- internet4U -

První kroky k Internetu

Slavomír Procházka

Informační bohatství světa, kterému se říká Internet, je bezesporu nezměrné a jistým způsobem i ojedinělé. A nejedná se pouze o obrovský prostor plný nejrůznějších počítačových dat, ale i o konkrétní lidi a jejich osudy nebo záliby. Snad každý člověk si zde najde svá nejoblíbenější témata a právě to, spolu s interaktivitou komunikace, je největším lákadlem a následně i drogou pro každého dalšího uživatele. Navíc všechny výhody (i nevýhody) Internetu může okusit snad opravdu každý. K tomu, abyste se k tomuto snad nevyčerpatelnému zdroji nejrůznějších dat přiblížili i vy, kdo s ním zatím nemáte zkušenosti, by měl posloužit i následující článek.

Co je k přístupu k Internetu třeba?

HARDWARE

Samozřejmě především počítač. Pokud pomineme možnost, že pro brouzdání po Internetu jsou k dispozici speciální levné adaptéry a uvědomíme si, že u nás nemají počítače Macintosh tak silné zázemí jako v Americe, pak naše volba počítače pro přístup na Internet asi nejčastěji padne na nějaké to "písíčko". Ne každé je ovšem svými parametry vhodné. U těch nejlevnějších narazíte především brzy na nedostatek volné paměti (některé tzv. prohlížeče jsou opravdu nenasytné a 8 MB RAM je pro ně holou nutností). To můžete zachránit jejím doplněním. Máte-li stolní počítač, počítejte s cca 4.000 Kč za zvýšení na 8 MB, u notebooku je to výrazně dražší. Dále můžete pocítit záhy nedostatek místa na pevném disku. Pro ukládání dat získaných z Internetu by měl mít už spíše k 1 GB. Dalším omezením může být nedostatečně rychlý procesor. Na Internetu se začínají vyskytovat 3D data a animace, jež jsou na rychlosti výpočtů značně závislé. Pokud nechcete o nic přijít, vyměňte jej tedy aspoň za 486DX4/100. Na tzv. upgrade, čili výměnu vašeho pomalejšího procesoru za rychlejší, se už naštěstí specializuje řada firem. Bude to stát řádově opět nějaký ten tisíc. Zdůrazněme, že to není nezbytné, začít můžete mnohem skromněji. Nebudete-li však chtít být omezováni, brzy k tomu dojdete sami. Rozhodně se tím tedy řiďte, pokud počítač teprve kupujete. Podobně je tomu i s  grafickou kartou, která by měla být co možná nejkvalitnější (VGA akcelerátor s vlastní pamětí 1 MB). A v neposlední řadě záleží i na tom, je-li počítač vybaven rychlými komunikačními porty.

Výběr optimálního stroje není tedy rozhodně triviální záležitostí, a proto by bylo výhodou přesunout jej na bedra výrobců nebo prodejců počítačů. Ti by se měli zamyslet a svoji nabídku rozšířit o počítače označované jednoznačně jako Internet-ready, tedy připravené na komunikaci se světem Internetu. A to nejen z hlediska dodávaného hardwaru, ale také s předinstalovaným a správně nakonfigurovaným komunikačním softwarem, případně i s možností zajištění, byť i nejdříve třeba omezeného konta na Internetu u nějakého provozovatele v ceně počítače. Některé firmy na našem trhu si už uvědomují, že tímto krokem si získají nejednoho zákazníka a podobné doprovodné služby již poskytují. Mělo by se to však stát pravidlem, ba slušností, a to zdaleka nejen u těch "lepších" (a tudíž dražších) firem.

Tak jsme se dostali až k faktu, že váš teď už vyhovující počítač je nutné spojit s Internetem. Děje se tak přes tzv. poskytovatele připojení (anglicky ISP - Internet Service Provider). Právě výběr poskytovatele může být klíčový, jak z hlediska úrovně poskytovaných služeb, tak i jejich cen. Především budete postaveni před otázku, jakým způsobem se připojit. Máte-li, ať už jako rodina anebo firma, počítačů k připojení několik, nebo jde-li o podnikovou síť, pak je určitě dobré, ba někdy přímo nutné zvolit mnohem spolehlivější, tzv. pevnou linku. Spojení se světem Internetu bude v tomto případě realizováno po speciálním vyhrazeném kabelu.

Pro jednotlivce je nicméně pevná linka obvykle přece jen přepychem, a tak nezbývá, nežli využít levnější telefonní linky. Pro ten případ potřebujete kvalitní modem, jenž zajistí přenos (digitálních) dat po (analogové) komutované lince. Jako minimální se jeví modem podporující přenosovou rychlost 14,4 kb/s (V.32bis), který lze sehnat již za cenu kolem 3000 Kč. Pokud ovšem počítáte s tím, že objem vámi přenášených dat by měl přesáhnout určitou hranici (což se při "surfování" po Internetu stává často), znamená nižší rychlost modemu o to vyšší nárůst doby spojení a tím i telefonních poplatků. V tom případě doporučuji modem s implementovanou normou V.34 a přenosovou rychlostí 28,8 kb/s. Ceny za takto vybavené modely slušné kvality (např. SupraFAXmodem) začínají u částky 6000 - 7000 Kč, ale u špičkových modelů výrobců jako jsou Microcom, U.S.Robotics, ZyXEL nebo Zypcom šplhají až k dvacetitisícovým částkám.

Před dalším rozhodnutím stojíme při výběru vnějšího provedení modemu: zda interní, tedy vestavitelný dovnitř vašeho stolního počítače, nebo externí, použitelný i pro váš notebook. Základní rozdíl je v ceně. Interní modem se zdá být výhodnějším. Je na kartě, kterou vestavíte do počítače, a nezabere vám tedy na stole další místo, odpadnou další kabely. Vaši telefonní zásuvku tak propojíte přímo se "zády" počítače a tam také připojíte svůj telefonní přístroj. A k dovršení všeho je levnější.

Na druhé straně se tak připravíte o řadu možností, jež přináší modem externí. Ten je v úhledné krabičce, na jejímž čele je řada svítících LED diod nebo dokonce malý displej. Obojí vás informuje o současném stavu nebo rychlosti spojení, což je někdy velmi praktické. Co se vám bude líbit méně, je ne právě nejtenčí sériový kabel, jímž jej musíte propojit s počítačem. Dvě telefonní linky (ta ze zásuvky ve zdi i ta k vašemu telefonnímu přístroji) se pak musejí připojit přímo k modemu, což zase není, chcete-li mít čelo modemu na dohled, na stole právě nejzdobnější. Výhodou naopak je, že externí modem můžete snadno odpojit a použít jej tak podle potřeby k jinému počítači nebo i k notebooku. Cenový rozdíl mezi externím a interním modemem se liší podle značky, ale začíná někde kolem 1000 Kč.

Pro úplnost nezapomeňme ani na to, že k správně vybavenému notebooku se zásuvkou typu PCMCIA můžete mít miniaturní, ale plnohodnotný fax-modem ve velikosti kreditní karty. Jeho cena je však zatím poněkud vyšší. (Kolem 7000 Kč za kartu s rychlostí 14,4 kb/s a 13000 Kč za 28,8 kb/s).

Posledním faktorem, vstupujícím do procesu rozhodování o koupi konkrétního typu modemu, je míra jeho kompatibility s modemy, které používá váš poskytovatel služeb Internetu, ale tady už ponechme radu na něm, ať si poplatek, jenž mu budete (a to dokonce na rok předem) odvádět, také něčím zaslouží.

SOFTWARE

Jistě, lze využívat rozmanitých textově orientovaných služeb Internetu, ale kdo by si nechal ujít nejrychleji se rozvíjející grafickou službu "World Wide Web"? A to znamená, že je téměř nutností využívat grafických možností operačních systémů nebo jejich nadstaveb. I s Windows dokážete využít všech základních služeb, ale pokud chcete držet krok s novými trendy Internetu, budete potřebovat 32bitový operační systém. Pro domácí použití to mohou být Windows 95; "fajnšmekři" oceňují OS/2 Warp 3.0 Connect, jiní nadšenci zase Linux. My se dnes budeme věnovat především systémům pod Windows.

Co dál? Nyní nás čeká asi nejodpovědnější úkol celé operace - výběr vhodného provozovatele Internetu. Ceny jednotlivých poskytovatelů se totiž v některých případech dosti liší a vy, pokud nemáte naprosto přesnou představu o tom, k čemu budete Internet využívat, jen těžko odhadnete, kolik hodin měsíčně strávíte připojení ke svému provozovateli. A přitom právě na tom stojí výsledná částka, kterou za připojení budete měsíčně platit. Ta se totiž skládá jednak ze základního měsíčního paušálu (řádově několik set Kč), a dále poplatku za jednu minutu připojení (1-3 Kč). Někdy může být levnější platit i vyšší paušál, jenž však v sobě již obsahuje několik hodin připojení zdarma (částka může narůst až k 3000 Kč měsíčně za neomezené spojení po vytáčené lince), tím spíše, že ne každý provozovatel, který se vám zdá jako cenově nejvýhodnější, protože si například neúčtuje mimo paušál za minuty uskutečněného spojení už vůbec nic, vám může zajistit, že se budete moci skutečně kdykoli připojit. Záleží totiž na počtu příchozích telefonní linek (modemů, na které zákazníci volají), na počtu zákazníků, na kapacitě spojení provozovatele do zahraničí... atd. (Blíže o podmínkách poskytovatelů spojení viz podrobnější, průběžně doplňovaná tabulka, již zveřejňuje i4U na jiném místě.)

Když tedy po pečlivém zvážení zvolíme konkrétního poskytovatele, je nutné zřídit si u něj účet a dohodnout se na protokolu. O tom, o jaký požádat, už by se ti méně zkušení měli poradit raději s někým, kdo již na Internetu je. Možností je několik:

Nejlevnější, výlučně textově orientovaný protokol vám zpřístupní pouze elektronickou poštu. Tu však můžete využít laciněji i přes některé stanice BBS. Vás by měl tedy zajímat spíše tzv. plný přístup. Na Internetu tak můžete používat nejen elektronickou poštu, ale i prohlížet grafické stránky (www), přenášet soubory (ftp), přistupovat k elektronickým konferencím (news) a využívat řadu dalších služeb. Protokolem, který vám tento plný přístup zajistí, je například Serial Line Internet Protocol (SLIP). Novějším a výkonnějším je Point to Point Protocol (PPP), jenž má navíc implementovánu korekci chyb a kompresi. Ten také dokáže během provozu ve  stavu tzv. vyjednávání získat od serveru dynamicky přidělovanou IP adresu, tedy IP adresu počítače, která je při každém novém přihlášení přiřazena řídícím serverem a může tedy být případ od případu různá. Tuto funkci SLIP neposkytuje, a proto je nutné využít ještě protokol BOOTP. IP adresu vašeho počítače vám ovšem může provozovatel přidělit také napevno.

Dobrá. Dejme tomu, že jste si dali poradit, vybrali nebo upravili svůj počítač a sjednali (a zaplatili) svůj přístup na Internet. Co dál?

U těch, kdo nakoupili nejen u odborníků, ale navíc u slušných odborníků, by mělo být samozřejmostí to, co je samozřejmostí ve světě: že jim totiž nakonfigurují internetový software (a zdarma) přímo v obchodě. Tím spíše, že jde většinou o freeware a "stáhnout" si jej lze legálně zdarma právě na Internetu. Jenže na ten ještě nejste připojeni, takže jak byste to sami mohli udělat?

Právě tady přichází hodina pravdy pro vašeho prodejce. A právě tady většina z nich, alespoň u nás, selhává. Protože - proč by se namáhali s něčím, co je stojí nějakou tu chvíli úsilí navíc a zač nedostanou zaplaceno, protože tento software jste u nich nekoupili? Jen proto, že se k nim jednou o to vděčněji vrátíte jako už stálý zákazník? - Tak daleko zatím bohužel ještě nejsme.

A tak - nemáte-li to štěstí a nepatříte sami k odborníkům - musíte se obrátit na ty zkušenější. Už jen s jejich asistencí použijte prosím vy, kteří jste dosud začátečníky, v příštím čísle další článek jako návod na více méně typickou instalaci. Nezlobte se pro otevřenost, ale sami se do ní, prosím, opravdu nepouštějte. Určitě byste nám to později vyčetli.

A tak - nemáte-li to štěstí a nepatříte sami k odborníkům - musíte se obrátit na ty zkušenější. Už pro ně, ne pro vás začátečníky, uvádíme následující řádky s více méně typickou instalací. Nezlobte se za tuto otevřenost, ale sami se do ní prosím, opravdu nepouštějte. Určitě byste nám to později vyčetli.

Vyjděme z dnes u nás patrně nejčastější konfigurace tj. pro počítače pracující pod Windows 3.1., 3.11 a Windows 95.

A) nejprve ve Windows 3.1 a 3.11

Podporu plného připojení na Internet v rámci operačního systému Windows 3.1x je nejsnadnější provést instalací standardní síťové vrstvy prostřednictvím sharewarového programu Trumpet Winsock. Jak postupovat?

1. získání Winsock 16-bit version for Windows 3.1

I v tomto bodě se lze lehce dostat do začarovaného kruhu - největší možnost, získat jej, je totiž právě na Internetu. Lze však prohlédnout archívy některých stanic BBS, popř. obrátit se přímo na vašeho smluvního poskytovatele.

2. vytvoření adresáře a dekomprimace souborů

Program nahraný ze softwarového archivu bývá komprimován. Je tedy ta pravá chvíle pro vytvoření adresáře, např. "TRUMPET", a pro přehrání souboru do něj.

3. Vložení cesty do AUTOEXECu a restart počítače

Pomocí editoru (nejlépe ASCII) doplníme položku PATH v souboru AUTOEXEC.BAT o další záznam - cestu do právě zbudovaného adresáře (např. PATH = C:\TRUMPET, C:\WINDOWS ...). Pro to, aby provedené úpravy vstoupily v platnost je nutné restartovat počítač.

4. Vytvoření okna a ikonek pro programy

Po restartu se přesuneme přímo do Windows a vytvoříme si nejprve okno pro "Trumpet Winsock" aplikace a do něj umístíme ikonky jednotlivých programů z námi zbudovaného adresáře (přes File menu/Souborové menu a položku New/Nové).

5. Nastavení

Po spuštění programu TCPMAN, jehož ikonku jsme si nainstalovali do skupiny "Trumpet Winsock", zvolíme z File menu položku Setup option a připravíme si údaje, které nám sdělil poskytovatel (ISP).

* IP address - nastavíte vaši IP adresu, pokud vám byla pokytovatelem přidělena, nebo vložíte 0.0.0.0, v případě, že vám bude přiřazována dynamicky.

* Name Server - DNS (Domain Name Server) - vložíte IP adresu DNS poskytovatele; v případě více nabízených DNS jednotlivé údaje oddělíte mezerou

* Domain suffix - položka pro vložení "vaší" domény (ke které se připojujete)

* SLIP port - sériový port, na kterém je připojen modem (1,2,3 nebo 4)

* baud rate - přenosová rychlost mezi počítačem a modemem (14,4 kb/s ~ 38600, 28,8 kb/s ~ 57600).

* HW handshaking - zaškrtněte, pokud váš modem podporuje CTS/RTS handshaking - viz manuál modemu

6. Vytočení čísla

Po úspěšném ukončení předchozího bodu a restartu počítače spustíme program TCPman a z nabídky "Dialler" vybereme položku "Manual Login", kde zadáme příkaz k vytočení telefonního čísla provozovatele (např. ATDP55667788).

B) a nyní konfigurace ve Windows 95

Nastavení přístupu k Internetu je ve Windows 95 úkon značně jednodušší, protože příslušná podpora je přímo zahrnuta v operačním systému. Zde je krátký návod, jak dospět k požadovanému výsledku.

1. Dial-Up Networking

Nejdříve zjistíme, zda jsme již nainstalovali podporu Dial-up Networking. Přejdeme z tlačítka START do ovládacího panelu (Start/Settings/Control Panel/), kde zvolíme položku Add/Remove Programs a záložku Windows Settings. Po otevření složky Communication se objeví čtyři položky, ze kterých je nutné označit Dial-up Networking, Hyperterminal a Dialer. Potvrdíme volbu tlačítkem OK a následně Apply a Windows začnou automaticky přenášet soubory do adresáře Windows.

2. Spojení k provozovateli

Po úspěšném nainstalování Dial-up Networking zvolíme menu Start/Programs/Accessories/Dial-up Networking a objeví se ikona New Connection, kterou otevřeme. V následném dialogu zadáme název počítače (provozovatele), se kterým se chceme spojit, v dalším dialogu (po stisku Next) pak telefonní číslo na našeho IPS.

3. Konfigurace TCP/IP, IP adresy, DNS

Ve složce Dial-up Networking se objeví nová ikona se jménem, který jsme v předcházejícím bodu zadali. Po stisku pravého tlačítka myši nad touto novou ikonou zvolíme položku Properties a stiskneme tlačítko Server Type. Objeví se formulář, kterým nastavíme parametry spojení - Type of Dial-Up Server: PPP Windows 95, Windows NT 3.5, Internet a označíme položky Enable software compression a TCP/IP. Přejdeme do nastavení TCP/IP tlačítkem TCP/IP Settings. Pokud nám provozovatel bude dynamicky přidělovat IP adresu označíme položku Server assigned IP address a naopak pokud máme IP adresu pevně přidělenu označíme Specify an IP address a naší adresu zapíšeme do odpovídající položky. Dále zvolíme Specify name server addresses a zapíšeme IP adresy DNS, které nám sdělil poskytovatel. Zaškrtneme položky Use IP header compression a Use default gateway on remote network.

4. Microsoft Dial-up adapter, TCP/IP

Přejdeme volbou Start/Settings/Control Panel na složku Network a zkontrolujeme, zda-li je v seznamu TCP/IP a Dial-up Adapter. Pokud tomu tak není, zvolíme Add/Adapters. Jako výrobce (levá strana nabídky) vybereme Microsoft a na pravé straně seznamu se objeví Dial-up Adapter, na který poklepeme. Dále vložíme podobným postupem (Add/Protocol/Microsoft-TCP/IP) i podporu TCP/IP.

5. Vytočení čísla, přihlášení

Vytočení čísla provozovatele lze provést přes vytvořenou ikonu; po vytvoření spojení se objeví terminálové okno, ve které je nutné zadat uživatelské jméno a odpovídající heslo. Dále většinou protokol. Pokud se objeví chyba ve smyslu, že instalované protokoly neodpovídají a jste si jisti, že všechno je nastaveno správně, zkuste odebrat a opět vložit Dial-up Adapter (viz krok 4).

6. Přihlašovací skripty

Celou přihlašovací sekvenci si můžete zjednodušit vytvořením (nebo úpravou nabízeného) skriptu. Je však nutné k tomu mít Plus pack.

7. A jsme na Internetu. (Tento bod už je společný pro všechny platformy.)

8. Funkčnost DNS můžeme vyzkoušet jednoduchým, ale velmi důležitým a oblíbeným programem Ping. Tento příkaz se pokusí spojit se serverem na IP adrese, která je mu zadána jako parametr. Navíc změří dobu, za kterou dorazí jeho odpověď od vyslání žádosti. Nic vám tedy nebrání zadat IP adresu DNS vašeho provozovatele a zjistit tak, zda je vůbec server "naživu". Pokud se vám ozve, můžete mu zkusit nechat přeložit nějaké URL ...

Od chvíle, kdy jste na Internet skutečně připojeni, zjistíte, že je plný nejrůznějších programů (a zvláště těch určených právě pro něj). Jistě si budete chtít vybrat co nejlepší prohlížeč, (anglicky browser) jenž může do jisté míry suplovat i další programy. V současnosti lze zřejmě považovat za nejpokrokovější (má implementováno nejvíce "standardů") Nestcape Navigator verze 2.0 a vyšší. Je však poněkud náročnější na operační paměť počítače, a tak při pouhých 8 MB RAM můžete možná vhodněji využít vlastností i stále více se prosazujícího prohlížeče Microsoftu - Microsoft Exploreru. Od verze 2.0 se značně přiblížil standardům vytýčených Netscapem a implementoval i některé vlastní. Co v této verzi dosud neumí, je podpora rámců (to jej čeká až v připravované verzi 3.0).

Oba prohlížeče lze s výhodou použít k přístupu do softwarových archívů (FTP), k přístupu k diskuzním skupinám ...ale o tom všem se podrobněji zmíníme až zase v příštím čísle i4U. Zatím jen tolik, že pokud budou jedním z vašich hlavních cílů na Internetu softwarové archívy a řádkový, příkazově orientovaný program FTP by vám nestačil, pořiďte si už dnes grafický program pro přenos souborů WS_FTP (k dispozici v 16ti i 32 bitové verzi).

internet4U