- internet4U -

Vampýři ve světě a NA internetu

      Vampýr! Slovo vzbuzující v některých lidech pobavení, u jiných spíše posvátnou úctu až děs. Těžko říci, kde se v nás bere podivné mrazení v zátylku při vyslovení onoho slova; jakoby mělo nad námi magickou moc, z niž nejsme schopni se vymanit, vzdorovat ji. Vycházejí snad tyto pocity ze zakořeněného strachu a úcty mající základ hluboko v prastarých legendách našich předků? Nebo je možné připsat je na vrub hororovým filmům dnešního komerčního průmyslu?

      Na tyto a podobné otázky není lehké odpovědět. Jisté je, že vampýři vzbuzovali u lidí už od dávných dob posvátný zájem, touhu po poznání, po pochopení nepochopitelného. Odkud se vzaly pověsti o podobě a zvyklostech vampýrů? Mnohé mají kořeny v keltských legendách, avšak i Slované a ostatní národy Evropy měli své pověsti o upírech nebo o stvořeních svými vlastnostmi jim hodně podobných. Stará Evropa byla pověstmi o upírech protkaná...

      Nejznámější upír všech dob byl asi hrabě Drákula. Podobu této legendární postavě dal ve své knize Bram Stoker. Svět byl příběhem tak zaujat, že vzniklo několik dalších knih zabývajících se Drákulovými osudy, bylo natočeno několik filmů a nastudováno mnoho divadelních představení.

      Lidé však nejsou fascinováni pouze hrabětem Drákulou, ale vzniká i mnoho jiných děl s upířím námětem. Jedním velice podařeným dílem z poslední doby je film Interview s upírem. Film pojednává o upírech novým, nezvyklým způsobem, který zaujal mnoho lidí. Po celém světě vznikly fankluby, a nejenom tohoto filmu z uctívání Drákuly a vampýrů vůbec se časem stal určitý kult. Vznikly "kluby přátel vampýrů", které se věnují shromažďování historek a důkazů o životě upírů, případně jejich ověřování.

      Co tedy upír vlastně je? Většina legend se shoduje v tom, že upír je pán temnot a charakterizují jej některé vlastnosti, ale i omezení. Vampýr vychází pouze v noci, ve dne spí ve své rakvi hluboko ve sklepení. Denní světlo mu vadí a ve většině případů ho i zabíjí. V noci má schopnost měnit se v mlhu, krysu nebo netopýra. Dokáže létat. Podle některých pověstí má upír i některá omezení. Například v podobě netopýra nesmí přeletět vodní tok, v žádné podobě nesmí vstoupit do domu, do něhož nebyl pozván. Všechny pověsti se shodují v tom, že upíři se živí lidskou krví, kterou vysávají ze svých obětí. Taková oběť se časem stává novým upírem. Jiné pověsti rozdělují upíry na dva druhy. Jeden druh jsou upíři vzniklí vysáváním. Ti jsou jistým způsobem nedokonalí a slouží pouze jako nástroj mocnějších upírů, tzv. upířích knížat. Jsou to bytosti, které stojí na vývojovém žebříčku o něco výš než lidé. Nikdo neví, odkud přišli, proč tu jsou a jaké jsou jejich cíle. Jisté je, že jsou věční, vznešení, tajemní a ve své krutosti krásní. Právě tato knížata jsou nejčastějším cílem zájmu moderních uctívačů vampýrů. Co se týká obrany před upíry, nejčastěji používanými pomůckami jsou česnek a kříž. Upíra je možné zabít dubovým kůlem nebo stříbrnou kulkou. Tolik tedy praví pověsti a legendy.

      A teď dnešní fakta. Jak jsem se již zmínil výše, po světě existuje mnoho skupin zaměřených na kult vampýrismu. Řekl jsem si, že by mohlo být zajímavé sledovat výskyt zmínek o vampýrech na Internetu. Jak jsem časem zjistil, nebyl to úkol právě jednoduchý. Při dotazech přes vyhledávací servery jsem sice našel mnoho odkazů na výraz "vampýr" nebo "upír". Většinou to však byly odkazy na filmové či knižní hitparády. Dále existuje mnoho vědeckých a technických projektů, které ve svém názvu mají slovo "vampýr". Upřesňující dotazy moc nepomohly, takže mi nakonec nezbylo nic jiného, než pátrání naslepo. Ani po několika hodinách jsem nic nenašel, a tak jsem začal věřit, že vampýři jsou pro Internet mrtvou záležitostí. Když jsem se vzdával všech nadějí, dostal jsem se čirou náhodou na stránku, která všechna tato tvrzení vyvrátila. Na stránce http://doncaster.on.ca/~vampyre/newlinks.html, která je věnována odkazům na jiné stránky s tématikou vampýrů, jsem našel 425 cest. Nebylo v mých silách projít všechny tyto stránky, a tak jsem opět pátral naslepo.

      Některé stránky jsou ubohé, jen s pár obrázky, které se často opakují, ale další jsou opravdu solidní. Najdete na nich spoustu historických zajímavostí, seznamy knih s upíří tematikou, povídky nových autorů apod. Jedna z velice vyvedených stránek je na adrese http://home.ican.net/~maddox/vampyre . Výborná grafická úprava a množství informací určitě láká k návštěvě. Mimo jiné zde v galerii najdete básničky chlapce Matta. Lidmi byl považován za šílence, zasvěcenítvrdili, že je v psychickém spojení s vampýry. Stránka http://www.users.nwark.com/~chigger/morbius je věnována údajně žijícímu vampýrovi Morbiusovi. Naleznete zde mnoho informa-cí, portréty, historky a vše, co se tohoto vampýra týká. Hodně údajů o Drákulovi je také na http://www.syspac.com/~misskris/govamp.html, nebo na Drákulově domovské stránce http://www.geocities.com/Hollywood/Hills/1392/vlad.html. Zde najdete i Drákulův e-mail. Otázkami vztahu vampýrů a lidí, jejich podobnostmi i rozdíly se zabývá stránka http://www.cs.utk.edu/~ghenry/vhcompat.html. Diskuse vedené na této stránce mají velice zajímavá témata. Na http://www.magpage.com/~pendor/vamptest.html si můžete udělat test, jste-li vampýr. Pokud ne a toužíte po tom, tak na http://faraday.clas.virginia.edu/~dsk3w/vamp.html objevíte několik rad, jak se jím stát.

      Na závěr jedna "roztomilá" upíří historka. Jednou jsem se zúčastnil přednášky o toxických látkách. Přednášející vyprávěl příběh, který měl vztah k upírům a celkem mě zaujal. Někdy začátkem devatenáctého století přišel z Uher popis událostí svým charakterem připomínajících upíří příběhy. V jedné malé vesničce se začaly množit případy lidí, kteří vycházeli ven jen v noci, napadali jiné lidi a kousali je, byli viděni, jak pijí krev zvířat. Denní světlo jim způsobovalo puchýře. Tito lidé časem vymřeli a ostatní utekli. Vesnice zůstala prázdná. Zhruba po půl roce se na místo dostavila komise, která měla vše objasnit. Nařídila exhumovat domnělé vampýry a s hrůzou zjistila, že těla nevykazují ani po půl roce známky rozkladu. Vše se zdálo být jasné, vampyrismus byl prokázán.

      Ale potom se do celé věci vložil jeden profesor. Vyžádal si těla na prozkoumání a výsledek jeho pátrání byl šokující. Příčinou chování a smrti dotyčných nebyl vampýr, ale toxiny pocházející z obilné plísně. Toxiny způsobovaly úbytek červených krvinek. Proto lidé měli chuť na krev a kvůli nedostatku erytrocytů se netvořil ochranný pigment, takže sluneční svit jejich kůži spálil. Časem byl úbytek krvinek takový, že lidé umírali. Toxiny měly charakter silných antibiotik, která znemožňovala po smrti rozklad těla. Takže celá vampýří záhada byla vysvětlena velmi prozaicky.

      Na konci přednášky jsme se zeptali, zdali se tato plíseň vyskytuje i dnes a u nás. Odpověď zněla: "Ano, samozřejmě, ale pokud její koncentrace stoupne nad povolenou mez, je dávka obilí ,naředěna\ obilím nezávadným." Pokud tedy máte dojem, že někdo vám blízký se začíná chovat podivně, je pobledlý, chodí ven převážně v noci a tak nějak divně se vám dívá na krk, snižte mu dávky pečiva a zakažte přístup na Internet!

     


      Hledání věčného snu
      "ŠĺLENÝ" Matt

      Je to zvláštní pohled,
      dětské oči upřené do nebe,
      touha vzlétnout.
      Ale vždyť tam nahoře
      je vzduch tak plný svobody,
      tak že to nelze k ničemu přirovnat.
      Ano, ale co vede dítě
      k tomu, aby toužilo po svobodě,
      hledělo nahoru a hledalo nebe?
      Je to samozřejmé,
      nemějte z toho strach,
      všichni se řídí
      svými skrytými sny.
      Ještě zvláštnější pohled,
      dítě se vznese
      a odlétá za západem slunce.
      A ON čeká, "požehnaný"
      roztáhne ruce a šeptá:
      "Vítej do věčnosti snů"

      Jessica Dubroff; Lloyd Dubroff; Joe Reid.

petr ondra @

internet4U