MARS
Přiznám se, že když jsem psal do prosincového čísla článek věnovaný americkým automatickým meziplanetárním sondám Viking 1 a 2, měl jsem víceméně nostalgickou náladu. Po tomto skvělém úspěchu moderní techniky se dvacet let nic zásadního kolem Marsu nedělo. To jsem však ještě netušil, že se připravuje nový projekt letu automatické sondy, a to právě k Marsu.
Cestou necestou
Klíčovým dnem se stal 4. prosinec minulého roku, kdy z vesmírného startovacího komplexu Cape Canaveral, konkrétně z rampy 17b, odstartovala nosná raketa Delta II. Tato 230 tun těžká raketa o délce 38 m ukrývala ve své špičce sondu Pathfinder, která se měla pokusit nejen měkce přistát na povrchu planety Mars, ale také "vysadit" zde automatického pojízdného robota nazvaného Sojourner.
Byla zvolena letová dráha ve směru pohybu planet, která protíná oběžnou dráhu Marsu až po sedmiměsíčním letu, a sondu Pathfinder o hmotnosti 890 kg tak čekala cesta dlouhá 497 milionů km, než planetu konečně, téměř na protilehlé straně oběžné dráhy kolem Slunce, "dohonila".
Dne 4.7. v 19 hodin SEČ sonda nejdříve pomocí raketových motorů snížila rychlost z cestovních 21 km/sec
na 1 600 km/hod, a poté využitím padáků a vzduchových vaků bezpečně přistála.
Hurá do terénu
Hodně se ve sdělovacích prostředcích hovořilo o problému, kdy se dva tlumicí vzduchové vaky nedostatečně vyprázdnily, a 16kilogramový robotek Sojourner nemohl sjet z přistávací rampy. Naštěstí byly všechny problémy vyřešeny a specialista v pozemském řídicím středisku mohl vzít do rukou 190 milionů km dlouhé "opratě" a rozjet se po Marsu. Tolik totiž činí současná vzdálenost Marsu od Země.
Vydělíme-li tuto hodnotu číslem 300 000, což je (přibližná) rychlost světla a rádiových vln, docházíme k číslu zhruba 10,5 minuty. Takovou dobu tedy letí signál na Mars a stejně tak zpátky. Je tedy jasné, že o nějakém přímém řízení robotka nemůže být ani řeči. Řízen je nepřímo prostřednictvím autonomního počítačového systému.
Mozky sondy a robotka
Oba systémy musí být do značné míry autonomní a inteligentní. Každý z nich je tedy vybaven samostatným počítačem, a zde už musím uvést několik techničtějších údajů.
Počítač robotka je osazen mikroprocesorem 80C85 s pamětí o velikosti 512 KB. Výpočetní výkon je udáván 0,1 MIPS (100 000 instrukcí/sec), váží 0,5 kg a má spotřebu 1,5 W. Jako výkonné nástroje používá 3 kamery, alfa-protonový spektrometr, komunikační jednotku (modem) a další přístroje.
Řídicím mozkem sondy je mikroprocesor R6000 s operační pamětí o velikosti 128 MB RAM a s výpočetním výkonem 22 MIPS. Na sondě je dále instalována, mimo jiné, řada kamer a komunikační prostředky pro spojení se zemí.
Obě jednotky jsou napájeny slunečními články a každá dalším nezávislým zdrojem energie z akumulátoru.
Přesto, že řídicí systém dovoluje naprogramovat cestu robotka tak, že může pracovat v podstatě nezávisle, je jeho ovládání a udržování spojení nejproblematičtější částí celého projektu.
Co tam zjistily
Zatímní výsledky jsou mnohdy překvapující, zejména pro odborníky, ale i amatérští příznivci astronomie (včetně mne) jsou fascinování jednak skvělými fotografiemi, jednak dalšími zjištěními, jako je například potvrzení dřívější existence vodních ploch na Marsu.
V tisku se v této souvislosti objevily spekulace ve smyslu, že tam, kde je nebo byla voda, je, nebo byl život. Nechci být zbytečně skeptický, ale tato souvislost zatím není potvrzena zkušenostmi z jiných planet. V případě Marsu je případná souvislost dřívějších moří s existencí života diskutabilní proto, že nejsou dodrženy další podmínky, nutné k jeho existenci, byť i v té nejprimitivnější podobě.
Zde mám na mysli nízkou teplotu, atmosférický tlak, neexistenci magnetosféry atd. Jen tak na okraj dodávám, že Europa, jeden z "velkých" Jupiterových měsíců, je celá pokryta silnou vrstvou vody a zmrzlého ledu. Bylo by to sice zajímavé, ale zatím se nezdá, že by moře Europy překypovala životem.
Ani myšlenka, že dříve mohlo být na Marsu tepleji, která je jinak dosti rozšířená, není zdaleka jednoznačná. Slunce se nechová jako hromada uhlí, které stářím ztrácí teplotu a vyhasíná. Naopak ve Slunci probíhá proton-protonový cyklus, při kterém dochází ke slučování lehkého vodíku v hélium lidově také označujeme tento proces jako termonukleární syntézu a jeho vlastnosti jsou zcela jiné.
Byl bych docela rád, kdyby se podařilo najít nějakého "Marťana", mám ale obavu, že tam nenajdeme ani červa.
Mars, Internet a my
Prostor pro tento článek je velmi omezený. Jen velmi letmo proto naznačím spojitost, přestože by toto bylo téma na několik velkých článků.
Je jasné, že jde o obrovskou světovou atrakci. Pro prezentaci byly vyhrazeny mohutné technické prostředky, jako jsou výkonné servery, mnohonásobné zrcadlení obsahů, silné přístupové linky atd.
Na Internetu zájemce najde vše, počínaje kvalitními fotografiemi, veškerými technickými a vědeckými informacemi, QuickTime animacemi okolí sondy, aplikacemi virtuální reality, pomocí které si lze např. vyzkoušet řízení robotka, a dalšími animacemi, filmy a mnoha jinými lákadly konče. Mně se například velice líbila QuickTime animace pohledu na kaňon hypoteticky naplněný vodou.
Cenná a lákavá je možnost být skutečně on-line u zdroje výzkumů a účastnit se tak tohoto velkého vědeckého dobrodružství. Takovéto dobrodružství je pak totiž nejen zábavné, ale i nesmírně poučné.@
Petr Kefurt
Zajímavé adresy serverů a zrcadel:
http://www.jpl.nasa.gov
http://www.mars.sgi.com
http://www.sun.com/mars
http://mars.compuserve.com
http://entertainment.digital.com/mars/JPL
http://mpfwww.jpl.nasa.gov/
http://www.flatoday.com/space/explore/probes/mars/mpfactt.htm
http://www.mars-sites.arc.nasa.gov
http://www.spacenews.com/homepage.html
http://cnn.com/TECH/9706/pathfinder/multiplex/gallery/gallerylist.html