![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() ![]() |
Principy skenování a základní parametry skenerůSkenery používají celou řadu unikátních technologií. Základem skeneru je vždy řádkový CCD snímač. Jde o třířádkový snímač, s tím že každá řádka snímá jednu složku světla ( červenou, modrou a zelenou barvu ). Tento snímač se pohybuje po delší straně předlohy, a snímá tak jednotlivé řádky. Nejběžnější je, že na jeden průchod je zpracována celá plocha předlohy, protože snímač na šířku obsáhne celý řádek.
U nejdražších stolních skenerů se potom můžeme setkat s takzvaným XY snímáním, při kterém se snímací hlava pohybuje ve dvou směrech, aby se tak maximalizovalo rozlišení. Skenery s touto technologií snímání nemusí snímat celou plochu, ale mohou pracovat jen s určitou částí a parametry snímání mohou v různých částech pracovní plochy měnit. Obraz zaznamenaný touto technologií se pak skládá z jednotlivých nasnímaných pásů do výsledné podoby. Třířádkovému CCD snímači konkurují v současné době asi dva další typy snímání. Vysoce výkonné PMT snímače u drahých bubnových skenerů a CIS snímače, které sice nabízejí nižší kvalitu snímání než CCD, ale jsou levnější a jejich použití nevyžaduje prakticky žádné další součástky. Díky tomu jsou CIS skenery nejnižší a nejlehčí na trhu. CIS technologie však neumožňuje snímat prostorové objekty. CCD snímače tvoří pomyslný střed a můžeme je najít u skenerů za 4.000Kč stejně dobře jako u skenerů za 1-2 milióny korun. Snímače se liší také svou velikostí. Ve vyšší kategorii je nejběžnější použití snímačů s 10500 snímacími buňkami od výrobců jako je Kodak, Phillips a další. Na skenerech se dá snímat prakticky cokoli, co jde přitisknout na skleněnou desku zařízení. Od filmů, přes papírové předlohy až po jednu stěnu krabice či stránku knihy. Zpravidla se rozlišují dva typy předloh: průsvitné (transparentní) předlohy a předlohy odrazivé. Dalším parametrem velmi důležitým pro kvalitní snímání je denzita, které je skener schopen dosáhnout. Ta určuje, nakolik je skener schopen rozlišovat různé intenzity světla. Čím vyšší je denzita, tím lépe skener rozlišuje velmi tmavé a velmi světlé oblasti. Takže pokud máme skener s nízkou denzitou, získáme pouze černou plochu tam, kde lepší skener ještě rozliší určitý motiv. U levných skenerů se denzita ani neudává (je špatná), ale profesionálních zařízení jde o jeden ze stěžejních parametrů. Mezi další parametry patří bitová hloubka barev. Každý snímač vybavený analogicko-digitálním (A/D) převodníkem je schopen rozlišit určitý počet barev. Ten je určen tím, kolik bitů používá pro ukládání informací o barvě. Barva se ve skeneru udává ve formátu tří celých čísel. Jde o intenzity základních RGB barev ( červená, zelená a modrá ), ze kterých se složením získává výsledná hodnota. Každá ze základních barev se zpracovává samostatně jednou řádkou snímače s odpovídajícím barevným filtrem. Barevná hloubka se proto někdy udává pouze pro jednu základní barvu. U skenerů se můžeme setkat s různě uvedenou bitovou hloubkou. Asi nejčastější je celková bitová hloubka uvedená v bitech. Tedy například 24, 30, 36 nebo 42 bitů. Tomu zcela ekvivalentní je uvedení hloubky na jeden kanál. To znamená 8, 10, 12 nebo 14 bitů na každou barvu. Další možností je uvést celkový počet barev v desítkové soustavě. Zaokrouhleně od 16,4 miliónů až po trilióny barev. Barevná hloubka tedy udává, nakolik přesný je převod barev při digitalizaci. Čím vyšší je barevná hloubka, tím více barev se rozlišuje a pochopitelně o to přesnější je vykreslení obrazu. Špičkové skenery pracují s hloubkou třeba 42 bitů, domácí uživatel si vystačí i s 24 či 30 bity, které nabízejí i nejlevnější skenery.
Důležitým parametrem je i rozlišení skeneru. To je dáno třemi faktory. Tím prvním je počet snímacích buněk snímače. Každá buňka fyzicky snímá vždy jeden bod na řádku. Druhým faktorem je optická soustava, která určuje poměr zvětšení nebo zmenšení obrazu a konečně záleží i na přesnosti krokového motorku, který zajišťuje posun snímací hlavy. Motorek zabezpečuje, aby se hlava se snímačem posunovala vždy rovnoměrně. Čím menší krok dokáže motorek zajistit, tím větší rozlišení může být. Rozlišení skeneru je udáváno dvěma hodnotami (např.: 600x1.200 dpi). Nižší hodnota znamená počet bodů rozlišovaných na řádku. Jeden bod má šířku 0,042 mm. Druhý rozměr je určen přesností krokování motorku. Pokud má skener například dosáhnout rozlišení 1.200dpi ve směru pohybu, tak je nutné pohybovat se snímací hlavou s přesností 0,021 mm. Pro profesionální nasazení v DTP studiích je za opravdové minimum považováno rozlišení 1200x2400 dpi, pro domácího uživatele však bohatě stačí i 300 dpi maximálně 600x1.200 dpi. Vysoké rozlišení se uplatňuje hlavně při práci s filmovými předlohami, kdy se z malé plochy políčka zvětšuje obraz třeba pro billboard. Rozlišení není ale všechno, skener s vysokým rozlišením může mít problémy třeba s ostrostí obrazu, stálostí či dalšími parametry. Programové vybavení skenerůK tomu, jak kvalitně můžeme obrázek naskenovat, přispívá velkou měrou i programové vybavení skeneru. Obrázek by měl byl dostatečně kvalitní a zároveň by neměl být příliš velký. Programové vybavení nám umožňuje i potřebné skenování textů a tabulek pro další zpracování. Jestliže máme OCR (Optical Character Recognition) program, můžeme s jeho pomocí převést obraz do textového dokumentu nebo tabulky, kde se dají informace pohodlně upravovat. Většinou to probíhá tak, že OCR program požádá ovladač skeneru, aby načetl stránku jako obrázek, ve kterém se následně pokusí rozeznat známé tvary písmen a složit z nich výsledný text. Na velikosti, kvalitě tisku i na barvě písma záleží, jak bude toto rozpoznávání úspěšné, a jestli tedy bude výsledek použitelný bez zdlouhavých ručních úprav. OCR program se dnes dodává i s těmi nejlevnějšími skenery stejně jako nástroje pro úpravu grafiky. Výrobci se snaží ovládání skenerů pro domácí použití co nejvíce zjednodušit, skenery často obsahují tlačítka pro časté funkce, popřípadě jsou tyto funkce zpřístupněné v ovládacím programu. Ovladače obsahují dva režimy práce - pro začátečníky nebo pokročilé, nejlepší jsou pak ovladače, které umožňují všechna nastavení uložit a později opět obnovit, což značně usnadňuje zpracování předloh stejného typu. Programové vybavení i těch nejlevnějších skenerů obsahuje programy pro práci s grafikou jako například Adobe PhotoDeluxe, Adobe ActiveShare, Ulead PhotoImpact, Ulead PhotoExpres, ImageFolio nebo MGI PhotoSuite. Mezi OCR programy patří TextBridge, Caere OmniPage, Recognita Standart, se skenerem se dodávají někdy i programy pro správu dokumentů, programy pro publikování fotografií na internetu nebo dokonce i HTML editory pro vytváření internetových stránek. Ceny levných skenerů se dnes pohybují mezi 2-5-tisíci korun, mezi nejznámější výrobce patří firmy Acer, Artec, Genius, Hewlett-Packard, Microtek, Mustek, Umax a Visioneer. |