COMPUTERWORLD
Specializovaný týdeník o výpočetní technice
o Internetu
(CW 28/96)

Co (ne)najdete ve slovníku - DNS

Jaromír Kříž

"Co že to je to DNS? DNA bych věděl, ale DNS?"... DNS znamená Domain Name System, systém pojmenování domén, tedy systém používaný při adresování na síti Internet. A co že je to vlastně ta doména? Doména (domain) je slovo pocházející z francouzštiny (kam se zase dostalo z latiny) a podle historické epochy a místa mohlo znamenat: 1. souhrn panovníkových statků, feudální panství, ovládané území 2. hlavní pracovní obor ("to je jeho doména...") 3. fyzikálně - oblast materiálu stejné magnetizace atd. atd. Podle oborů by mi jistě mohli nejrůznější odborníci uvádět další příklady ze svých profesí. Pro nás je však nyní asi nejvhodnější vyjít z pojmu oblast. DNS je hierarchický distribuovaný systém, používaný pro organizování jmen (adres) na Internetu. DNS seskupuje a organizuje hierarchicky všechny připojené uživatele a zároveň zajišťuje nezávislost na nějaké centrálně spravované databázi jmen. DNS je tedy jedním ze základních principů, které umožňují fungování Internetu tak, jak ho dnes známe.

Doména - oblast, může být určena jak fyzicky, třeba zeměpisně (uk - Velká Británie, cz - Česká republika atd.), tak třeba zájmově (edu - výuka, com - obchod apod.) a podle řady dalších kritérií. Jak už jsme si uvedli, jde v případě DNS o systém hierarchický, tedy některé domény mají vyšší a jiné zase nižší úroveň. Entity počítačů, resp. uživatelů na Internetu jsou proto označovány v DNS seskupováním označení jednotlivých domén vedle sebe od nejnižší až po nejvyšší úroveň. V souvislosti s DNS musíme proto také zmínit FDQN - Fully Qualified Domain Name (plně kvalifikované jméno domény). Pokud si představíme systém pojmenování domén (DNS) jako stromovou strukturu, kde každý uzel má svůj vlastní popis, potom FQDN pro určitý uzel je popis tohoto uzlu, následovaný popisem všech uzlů, ležících mezi tímto uzlem a kořenem pomyslného stromu. Zde je třeba podotknout, že nejvyšší doména se vždy vynechává (nejvyšší doménou je zde míněn kořen hierarchického stromu, tedy samotný Internet). Například FQDN www.poci.kocourkov.edu můžeme rozebrat od domény nejvyšší úrovně až po úroveň nejnižší. Úplně vpravo je označení edu, tedy education - vzdělávání, čili jde o entitu v oblasti školství. Vlevo od ní už nacházíme kocourkov, tedy označení univerzity v Kocourkově. Další označení domény poci napovídá, že jde o vyhlášenou fakultu počítačových věd této univerzity. Úplně vlevo je pak doména nejnižší úrovně, tedy www, znamenající, že se jedná o stanici World Wide Web. Takovéto plně kvalifikované doménové pojmenování pak jasně určuje, o který uzel sítě jde. Přínos systému DNS je jistě nemalý, pokud si představíme rozsáhlost celosvětové počítačové sítě a schopnost definovat kterýkoli její uzel pomocí určité kombinace několika názvů domén. Na princip použití DNS nemají vliv ani stále se měnící a zdokonalující nástroje a postupy, používané na Internetu.

Označování pomocí zkratek - jmen domén však není a nemůže být jediným možným popisem adresy na Internetu. Ve skutečnosti se toto slovní či písmenné označení překládá do fyzické adresy, kterou lze zapsat jako číselné, opět doménové pojmenování, např. 192.33.33.109. Ve skutečnosti toto poslední číselné označení představuje tzv. IP adress (IP - Internet Protocol), tedy adresu pro přenosový protokol Internetu.

I když pro orientaci na Internetu není dnes vlastně třeba vůbec žádných zeměpisných znalostí, může být někdy užitečné vědět, kam se připojujeme, tedy co znamená poslední zeměpisná doména v DNS. Potom pomůže jednoduchá informace, že zeměpisné domény odpovídají písmenným kódům, přiděleným pro jednotlivé země mezinárodní normou ISO 3166. V této normě má každá země přiděleny tři různé kódy. Především kód, sestávající ze dvou písmen, kód třípísmenný a konečně kód číselný.

Možná že současný uživatel Internetu, sedící u kvalitního prohlížeče, ani nemá zájem se příliš starat o nějaký systém DNS, neboť veškerá jeho komunikace se světem se může odehrávat na úrovni pohodlného výběru v pestrobarevných nabídkách pomocí myši. Na obrazovce jen vybírá z možností "Ukaž sem, jestliže chceš toto" nebo "Ukaž sem, pokud chceš tamto", a rázem se díky vazbám (links), které nastavil autor Webovské stránky, ocitá hned v Austrálii a hned zase v Americe, tak nač se zamýšlet nad DNS? Se způsobem zápisu doménového pojmenování je to jako s přístupem k životu. Jsou lidé praktičtí, kteří se bez zamyšlení vrhají na nástroj a používají ho. Jsou naopak "šťouralové", kteří se snaží neustále ptát proč?

Ve skutečnosti se ale i ten nejpraktičtější a nejméně zvědavý uživatel Internetu dříve či později s pojmenováním domén seznámí. Začne ho přece jenom zajímat, co vlastně znamená ta měnící se sekvence znaků ve stavovém řádku prohlížeče, jednou končící au, jindy zase at... No a pak přijde třeba i na to, že sám může spoustu adres vymyslet. Stačí, když si jen uvědomí, jak DNS funguje. Tak například, považme, kolik společností s celosvětovou působností dokáže průměrný konzument tiskových a televizních reklam zpaměti vyjmenovat. No a pokud si náš "brouzdal" po Internetu vzpomene, že na konci adresy bude nejspíš com (protože většina firem se prezentuje na Internetu z obchodních důvodů), před tuto doménu zapíše název firmy a ještě více vlevo uvede www, má téměř jistotu, že si za chvíli může pročítat nejnovější firemní informace.

Se systémem doménového pojmenování se potvrzuje jedno známé pravidlo, totiž že většina geniálních věcí je ve své podstatě geniálně jednoduchá...


| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage |