- internet4U -

Švihlou chůzí

Vladimír Fuksa

Finálový závod soutěže "O vola vyšších vrstev" vyhraje ten, komu se podaří nejdříve se zastřelit. Gangster Dinsdale Piranha trestal neposlušné členy gangu přišroubováním hlavy k podlaze, ale nejhorší bylo, že používal sarkasmus, dramatickou ironii, metafory, parodii a ze všeho nejhorší - satiru. Muž se třemi hýžděmi odmítá ve studiu předvést svůj - ehm - padesátiprocentní přídavek v jistých místech. Vnadná dáma odchytává mlékaře a na léta si je ukládá v podkroví. Do těchto a ještě šílenějších situací přiváděli své postavy pánové Cleese, Gilliam, Chapman, Idle, Jones a Palin. Povědomá jména, ale možná nějak nevíte, kam s nimi. A což takhle Monty Pythonův létající cirkus?

Monty Python byl počat začátkem šedesátých let. Do USA přijela v roce 1964 anglická studentská revue Cambridge Circus. Její vystoupení měla velký úspěch a Terry Gilliam, tehdy výtvarník časopisu Help! požádal Johna Cleese o spolupráci. Terry Gilliam na to vzpomíná: "Dělali jsme tematiksy. Bylo to něco jako komiksy, ale místo kreseb to byly fotky lidí. Vlastně, kdyby se to pohybovalo, tak to byl film. Sháněli jsme nějaké herce za málo peněz a ve městě se objevil John v revui Footlights. Hráli v tom neuvěřitelní lidé a John - jako vždycky - vynikal. Já jsem ho přemluvil k práci na tematiksu o muži, který propadne chlípné vášni k panence Barbie své ženy nebo dcery. S Johnovým životem to nemělo co dělat, přísahám, jenom v tom hrál. A tak jsme se skamarádili." Podruhé se Gilliam a Cleese sešli o pár let později v Anglii. Cleese mu nabídl účast při natáčení televizních show Do Not Adjust Your Set. V té době se Monty Python s celým svým létajícím cirkusem narodil. Přesné datum je údajně 11. května 1969. Už 23. dne téhož měsíce a roku předala BBC všem šesti otcům objednávku na 13dílnou sérii skečů.

Co ale dělali ti čtyři, o kterých jsme se zatím jen letmo zmínili, do oné slavné chvíle, kdy Monty Python přišel na svět? V "šaubyznysu" nebyli vůbec žádnými nováčky. Graham Chapman už měl v té době za sebou vystupování s Cambridge Circusem a pro BBC připravoval seriál komedií The Frost Report. Terry Jones a Michael Palin vystupovali v satirickém Experimental Theatre Clubu v Oxfordu a psali pro televizi a rádio. Eric Idle zase v Cambridgi stál na prknech v komediálním spolku The Footlights. A kromě Chapmana měli také prsty v Do Not Adjust Your Set.

Leč zpátky k Monty Pythonovi. První série Létajícího cirkusu znamenala senzaci. Říká se, že v Hyde Parku se může mluvit o všem, jen na královnu se nadávat nesmí. Monty Python se stal významným komentátorem života v Británii a "jeho satirické šlehy dopadaly hlava nehlava". Strefoval se do všeho. Mnoho zásahů dostala policie, bez šrámů nezůstalo zdravotnictví nebo školství, oblíbeným terčem se stala armáda a zejména páni důstojníci. Velmi vděčným objektem Pythonova zájmu byli optimisticky rozeřvaní konferenciéři. Televize vůbec se ve skečích Létajícího cirkusu objevovala velmi často. Připitomělé probírání připitomělých témat se objevilo snad v každém dílu. Při sledování různých Debat, Sedmiček, Tókšou a jak se vůbec tyhle osvětové, hlubokomyslné, možná i státotvorné žvanírny jmenují, se ukazuje, že Monty Python by u nás měl žně. A což teprve volby? Ve skeči s názvem Noční volební speciál si vychutnal nejen kandidáty samotné, ale - a to hlavně - pány z televize, kteří "do toho vidí" a jejichž prostřednictvím "do toho může vidět i televizní divák". Není to tak dávno, co se na volbách - a dobře - přiživilo několik televizních společností i u nás.

Jak tedy vypadaly anglické volby v podání Létajícího cirkusu?

Idle: Tady jsou výsledky z Leicesteru. Arthur J. Smith...
Cleese: Rozumná strana...
Idle: ...30.612. (Potlesk) Jethro Q. Bunn Whackett Buzzard Stubble and Boot Walrustity...
Cleese: Trhlá strana ...
Idle: ...33.108. (Potlesk)
Cleese: Ano, a máme tu první výsledky voleb v Leicesteru a tam vyhrála Praštěná strana. Normane?
Palin: Ano, je to přesně tak, jak jsem předpokládal, až na to, že Praštění vyhráli. No, domnívám se, že hlavní příčinou je počet hlasů. Geralde?
Chapman: Ano, je tu velký příklon k Praštěné straně, ale jak velký, to neřeknu.
Palin: Dá se říct, domnívám se, že v tomto volebním okrsku se od posledních voleb mnoho praštěných lidí přestěhovalo do nového sídliště a výsledkem toho bylo, že mnoho rozumných voličů se odstěhovalo dál v počtu - ehm - 29.
Cleese: Jistě, k tomu není co dodat. Coline?
Idle: Můžu říct, že je to vůbec poprvé, co jsem v televizi?
Cleese: Ne, bohužel ne, na to není čas. Teď musíme rovnou do Lutonu.
Chapman: Ano, tady v Lutonu se odehrál souboj tří stran, zleva Alan Jones (Rozumná strana), Tarquin Fintimlinbinwhinbimlim Bus Stop F'Tang F'tang Ole Biscuit-Barrel (Praštěná strana) a Kevin Phillips Bong, který je na kandidátce Mírně praštěné strany. A tady jsou výsledky:
Žena: Alan Jones...
Cleese (Rozumní)...
Žena: ...9.112. Kevin Phillips Bong...
Cleese: Mírně praštění...
Žena: Nic. ), Tarquin Fintimlinbinwhinbimlim Bus Stop F'Tang F'tang Ole Biscuit-Barrel...
Cleese: Praštění...
Žena: 12.441. (Potlesk)
Cleese: Takže je to tady, podle prvních výsledků vyhrála volby v Lutonu Praštěná strana. Normane?
Palin: Ano, to je velmi významný výsledek. Luton, obvykle velmi rozumný volební obvod s vysokým počtem lidí, kteří nejsou praštění, se totálně zbláznil.
Cleese: Právě se dovídáme, že James Gilbert má u mikrofonu vítězného kandidáta Praštěných v Lutonu.
Idle: Tarquine, jste spokojen s tímto výsledkem?
Tarquin (Palin): Ale bať, ty pucku, řek bych. (V pozadí praštěné zvuky včetně kozího mečení.)

Jak je vidět, na kandidátech, ale ani na chytrých pánech z televize nenechali Monty Python a jeho přisluhovači nit suchou.
Monty Pythonův Létající cirkus se v plné sestavě objevoval na britských obrazovkách od října 1969 do ledna 1973. Ještě po odchodu Johna Cleese se zbylá pětice postarala o další sérii, která ukončila v prosinci 1974 život skupiny. Nekompromisní, někdy až brutální humor pronikl do světa a šest jeho hlavních tvůrců se stalo hvězdami. Řekne-li se o něčem, že je to "kultovní", pak v případě Monty Pythona to platí stoprocentně. Vycházely - a stále vycházejí - gramofonové desky, videokazety, knihy, zakládaly se fan kluby. Je to vlastně velmi paradoxní. Skupina, která svůj úspěch postavila na zesměšňování médií a všeho, co se kolem nich točí, se sama stala jejich obětí.
U nás se anglickému humoru vždycky dobře dařilo. Někdo dokonce říká, že český a anglický humor mají leccos společného (lze-li vůbec mluvit o národním stylu žertování). Vzpomínání na slavné Angličany, kteří se Čechům stali oblíbenými "baviči", by bylo na dlouho. Takže jen co jednoho napadne, když se řekne "suchý anglický humor": Tři muži ve člunu a na toulkách; Kiplingův Stopka a spol. Peter Sellers alias komisař Clouseau, poručík Ernest Goodbody z knihy Jak jsem vyhrál válku, a určitě si mnozí vzpomenou na ještě mnohé. Monty Python k nám ale nedoletěl. Vlastně ano, jednou, už je to dávno, deset let nebo i víc, se v jedno letní odpoledne objevil na obrazovce titulek Monty Python at Hollywood Bowl. Byl to záznam vystoupení Létajícího cirkusu v USA, kde byl ostatně velmi, opravdu velmi populární. Takže u nás jednou a pak zase dlouho nic.
Muselo uběhnout hodně vody ve Vltavě i v Temži, aby se šílenství Monty Pythonovo usadilo i na české obrazovce. Zhruba před rokem se seriál, jeden díl po druhém, propracoval na druhý program ČT. Nejdřív poznenáhlu, aby se snad český divák nevylekal, v nemožném čase, ve všední den pěkně před půlnocí. Úlek divákův asi nebyl zas tak velký, neb po čase už nemusí ponocovat a v sobotu si může dát po obědě nášup. Sociologové by si na fenoménu s názvem Létající cirkus nejspíš smlsli. Moje pozorování naznačují, že reakce těch, kdo se s ním setkali, je možno rozdělit do tří skupin. V té první jsou ti, kteří jsou humorem Monty Pythonovým okouzleni a stali se jeho bezvýhradnými obdivovateli. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří se cítí šokováni a někdy až uraženi. A zbytek? Ti to "nějak nechápou". No, budiž. Je ale poněkud zvláštní, že právě televizní společnost, jejíž programy jsou určeny zejména pro onu třetí skupinu diváků, po Monty Pythonovi sáhla a odvážila se dva jeho celovečerní filmy předvést. Docela by mne zajímala sledovanost (asi nic moc, Brianův život běžel dokonce ve všední dopoledne...) a hlavně rating.

A teď něco úplně jiného

Vida, nakousli jsme, že krom seriálu skečů je Monty Python podepsán i na několika celovečerních filmech. Takže opět něco dat:

V roce 1971 shromáždili autoři skeče ze dvou prvních TV sérií do filmu s názvem And Now For Something Completely Different (A teď něco úplně jiného). Legendu o králi Artuši zpracovala skupina v roce 1974 do filmu s názvem Monty Python and the Holy Grail (M. P. a Svatý Grál). Na problémy si skupina zadělala uvedením filmu Monty Python's Life of Brian (Brianův život podle M. P.). Byl o jistém Brianovi žijícím v Judei v době, kdy "jistý Ježíš byl omylem považován za spasitele". Církevní představitelé protestovali proti uvádění filmu a tvrdili, že uráží náboženské cítění věřících, že zesměšňuje Krista a tak dále. Nebylo to ostatně poprvé ani naposled, kdy se umělecké dílo stalo terčem útoků ze strany církve. Vzpomeňme si například na muzikál Jesus Christ Superstar a nebo Scorseseho Poslední pokušení Ježíše Krista(jehož uvedení v české televizi katolíci těžko nesli). Film Monty Python Live at the Hollywood Bowl (1982) už zmíněn byl. Je to vlastně na plátno převedený videozáznam vystoupení skupiny v Americe. Posledním filmem je Monty Python's The Meaning Of Life (Smysl života podle M. P.) z roku 1983. Film je věrný oběma částem svého názvu.

Je samozřejmé, že členové skupiny neleželi na vavřínech své slávy. Všichni zůstali ve světlech ramp, i když to světlo bylo různé intenzity. Eric Idle se - většinou jako herec - podílel na několika filmech, i když (jak se eufemisticky říká) se střídavým úspěchem. U nás je znám snad jenom Casper a někdo možná viděl v televizi uvedenou historickou komedii Rudovous (z dalších herců stojí za jmenování šilhavý Marty Feldman nebo James Mason). Idle se také pustil do hájemství paní Hudby a závěrečná píseň z Briana - Always Look on the Bright Side of Life - se v Anglii stala hitem. V nepovedeném animovaném filmu Transformers namluvil jednu z postav.

Terry Jones, ve skečích pod značkou M. P. - úžasný představitel žen, babizen a často policistů, se postupem času přesouval z jeviště za kameru. Jako režisér začal filmem o Svatém Grálu. Pak režíroval ještě několik dalších filmů, u nás neznámých, a psal scénáře a podle své dětské knížky natočil film Viking Erik.

Graham Chapman, tupý důstojník i přiteplalý televizní redaktor, se po posledním Pythonově filmu objevil na plátně v již zmíněném Rudovousovi. V roce 1989 zemřel na rakovinu.

Nejdelší filmografii ze všech členů skupiny po jejím rozpadu najdeme u jména John Cleese. Z významnějších prací se sluší jmenovat hereckou účast ve filmech Zloději času (o něm dále), Rudovous, ve westernu Silverado (nedávno v televizi, s Kevinem Costnerem, Kevinem Kleinem a Danny Gloverem), napsal a natočil i u nás (z televize) známý - a skvělý - film Ryba zvaná Wanda; jeho hlas zazněl v kreslené Knize džunglí.

Monty Python často obsazoval do postav roztlemeně optimistických konferenciérů Michaela Palina. A pod vousy trosečníka, téměř pravidelně se objevujícího ve znělce, je také on. I Palin si zahrál (společně s Cleesem, Jamie Lee Curtisem a Kevinem Klinem) v Rybě Wandě a Zlodějích času. S Gilliamem se setkal ještě ve filmu Brazil.

Největší díru do světa z celé šestice však udělal nejspíš Terry Gilliam, dnes už opravdu slavné jméno. (Ve skečích se objevoval jen výjimečně, nepřekonatelný byl ovšem jako kardinál Ximenez ze španělské inkvizice a hlavně v roli Muže, jemuž táhne hlavou kolčava). Od ploškových animací pro Monty Pythona se dostal k režii Pythonových filmů a tato práce se mu zalíbila. Ještě za existence skupiny režíroval celovečerní Jabberwocky (Žvahlav), do kterého obsadil Palina a Jonese. V roce 1981 natočil film Zloději času. Obsadil do něj Cleese a Palina (ten se podílel i na scénáři) a roli přijal i tehdy již hvězdný Sean Connery. Rok 1985 znamenal pro Gilliama první opravdu světový úspěch, kterým byl film Brazil. Už měl jméno a tak roli přijali například Bob Hoskins nebo Robert de Niro. S tímto filmem měl Gilliam potíže. Producenti po předváděčce odmítli film pustit do americké distribuce, protože vcelku snadno rozpoznali, že film vypráví o nich a o systému, který vytvářejí. Rozuzlení tohoto konfliktu bylo pikantní. Gilliam si nejdříve v jednom velkém deníku koupil reklamní stranu, kde se otázal producenta, kdy jeho film uvede. Kritikové, kteří Brazil viděli v zahraničí, pak filmu udělili cenu kritiků. Jako třešnička na dortu pak zapůsobila nominace na Oscara za scénář. V roce pětaosmdesátém si Gilliam ještě zahrál menší roli ve filmu Spies Like Us (Špióni jako my), který před časem vysílala jedna z našich televizí. Osobité výtvarné pojetí Gilliamových filmů nezapřela ani další jeho režie, The Adventures of Baron Munchausen (Dobrodružství barona Prášila). Ze známých jmen, která se na plátně objevila, to byli Oliver Reed (například Athos z Lesterových třech mušketýrů), Sting a také Robin Williams. Ten hrál i v dalším Gilliamově filmu, kterým byl King Fisher (Král Rybář) z roku 1991. Kromě Williamse hrál druhou velkou roli Jeff Bridges. Tento film byl velmi úspěšný, získal pět nominací na Oscara a jedna z nich znamenala zlatou sošku pro Mercedes Ruehl za vedlejší roli. Letos přišel Terry Gilliam do kin s velmi, velmi zvláštním filmem Dvanáct opic. O něm už bylo napsáno mnoho, tak jen krátce: v hlavních rolích Bruce Willis, Madeleine Stowe a Brad Pitt. Nedávno se také podíval k nám a asi se mu u nás líbilo. Možná vymýšlel další díl Monty Pythona? Témat by našel určitě mnoho.

V úvodu článku padlo slovo "kultovní". Když spustíte nějaké hledátko a požádáte o "Monty Python", Internet se zahemží odkazy. Kromě oficiální stránky se objevují další a další stránky fanoušků Monty Pythona. Oficiální stránka (http://www.prairienet.org/python/) nabízí odkazy na další stránky s tematikou M. P. a mnoho dalšího "silly". Na adrese http://www.agate.net/~borg/web_links.html další odkazy, nabídku zvukových a videozáznamů, bibliografie, seznamy TV programů, informace o filmech aj. aj. Zajímavá je třebas adresa http://www.futron.com/hans/llama/llama.html, kde jest k vidění a k přečtení časopis Daily Llama, samozřejmě taktéž pod vlajkou s iniciálami M. P.

Monty Pythonovci možná nevěděli, co dělají, když rozpoutávali ono šílenství. Ze všeho, na čem nechali svůj podpis, je vidět, že se bavili hlavně sami. Teprve později začali asi trochu rozumět tomu, co si diváctvo žádá, ale v žádném případě jejich kroky nevedla touha po slávě a s ní spojenému mamonu. To by určitě byli opatrnější a rychle by se nechali ochočit. To se pravděpodobně nikomu nepovedlo.

Buď pochválena stará dobrá Anglie, že jim do toho nemluvila. S Monty Pythonem a jeho létajícím cirkusem je svět totiž příjemnější. Vzkaz, který nám posílá přes více než desetiletí, je možné dešifrovat jako: "Neberte to moc vážně, on ten život je taky hlavně jenom sranda." Ostatně, nevíte, je Roger Chapman pořád mrtvý?

internet4U