Když jsme v rámci spolupráce s Českým rozhlasem poprvé vybírali nejlepší ze Zápisníků zahraničních zpravodajů, nemohli jsme začít nikým jiným, než Karlem Kynclem. Ještě dostal náš časopis, ještě se dozvěděl, že je na Internetu. Dnes se s ním i za vás, naše čtenáře, tak nečekaně loučíme. Činíme to způsobem, jenž by mu byl určitě nejmilejší: dalším důkazem jeho espritu, připomínkou, že jeho duch a styl zůstává nejenom naším vzorem.

      Británie má necelých 60 milionů obyvatel a jezdí po ní přes 20 milionů automobilů všeho druhu. Když od tohoto počtu obyvatel odečteme nemluvňata a mládež pod sedmnáct let věku a od těch automobilů náklaďáky a autobusy, vyjde nám, že tu připadá jedno osobní auto na každou rodinu. V průměru samozřejmě, ale skoro i ve skutečnosti, protože pojem osobní auto v sobě zahrnuje nejenom přepychová vozítka značek Rolls-Royce a Bentley, ale i stařičké ojeté pekáče, které jsou tu k mání za pouhých 50 liber.

      To má řadu pozoruhodných společenských důsledků, mimo jiné tenhle: I tady v Británii si většina lidí dosud živě pamatuje dobu, kdy vlastnictví osobního automobilu bylo považováno za neklamnou známku životního úspěchu, za potvrzení majitelova důležitého společenského postavení. To už neplatí, když si auto, třeba starý křáp, ale přesto auto, může dovolit i nezaměstnaný. Dnes tedy zdejší movité vrstvy inzerují svůj společenský status buď vlastnictvím luxusních automobilů nebo tím, že mají auta dvě. Ale i to pomalu přestává fungovat, neboť dvě auta teď má i spousta rodin, které patří do takzvaných nižších středních vrstev. Logickým dalším stupněm v úsilí těch nejmovitějších by bylo vlastnictví letadla nebo vrtulníku.

      Ale tak daleko ještě britští snobové přece jenom nepokročili. Místo toho si vymysleli personifikované státní poznávací značky. Obrovskými hitem posledních zhruba sedmi let se v Británii staly tabulky, na kterých je zkratka jména a příjmení majitele auta, křestní jméno jeho současné manželky či milenky, nebo název jeho povolání. Tak třeba televizní kouzelník Daniels má na svém autě SPZ Magic Magic a komik Jimmy Tarback zase Comics. Na první pohled to může vypadat jako snobistický ústup ze slávy, neboť státní poznávací značka je přece mnohem nenápadnější než třeba nablýskaný jaguár. Ale nenechte se mýlit. Ta exkluzivní SPZ stojí v některých případech mnohem víc než celé auto.

      Prozatímního rekordu v tomto ohledu dosáhl příslušník královské rodiny jednoho arabského státu, který si na svoje britské auto zakoupil SPZ s nápisem KINGS, tedy královo nebo královské vozidlo. Za 250 tisíc liber. To je obnos, za nějž byste si tu jinak mohli koupit flotilu 36 zbrusu nových škodovek. Nejvíc to vyráží dech vládnoucímu úřadu, který tu normálně státní poznávací značky přiděluje bezplatně. Když si koupíte nové auto, dá vám prodavač na výběr několik různých SPZ, které má na skladě a jejichž cena je zahrnuta v ceně vozidla a jeho registrace. Na počátku 80. let onen vládní úřad rozhodl, že na státní poznávací značce bude vyznačen rok výroby vozidla písmenem abecedy. Začalo se písmenem A a letošní auto dospěla k písmenu M.

      Když v roce 1985 došlo na písmeno B, zjistili někteří podnikaví prodavači automobilů, že vládní počítač na některých SPZ vytvořil skupinu písmen BOB, což je zdrobnělina velice rozšířeného křestního jména Robert. Dali je tedy stranou a za příplatek je začali prodávat Robertům. Vládní úřad zastříhal ušima. Britský erár je stejně jako každý jiný erár velice iniciativní, když se naskytne nová příležitost, jak z obyvatelstva vyždímat navíc peníze do státní pokladny. Ale tahle možnost se jim nezdála reálná. Nikomu z odpovědných činitelů se nechtělo uvěřit, že by se v britské společnosti mohlo vyskytovat takové množství bláznů, kteří by byli ochotni platit velké peníze za něco, co mohou dostat zadarmo.

      Brzo však poznali, že lidská marnivost skutečně nemá hranic. Poptávka po exkluzivních státních poznávacích značkách je dnes v Británii taková, že roční obrat z jejich prodeje dosahuje částky 192 milionů liber. Minulý týden jsem se tady v Londýně účastnil dražby na 80 speciálních státních poznávacích značek, která za pár hodin vynesla milion tři sta tisíc liber šterlinků. Tolik, že by za to bylo 187 nových škodovek. Myslím, že by bylo velice pěkné, kdybych mohl závěrem ohlásit, že šťastný majitel exkluzivní SPZ Nicky ji umístil právě na své nové škodovce a docílil, že ta tabulka dosahuje desetinásobku ceny vozidla. Ale to bohužel ohlásit nemohu. Snobové mají peníze, nikoli smysl pro humor.@

Karel Kyncl@