![]() Specializovaný týdeník o výpočetní technice o Internetu (CW 30/97) Legislativní spory kolem Internetu nekončí...
Pavel Houser
Internet jako nové médium na jedné straně visí v legislativním vakuu (nebo se to alespoň často tvrdí), na straně druhé však jakékoliv soudní spory vzbudí ihned pozornost. Mnohdy nastává situace, kdy má proces velkou publicitu ve chvíli svého zahájení, ale posléze se už nikdo příliš nezajímá o jeho výsledek (zvlášť, když se proces vleče přes několik instancí díky odvoláním). Podívejme se tedy nyní na některé vybrané případy, které se v poslední době odehrály. Nejvíce sporů nastává samozřejmě v USA -- pochopitelně jednak proto, že co se Internetu týče, je tato země nejdále, zřejmě se zde však uplatňují i důvody další.
Moc zákonodárná kontra moc soudní Američtí zákonodárci mnohdy přijímají opravdu podivná rozhodnutí, zejména na úrovni jednotlivých států (např. v několika jižních státech bylo ve 20. letech zakázáno vyučovat evoluční teorii). Naštěstí moc výkonná je kontrolována mocí soudní. Většina norem, regulujících Internet, byla zrušena jako protiústavní. Největší publicity se přirozeně dostalo Communications Decency Actu, který přijal americký Kongres a nakonec zrušil Nejvyšší soud USA. Existovala však i (rovněž neúspěšná) snaha o zavedení internetové cenzury na úrovni států New York a Georgia. Zatímco newyorský zákon byl podobný Communications Decency Actu, georgiský kromě toho prohlašoval za trestný čin anonymní komunikaci přes Internet. American Civil Liberty Union, organizace zabývající se ochranou občanských práv, však dostala u soudů za pravdu a zákony dnes nejsou platné. Ve Virginii bylo přijato nařízení, zakazující státním zaměstnancům přístup k "nedecentnímu" materiálu z počítačů na pracovišti.
Spory o odkazy, rámce a autorská práva O některých sporech na tomto poli jsme vás již informovali. Existují pokusy zakázat jako celek internetové odkazy, ukazující na cizí stránku bez souhlasu jejího majitele. V Georgii bylo také zákonem zakázáno používat loga společností u linků k nim. Ještě kontroverznější jsou záležitosti okolo kopírování informací do rámců. Případ firmy TotalNews, která "zarámovala" hlavní zpravodajské služby, skončil dohodou zúčastněných stran a rámce byly odstraněny. Díky tomu není jasné, zda je lze pokládat za porušení autorského práva (jak se obecně soudí -- ovšem existují i názory opačné). Každopádně TotalNews jako poměrně malá firma neměla podle všeho prostředky na vleklá soudní jednání. Internet je mnohdy vnímán jako médium, které k porušování autorských zákonů přímo vybízí a nedá se proti tomu nic dělat. Firma Digimarc (http://www.digimarc.com) však nyní prohlašuje, že její technologie MarcSpider udělá porušování autorských zákonů na Internetu přítrž. Pavouk totiž proleze Webem a zjistí, zda se někde nepoužívá vaše grafika (loga, obrázky -- nedávno byl takto poškozen i Playboy). Pak už stačí jenom zjistit, o jaké stránky se jedná. Nutit uživatele k odstranění těchto symbolů je mnohdy nešťastné řešení -- např. když se manažeři hudebních skupin pokoušeli nutit tvůrce fanovských stránek k jejich zrušení, neudělali své společnosti zřejmě příliš dobrou službu. Podle tvrzení firmy Digimarc její program dokonce umí najít obrázek i tehdy, když byl skenován z tištěného časopisu a až potom zveřejněn na Internetu.
Odpovědnost za odkazy Dalším speciálním případem je záležitost odkazů na stránky poměrně kontroverznějšího charakteru (např. odkazy na hackerské archivy z vyhledávacích služeb katalogového typu). Již jsme informovali o sporech, k nimž v německy mluvících zemích došlo ohledně dětské pornografie. V Německu však proběhl soudní spor i na téma odkazů na stránky teroristických a protistátních skupin, které vedly z Webu postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS). Na odkazovaných stránkách se nacházely např. návody k provádění sabotáží na železnicích a k dalším způsobům gerilového boje. Soud však rozhodl, že obviněná Angela Marquardtová, bývalá předsedkyně PDS, není za obsah těchto stránek odpovědná. Lze v tom vidět precedens: za ilegální materiály odpovídá jejich autor, nikoliv ten, kdo přístup k nim zprostředkuje ostatním uživatelům (?).
Jazykové zákony Francie se ve snaze o zachování národní identity uchýlila k jazykovým zákonům, mj. nařizujícím, že všechny ve Francii zveřejněné cizojazyčné texty musejí být doprovázeny francouzským překladem. Ve Francii takto probíhalo líčení proti anglické škole, jejíž WWW stránky v povinné francouzské mutaci nebyly. Soud však nakonec žalobu zamítl pro procedurální nedostatky, takže na precedens si v tomto smyslu budeme muset ještě počkat. Naskýtá se však otázka, jak určit zemi, kde je stránka umístěná (jde o sídlo organizace, jíž Web patří nebo o server, kde je stránka vystavena?).
Šíření poplašných zpráv Mnohdy se uvádí, že možný příspěvek Internetu k lavinovému šíření nepravdivých poplašných zpráv je mnohem horší než teroristé, bankovní lupiči, hackeři a milovníci pornografie dohromady. Nejvíc škody nadělá text o výbuchu jaderné elektrárny, zaslaný do konference. Nedávno došlo k podobné situaci ve Švédsku: náhle se rozšířila zpráva o tom, že vůdce Rudých Khmerů Pol Pot je v zemi a žádá o politický azyl. Posléze se ukázalo, že vše je dílem stockholmské marketingové společnosti Komintern, která (kromě zřejmé snahy o vlastní zviditelnění) zkoumala, jak od sebe média navzájem přebírají zprávy bez toho, aby někdo informace ověřoval. Právní odpovědnost za podobné, mnohdy navíc žertem míněné mystifikace, přitom zůstává velmi sporná.
Ještě k neústavnosti CDA Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA je vnímáno jako vítězství svobody v kybersvětě. Opozice proti Kongresem přijatému zákonu byla od počátku velká. Proti CDA od jeho přijetí protestovala např. American Civil Liberty Union (ACLU) a Electronic Privacy Information center. K dalším výzvám se připojili zákazníci on-line služeb, média a počítačové firmy (Microsoft, America Online, CompuServe, Prodigy, národní svazy prodejců knih a novinářů). Panuje obecné přesvědčení, že rozhodnutí Nejvyššího soudu USA bude mít vliv i daleko za americkými hranicemi, protože i tamnější vlády se potýkají s podobnými problémy. Ve stejné době se proti zavedení cenzury Internetu postavil malajský ministr pro pošty a telekomunikace. Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA bylo přivítáno také jako určité legislativní uznání specifičnosti prostředí Internetu. Protože se zde jasně říká, že Internet není totéž co televizní vysílání, ale svým charakterem má blíže k tištěným médiím, značně se tím omezují i vyhlídky budoucích cenzurních pokusů na úspěch. Tisk má totiž, na rozdíl od jistých omezení televizního vysílání, garantovanou plnou svobodu slova. Jedním z důvodů rozhodnutí Nejvyššího soudu USA byla vágnost termínů "indecent" a "offensive", které charakterizovaly dokument, za jehož zveřejnění na Internetu mohl být autor trestán. Kritici namítali, že by takto např. mohli být stíháni rodiče, kteří pošlou dopis svému 17letému synovi, studujícímu na koleji, jestliže je zde zmínka o libovolném tématu, který kolejní komunita shledá ofenzivním, dokonce i když si rodina ani syn nic takového o tématu nemyslel a dopis byl poslán na synovu soukromou adresu. Navíc by v případě platnosti zákona vyvstal problém s důkazním materiálem. Znamenalo by to snad povinnost providerů zálohovat veškeré materiály prošlé jejich sítí a provádět zrcadlení všech chatroomů a usenetových diskusních skupin? Otázkou je však praktický dopad rozhodnutí pro jednotlivé podniky a jejich zaměstnance. Podle Larry Dietze z analytické společnosti Zona Research, ještě důležitejší než právní úprava je regulace ze strany zaměstnavatelů a poskytovatelů služeb, kteří si nechtějí příliš zahrávat se svou obchodní pověstí. Z tohoto hlediska nemá rozhodnutí Nejvyššího soudu USA žádný převratný význam. Dobrou zprávou je rozhodnutí především pro provozovatele erotických služeb nebo vydavatele příslušných časopisů. Výrok soudu přivítala např. Rebeca Theimová, tisková mluvčí společnosti vydávající Playboy.
Přijde další návrh podobného zákona? Odpůrci CDA upozorňují na to, že ačkoliv vyhráli první bitvu, mohou se brzy dočkat "syna" zákona CDA, který opět vzejde z amerického Kongresu. Je možné, že Kongres se nyní pokusí přijmout další, poněkud méně vágní právní úpravu, kde by se přesněji rozvádělo, co je "nedecentní" a co je "zjevně útočné". "Předpokládáme, že se Kongres o něco takového pokusí," tvrdí David Banisar z Electronic Privacy Information Center ve Washingtonu. Na druhé straně prý ale přijetí zákona souviselo s volebním rokem 1996, kdy panovala mnohem větší vůle přijmout podobný návrh. Řadu členů Kongresu údajně celá problematika příliš nezajímá, ale chtějí říci svým voličům, že hlasovali pro vytlačení obscénních materiálů z Internetu. Podobné to bylo se zákonem o pálení státní vlajky, které Kongres rovněž prohlásil za trestný čin. Zákonodárci podle D. Banisara dokonce ani nevěří, že takové zákony přes Nejvyšší soud USA projdou, dobře vědí, že jsou zjevně protiústavní, ale chtějí si tak získat voliče. Ochrana dětí Ministerstvo spravedlnosti argumentovalo před Nejvyšším soudem USA tak, že vláda má povinnost chránit děti před pornografií na Internetu. Nabízejí se však otázky, zda by v takovém případě nemělo být trestné mluvit určitým způsobem v přítomnosti dětí (nebo se podobně bavit v telefonu). Samotný prezident Clinton se k problému vyjádřil velmi opatrně a lišácky, když řekl, že si přeje nějak chránit děti před nevhodným materiálem, ale ne tak, aby to omezovalo svobodu projevu. Měl tím na mysli zřejmě různé blokační technologie. Pokud je řeč o ochraně dětí, je pozoruhodné uvést, že již existuje on-line hra, která je má provázet nebezpečím, jež je může čekat na Internetu a umožnit jim, aby všechny nástrahy zdárně překonaly. Najdete ji na KidsCom (http://www.kidscom.com). Týká se však spíše ochrany soukromí rodiny než pornografie.
Clintonův a Goreův framework Už jsme informovali, že Bílý dům zformuloval svoji politiku pro informační věk, tzv. "Framework for Global Electronic Commerce". Zabývá se sice především záležitostí elektronického obchodu, ale i Internetu obecně. Součástí iniciativy je Clintonův projev k uživatelům Internetu, jehož text lze najít na adrese http://www.whitehouse.gov/WH/News/Commerce/message.html. Americký prezident zde píše o tom, že Internet je svým významem srovnatelný s objevy páry a elektřiny a informační technologie změní svět stejně, jako předtím průmyslová revoluce.
Internetový fundamentalismus Podivné spojení, ale pokusím se vysvětlit, co tím myslím. Někteří "nadšenci" přirovnávali uznání svobody na Internetu svým významem k Magně Chartě, která roku 1215 znamenala v Británii první omezení královské moci a cestu ke konstituční monarchii. Tento trend -- víceméně považovat Internet za nejdůležitější věc na světě -- je v internetové komunitě a elektronických časopisech poměrně rozšířený. Internet je postulován jako jakési novodobé božstvo a jakýkoliv spor internetové komunity (nebo její dobře slyšitelné části) se zbytkem společnosti je vykládán jako střet "těch dobrých" s "těmi špatnými". Pokud se např. v nedávné době Václav Klas vyjádřil ve smyslu, že jej Internet příliš nezajímá, byl rázem zahrnut hromadou nelichotivých přívlastků. On-line zpravodajství určitého druhu navíc žije právě z podobných záležitostí a skandálů a potřeby proti něčemu neustále protestovat a posílat petice. Jde podle mého názoru ovšem o zjevné -- a navíc zbytečné -- přecenění důležitosti Sítě sítí. Proto rozhodnutí Nejvyššího soudu USA o tom, zda má Internet svým charakterem blíže k televiznímu vysílání nebo tisku, nemá podle mého mínění tak zásadní význam, jaký mu mnohdy odpůrci i zastánci zákona přikládají. Např. budoucí vytvoření globálního pracovního prostředí a další, i když mediálně třeba méně zajímavé události, budou mít pro náš každodenní život podstatnější dopad.
| <<< | CW o Internetu | COMPUTERWORLD | IDG CZ homepage | |