Zatím je bohužel smutnou skutečností, že pokud se touláme po českých stránkách, které nejsou zrovna na serveru poskytovatele, k němuž jsme připojeni, naše data putují přes půlku Evropy, v horším případě světa. Asi nejobvyklejší trasou je osa Praha-Amsterodam-Stockholm-(Vídeň)-Praha, v druhém případě se informace dvakrát podívají přes oceán. Je to tím, že mezi našimi poskytovateli až donedávna neexistovalo žádné propojení; a tak vzdycháme nad pomalostí linek a přitom je (zvláště ty mezinárodní) celkem zbytečně přetěžujeme.
O východisku z této situace se už dlouhou dobu diskutuje. Je jím zřízení peeringových smluv mezi jednotlivými providery a zbudování společného národního internetového uzlu. Na tyto projekty jsme se zeptali jednatele firmy Luko (jež založila síť Czech-Net), Richarda Kozy. V nedávné době firma zrealizovala propojení se sítěmi Cesnet a GTS.
Nejprve by bylo nutné vysvětlit, o čem vlastně budeme hovořit co je to peering?
Peering je slovo cizí, které se dost komplikovaně překládá, stejně jako většina pojmů, které v této oblasti existují. Opisem by se dalo říci, že peering je v podstatě propojení dvou nebo několika sítí v určitém přípojném bodě v rámci nějakého území. To znamená, že se například propojí dvě české sítě, a to jim umožní rychlou vzájemnou komunikaci, aniž by musela běžet přes polovinu světa nebo Evropy, přes jejich zahraniční konektivitu.
Ono peering lze vztáhnout na, řekl bych, úroveň národní, jako je teď NIX, který bude fungovat jako národní peeringové centrum, v němž se setkají všichni velcí provideři z České republiky. Ti si sem přivedou linky a tudy bude probíhat jejich vzájemná komunikace. Anebo potom na úrovni mezinárodní, příkladem je třeba stockholmský GIX, který slouží spíš jako evropské výměnné centrum, tam se setkávají velké evropské sítě.
Od záměru k podepsání prvních peeringových smluv u nás uběhla dlouhá doba. Co brání realizaci, proč to trvá tak dlouho?
No, trvá to dlouho z "politických důvodů", pokud uvedeme politické důvody v uvozovkách. Protože technicky tomu nebrání samozřejmě nic. Technicky je to v podstatě záležitost zavést někam linku, posadit tam router, nastavit jej, a spojení může začít fungovat. Politicky je to problém z toho důvodu, že firmy, které tady byly od začátku Cesnet, Eunet které s Internetem začaly, a které se dnes honosí tím, že mají největší základnu webových zdrojů, protože o nic jiného tam nejde, tvrdí, že nemají zájem uzavřít dohodu s jinou sítí z toho důvodu, že ta druhá síť by získala nepřiměřenou výhodu. Výhoda spočívá v tom, že jejich zákazníci by měli rychlý přístup ke zdrojům, které jsou třeba v Eunetu, a naopak, že zákazníci, kteří jsou v Eunetu, by neměli co z té druhé sítě získávat. Já si myslím, že toto je názor, který mohl platit před půl rokem, mohl platit ještě tak před čtvrt rokem, ale teď se už pomaličku ten rozdíl smazává. I zdroje menších sítí získávají určitou informační hodnotu a za čtvrt nebo půl roku argumentace v tomto smyslu už nebude mít význam.
Které smlouvy už byly uzavřené?
Dnes to vypadá tak, že třeba naše společnost má uzavřenou dohodu s Cesnetem. Ale na základě standardního suprevidingu to znamená, že si tu linku od nich vlastně kupujeme za dost těžký peníze. Potom máme dohodu s GTS, což je taky provider, s tím, že až do okamžiku, kdy se propojíme v NIXu, využijeme jak my, tak GTS svých linek k Cesnetu pro rychlou komunikaci.
Pokud vím, NIX se už fyzicky začíná budovat a jsou tam i podepsané určité dohody, které zatím nebyly mediálně prezentovány.
Firma Luko je poskytovatelem připojení na Internet. V čem vidíš budoucnost tohoto oboru podnikání?
Poskytování služeb Internetu je potřeba rozlišit do dvou základních kategorií. První je takové to holé poskytnutí služby, to znamená zajištění přístupu pro zákazníka. Druhá záležitost je poskytnutí služeb s Internetem souvisejících, což už dneska znamená nejenom pronájem prostoru pro www stránky nebo pro zřizování webových serverů, ale spíš záležitosti typu vytvoření webových serverů, tvorby aplikací, které můžou přímo na Internetu, tedy na www službě fungovat. A potom konzultace, instalace tedy zavedení Internetu do zákaznické lokální sítě bez toho, aby se zákazník musel naučit TCP/IP protokol a menežovat si samotný systém. Prostě bude to záležitost spíše takového outsorcingu. Že oni si najmou nás, jako společnost, která tyto služby poskytuje, abychom jim je zajistili, a nebudou mít zájem si to sami spravovat. Takže to jsou dvě kategorie služeb Internetu a spíše druhá začne nabývat na důležitosti.
Určitě máš zkušenosti s kvalitou naší sítě; jak vidíš vyhlídky na uplatnění takových technologií jako je telefonie po Internetu, větší multimediální zatížení? Je to vůbec ta síť schopna obhospodařit?
No, pokud mluvíme o telefonování po Internetu, prakticky se to dá vyzkoušet, funguje to. My sami to třeba ve firmě nebo v naší síti ne lokální, ale na Czech-Netu mezi jednotlivými uzly, provozujeme. Je to vždycky dáno zátěží; já si myslím, že dokud nebudou v Evropě všechny linky běžně na dvou a více megabitech, masové nasazení této technologie nemá význam. Vždycky to bude záležitost jednotlivců nebo uzavřených skupin, kdy třeba v rámci sítě Czech-Net bude mít firma připojení v Praze a připojení v Brně a budou si telefonovat přes naši síť, používat ji vlastně jako intranet. V celosvětovém měřítku to bude mít význam až zaprvé od nás do Evropy a za druhé v Evropě ta páteř bude dostatečně výkonná.
Tvůj názor na přetíženost linek u nás?
Přetíženost sítě ono je to dáno tím, že telekomunikační okruhy jako takové jsou hrozně drahé. Nakupovat si pronajatý okruh od Telecomu, který má na to dneska monopol, myšleno pronajatý okruh do zahraničí, je tak nákladná záležitost, že ceny za Internet budou relativně vysoké. A tudíž nebude tolik firem, které budou využívat připojení pevnou linkou, ale budou zase jenom dial-up, takže příjmy providerů nebudou tak vysoké, aby si mohli koupit moc velké pásmo do zahraničí. U všech poskytovatelů by zatíženost linky měla zůstat na takové úrovni, aby služba byla kvalitní. Ale vytíženost linky se bude pohybovat asi tak kolem padesáti procent, což je rozumná míra vzhledem k nákladům. Říká se, že do šedesáti procent je spoj bez problémů průchodný. Ale rozhodně nikdy nedojde k tomu, že každý provider bude mít takovou kapacitu linky, že všichni zákazníci ji vytíží tak na deset procent. To nejde. Takové jsou finanční podmínky, které dneska existují.
V kolika lidech zajišťujete služby související s Internetem?
K těm službám. Chtěl bych jenom říct, že když jsme se po prvním lednu přestěhovali, tak v podstatě celá naše společnost přešla jenom na Internet, na poskytování služeb Internetu. V tom vidíme naše živobytí.
Počítáno třeba pro náš pražský uzel, je služba dnes zajišťována technicky asi ve čtyřech lidech, obchodně ve třech; plus najímáme externisty na různé práce typu vytvoření speciálních aplikací; VGI skripty, Java a podobně.
Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Rád bych jim řekl, že při vybírání poskytovatele není potřeba hledět zrovna na to, jestli má do zahraničí 2Mb nebo 64kb linku. Je spíš potřeba hledět na to, jak jsou zákazníci toho kterého poskytovatele se službou, která je jim poskytována, spokojeni. Protože my můžeme na 256kb lince poskytnout stejnou službu, stejné odezvy do zahraničí jako naši konkurenti, kteří se honosí třeba 1,5Mb, 2Mb linkou, takže technické parametry připojení podle mne nehrají roli, záleží na počtu uživatelů, kteří jsou na danou linku napojeni. Podle mého názoru budou hrát roli spíš subjektivní pocity klientů, protože je přece nejdůležitější, aby byl zákazník se službou spokojen.
Na druhou stranu můžu říct, že v této oblasti je v současné době takový konkurenční boj, že argumenty se hledají úplně všude, i takové, které považujeme za nekalou konkurenci. Naše společnost však má zájem přesvědčovat své zákazníky spíše spolehlivostí a kvalitou služeb (svými referencemi), než nějakou hrou se slovíčky.
Pro i4U Markéta Ciňková @