch velmi nápadně, podíváme-li se na mapu pokrytí republiky, jak ji uvádí firma Eurotel (viz obr.). Radikálně tedy -- a to již na první pohled -- klesá využitelnost systému mimo větší aglomerační celky na úrovni měst. Ani v nich to však není právě nejlepší, protože mnohá místa jsou signálem pokryta nedostatečně, což způsobují jednak geografické podmínky, ale i zástavba, které si zatím síť příliš nevšimla. Tak se stává, že například na rušných ulicích v samém centru Prahy (ale nejen zde) je aparát GSM pouhou hračkou, těžítkem nebo zejména pro někoho dekorací.

Moje zkušenosti se s těmito fakty plně shodují a lze je snadno doložit i řadou příkladů. Mnoho čtenářů určitě již zná své nejbližší prodejny s mobilními telefony. Jedna taková je v jistém obchodním domě. Nedávno jsem právě zde vyslechl rozhovor jakéhosi nadšeného budoucího uživatele s obsluhou stánku. Kupující se s neskrývaným zájmem vyptával na řadu detailů, souvisejících jednak s telefonem samotným, ale i s možností spojení a dalšími službami. Co se týká informací o aparátech, nebylo obsluze možno celkem nic vytknout; byly velmi přesné. Dalo by se říci, že i objektivní, neboť obsluha vyzdvihovala nejen klady, ale upozorňovala i na možná úskalí při používání jednotlivých modelů. Nejvíce mne však upoutala druhá pasáž rozhovoru, kde se kupující ptal na systém spojení a jeho kvalitu I na pokrytí signálem. Odpovědi k těmto tématům již nebyly tak přesvědčivé, a není se ani čemu divit. Mapka za prodavačem sice ukazovala"děravou" síť, ale místo, na kterém se právě oba nacházeli, mělo být pokryto bez problémů. Otázka kvality signálu je nejčastěji na aparátech udávána stupnicí v rozmezí nula až pět stupňů. Při nejlepším signálu tedy svítí většinou pět indikačních polí. A právě zde se vyskytla první nesrovnalost v informacích prodejce. Tvrdil, že signál není žádným problémem. Protože jsem měl v kapse právě jeden funkční a SIM kartou vybavený telefon, nenápadně jsem se podíval na úroveň indikace signálu. Ta ukazovala nulu a informaci o "scházejícím servisu". Zpozorněl jsem a čekal na další vývoj situace.

Zákazník celkem bez okolků požádal o demonstrační ukázku. Prodavač však reagoval odmítavě s vysvětlením, že nemá žádnou SIM kartu k dispozici a telefony rovněž nemají nabité akumulátory. Jen velice těžko jsem odolával možnosti nechat vše předvést na svém funkčním aparátu. Protože jsme se však nacházeli v montované budově s kovovou kostrou, mohla být situace vcelku pochopitelná, a proto jsem raději zanechal oba aktéry jejich osudu a vydal se do ulic centra. Ještě těsně před tím jsem však zaznamenal informaci o plné funkčnosti sítě včetně všech služeb. Protože nepatřím mezi začínající uživatele GSM, vím, že mnohé z funkcí nejsou "v poruše", ale zatím se vůbec nerozběhly.

Po odchodu z obchodního domu však bylo mé překvapení o to větší, že ani ve velice rozlehlém okolí nebyl signál vůbec žádný. V té chvíli jsem začal nabývat přesvědčení, že jediným způsobem, jak správně nakoupit mobilní telefon GSM, je mít odzkoušený nejen konkrétní typ, ale i prověřit si místa, kde se s ním nejčastěji budete pohybovat. Jinak si můžete s naprosto shodným efektem koupit dětský telefon v hračkářství za cenu okolo šedesáti korun a ušetřit tak 99 % ceny.

Samozřejmě, že uvedená místa pobytu nemusí být vždy shodná, ale aspoň jisté opakující se oblasti existují. Při svém běžném pohybu po naší zemi jsem se často pokoušel navázat spojení s partnery nebo známými na volných komunikacích mezi městy. Tyto pokusy souvisely hlavně s bezpečností provozu, neboť ve městě má často řidič spoustu jiných starostí, než volit čísla na telefonu. V mnoha případech však byly moje pokusy dovolat se marné, a tak jsem nakonec obvykle skončil jen u letmého pohledu na indikátor signálu.

Na jedné dlouhé trase, kde signál několik desítek kilometrů nebyl k dispozici, se nachází mnoho reklamních panelů s různými nabídkami na GSM. Téměř s údivem jsem zjistil, že se při míjení některých panelů signál objevil a stejně tak rychle zase zmizel, jako by to snad souviselo se samotnou reklamou. Zdálo se mi ale příliš absurdní vyhlížet netrpělivě reklamní plochy, aby stoupla naděje na komunikaci. Podle již zmíněné mapky pokrytí signálem by měly být pokryty alespoň největší městské celky a jejich spojnice. Ani toto však není úplně pravda. Výrazným problémem se také může pro mnoho uživatelů stát fakt, že signál není leckdy k dispozici ani nedaleko u hranic. Pokud se vracíme například z Německa, můžeme využít dejme tomu ke kontrole rodiny nebo mateřské firmy signál "spřátelené" sítě, ovšem se všemi náklady, které s tím souvisejí. Vracíte-li se však ze Slovenska, kde se provoz GSM teprve připravuje, nemáte příliš šancí a musíte vydržet, až se vám podaří proniknout do pole signálu. Podobně narazíte na území signálem nepokryté například při horských túrách, kdy by mobilní telefon mohl znamenat důležitou pomoc v nesnázích, ale spíše by se často mohl proměnit pouze ve velmi drahou hračku.

Závěr je po mnoha mých osobních zkušenostech jednoznačný: na GSM se zatím nelze spolehnout. Důkazem toho je i postup servisních techniků jedné z firem, zabývajících se nejen prodejem, ale i výrobou mobilních telefonů GSM. Z důvěrných zdrojů je známo, že do nedávné doby nosili tito muži s sebou telefon konkurenční značky v analogovém provedení. Po zahájení "provozu" sítě GSM byli ihned vybaveni vlastními modely telefonů. V neuvěřitelně krátké době začali nosit oba druhy aparátů současně. Když totiž není možné se spojit pomocí digitální sítě, celkem úspěšně komunikují pomocí analogové. Ta je přece jen za dobu své existence propracovanější. Výrazné zlepšení vlastností sítě GSM ale nemusí nenastat ani po zahájení provozu druhého poskytovatele, neboť při pokrytí území velice záleží na způsobu umístění jednotlivých vysílačů.

Poslední z výtek se týká informačních služeb Eurotelu. Pokud totiž existuje v síti GSM služba pro hlasovou poštu, pak ke každému telefonnímu číslu náleží jakýsi digitální záznamník v centrále. Telefonní číslo k této službě jsem se dozvěděl nikoli při předávání karty, ale musel jsem se dovtípit, že existuje a zavolat na příslušné informace. Zde mi sice prozradili číslo 0602/999999, ale již mi neřekli, že je třeba zadat bezpečnostní kód pro vyslechnutí zpráv, který má být na úvod shodný pro všechny uživatele. Samozřejmě jej lze ihned dálkově změnit. Podaná informace tedy byla neúplná a prakticky nepoužitelná. V první chvíli jsem měl pocit, že jde skrytou formu, jak donutit uživatele znovu volat a přispět tak k financování společnosti.

Co se týká základních služeb, systém rovněž často "stávkoval" u textových zpráv, automatické identifikace čísla volajícího i vlastního a v řadě dalších funkcí. Jednou z nejdůležitějších vůbec je pak funkce nouzového volání. Po vytočení vyhrazeného čísla 112 v rámci GSM se sice ozvou informace v angličtině, němčině a na našem území i v češtině o nutnosti položit sluchátko a vyvolat jedno ze známých čísel 150, 155 nebo 158 i bez SIM karty v aparátu. Nikdy se mi však nepodařilo na některé z uváděných čísel dovolat.

Stručné shrnutí získaných zkušeností by se dalo prezentovat jako nutnost mít dobrého známého, který již padl GSM "za oběť", a na jeho aparátu vyzkoušet použitelnost. Když už telefon někde náhodou funguje, pak se s ním zbytečně nehýbat z místa, i když jde údajně o mobilní systém. Nedivit se zbytečně, když není k dispozici signál, a proto na GSM zcela nespoléhat, zvláště pak v nouzových situacích. Nečekat, že služby fungují stoprocentně a rovněž že získané informace jsou úplné. Inu, vyhlídky nic moc, ale snad se někdy dožijeme systému, jak by si ho představoval každý z nás. Navíc cenově dostupného, protože působí poněkud podivným dojmem, když v západním dokumentárním filmu je k zahlédnutí bezdomovec s mobilem u pasu, zatímco u nás je tato hračka svou cenou určena zatím pouze pro manažery, kteří pak mají firemní aparáty a účty, a také pro bohaté soukromníky.