- internet4U -

Volby na Internetu

Vladimír Fuksa

V roce 1932 se Franklin D. Roosevelt vydal letadlem do Chicaga a rádiem přijal nominaci do prezidentských voleb. O 28 let později zahájila politika novou, televizní éru: Richard Nixon a John Kennedy se utkali v první debatě kandidátů na obrazovkách a od té doby jsou politikové snad největšími hvězdami na mediálním nebi.

Dnes se všechno točí kolem Internetu. Někde i kolem amerických prezidentských voleb, sluší se dodat. A co takhle kolem voleb A Internetu? Nebo snad voleb NA Internetu?

Americký prezident vzejde z voleb, které se konají s jednou nohou v doširoka otevřené bráně nových technologií, na počátku cesty, kterou leckdo vzývá, někdo zavrhuje, ale nikdo nedokáže přesně odpovědět, kam vede. Její cíl je v nedohlednu a - upřímně řečeno - nikdo se o její konec příliš nestará. Tak proč tyhle možnosti nevyužít?

Internet se už nenechá zastavit a politikové, a hlavně ti mladí bystří hoši kolem nich, si toho nemohli nevšimnout. World Wide Web jim dal do rukou zvučnou hlásnou troubu, kterou hodlají oslovit hlavně vzdělané a movité občany. To jsou ti, kteří se ve Státech nejčastěji pohybují na Internetu, ale zároveň ti, kteří se příliš nerozmýšlejí, zda vůbec půjdou volit. Politikové si tak mohou ušetřit práci s cestováním, potřásáním rukou s voliči nebo plýtváním úsměvy do kamer novinářů, kteří stejně všecko překroutí. Letošní prezidentská kampaň je ale jen zkouškou politiků, jak dokážou informační sítě využít. Letos se sbírají zkušenosti a tvář politiků se přitesává tak, aby byla co "nejnetgeničtější". Proto se tento rok na sítě vydali všichni. Prezidentští kandidáti a jejich štáby vrhli na web svoje stránky a předhánějí se, kdo je bude mít nádhernější. Zpravodajská média se samozřejmě přiživují také. Na svých virtuálních stránkách přinášejí všechno, co se jen trochu dá využít: od seriózních politologických analýz až po drby z politických dvorků. Oficiální webové stránky prezidentských kandidátů jsou samozřejmě jednostranně zaměřené a image těch velkých mužů bylo podrobeno náročné kosmetické kúře. Jako příklad může posloužit jedna z nejlepších stránek, která patří Bobu Doleovi (http://www.dole96.com). Obsahuje nejen Doleovy projevy a články, ale také spojení na volební fond a nábor dobrovolníků. Jsou tam kvizy, audio a videoklipy i stáhnutelné spořiče obrazovky a tapety. Kdo chce, může navrhnout vlastní plakát "Bob Dole for President", anebo pozdravit přátele a sdělit jim, že "ta Doleova stránka je fakt bezva".

Bill Clinton samozřejmě nehodlá zůstat pozadu (i když ve stranických primárkách nemá vlastně žádného konkurenta). Jeho přítomnost na netu byla vždycky znát. Jeho pobyt v Bílém domě je pro něj i viceprezidenta Gorea výhodou a jedna z nejpopulárnějších stránek (http://www.whitehouse.gov), vytvořená za peníze daňových poplatníků, tudíž oficiálně nezávislá a nadstranická, přesto neskýtá možnost pochybovat o tom, čí vlastně je.

Kromě kandidátů samotných jsou na webu přítomny i strany samotné. Republikáni (http://www.rnc.org) se chlubí vzhlednou stránkou s virtuální ulicí, kde si lze vybrat z mnoha krámků, nabízejících informace. Demokrati (http://www.democrats.org) zase nabízejí hru s názvem "Kat Newta Ginriche" nebo mnoho různých peticí. Demokrati pojali net jako velmi agresivní zbraň.

Proti televizní reklamě je ale net omezen svou nevýhodou: webovou stránku navštíví pouze ti, kdo o to opravdu stojí. A pak ještě pár těch, kteří se tam dostanou náhodou. Tady je velká příležitost pro kandidáty, kteří jsou ochotni najmout pluky dělníků, jež budou sedět a rozesílat po síti reklamní letáky. Ale proč nevyužít síť pro on-line debaty politiků? Proč k počítači neposadit přímo onoho muže z plakátů, aby odpovídal na dotazy voličů nebo diskutoval s protivníkem? Jeden takový pokus ale narazil na federální zákony. V listopadu 1995 nabídla firma CompuServe všem kandidátům do státních a federálních úřadů volný účet. Měli tak získat přístup k on-line diskusním fórům a skupinám. Federální volební komise však tento způsob politické reklamy prohlásila za ilegální. Dalším pokusem tedy bude - spolu s vlivnými novinami - vytvoření několika stránek, na které kandidáti budou moci vstoupit a v pravidelných intervalech přispívat do diskusí. Součástí této akce budou také skupiny novinářů a jejich komentáře k výrokům kandidátů i názory voličů na to, co říkají politikové i novináři.

Takové využití sítě se ale politikům moc nelíbí. Současný trend v americké politice je využívat média pouze při dokonale připravených "veřejných akcích" a stejně dokonale připravených TV "diskusích", na které se připravují jako studenti na státnice. Jestliže se ale podaří politiku na sítě navléci, politikům nezbude nic jiného, než třeba i se skřípěním zubů podlehnout. Proč se skřípěním zubů? Je to prosté: zatímco televizi ovládá pár velkých společností, Internet jaksi nepatří nikomu a zároveň patří všem. Ti "všichni", to v Americe znamená 12 milionů lidí, kteří mohou volit, jsou vzdělaní a úspěšní. A právě tito lidé se jen těžko nechají oblafnout slogany a zářivými úsměvy ve světlech studiových reflektorů.

Ale pojďme od voleb amerických k těm, o něž jsme ještě nedávno jaksi denně zakopávali. Ani pánové, kteří se tak pilně prohánějí po sice nepříliš rozlehlých, ale přesto šťavnatých pastvinách naší politiky, nezaváhali a své počítače zapíchli do zásuvky s nápisem Internet. I když - pravda - s výsledkem poněkud skrovným. Volební stránky našich stran výtvarnou invencí zrovna nehýřily. Logo a odkaz na volební program. To je asi tak vše. Samozřejmě, pár zvláštností se objevilo, ale to byly spíše takové třešničky na narychlo uplácaném a poněkud přičmoudlém dortíčku. ODA se prezentovala modrým jednorožcem a po skoku na seznam volebních leaderů se na jeho místě zjevil rozesmátý ministr Dlouhý, samosebou bez jediného rohu. KSČM měla stránku velmi barevnou, oplývající několika velmi barevnými hesly a snímkem stejně velmi barevného páně Grebeníčka. To bylo ale všechno. Také SD-LSNS vyslala do světa podobenku svého "lídra", leč nevalné kvality; zejména zelená tvář Jiřího Dienstbiera byla vskutku vydařená. Republikány zastupoval - kdo jiný - než jejich pan doktor Sládek? Ten dokonce stereo, po obou stranách záhlaví, an na diváka ukazuje gestem jakoby naučeným z plakátu se sloganem: "Ty zapisálsja dabravólcem?". Levý blok najal kreslíře, jenž stvořil úsměvný obrázek rodiny, jež bude zcela určitě volit tu jedině správnou partaj. KDU-ČSL zřejmě šetřila na fotografovi, ale zato její nabídka volebního programu byla vyvedena v plné šíři a velkými písmeny, jež nikomu nemohla činiti potíží.

Nesmíme zapomenout ani na ODS, to by nám dali. Úvodní stránka s velkým ptákem a obláčky jak ze seriálu o rodině Simpsonových vypadala nadějně. Pak ale jen pár fotek ministrů (pan Němec kupodivu chybí...), struktura stranických orgánů včetně kontrolní a revizní komise, či jak se to jmenuje, seznam poslanců a adresy sekretariátů. A program, který vypadal jako u všech ostatních, totiž jen tak nabušený na stroji a vložený do počítače. Demokratická unie nabídla fotku paní předsedkyně (i když nejspíš vystřiženou z novin), opět volební program a pro zvědavé cizince raritu: anglickou verzi. A ještě jednu specialitku: číslo volebního konta... SDL se samozřejmě také prezentovala, i když v kolejích totožných s ostatními. Adresa a odkaz na volební program, toť vše. Stejně tak Zelení, ti se lišili alespoň barvou loga, jež se jinak v národně laděných značkách dalších stran nevyskytla. Také Česká pravice nelenila a předvedla se na netu. Krom obvyklých nabídek také desatero člena, no, strany. A jinak na volebních stránkách české politiky nevídanou věc: tlačítka s nápisy ZPĚT a VPŘED. Měla význam skutečně pro pohyb po stránkách, nikoli politický... Zbývá zmínit se o ČMUS. Ale ono vlastně už není proč a není o čem. Obvyklé schéma: logo, adresa, odkaz na volební program. Jak prosté: stačí najít si kamaráda, který "se vyzná v počítačích", předat mu disketu s texty a logo, a nazdar. To je dobrý, to stačí. A ono to nakonec opravdu stačí, i když to vypadá jaksi odfláknutě. Vždyť kdo dneska u nás může na Internet? A kdo se sem, na tu naši stránku, vůbec dostane? Takže, aby se každý kdo může, mohl přesvědčit sám, stůjž zde adresa volebních stránek (bude-li v době, kdy vyjdeme, ještě k mání): http://www.vol.cz/cgi-bin/tolSO-8859-2/CS/CS/VOLBY96.

Politikové (včetně těch našich, kteří ovšem při stavu našich kabelů mají ještě trochu času) prostě stojí na křižovatce. Zatím nelze přesně říct, která cesta vede do pohodlného křesla a za kým se zabouchnou dveře zapomnění. Zatím to vypadá, že bez Internetu se politické kejkle provozovat nedají. Zatím...

internet4U