![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice |
|
![]() |
Seriál o bezpečnosti a informačním soukromí |
Část 11 - CW 20/97
Ostatní právní prostředky ochrany datVladimír Šmíd
V předchozích částech jsme se zabývali výlučně ochranou osobních dat, tj. informací jakkoliv se vážících k osobnosti člověka. Tentokrát se zkusíme na celý problém podívat z poněkud širšího úhlu.
Unikátní charakter informace Informací, na jejichž ochraně mají různé subjekty zájem, je pochopitelně celá škála, a i jejich ochrana se svým způsobem liší, ať již podle typu informace, nebo podle subjektu, který má být chráněn. Zjednodušeně by se snad dalo říci, že informace je určitým druhem majetku nebo (chcete-li) zboží, zpravidla má svého vlastníka, a tak by se nám celý problém mohl zúžit čistě na ochranu takového vlastnického vztahu. Jenomže tak jednoduché to není. Ta složitost spočívá v naprosto unikátním charakteru informace jako pojmu, protože: -- nic jiného než informace se nedá nekonečně rozmnožovat, -- informaci můžete výlučně vlastnit jen tak dlouho, dokud o tom nikdo jiný neví, -- když vám informaci někdo ukradne, zpravidla to poznáte až v okamžiku, kdy ji sami získáte znovu, podruhé a odjinud atd. To vše signalizuje, že s ochranou informací se musí zacházet poněkud jinak, než jsme zvyklí např. u osobních věcí, zařízení bytu, automobilu apod. Je zřejmé, že budou existovat informace, které se budou šířit zcela nekontrolovaně a bez možnosti ochrany (těch bývá většina), a pak informace, které za jistých podmínek a jistými způsoby chránit lze. Abychom mohli posoudit možnosti ochrany, je třeba definovat, jaké informace mají požívat ochrany a v jakém režimu, a dále stanovit, co se stane, když tuto ochranu někdo poruší. K nejproblematičtějším informacím patří osobní údaje, o kterých jsme pojednali již v minulých dílech. Tentokrát se ve stručnosti dotkneme jiných zajímavých typů informací.
Obchodní tajemství K nejdražším informacím patří obchodní tajemství. To je upraveno Obchodním zákoníkem a týká se výhradně podnikatelských subjektů. Samo o sobě je předmětem práv přímo náležejících k podniku. Podle definice je tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje (ta poslední podmínka je velice podstatná a často se může stát předmětem zásadních sporů). Podnikatel provozující podnik, na který se obchodní tajemství vztahuje, má výlučné právo tímto tajemstvím nakládat, zejména udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takového užití. Porušování obchodního tajemství je pak jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v hospodářské soutěži a o němž se dověděl:
-- tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán; Proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší podnikateli právní ochrana ve smyslu:
-- zdržení se takového jednání; Celá věc je propracována až do té úrovně, že je stanoveno, aby při ústních jednáních ve sporech o porušení obchodního tajemství mohl soud rozhodnout na návrh nebo z úřední moci o vyloučení veřejnosti, jestliže by veřejným projednáváním došlo k ohrožení obchodního tajemství nebo veřejného zájmu.
Střet zájmů Zatímco obchodní tajemství se týká jen podnikatelských subjektů, uveďme nyní příklad ochrany informací zcela jiného typu. Podle Zákoníku práce jsou zaměstnanci orgánů státní správy, soudů, státních zastupitelství, Policie ČR, Bezpečnostní informační služby (BIS), Vězeňské služby, Kanceláře prezidenta republiky, kanceláře Parlamentu, Úřadu vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu, Úřadu pro legislativu a veřejnou správu, České národní banky a státních fondů i zaměstnanci chráněných krajinných oblastí a národních parků povinni zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací, nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného. V případě porušení této povinnosti připadá v úvahu (mimo jiné) výpověď pro porušení pracovní kázně či okamžité zrušení pracovního poměru na straně jedné, na straně druhé pak náhrada škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli.
Státní a služební tajemství Nejzávažnější kategorií informací z hlediska možného zneužití jsou pak státní a služební tajemství. Podmínkou je zde ovšem zpravidla individuální zavázání konkrétní osoby k jeho dodržování s tím, že následky porušení povinností v této oblasti ať již úmyslného nebo "pouze" z nedbalosti mívají trestněprávní charakter. Z uvedených tří příkladů je patrná značná odlišnost přístupu v podstatě ke stejné věci, a to podle typu organizace, kde se takové informace nacházejí. Na druhou stranu zvídavý čtenář již jistě poznal, kde obecně není chráněno vůbec nic (aniž by to zjištění mělo sloužit jako návod pro beztrestné činění ve svůj prospěch). Předchozí příklady ochrany byly provázeny určitými sankcemi v případě porušení příslušných pravidel. Tyto sankce se týkají všech, kdo se těchto protiprávních činů dopouštějí bez ohledu na to, o koho se jedná. Zejména jimi může být postižena jak fyzická osoba, tak i osoba právnická (např. podnik nebo dokonce stát). Podstatné je ovšem to, jestli se oné sankce poškozený domáhá. Nyní se dotkneme sankcí daných trestním právem, které se však mohou týkat pouze fyzických osob a které jsou udělovány již většinou bez ohledu na to, zda na tom má poškozený zájem či ne (důležité je pouze to, jestli se o trestném činu příslušný státní orgán dozvěděl).
Trestní zákon Obecně lze říci, že trestnost určitých činů je dána tím, že vykazují jistou společenskou nebezpečnost, jsou popsány v Trestním zákoně ve formě skutkové podstaty trestného činu a zpravidla se u nich předpokládá úmysl, resp. zavinění. Náš Trestní zákon popisuje relativně košatou škálu trestných činů, které bychom do kategorie porušování ochrany informací mohli zahrnout. Bez nároku na pořadí podle důležitosti i na úplnost se jedná o tyto typy trestných činů:
-- obecné ohrožení, Na první pohled by se mohlo zdát, že možností postihu za zneužívání informací je až příliš mnoho. Obecně to jistě bude pravda. Problém je však v tom, že pro tyto postihy se většinou dost pracně obstarávají důkazy a také platí, "kde není žalobce, není ani soudce".
| COMPUTERWORLD - seriál o bezpečnosti | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |