Mohlo by se zdát, že co nesměřuje ke kvalitě a technickému pokroku (satelitní vysílání nebo pozemské DAB a DVB), je určeno k zániku a nemá smysl se dnes vracet k překonané amplitudové modulaci a podobným relikviím. Už od 60. let jsme mnohokrát četli, jak AM rozhlas brzy zanikne a krátké vlny budou opět uvolněny amatérům. Nestalo se tak a pásma jsou nadále přeplněna množstvím stanic, jejichž snadná dosažitelnost vyhovuje nejen poměrům v hospodářsky méně rozvinutých zemích třetího světa. Evropské státy, které průkopnicky zrušily středovlnné vysílání, se k němu pozvolna vracejí (nedávný případ Rakouska), v USA klasické AM pásmo kmitočtově rozšířili a vysílá se v něm dokonce stereofonně. Zájem o mezinárodní vysílání na KV nepoklesl ani s koncem studené války. Přitažlivost dálkového příjmu jednak přežívá s jistou nostalgií, nutno ale zdůraznit, že ani zde se zcela pokrok a vynalézavost v technice i programovém zaměření nezastavil. Poohlédněme se v krátkém průřezu, co se děje na různě dlouhých vlnách.

Výhodou stanic na dlouhých vlnách je dosažitelnost stabilního signálu na vzdálenosti i větší, než 2000 km. Pro příjem vzácnějších stanic jsou ideální zimní noci s nejnižší úrovní atmosferického rušení. Uslyšíme jednak stanice z okrajových zemí Evropy, ze Severní Afriky, Orientu, Sibiře nebo Jižní Asie, ale v pásmu zhruba od 300 do 500 kHz stovky telegrafních signálů letecké a námořní navigace. Jednotlivé majáky se dají snadno identifikovat podle dostupných seznamů a pro nadšence představují nevyčerpatelné pole ke sbírkám stanic a zemí. Pomalu končící službou je volací telegrafní kmitočet rovných 500 kHz (vlna 600 m), kde se sjednávají spojení pobřežních stanic s plavidly a vysílají krátké pravidelné zprávy pro zabezpečení námořní plavby. Nezřídka zde můžeme vysledovat také tísňové signály SOS.

Standardní rozhlasové přijímače pracují od 150 kHz, ale za pomoci některých komunikačních se dostaneme mnohem níže. Už od 18.5 kHz se vysílají pravidelné relace meteorologické služby, impulzy časových normálů, probíhají vojenská spojení s ponorkami. Ještě níž do oblasti slyšitelných kmitočtů jdou například stanice navigačního systému Omega. A to stále ještě nejsme na dně. Na velmi dlouhých vlnách, téměř od nuly kHz sice nezachytíme konkrétní vysílače, zato zde můžeme být svědky bezprostředního přírodního zvukového divadla. Jinde nedosažitelné zvuky, šramoty, praskot a hvizdy pocházejí z objasněných fyzikálních dějů v atmosféře a ionosféře.

Střední vlny rozhodně nejsou tak prázdné, jak se zdají s prvým proladěním na jednoduchém rádiu. Dnešní přijímače zabezpečí pohodlný příjem silných místních stanic na vestavěnou feritovou anténu, ale vůbec se už nezabývají problémem, jak k nim připojit kvalitní drátovou anténu. A právě jedině ona způsobí, že prázdný šum se promění v signály desítek a stovek evropských stanic. Ty mají lokální charakter a často jsou zdrojem nenahraditelných informací či přibližují folklórní bohatství a jedinečnost toho kterého kraje. V noci toto pásmo mnohonásobně ožije a zkušení specialisté, vybavení kvalitními selektivními přijímači, slyší nezřídka i zámořské stanice. Nejsnáze dosažitelná je v podvečer čínská stanice na 1521 kHz. Ale poměrně snadné je třeba zastihnout nad ránem množství slabých britských soukromých SV stanic, specializovaných na rockovou hudbu nebo exoticky znějící pořady pro asijské menšiny. Pozornému posluchači neujde ani několik morse signálů ve spodní části pásma, ty pocházejí z vojenských letišť.

Krátké vlny slouží především k příjmu zámořských stanic. I s nejjednodušším přijímačem tu lze hned první den při trpělivé práci zachytit třeba Austrálii, Brazílii, Japonsko nebo Mariánské ostrovy v Pacifiku. KV lze rozdělit podle mnoha hledisek, v zásadě platí, že čím je vyšší kmitočet (1.5 až 30 MHz), tím lépe bývají nejvzdálenější stanice dosažitelné, avšak jejich výběr je menší. Jednou z oblíbených specializací jsou KV pásma tropického rozhlasu 120, 90 a 60 m, která místně nahrazují sřední vlny kvůli vysoké hladině atmosferických výbojů (známé chrastění). Tisíce malých stanic z oblastí, které se zhruba kryjí s pozemským pásmem rovníkových pralesů, skýtají zvukový obraz pro nás tak vzdáleného neznámého prostředí. Co vše zde uslyšíme, se těžko popisuje slovy: sambou pulzující latinskoamerická velkoměsta, zvuky amazonských pralesů, indiánsky laděné písně z And, rytmický život noční Afriky nebo opět zcela jiné zvukové barvy z Indie, Indonézie a Číny.

Klasická KV pásma od 49 po 13, popř. i 11 m jsou obvykle zaplněna silnými zahraničními službami národních rozhlasů. Ty směrují kratší časové relace (15 až 60 minut) v mnoha jazycích do různých oblastí světa. Méně je ještě známo pásmo 22 m (13600 - 13800 kHz). Obsazení kmitočtů se až čtyřikrát ročně mění a společně s variacemi podmínek šíření vzniká příležitost k neustálému vyhledávání změn a novinek. Na tomto poli začíná nejvíce příznivců DXingu. Další specialitou jsou stanice tzv. hobby pirátů v pásmech 6 a 7 MHz. Na rozdíl od klasického pirátského rozhlasového z lodí typu Radio Caroline v 60. letech už asi 25 let slýcháme množství slabých stanic ze západní Evropy. Jejich kratší víkendové hudební pořady nezapřou amatérský původ a signály jsou většinou slabé vzhledem k malým výkonům (desítky až stovky wattů) a provizorním anténám.

Kromě rozhlasu je na KV slyšet řada jiných radiových služeb. Fonické relace ale většinou umožní jen přijímače, uzpůsobené pro příjem AM s potlačenou nosnou a jedním postranním pásmem (SSB). Se znalostí příslušných kmitočtů a vysílacích časů lze pozorovat pestrou škálu leteckých, námořních, meteorologických, vojenských a dalších relací. Osobní počítač, propojený s přijimačem přes jednoduchý modem, umožní dekódovat digitální provoz dálnopisných, faxových nebo packetových stanic v nejrůznějších modifikacích jejich provozu.

Velmi krátké vlny. Poměry v pásmech FM rozhlasu se v několika posledních letech změnily k nepoznání. Dnešní přijímače už nerespektují opuštěné pásmo VKV 1 (OIRT), třebaže právě toto je dnes ideální pro příjem vzdálených stanic z Polska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Ukrajiny aj. A tak přijdou zavděk i starší vyřazované tunery. Stejně jako na jiných vlnách platí, že lepší než rozhlasový je komunikační přijímač, třeba z druhé ruky. Zpravidla má lepší citlivost, hlavně však selektivitu - užší přenosové pásmo a umožní slyšet slabší vzdálené stanice mezi silnými blízkými. Stereodekodér, HiFi přednes a ovládací komfort předvoleb není v našem případě to podstatné, DX stanice budou každopádně v šumu. VKV DXing začíná podrobným průzkumem pásma se záznamem všech dosažitelných stanic - tzv. bandscan. Postupně vysledujeme, jak při lepších příjmových podmínkách (později v noci a ráno, při inverzním počasí) přibývají další, některé častěji, jiné zcela ojediněle. Situaci zřetelně vylepšíme kvalitnější (vždy rozměrnou) anténou, nejlépe s rotátorem. Nabídka špičkových výrobců skýtá antény se skupinovým rozmístěním až 29 prvků. Dosahují zisku kolem 19 dB, úhlu příjmu 15 stupňů a předozadního poměru 37 dB!

Pravý dálkový příjem VKV nastává, vystihneme-li mimořádné šíření troposferickými vlnovodnými kanály (vzdálenosti i 1000 km a více), hlavně na podzim a v zimě. Ještě mnohem větší výběr stanic a to jinak zcela nedosažitelných, zažijeme v létě při výskytu sporadické vrstvy E. Signály z okrajových evropských zemí někdy rychle kolísají, jindy trvá příjem např. z Británie, Turecka nebo Tunisu celé hodiny. Vše platí též o televizi. Lovci zkušebních obrazců čekají se zaostřeným fotoaparátem celé hodiny na vhodný okamžik, aby si rozšířili své album.

Kouzelnou moderní pomůckou k jindy tak obtížné identifikaci vzácných signálů je RDS (Radio Data System). Umožňuje čtení stručných základních info o stanici během vlastního vysílání na přijímači takto vybaveném, je však možné pořídit si i doplněk - RDS Manager. Pokud je signál vzácné stanice příliš krátký a kolísavý, není nic ztraceno. Zde opět použijem osobní počítač, vybavený programem RRDS. Pak už jen připojíme přijímač přes port COM2 a veškerá zachycená data můžeme ukládat v paměti. Program dokonce dekóduje i Paging, takže si přečteme vše, co se vysílá.

Komunikační přijímače s VKV rozsahy anebo modernější stolní i přenosné scannery umožňují mnohem širší průzkum metrových a decimetrových vln. Oblíbená jsou pásma leteckých služeb, čilý provoz je zejména v oblastech poblíž mezinárodních letišť a vysílá se zde amplitudovou modulací. Nepřeberné množství jiných služeb od hasičů a policie po CB zachytíme na FM. Přesné naladění za pomocí digitální stupnice (ta je pro seriózní DXing nezbytná) dovolí číst i nepatrné kmitočtové odchylky jednotlivých TV vysílačů, podle nichž rozpoznáme o který se jedná v případě stejného kanálu (tzv. ofset). Automatické přelaďování v různě nastavitelných úsecích a blokově řazené paměti jsou dalšími výhodami scannerů - nové generace přijímačů, pro DXing vpravdě stvořených.

Na nejvyšších kmitočtech v oblasti GHz se vysílá množství TV a rozhlasových programů ze satelitů. Dnes se vysílá nejen analogově, ale i digitálně v komprimovaném videu v normě MPEG 2. Na satelitech se stále něco mění, přibývají nové programy a tak ti, kteří se zabývají satelitním DXingem neustále objevují nové a nové programy a sledují i příležitostné transpondéry které se používají pro přenosy a také nové družice, které stále přibývají. V C pásmu (okolo 4 GHz) lze zachytit množství exotických TV i rozhlasových stanic např. z Afriky, blízkého východu, ale i např. z Thajska.