J. M. Bloudil poodkryl své zatím spíše jenom tajené zákulisí. Ve snaze dosáhnout zvýšení honoráře postoupil nám zpoza Internetu jako důkaz své průběžně zvyšované kvalifikace tuto ukázku.
Received: from SpoolDir by CSLAB .21; 19 Jun 02:00:29 +0100
Return-path: <dataserv@ufo.gov>
Received: from ns.felk.cvut.cz by cslab.felk.cvut.cz (Mercury 1.21)with ESMTP; 19 Jun 97 02:00:28 +0100
Received: from ufo.edu (ufo.gov [129.35.208.98]) by ns.felk.cvut.cz (8.7.3/8.6.9) with SMTP id LAA00228
From: uf_oun@terra.sol for id AA26974; Thu,
19 Jun 1997 04:47:51
Date: Thu, 19 Jun 1997 04:47:51 -0500
Message-Id: <9704250947.AA26974@mil.gov.galax>
To: *****
Security: #2a
X-PMFLAGS: 33554560
This mail was generated from an unattended service machine
Náš seriál příspěvků vědce, jenž se dík nezřízenému pobývaní na Internetu ocitl zatím nevysvětlitelně za obrazovkou monitoru, se rozrůstá. J. M. Bloudil, kdysi nadějný talent naší vědy, pohybující se dnes jako "houmlesák" nekontrolovatelně v Síti a přepadávající tam elektronické dostavníky, nám z takto získané pošty zasílá čas od času i zprávy, které mu nebyly určeny. Dnes je tomu kupodivu jinak. Toto je ukázka z jeho chystané habilitační práce. Ve Spojených státech byl ohlášen vývoj jaderné paměti o kapacitě 1 040 bitů s vybavovací dobou kolem 3 s. I u nás se zabýváme pracemi na tomto typu paměti, avšak náš výzkum je orientován zejména na aplikační možnosti a některé provozní problémy. Pro účely tohoto sdělení postačí předpoklad, že jeden každý její bit bude uložen právě v jedné jaderné částici. Velmi výhodné je pak použít k tomu právě neutron, nejen kvůli jeho stabilitě a elektrické neutralitě, ale zejména z důvodů ceny.
Uvážíme-li, že výroba jednoho LSI obvodu stojí kolem 15 centů, je jeden neutron opravdu zadarmo. Jisté potíže však působí sestavit dohromady takových 1 040 neutronů, neboť každý váží přibližně 1,67 x 10-27 kg, tedy blok jaderné paměti váží 1,67 x 1013 kg a bude-li hustota = 1, pak vytvoří kouli o poloměru 1 600 m. Problém spočívá v tom, že vybavovací doba nemůže být pak (díky malé rychlosti světla = 300 000 km/s) řádově 3 s. Řešení spočívá v (zatím) tisícinásobné komprimaci paměti z původní velikosti malého asteroidu do velikosti koule o poloměru 1,6 m a o hustotě = 109, později možná i menší, aby o tolik nepřevyšovala velikost stále se zmenšujících notebooků. Ke komprimaci není potřeba žádného lisu, neboť stačí nechat působit gravitační síly samotných neutronů.
Toto řešení je velmi výhodné především ze stavebních důvodů. Používat nezhuštěný blok paměti by si vyžádalo značné stavební úpravy objektu (jež jsou vždy kamenem úrazu), a rovněž by takový paměťový blok hyzdil krajinu i když na druhé straně by se mohl stát významnou turistickou atrakcí, a to nejen pro odbornou veřejnost. Zdálo by se, že tedy použití komprimovaného bloku o poloměru 1,6 m je ideální, neboť ho lze instalovat téměř všude a ihned avšak není tomu tak! Vzhledem k tomu, že i komprimovaný blok má hmotu 1,67 x 1013 kg, tj. 16,7 mld tun, začínají se uplatňovat již i navenek jisté gravitační vlivy. Tak např. ve vzdálenosti 10 metrů je paměťové gravitační zrychlení rovné zemskému. Operátor by v tomto místě tedy musel stát nakloněn 45 stupňů směrem od paměti a kdyby uklouzl, byl by stržen paměťovým blokem, na který by během okamžiku dopadl rychlostí kolem 130 km/hod. Operátoři a ostatní personál bude muset mít tedy doporučený kaskadérský výcvik, používat přilby apod.
Další nepříznivou skutečností je zatím to, že na povrchu paměti bude panovat zrychlení asi 37 G. Stržený operátor nemůže být za dnešních znalostí odtamtud vymaněn (ani jeho ostatky); nicméně mu lze spouštět nezbytné předměty. V podnicích, kde se úzkostlivě nedbá bezpečnostních předpisů, by to časem znamenalo poměrně nepohodlné hromadění operátorů na paměťové jednotce, nemluvě o důsledcích důchodových a jiných.
Problémem se rovněž jeví i efektivní využiti jaderné paměti. Kdybychom např. přenášeli data do paměti rychlostí 1 THz = 1012 b/s, pak k úplnému naplnění by bylo potřeba 3,2 x x 1021 let. Pořizování dat zůstane rovněž velkým problémem. Uvážíme-li, že pilná pracovnice naskenuje za celý život formuláře v kapacitě asi 3 GB, bude jich potřeba zhruba 3,3 x 1030 (pokud se jejich píle či životnost podstatně nezvýší). Země je však schopna poskytnout do konce století pouhých 6 miliard zaměstnanců. Z tohoto hlediska se jeví účelné pátrat po mimozemských civilizacích skenovacího typu, tedy po bytostech nejen alfabetických, leč k tomu co možná i ochotných.
Pokud se týká perspektiv jaderné paměti, rozhodující úlohu sehraje patrně u většiny zákazníků nedostatek prostoru, v některých případech tak kritický, že komprimovanou jadernou paměť tam nebude možno instalovat. Již nyní tedy uvažujeme o takzvaně super-komprimované jaderné paměti (s ještě vyšší hustotou a rozměry řádu centimetrů), kterou by bylo možno umístit jak do zásuvky stolu, tak eventuálně dovnitř počítače.
Tím jsme dospěli k tzv. kolapsarové paměti. Díky gravitačnímu zhrouceni následkem velmi vysoké hustoty vzniká kolapsar (= černá díra), odkud již pohlcené hmoty ani elektromagnetické vlny, a tedy ani informace, nemohou uniknout. Pro zpracováni informací to znamená vytvoření zcela nového druhu pamětí typu WOM (Write Only Memory), jež bude v mnohých případech ideálním prostředkem pro ukládání výsledků zpracování leckterých agend. Ochrana takto uložených dat je skutečně dokonalá; domněnky o existenci tzv. bílých děr jsou zcela nepodložené a nehrozí tedy žádné nebezpečí, že by se informace mohly náhle někudy provalit.
(Výtah z připravované habilitační práce "Velká kulová paměť")
Bloch/ajn