Obrázek 5 ukazuje strukturu kódování základního pásma. Největší prvek struktury má název "skupina" a má 104 bitů. Každá skupina se skládá ze 4 bloků po 26 bitech. Každý blok obsahuje informační slovo a kontrolní slovo. Každé informační slovo má 16 bitů. Každé kontrolní slovo má 10 bitů (viz 2.3).

Všechna informační slova, kontrolní slova, binární čísla nebo hodnoty binárních adres mají svůj nejvýznačnější bit (m.s.b), který se vysílá jako první (viz obrázek 6). Proto poslední bit vysílaný v binárním čísle nebo adrese má váhu 2⁰.

Přenos dat je plně synchronní a mezi skupinami nebo bloky nejsou prodlevy.

Poznámky k obrázku 6:
1. Kód typu skupiny = 4 bity (viz 3.1)
2. B₀ = kód verze = 1 bit (viz 3.1)
3. Kód PI = kód identifikace programu = 16 bitů (viz 3.2.1.1 a Přílohu D)
4. TP = kód identifikace dopravního progframu = 1 bit (viz 3.2.1.3)
5. PTY = kód typu programu = 5 bitů (viz 3.2.1.2 and Přílohu F)
6. Kontrolní slovo + ofset "N" = 10 bitů, přidaných k zajištění chybové ochrany a informace o synchonizaci bloků a skupin (viz 2.3, 2.4 a přílohy A, B a C)
7. t₁ < t₂ : Blok č.1 každé skupiny je vysílán jako první a blok č.4 jako poslední.

Obrázek 6: Formát zprávy a adresování

Každý vysílaný 26-bitový blok obsahuje 10-bitové kontrolní slovo, které je přednostně určeno k tomu, aby přijímač, resp. dekodér odhalil a opravil chyby, jež se objeví při přenosu. Toto kontrolní slovo (tj. c'₉, c'₈, ... c'₀ viz obrázek 5) je dvojkovým součtem těchto položek:

1. zbytek po vynásobení x¹⁰ a následném dvojkovém dělení 16-bitového informačního slova generujícím mnohočlenem g(x)
2. 10-bitový binární řetěz d(x), zvaný "ofsetové slovo",

Kde generující mnohočlen g(x) je dán

g(x) = x¹⁰ + x⁸ + x⁷ + x⁵ + x⁴ + x³ + 1

a kde ofsetové hodnoty d(x), které jsou pro každý blok ve skupině (viz 2.4), jsou uvedeny v příloze A.

Smyslem přidání ofsetového slova je zabezpečit skupinovou a blokovou synchronizaci přijímače resp. dekodéru (viz 2.4). Protože přidání ofsetu je v dekodéru vratné, nejsou normální vlastnosti zjišťování a opravy chyb v základním kódu dotčeny.

Takto generované kontrolní slovo se vysílá na konci bloku, který chrání. První vyslaný bit kontrolního slova je nejvíce důležitý bit (tj. koeficient c'₉ v kontrolním slovu.

Tento popis zabezpečení proti chybám je definitivní. Další vysvětlivky o generování kódu a jeho teorii jsou uvedeny v přílohách B a C.

Kód zabezpečení proti chybám má při kontrole chyb tyto vlastnosti [3, 4]:

1. v bloku zjistí všechny jednoduché a dvojité bitové chyby
2. zjistí každou chybnou skupinu impulsů zabírajících 10 bitů a méně
3. zjistí zhruba 99,8 % skupin impulsů zabírajících 11 bitů a zhruba 99,9 % v všech skupin impulsů, které jsou delší

Tento kód je zároveň optimální opravný kód chyby skupiny impulsů [5] a je schopný opravit každou jednotlivou skupinu impulsů zabírajících 5 bitů nebo méně.

Bloky jsou v každé skupině identifikovány ofsetovými slovy A, B, C, příp. C’ a D, přidanými do bloků 1, 2, 3 a 4 v každé skupině (viz přílohu A).

Začátky a konce datových bloků mohou být v dekodéru přijímače rozpoznány užitím skutečnosti, že dekodér kontrolující chyby zjistí s vysokým stupněm spolehlivosti posuv blokové synchronizace stejně jako přídavné chyby. Systém blokové synchronizace se stává spolehlivým přidáním ofsetových slov (která slouží rovněž k identifikaci bloků uvnitř skupiny). Tato ofsetová slova narušují cyklickou povahu základního kódu, takže v modifikovaném kódu nevedou cyklické posuvy kódových slov ke vzniku jiných kódových slov [6,7].

Další výklad techniky získání informace o blokové synchronizaci na přijímači je uveden v příloze C.