Brýle, slabina současné techniky
Brýlovcem jsem již více než patnáct let. Používám brýlí na čtení. Trvalo mi možná pět let, než jsem si navykl na grif chytat se za náprsní kapsu na košili, když se pro něco ohýbám několikrát mi brýle spadly a rozbily se, jednou dokonce do hladomorny v Daliborce.
Budiž, to je bezesporu moje chyba. Dokud technici něco neprovedou s tou zatracenou gravitací (už aby to bylo), brýle budou neopatrným předklonitelům vypadávat z náprsních kapes. Chybu vidím jinde: v upevnění nožiček ke korpusu brýlí. Nožičky jsou připevněny šroubečky a ty se rozšroubovávají, vypadávají a následně ztrácejí. Nechápu, že s tímto neduhem už dávno někdo něco neudělal. Opravuji brýle kancelářskou sponkou, ovšem pak nožička pořádně nedrží, plandá a brýle sedí křivě na nose. Dnes šla má žena k optikovi a nesla s sebou troje moje brýle. Proč tolik? Jednoduchá odpověď to je opatření proti ztrácení brýlí. Je třeba prostor, v němž se pohybujete, nasytit brýlemi, aby v každou danou chvíli byly některé brýle na povrchu věcí.
Optik pravil, že jsem rabiát: snímám prý brýle za jednu nožičku, kdežto správné je snímání obouruč! Nemám se pak divit, že šroubeček je nadměrně namáhán, vyviklá se a vypadne. No, na tohle nepřistoupím. Dost na tom, že se při ohýbání chytám za kapsu, jako bych si kladl dlaň na srdce. To si raději koupím ještě jednu krabičku kancelářských sponek.
Píše a občas kreslí: Ondřej Aston Neff, technická realizace a design: Tom Vild
Vychází pokud možno denně, kromě nedělehttp://pes.eunet.cz
Jsem mimo mísu
Ve středu jsem v krátkých zprávách uvedl: Agentura DILIA má tu neskutečnou drzost vymáhat 3 procenta z prodejní ceny kopírek pod záminkou, že se na nich budou kopírovat copyrightované texty (komu ty prachy budete vyplácet, lotři?) a neviditelný ministr gultůry Talíř důvtipně prohlásil: byl jsem ujištěn, že je to v pořádku. Na tuto noticku reagoval pan doktor Vladimír Smejkal v dobré snaze uvést věci na pravou míru. Jsem mimo mísu, pravil pan doktor a poslal dva právní předpisy, které umožňují DILIA vybírat ony tři procenta. Jistě, že jsem měl při formulaci zprávy zohlednit, že si DILIA nemohla ten fígl se třemi procenty vycucat z palce, že existuje právní podklad pro toto loupežnictví. Díky panu doktorovi nyní víme, o jaké podklady jde.
Bude ale třeba ještě dalších vědomostí k pochopení, oč tu jde.
Tak například dotazem u fy Minolta zjištěno, že ročně prodá tato firma cca za půl miliardy kopírek. Podobný obrat má firma Canon, OCÉ a Xerox asi po polovičce, dohromady půl druhé miliardy. Pak ale tu jsou ještě další dovozci plus spotřební materiál, odhad je tedy čtyři a půl miliardy. Na DILIA mi sdělili, že mají rozdělovník na distribuci oněch peněz a že právě rozdělovník byl podmínkou udělení licence.
Logika je tato: z prodeje magnetofonových kazet plynou procenta hudebníkům. To je v pořádku. Magnetofonové kazety byly vymyšleny a stvořeny a vyrobeny k nahrávání především hudby. Existují ještě záznamníky a diktafony, ovšem lze odhadnout, že drtivá většina kazet je použita k nahrávání hudby a tvůrci hudby mají jistě právo na svůj honorář.
Zpět ke kopírkám: ty jsou stvořeny ke kancelářským účelům. Za totáče jsme na kopírkách množili knížky, Lidové noviny vycházely de facto na xeroxu, ovšem dnes který šílenec by množil literární dílo na xeroxu, když by ho to vyšlo dráž, než jsou knihy běžně dostupné v knihkupectví? Takže se ptám, kdo je tady mimo mísu, zda doktor Smejkal, kterému stačí, že se cosi děje s požehnáním úřadů a je to vyfutrováno předpisem, anebo já, který se podivuje, jak je to možné a kdo to spískal? V pondělí budu vědět, doufám, víc, v úterý se k věci vrátím.Bůh zaplať
za ty restituce
"Málo, ale zaplať Pán Bůh zato," komentoval Josef Lux úterní rozhodnutí vlády o restituování některých dříve církevních majetků. Mezi restituovanými budovami je kupříkladu hrad Bouzov. Před časem jsem se tam byl podívat a seznámil jsem se se situací patřil Řádu německých rytířů a právě ti na něj vznášeli restituční nároky. Na jejich nárocích jsem shledával pikantní detail prapůvodně byli postiženi Hitlerem, který s nimi zatočil a všechno jim sebral. Po válce však o nějaké restituci nebylo řeči, žádný "Hitlerem ukradený majetek" se nevracel, německá demokracie si nepotřebovala masírovat ideologické svaly.
Málo, zaplaťpánbůh za to, příště to možná vyjde líp, dá se vyposlechnout v pozadí páně Luxových slov. Konkrétně Bouzov je v dosti dezolátním stavu, údajně je poškozena i sama jeho statika. Kdo bude financovat údržbu eventuálně rekonstrukci? Církev (z čeho)? Nebo daňový poplatník? Uvádím příklad Bouzova proto, že mi připadá dosti výmluvný pro celou situaci. Tehdy jsem se zabýval nejen Bouzovem, ale i dalšími objekty nárokovanými Řádem. Ze strany zastánců restituce jsem slyšel, že si objekty na sebe vydělají, že další příjmy budou z lesů a polností... Zlatý voči, pravím já. Ale budiž, pokud objekty budou sloužit veřejně prospěšným účelům, nechť jsou financovány i z poplatnických kapes. Dá-li Bůh...
Konečně chtip:
(Ačkoliv nepolitický)
Lezou dva hadi po silnici a najednou jeden povídá:
Hele, nevíš náhodou, jestli jsme jedovatý?
Proč tě to zajímá? ptá se druhej.
Já se kousnul do jazyka!
@