Bezdrátové
sítě v pásmu 2,4GHz (v současném pojetí s přenosovou
rychlosté max. 11Mb/s) se v našich (českých) podmínkách
ještě nerozšířily tak, jak je tomu běžné třeba v USA.
Důvod je vcelku jasný -
cena: zatímco klasickou
10Mb ethernetovou kartu seženete pod 500Kč včetně DPH,
slušné bezdrátové karty se stále ještě cenově pohybují
nad 5 000 Kč - a to při reálných přenosových
rychlost výrazně nižších než nabízí klasický "pomalý"
Ethernet.
Navíc je třeba podotknout, že využívané kmitočtové
pásmo je stejné jako u Bluetoothu (i když způsob modulace
je jiný) a je veřejné, tzn. pokud vás bude někdo rušit
(a parametry jeho přístroje bude vyhovovat Generálnímu
povolení č. 30 ČTÚ), nezbude vám nic jiného než se
s ním po dobrém nebo po zlém dohodnout - pásmo je
prostě pro všechny a všichni se na něm musíme nějak
"poskládat".
V praxi se proto uvedené pásmo využívá (poněkud netypicky)
spíše pro bezdrátové připojení k Internetu a směrová
bezdrátová pojítka. Nic však (kromě již uvedené ceny
- která pro podnikové aplikace není kritická) nebrání
i pro jeho využití v běžných kancelářských prostředích
- bezdrátové LAN - WLAN - fungují vcelku spolehlivě.
Sami jsme v redakci delší dobu karty ORINOCO používali
(náhodou přeně stejné jako ty, které jsou zmíněny
v dalším popisu) a máme s jejich dlouhodobým použitím
ty nejlepší zkušenosti (samozřejmě při respektování
specifik WLAN).
Scénář tedy může být klasický - všechny PC jsou spojeny
běžnou LAN, notebooky a kapesní počítače se připojují
k této LAN přes bezdrátový bridge. V okamžiku, kdy
přijde jakýkoliv "mobilní" pracovník (manažer,
obchodní zástupce) - jakmile se přiblíží k bridge,
je připojen a může přistupovat - třeba přes terminálový
server - k firemním aplikacím a datům, Internetu,
replikovat poštu atd.
Pěkné ? Takže - jak na to v praxi ?
V současném okamžiku je na (americkém) trhu několik
CompactFlash WLAN karet odpovídajících normě 802.11b
(také označovaných jako WiFi): Socket, D-link a Linksys.
V ČR má distributora - pokud vím - D-Link, takže tato
karta by zřejmě šla získat nejjednoduššeji.
Recenzi jsem však našel jen na na kartu Socket Wireless
LAN Card - ze zmiňovaných je nejdražší (cena 189 USD,
tj. zhruba 7.000 Kč), postačuje jí však Type 1 CF
slot (ostatní vyžadují Type II, který je větší a ne
každé PocketPC PDA jej podporuje) a bezdrátová část
méně "kouká" ven ze slotu.
WiFi karta byla testována s HP Jornadou 565, která
má právě jen Type I slot. Protistanicí byl Linksys
BEFW11S4 Access Point (pro "infrastructure mode")
a již zmíněný Lucent Technologies Orinoco Gold PCMCIA
client adapter (peer-to-peer mód)
Recenzent popisuje instalaci jako jednoduchou - instalace
byla běžná jako u ostatních PocketPC programů. Po
vložení karty ji Jornada ihned zdetekovala a ve spodní
části obrazovky se objevila nová ikona. Jediným problémem
bylo "vyčuhování" karty z Jornady - díky
přečuhující části nešlo dovřít kryt.
Nastavení parametrů se provádí naprosto stejně jako
u běžných PCMCIA WiFi karet. Driveru sdělíte zda používáte
Infrastructure nebo Peer-To-Peer mód,
přidělíte - nebo necháte si přidělit - TCP/IP parametry
sítě (IP adresa, maska sítě, gateway, DNS atd.), sdělíte
identifikaci sítě (ESSID) a pak už jen doufáte, že
signál bude dost silný.
Karta kupodivu nemá konektor pro připojení externí
antény - ne že by u kapesního počítače byl nezbytný,
ale v nouzi se může velice hodit.
Přes velmi malou bezdrátovou část (a tím i malou
a do prostoru málo vystrčenou mikropáskovou anténu)
byla citlivost karty podle recenzenta srovnatelná
s Orinocem - což vůbec není patné.
Z obrázku je zřetelný monitor síly signálu (při slabším
signálu lze nastavit automatický přechod na nižší přenosové
rychlosti než defaultních 11Mb/s (při nižších rychlostech
postačuje menší odstup signál/šum, takže při stejném
rušivém pozadí Vám pro poloviční rychlost postačuje
(většinou) čtvrtinová síla signálu. To je teorie, v
praxi je adaptivní přizpůsobení rychlosti přenosu většinou
vypnuto - ne těchto kmitočtech má kolísání síly signálu
většinou silně proměnlivý charakter, takže výhodnější
většinou je (když je to už nezbytné) nastavit pevnou
nižší přenosovou rychlost.
Odběr WiFi karty neměl podle recenzenta výraznější
vliv na dobu provozu Jornady z baterií, dosah uvnitř
budovy byl kolem 60 metrů (venku může být běžně desetinásobek).
Problémy se obejvovaly v Peer-To-Peer módu (u WiFi
karet se označuje jako AdHoc) při úvodním sesynchronizování
sítě, dále při přechodu z dynamického přidělování
TCP/IP parametrů (DHCP) na statické bylo třeba CF
kartu vyjmout, znovu vložit a resetovat PocketPC.
Po nastavení už bylo ale vše v pořádku.
To ale není jen záležitost testované karty - i Microsoft
přiznává určité nedostatky v této oblasti, které by
měly být řešeny.
Kromě zmíněného "kancelářského" využití by
bylo určitě zajímavé vyzkoušet i v našich podmínkách
připojení k bezdrátovému Internetu - prakticky v každém
okresním městě už nějaký ten provider je. Problémem
je jen to, že jejich sítě nejsou mezi sebou vzájemně
propojeny - a ve velkých městech (Praha, místy i Brno)
je rušení už natolik velké, že bez směrové antény, která
"odstíní" nežádoucího poskytovatele vysílajícího
na stejných kanálech se prostě neobejdete.
Představa je to každopádně pěkná - jdete po ulici, browsíte
si po Internetu a neplatíte ani příšerné poplatky za
GSM připojení, ani za GPRS, jen vcelku snesitelný paušál
za bezdrátové připojení .. až do okamžiku, než zajdete
za nejbližší panelák :-)
částečný zdroj: PocketPC magazine