- internet4U -

Frekvenční slovník Internetworkingu pro každého

      Tentokrát podruhé předkládáme několik hesel z našeho (ne)konečného seriálu. Pokusíme se vám nadále vyjít vstříc a článek upravit tak, aby šel z časopisu bez větších škod vyjmout a postupně ukládat.

      IP adresa

      IP adresa je jednoznačná adresa konkrétního fyzického počítače v síti n bázi protokolu TCP/IP. Tuto adresu používá pro komunikaci základní internetový protokol IP (Internet Protocol) odtud název IP adresa. Tvar IP adresy odpovídá binárnímu číslu o délce 32 bitů a bývá zapisován jako sekvence čtyř desítkových čísel v rozsahu 0 až 255 (odpovídajících jednotlivým bytům) oddělených tečkou například IP adresa počítače na kterém běží www server Microsoft je 198.105.232.4.

      Každý počítač připojený přímo do Internetu pomocí pevné linky (například v rámci lokální sítě připojené pevnou linkou) má přidělenu svoji vlastní IP adresu, aby protokol IP byl schopen správně doručovat jemu adresované bloky dat (packety). Protože takový počítač je zpravidla součástí nějaké větší či menší lokální sítě připojené pomocí počítače který vykonává funkci takzvané brány (gateway) ke zbytku Internetu, skládá se jeho IP adresa ze dvou částí: z adresy podsítě (ta podle velikosti sítě odpovídá buďto jednomu nebo až třem prvním číslům zleva), která zajistí aby se příslušný packet dostal k bráně cílové sítě a kterou mají všechny počítače v příslušné síti stejnou a z adresy samotného počítače, kterou v rámci lokální přiděluje jednotlivým počítačům její správce. Adresa podsítě bývá konkrétní organizaci přidělována na pevno a zpravidla se nemění, kdežto část IP adresy kterou tvoří adresa jednotlivého počítače se může měnit podle okamžité organizační struktury lokální sítě.

      V souvislosti s IP adresou se lze setkat s pojmem třída IP adresy. Ta může být A až E, přičemž pro provoz sítě slouží první tři třídy (A až C). Třída A zahrnuje adresy které mají nejkratší adresu podsítě a nejdelší adresu počítače (1 a 3 byty), kdežto třída C přesně naopak (3 a 1 byt), takže může adresovat síť s nejvíce 255 počítači.

      K Internetu však může být připojeno i mnoho počítačů, které nemají svojí stálou IP adresu. Jedná se především o počítače připojené k síti zvenčí přes modem v takovém případě má přidělenu IP adresu nikoliv konkrétní počítač ale jeho přípojný bod konkrétní modem. Po navázání spojení a nastartování protokolu PPP (což je obdoba protokolu IP pro modemové spoje) si počítač konkrétní IP adresu zjistí od serveru sítě k níž se připojil. Protože u takových uzlů bývá připojeno zpravidla několik až několik desítek modemů do série může počítač připojený zvenčí mít při každém připojení jinou IP adresu, podle toho na který z modemů se při navazování spojení dovolal.

      Druhým případem, kdy počítač nemá svoji jedinečnou IP adresu, je připojení lokální sítě prostřednictvím takzvaného proxy serveru (přesně ARP proxy), který umožňuje připojit lokální síť přes jedinou IP adresu tak, že zastupuje funkci brány v klasické internetové subsíti a svoji IP adresu (kterou získal například jako přes modem připojený počítač) propůjčuje v případě potřeby ostatním počítačům v síti. Navenek se tak celá síť tváří jako jediný počítač, ale díky proxy serveru který spravuje jednotlivé požadavky jsou pakety správně rozdělovány příslušným stanicím sítě.

      Protože číselné IP adresy se poměrně špatně zapamatovávají a vůbec se tudíž nehodí pro komunikaci mezi lidmi, je v Internetu zaveden systém takzvaných doménových jmen, který umožňuje identifikovat jednotlivé počítače pomocí strukturovaného jména reprezentujícího i jeho umístění z hlediska správy sítě. Například již zmíněný server 198.105.232.4 má doménové jméno www.microsoft.com, z nějž lze vyčíst že se jedná o hypertextový server (www) organizace Microsoft (microsoft) působící v komerční svéře (com). O správnou transformaci doménových jmen na platné IP adresy se stará distribuovaný systém názvových serverů označovaný jako Domain name System viz DNS.

      Aplikační protokol

      Pojem aplikační protokol obecně označuje komunikační protokol vyšší úrovně než je protokl TCP, který je speciálně uzpůsoben pro potřeby konkrétních síťových aplikací. Každý blok dat přenášený aplikačním protokolem včetně všech jeho služebních informací je protokolem TCP/IP přenášen jako celistvá zásilka a jeho zpracování neprovádějí síťové ovladače ale samotná aplikace která jej používá.

      Velmi jednoduchým příkladem aplikačního protokolu je protokol HTTP (HyperText Transfer Protocol), který používá pro přenos hypertextových dokumentů populární systém www (World Wide Web) a který v podstatě umí pouze vyřídit požadavek na doručení jednoho textového dokumentu nebo obrázku z konkrétního adresáře určitého www serveru. Chybové hlášení číslo 404 Object not found, které obdržíte v případě, že klepnete na neplatný odkaz na www stránce je právě hlášení o chybě při přenosu aplikačním protokolem HTTP. Vlastní protokoly používá také většina ostatních známých internetových služeb jako je FTP (File Transfer Protocol) nebo TelNet umožňující vzdálené přihlašování a další.

      Protože na jednom počítači, který má samozřejmě pouze a právě jednu IP adresu je možné provozovat více aplikací, existuje v prostředí sítí TCP/IP mechanismus takzvaných portů, neboli čísel identifikujících data určená ke zpracování konkrétní aplikaci.

      World Wide Web (www)

      World Wide Web neboli "celosvětová pavučina" je označení používané pro soubor dokumentů přístupných prostřednictvím stejnojmenného distribuovaného hypertextového systému vyvinutého v počítačovém středisku atomových laboratoří CERN ve Švýcarsku.

      Základními rysy systému www je možnost vytvářet hypertextové dokumenty s odkazy na jiné dokumenty nebo jejich části uložené na kterémkoliv počítači připojeném do Internetu a nezávislost formátování dokumentu na konkrétní platformě, která umožňuje stejný hypertextový dokument prohlížet na osobním počítači PC, počítači Apple Macintosh nebo pracovní stanici s variantou operačního systému UNIX.

      Pro přenos obsahu hypertextových dokumentů používá systém www jednoduchý aplikační protokol nazvaný HTTP (HyperText Transfer Protocol) a pro jejich vytváření speciální jazyk HTML (HyperText Matrkup Language). Protože jazyk HTML byl od počátku navržen pro vytváření dokumentů s grafickými prvky a různými typy písma, stal se systém www uživatelsky nejpřitažlivější službou Internetu a dnes je nejpoužívanější a nejrozšířenější službou na síti vůbec. Počet v Internetu přístupných www stránek se přitom odhaduje na více než 200 miliónů s velmi vysokým tempem nárůstu (koncem století jse předpokládá existence několika miliard www dokumentů).

      V širším slova smyslu zahrnuje označení www kromě samotných hypertextových dokumentů soubor všech dalších internetových zdrojů, které jsou prostřednictvím www stránek přístupné (především Gopher, FTP, Usenet a WAIS).

      WWW space,
      web space

      WWW space neboli prostor www je pojem často používaný k souhrnnému označení všech dokumentů přístupných prostřednictvím distribuovaného hypertextového systému www (World Wide Web), které díky jejich velké provázanosti lze považovat za jediný obrovský hypertextový dokument.

      Protože www se pro svoje snadné ovládání stala nejpoužívanější službou Internetu a jazyk HTML byl rozšířen o možnost vytváření formulářů, tvoří dnes nemalou část web prostoru kromě statických dokumentů i dokumenty, které jsou přímo za provozu generované internetovými aplikacemi jako jejich uživatelské rozhranní.

     

JAN ČÁP @

internet4U