- internet4U -

Interview s Richardem Kauckým
Nebát se a nekrást

Jednou z mnoha věcí, jimiž nás kdysi -- rozhodně ne poprvé, ale ani naposled -- fascinovala česká "šestsetdvojka" čili Software602, byla na české počítačové scéně první elektronická pošta, přesněji řečeno -- původní český software pro ni. Vzpomínám, jak mně kdysi na CEBITu, kde ji vystavovali poprvé v zahraničí, vysvětloval nadšeně pan Mühlfeit, tehdy ještě v barvách Software602, jak a proč podstoupili ten nelehký krok od textového editoru ke komunikacím a já mu tak docela dílem nerozuměl, dílem nevěřil, protože jsem si ještě neuměl ani představit, co to přesně je. A už vůbec ne, jaký to vezme obrat: že letos přijde Software602 i s původním softwarem pro Internet (článek v příštím čísle) a založí -- více méně i kvůli tomu -- dceřinou firmu už nejen na Slovensku, ale i v USA.

Jak jste se k "poštovnictví" vůbec dostali?

Zřejmě i proto, že i když jsme začali docela úspěšně textovým editorem, já, který jsem vystudoval přece jen telekomunikace, jsem k nim měl pořád blízko. Takže náš hned druhý klíčový program Manažer M602 pro DOS jsme vybavili modemovou nástavbou a softwarem pro faxování. Jenomže já i tak podvědomě cítil, že to nadlouho nevystačí. Z toho se pak odvinulo i rozhodnutí, zaměřit se na projekt elektronické pošty.

Ta naše, česká, zde byla skutečně první. Ano, ve světě už byl samozřejmě k dispozici cc-mail, jenže pro nás to bylo klíčové rozhodnutí a naštěstí jsme nezaváhali. Prvním okamžikem pravdy byl asi INVEX, kde jsme za Mail, poprvé v historii soutěže vůbec, dostali hned dva křišťálové disky za jediný přihlášený výrobek.

Jak k tomu došlo?

Jednoduše. Dvě konkurenční redakce si prostě zakládaly na tom, že nás delegovaly na Disk právě ony, a to natolik, že si to odmítly nechat vzít. A tak jsme dostali poprvé a možná i naposled v historii veletrhu za jeden výrobek disky dva.

To už jsme věděli, že to byl asi krok správným směrem. I když jsme kvůli tomu museli vyřešit mnohá česká "špecifiká", tj. například neprůchodnost telefonních linek, a najít i jim odpovídající přenosová zařízení. Ta jsme objevili v těžko překonatelných modemech ZYXEL. Pak už to pokračovalo dál, přes Mail602 pro Windows, až do podoby, již to má dnes, když s "balíkem" pro Internet přicházíme i s elektronickou poštou jiné generace.

Tehdy jste si hned po INVEXu troufli i na hannoverský CeBIT.

Byl to trochu risk. Ale já jsem za komunikace bojoval a prosazoval je, ačkoli v té době se zdálo, že jsem naprostý blázen a šílenec. Modemy měly rychlost 2 400 b/s, a když měly protokol MNP 5, tak to už byl opravdu malý zázrak, takže... Asi takhle: rozhodně to nebylo běžné rozhodnutí.

Jaká pak byla realita? S jakým se pošta setkala úspěchem? A s jakými potížemi?

Jak už jsem říkal, především s kvalitou linek. Navíc jsme už od začátku museli nést i plnou tíhu něčeho, co bych nazval osvětou: vysvětlovat partnerům a zákazníkům, co je to vlastně e-mail, k čemu je elektronická pošta vůbec dobrá. To stálo samozřejmě spoustu úsilí, ale snad se to vyplatilo. Výsledky jednoho z posledních průzkumů, myslím že Svazu průmyslu a dopravy, uvádějí, že dnes máme jednoznačně největší podíl na trhu.

Záměr tedy rozhodně vyšel a projevilo se i v dalším zaměření firmy: už tehdy jsme implementovali možnost přímého použití faxu nebo e-mailu rovnou z textového procesoru, což je i u dnešní, mnohem mocnější a teprve rok staré konkurence "veliké" novum. Pro nás to byla přirozená, z podstaty našeho softwaru vycházející, nebo jak se dnes módně říká "nativní" vlastnost. Která se samozřejmě promítla i do všech našich ostatních aplikací. I to nám nepochybně nahrálo.

Tehdy byl ovšem pro poštu ještě dost omezený trh.

V té chvíli určitě, protože do opravdového e-mailu bylo ještě hodně daleko, a tak bylo vše zaměřeno spíš lokálně. I když -- je pravda, že naše pozdější OEM dohoda s firmou Novell byla postavena právě na tom, že jejich operační systém bude šířen jako součást naší elektronické pošty Mail602 takže ty dvě věci půjdou dál ruku v ruce (dokonce na to tehdy existovala reklama, kde si vzájemně potřásaly rukama). A samozřejmě že to byla i cesta, jak k některým uživatelům systém elektronické pošty vůbec dostat. Protože první, zcela markantní výhoda, která se po nasazení ve firmě projeví vůbec nejrychleji, je právě fakt, že lidé si mohou prakticky okamžitě poslat vzájemně e-mail a ověřit tak, že síť funguje. A hlavně -- že k něčemu -- a velmi praktickému -- opravdu je. A to byl vlastně druhý moment: okamžik, v němž jsme díky tomuto spojení dodali s prodaným novellovským softwarem uživateli i nemalou další hodnotu.

To znamená, že jste se tak dostali i do firem, jež zdánlivě kupovaly "jen" Novell?

Jistě. Operační systém Novellu bez naší aplikace byl totiž stejně drahý jako s ním, takže produkt se prodával skoro sám: pokud lidé uvažovali o tom, že si pořídí síť, měli možnost koupit si ji současně s elektronickou poštou. Cena byla stejná. Pak se Novell bohužel rozhodl ke koupi Word Perfectu a tím naše spolupráce vloni zase skončila. Sotva jsme mohli spolupracovat dál s firmou, která dělá konkurenční textový editor. Je to škoda, bylo to vzájemně výhodné partnerství: Novell se v té době soustřeďoval opravdu jen na operační systémy a my jsme jeho systému vkládali život. Nebylo divu, že mělo úspěch.

V mnoha institucích tak znamenal váš program vůbec první příchod e-mailu do firmy. A navíc rovnou s češtinou. Tehdy jste riskovali - jak je tomu teď?

Je pravda, že to přesvědčilo k rozhodnutí se pro síť i ty největší nedůvěřivce. Najednou -- ze dne na den -- zjistili, že mohou pár kliknutími poslat po síti -- a českou -- informaci šedesáti lidem najednou. Dnes jsou komunikace naším klíčovým produktem. A nemám na mysli jenom otázku příjmů nebo obratu. Příjemné je i zjištění, že se tím potvrdilo, že partneři nebo zákazníci, kteří se rozhodnou investovat ( i do nás), už prostě očekávají, že dokážeme předvídat vývoj nebo investovat v oblastech, které se mohou ukázat za čas výhodné. V současné době se tak soustřeďujeme na čtyři klíčové oblasti: kancelářský software, komunikační software, databáze klient-server včetně aplikací a EDI software.

EDI ? Máme i méně odborné čtenáře. Poučme je.

EDI, Electronic Data Interchange, je systém elektronické výměny dat s přechodem na zcela elektronické dokumenty jako je objednávka, faktura, platba, avízo, celní deklarace ap. Uplatňuje se především v obchodě, dopravě, průmyslu a státní správě a náš databázový systém WinBase podporuje jejich návrh a vývoj, což jiné databázové vývojové systémy zatím většinou nenabízejí. V Brně pak letos uvedeme Mail602 EDI server, jenž bude podporovat zapracování komunikací do stávajících ekonomických informačních systému, které už EDI podporují. A za třetí to budou vlastně EDI aplikace samy o sobě. Po více než dvou letech vývoje předvedeme EDI READY ekonomický informační systém, pro nějž bude EDI jeho přirozenou, výchozí vlastností.

A pokud jde o Internet?

Pokud jde o software pro Internet, jsou zde hned tři věci, které řeší připojení Internetu z kterékoli stanice, tzn.: mít možnost obrátit se na World Wide Web z kteréhokoliv počítače v síti, mít pro každou stanici internetový e-mail, a přitom -- mít síť zároveň opravdu zabezpečenou proti úniku informací, proniknutí zvenčí. (Na druhé straně je třeba klientovi umožnit, aby měl možnost být připojen na libovolného poskytovatele Internetu, a to jak pevnou, tak vytáčenou linkou. A aby přitom mohl použít i libovolných služeb, tedy třeba vybrat si, zda chce vlastní doménu anebo schránky.) To jsou přednosti tohoto systému a ukazuje se, že klíčové, protože odezva je velmi příznivá, a to nejenom u nás, ale teď už i v Americe.

Ano, tvrdí se, že tam se stáváte přímými konkurenty výrobců zatím tak exkluzivních programů jako Explorer nebo Navigator.

Zcela určitě ne v oblasti browserů a WEB serverů. Jak Microsoft, tak Netscape samozřejmě tvrdě soutěží, ale nejenom s námi. Netscape žene svou technologii stále dopředu a Microsoft investuje neuvěřitelné zdroje finanční i lidské, aby Netscape v Internetu dohnal a předehnal. Oba umějí vlastnosti našeho softwaru poskytnout za určitých podmínek také. Ty podmínky ovšem také něco stojí. My zákazníkovi prostě vyhovíme snáz i cenově, a to už proto, že je poskytujeme již v rámci základního vybavení, integrované do základního softwaru. Díky nám už přemýšlí jen o tom, kolik uživatelů připojí to je vše. Samozřejmě, že nebýt už dávno existujícího programu Mail602, asi bychom takový balík nedali dohromady. Nebo přinejmenším ne tak rychle. Jádrem je elektronická pošta, pro niž jsme v zájmu získání vlastního browseru podepsali licenční dohodu s firmou Spyglas. (Samozřejmě, že zákazník může, chce-li, používat v jejím rámci i browser jiný).

Spyglass byl, zdá se, ve vašem případě, po někdejším spojení s Novellem, už druhý příklad, jak se nebát takových spojenectví. Ale ještě k situaci v USA: kolik jste investovali do překladů, anglických obalů, vybavení webu a podobně?

Nepovím, ale není to rozhodně levná záležitost. I když -- v současné době ještě pořád zvažujeme, zda budeme vše sériově vyrábět tam nebo tady. Bude záležet na počtu objednávek, definitivním způsobu distribuce apod. S tím souvisí i odpovídající nárůst počtu tamějších zaměstnanců, jenž odhaduji výhledově asi tak jak na Slovensku, tzn. okolo deseti lidí. Právně je to ovšem, ač dceřiná firma, zcela americký subjekt, i s tím, že přijímá postupně další lidi dle situace. Dostaví-li se jednoznačně kladná odezva, poroste.

Název?

Software602, Inc.

Jako čistě softwarová společnost byste měli mít teoreticky blízko k tzv. homeworkingu, tzn. možnosti nechat své lidi pracovat díky počítačovému spojení mnohem efektivněji doma .

To vyplývá samozřejmě už z povahy našeho softwaru. Homeworking je určitě nedílnou součástí všeho, co právě Internet přináší. Je samozřejmé, že je vždy třeba hodnotit především výsledky. Metodě face-to-face se nedají upřít přednosti, jež sebelepší elektronická konference nenahradí. Lidé by se samozřejmě měli čas od času i vidět. Na druhé straně -- mohu potvrdit, že je to způsob, jejž my sami pro spolupráci s externími tvůrci softwaru používáme už léta. A ve Vsetíně máme dokonce celou skupinu vyvíjející náš EDI READY systém ClassE, jejíž členové mezi sebou diskutují tváří v tvář, nicméně z pohledu mateřské firmy v Praze je to homeworking.

Jak dalece jste vy sám "vzdáleným klientem" své vlastní rodiny?

(Smích.) No já bych řekl, že... dost. A díky tomu, že ta moje co do věkového složení pokrývá docela široké spektrum, od tři do jedenácti, není mi to právě nejmilejší. Zvlášť děti vidím málo.

Kolik jich máte ?

Právě tolik, co těch současných softwarových: čtyři. Kristýnka, Terezka, Karolínka a Richard, ten je nejmladší. Já dobře vím, že moje žena Tereza má přinejmenším stejně těžký "úvazek" jako já. Bez jejího obětování vlastní původní profese dětem (je fotografkou) by rodina zřejmě nefungovala. Až teď, doslova v posledních týdnech, vzniká po celých deseti létech naděje, že by se tu a tam, když budou všechny děti ve škole a ve školce, mohla věnovat aspoň po dopoledních trochu i sobě samé. Nebo dokonce fotografii. Já si ji zato nesmírně vážím a myslím, že jsou-li věci, které prostě ani nelze docenit, výchova dětí v rodině, kde muž podniká, k nim patří určitě jako první. Možná se jiní šéfové dostanou domů častěji, jenže nevedete-li zrovna firmu typu "kúpa-predaj", ale solidní podnik, který skutečně něco vytváří, nemáte velkou šanci.

Čím jim to vynahrazujete?

Určitě se o to pokusím aspoň tím nejcennějším, co člověk dětem může vedle lásky dát, to znamená co nejlepším vzděláním. I tím, že se pak budou moci samy rozhodnout, co budou dělat.

Mají doma počítač?

Mají, i když ne dlouho. Prakticky jsem se jen pokusil vyřešit svůj notorický problém s dvojjedinou existencí svých dat -- v práci a doma -- výkonným notebookem, a tak jim připadl ten velký doma. Už jsem ho pro ně naplnil spoustou softwaru a musím říci, že i když je často (a ne právě skrytě) dosti edukativní -- cvičí pravopis nebo matematiku -- má úspěch. Pravda, selektivní.

Myslíte, že jej bude používat i žena?

Kdysi, když jsem kupoval svůj první počítač, maloval jsem jí (jako ostatně asi ve většině manželství, jež -- zvláště dříve -- zrovna neoplývala penězi, takže právě takový přírůstek do domácnost nebyl určitě nejvítanější), jak výhodný bude i pro ni. Jak si na něm povede domácí účetnictví a recepty... K tomu samozřejmě nikdy nedošlo. A asi nedojde.

Anebo vlastně možná ano. Viděli jsme spolu nedávno americký film Skandální odhalení, v němž se hodně používá e-mail, řekl bych v přímo rodinném prostředí. Film jím dokonce významně začíná i končí. K takovým vzkazům jako tam, to znamená "Tatínku, kdy zas přijdeš domů?" bych řekl, že jej budou všichni svorně dost využívat.

A co přátelé, kamarádi, partneři ?

To je opravdu hrozně důležitá věc. Firmu dělají vedle výrobku hlavně lidi a jejich schopnost něco jí dát, unést nejenom slasti, ale i strasti. Když je vám zaměstnanec partnerem a partner kamarádem -- to strašně pomáhá. Taky nám za celá ta léta odešlo -- a většinou v dobrém -- z té stovky sotva deset lidí.

Ale přítel -- to už je pro mě přece jen někdo jiný. Někdo, za kým jdu třeba jen jednou za pět let, ale vím s naprostou jistotou, že mi to nevyčte, nýbrž postaví na kafe jako bych odešel včera. A samozřejmě i naopak. Já měl příkladně velké štěstí, že jsem se potkal s bratry Šišky, se kterými jsem firmu rozjížděl. Člověk s nimi má absolutní jistotu, že se nemůže nic stát. Já jsem mimochodem jedináček, beru je spíše za bráchy a jsou mi strašně blízcí, přestože každý děláme něco jiného.

Kdybyste měl stanovit dejme tomu tři hesla nebo rady, jež byste chtěl poskytnout jiným, zatím třeba ne tak úspěšným podnikatelům:

Tak tady nemusím dlouho přemýšlet. Asi Masarykovo Nebát se a nekrást, v tom je obsaženo vše. Prostá lidská slušnost. A možná ještě i jistá oddanost myšlence: snad až zavilost vytrvat ve svém odhodlání.

A trocha štěstí?

Ta nikdy neuškodí.

Pro i4U Pavel Hajný

internet4U