- internet4U -

Není míč jako ball

      Předminule jsem tvrdil, že "není hokej jako hockey". Proto ten divný titulek. Dopravit míč do gólu pomocí různých částí těla či praštit do něj tak, aby ho na druhé straně sítě nechytili, je činnost z jistého pohledu sice pošetilá, avšak zhusta provozovaná. Zvláště když dobře placená.

      Lidstvo si ku trápení svých těl vymyslelo v dějinách leccos (také španělskou inkvizici). Skákání panáka je ve své podstatě také sport, ve kterém se snoubí přesné oko, pevná ruka, nervosvalová koordinace, explozivně silové schopnosti a morálně volní vlastnosti spolu s propriorecepcí. (Jak nesrozumitelně se také dá psát o takové banalitě jako je panák...)

      Každý si určitě někdy vymyslel nějakou hru, soutěž. Široce oblíbenou se nestala, ale pár nadšenců se našlo. Před dlouhými lety se pražské koupaliště Džbán stalo svědkem historické události: s kamarádem Tomášem jsme vytvořili nový sport stání na matraci ve vodě. Ona to totiž není legrace, postavit se na nafukovačku a pár vteřin vydržet vzpřímen. Zkuste si to. Měli jsme přesná pravidla, vedli jsme tabulky rekordů v kategorii dvoja trojdílných matrací, založili klub i mezinárodní federaci, uspořádali mistrovství světa. A vůbec nevadilo, že jsme na všechno byli jen dva.

      Byla to jen hra, ale co jsou mnohé, vlastně všechny sporty, když se od nich odečtou sponzoři, mediální humbuk, novináři živící kult hvězd, skandály a senzace? Některé sporty se proměnily v bohatý světový velkoprůmysl, jiné jsou zase na okraji společnosti a horkotěžko přežívají.

      Je také mnoho sportů, známých třeba jen v jediné zemi. Příkladem nejbližším budiž česká, dříve národní házená. Má dokonce mezinárodní historii před válkou se konala dvě mistrovství světa. Ve třicátém roce vyhrálo Československo, o čtyři roky později Jugoslávci. Pak ji převálcoval handball. Dnes se hraje jen u nás a vrcholem jsou výroční zápasy Čechy versus Morava.

      Národní házená ale není jedinou původní českou hrou. Co třeba nohejbal [1]? Původem z trampských osad a plováren, dospěl ve světový sport, sice menší, ale přece. Naše pravidla se dokonce musela přizpůsobit mezinárodním, aby si Češi mohli zahrát i za hranicemi.

      Říká vám něco faustball? Ladywell nebo bomb-basketball? Raffball, indiaca či tchoukball? Asi nic moc. Přitom posledně jmenovaná hra se provozuje nejméně ve třech světadílech a má mezinárodní soutěže.

      Právě tchoukball přesně zná svého otce: v 60. letech jej vymyslel švýcarský sportolog Brandt. Byl znechucen tvrdostí kolektivních her a pokusil se najít sport bez násilí a agresivity. Účelem je dobře si zahrát, nikoliv zničit soupeře. Tchoukball [2 a 3] kombinuje prvky házené, volejbalu a baskické peloty (to je ta hra, při níž se odráží míček úděsnou rychlostí o stěnu), hraje se na góly. Brankou je trampolína (1 x 1 m) šikmo postavená. Hrají dvě družstva o šesti až devíti hráčích, na věku a pohlaví nezáleží. Je zakázán jakýkoli kontakt. Aby se mohlo střílet na branku, musí si hráči třikrát přihrát míč, gól je, když se míč odrazí od pružné branky a dopadne do hřiště.

      Tchoukball je příkladem sportu, který je sice rozšířený, ale publicitu má mizivou. Jsou však hry, provozované prakticky jen v jediné zemi, přitom jejich sociální a ekonomický význam je srovnatelný s celosvětovými velesporty. Třeba australský fotbal. [4]

      Vznikl vlastně také uměle, v polovině minulého století jako kombinace "našeho" fotbalu, velmi tvrdého irského fotbalu a ragby. Australský fotbal je naprostým opakem něžného tchoukballu. Fyzický kontakt je nutností a násilí se vyžaduje.

      Hraje se na oválném hřišti o rozměrech až 185 x 155 metrů. Branka se skládá ze dvou částí vnitřní a vnější s rozdílným bodováním. Míč je baňatější ragbyová šiška, kope se, hází, dribluje. Na zápasy profiligy chodí návštěvy počtem srovnatelné s fotbalovými třeba ve Španělsku nebo Anglii.

      Jsou lidé, kteří se živí nesmyslnými, až absurdními činnostmi, ve kterých však dosáhli takřka dokonalosti. Začátky však bývají bolestné. Byl jsem svědkem zrodu windsurferova. Soused Pavel si pořídil oplachtěné prkno a vyrazil s ním na rybník, no, spíš tůňku zvanou Skřivaň. Vědom si pravidla "stačí tisíc pádů a umíš to" trpělivě tahal plachtu, aby se vzápětí kácel za ní. Menší trpělivost projevila neznámá babička, hlídající neposedného vnoučka. Hoch povelů nedbal a prudil okolí. Zoufalá babička tedy zvolala s nadějí v hlase: "Mirečku, pojď si sednout a dívej se, jak pán padá!"

      Musí se to tedy umět, jinak se člověk vystaví posměchu. Dívat se na někoho, kdo cestou na Sněžku žongluje s fotbalovým míčem, tenisákem či antiperlí, je možná také zábavné, ale sám tento výkon je zhola zbytný. Uspokojení přinese zejména aktérovi, pravděpodobně skrze jeho bankovní konto. Podobně si totiž užíváme, sledujeme-li někoho, kdo ve varieté hází nože. A přesto se tohle žonglování proměnilo v poměrně významný sport.

      Nedovedu si představit, že si někdo sedne ke stolu a vymyslí sport. Spíš to bude tak, jak popsáno výše. Nejdřív se hříčka zalíbí většímu počtu lidí, ti si řeknou, co se smí a nesmí, někdo to sepíše a nový sport je na světě. Zářným příkladem této metody je velmi pravděpodobně footbag čili hacky-sack. Od klukovských soutěží, kdo udělá víc nožiček, se vyvinul v disciplínu s pevnými pravidly, organizací a soutěžemi. Vše o této hře je k nalezení na stránkách Footbag Worldwide [5].

      Provozuje se zejména mezi americkým studentstvem. Má několik variant 1. "udržetvevzduchu", 2. cosi jako nohejbal, 3. cosi jako golf a 4. cosi jako umělecké žonglování.

      Hraje se měkkým kulatým míčem, spíše míčkem (průměr od 2,54 do 6,35 cm), vyrobeným z kůže či vhodného plastu. Je volně naplněn nejlépe drobnými kuličkami z jakéhokoli materiálu. Vážit může od dvou do sedmi deka.

      Všechny podoby footbagu se hrají pouze nohama od kolen (včetně) dolů. Volba míčku je podle Footbag Worldwide hotová věda a velkofirmy tedy vyčenichaly další pastvinu. Na výrobu míčků se vrhl Adidas, ba i Mattel.

      Pro vlastní úpravy či domácí výrobu vybavení je ale prostoru pořád dost. Stránka uvádí návody na šití míčků mnoha střihů. Základní podmínkou úspěchu jsou však boty. Nejoblíbenějším mezi mistry je jeden tenisový model adidasek. Je však třeba je řádně upravit. Bota se rozpáře, vykuchá a zas sešije. I tento postup je podrobně popsán.

      České linky drobnými sporty příliš neoplývají. Seznam.cz uvádí několik stránek, například již zmíněnou nohejbalovou. Mne zaujaly adresy [6 a 7], kde sídlí stránka s informacemi o sportu nazvaném ultimate \96. Hraje se létajícím talířem frisbee a počítají se góly. Ten padne, když hráč chytí přihrávku svého spoluhráče v gólovém území. S talířem se nesmí běhat, není dovolen fyzický kontakt soupeřů, brání se jeden na jednoho. Velmi pozoruhodným pravidlem je fakt, že se hraje bez rozhodčího. Chyby hlásí sami hráči.

      Nedovedu si představit, že by se kterýkoli světový sport provozoval bez rozhodčích. Asi je to tím, že prachy jsou důležitější, než dobře si zahrát a třeba i prohrát, ale čestně. Proto mají různé ceny fair play takovou publicitu. Zcela absurdně se odměňují sportovci za něco, co bývalo v samé podstatě sportu. Za přiznání vlastní chyby či oprávněné výhody soupeři, za čestný boj. Nedávná událost z naší fotbalové ligy to jen potvrzuje. Brankář přiznal, že míč vytáhl již zpoza brankové čáry a že to tedy byl gól. Jenže až po zápase. Jeho vysvětlení, že kdyby se přiznal hned, neobstál by před spoluhráči, vypovídá mnohé o mravních kvalitách dnešního sportu a sportovců.

      Leč dosti marného moralizování. Pud soutěživý nezahyne. Záleží jen, jak se bude ukájet. Sportů je nepřeberně, nové stále vznikají a třeba se jednou dočkáme olympijského vítěze ve stání na matraci ve vodě. Jen aby ho nediskvalifikovali za požití zakázaných prostředků podporujících činnost vestibulárního ústrojí a snižujících těžiště těla.

Vladimír Fuksa

      [1] http://www.hiedu.cz/~kolin/stc.htm

      [2] anglicky: http://studwww.eurecom.fr/~baud/tchoukball.html

      [3] http://lcavwww.epfl.ch/~lebrun/german/rules.html

      [4]http://www.odyssey.com.au/sports/afl.html

      [5] http://www.footbag.org

      [6] http://sorry.vse.cz/~xsolj12/frisbee.html

      [7] http://seis.ig.cas.cz/seismo/Alice/titul.htm

internet4U