Czechoslovak DX club
Českoslovneský DX klub - Czechoslovak DX Club
Ukázky z DX REVUE   3/2000
Co je DX REVUE
Aktuální číslo
Starší čísla
Redakce
Předplatné
Z klubového života
Jakou budoucnost má náš DX klub? Zůstane spolek nostalgických ctitelů klasického DXingu na krátkých a středních vlnách, od nichž se odtrhnou příznivci moderních audiovizuálních médií na VKV, satelitních transpondérech a kabelových sítích? Pohltí internet nás klasický papírový časopis s vysokými náklady na jeho tisk a distribuci? Stoupnou na ceně QSL lístky, kterých bude stále méně? Dovedeme předvídat technický vývoj vysílání a přijímačů v příštích pěti, deseti letech? Jaký bude vůbec DXing v prvé a dalších dekádách nového století? Ano, i takové otázky přinese jednání nadcházejícícho výročního setkání CSDXC. Samozřejmě na prvém místě vyvstanou dnešní problémy a žhavé zajímavosti na pásmech. Být u toho, mít info z prvé ruky, vidět, slyšet a mít možnost zasáhnout svými názory při rozhodování je vždy příležitostí, kterou by si člen klubu neměl nechat ujít. Jinde se v tak početné sestavě za celý rok nesejdeme. I úroveň přednášek, počet vystavených přijímačů, předváděných antén a tiskovin rok od roku roste.
Zprávy o živém slovenském DXingu, jakož i doslovný příval nových členů odtamtud jistě nejsou náhodné. Po deseti letech se stává konečné a zaslouženě Slovensko místem našeho hlavního ročního srazu. Jak vyplývá z pečlivých příprav, jistě budou naši slovenští kolegové dobrými hostiteli. Vhodně zvolené místo a optimální datum podle průzkumu účastníků je další zárukou úspěchu. Zbývá popřát si vysokou účast, protože čím víc se nás sejde, tím bohatší bude program a zážitky. A proto pokud se ještě rozhodujete, právě letos určitě přijeďte. Pohled na mapu prozrazuje, že to vůbec není tak daleko, jak by se na první pohled zdálo. Jsou-li ještě ve hře náklady, pak uvažte, že i víkend doma nestrávíte zcela zadarmo a dále odečtěte polovinu výdajů za cestu, kterou účastníkům klub tradičně proplácí. Přijeďte, přivezte malé přijímače, QSL a další trofeje, pochlubte se svým anténářským uměním, novými zkušenostmi a poznatky a jestliže se považujete za začátečníky, přijeďte rovněž; stačí když budete sledovat a poslouchat.
Václav Dosoudil, předseda CSDXC
V západočeské Sušici i jejím okolí se už několik let ví o tom, že tam nepravidelně vysílá pirátské rádio Freedom (Svoboda). V minulých letech bylo slyšet většinou jen během letních prázdnin, loni se asi už cítilo tak bezpečně, že si koncem roku dalo anténu na rozhlednu Svatobor - a to se mu stalo osudným

Deník Mladá fronta DNES přinesl 1. 3. 2000 následující informaci:
Vysílač pirátského Radia Freedom, které si posluchači v Sušici a okolí mohli několik let nepravidelně naladit, našli policisté na rozhledně Svatobor u Sušice. Policisté dopadli i 30-letého muže, který vysílač na rozhlednu umístil.
Hovoří Václav Řehoř z Českého telekomunikačního úřadu v Plzni: "Nelegální vysílání Radia Freedom bylo letitým problémem. Opakovaně jsme ho i zaměřili, ale zřejmě bylo umístěno v autě a cestovalo kolem Sušice. Nikdy jsme nikoho nechytili za ruku, i když jsme věděli, kdo za tím asi stojí." Pozornost policie na sebe vysílač upoutal až ve chvíli, kdy jí hasiči oznámili, že ruší spojení integrovaného záchranného systému. "Záchranná služba byla v některých místech okresu zcela bez spojení. Hasiči měli zhoršený signál," popsal situaci František Pavlas z hasičského sboru v Klatovech.
"Na Svatoboru je i zařízení rádiových sítí integrovaného záchranného systému. Tím, že se vysílač dostal do jeho oblasti, nastaly hasičům potíže. Jeli své zařízení zkontrolovat a našli pirátskou vysílačku," vysvětlil dále Řehoř.
Neoprávněné vysílání považuje zákon pouze za přestupek. Rušení signálu záchranky a hasičů však policisté považují za trestný čin.
Tolik citace z denního tisku. Z pohledu redakce DX REVUE, která sídlí v Plzni a byla tedy v dosahu signálu (i když zpočátku dost slabého) Radia Freedom, budí úsměv vyjádření, že rádio nebylo možné zaměřit a vypátrat, protože patrně cestovalo v autě po Sušici. Monitoring redakce DX REVUE naopak dlouhodobě zjistil, že stanice vysílala hlavně o prázdni-nách 1997 a 1998 na kmitočtu 107.5 MHz víceméně pravidelně (moderátory byly bezpochyby stu-denti), zvláště v roce 1998 byl provoz stanice naprosto pravidelný a klidný. Signál, který se v roce 1998 značně zlepšil, byl stabilní, stanice vysílala od 10 hodin ráno do půlnoci nebo i déle, v noci potom přenášela až do dopoled-ních hodin Evropu 2. Moderátoři se střídali zpravidla po dvou hodinách a během vysílání přijímali telefonické žádosti posluchačů o písničky. Překvapila kvalita a spolehlivost propojení telefonátů do vysílání - s tím mají občas problémy i velké stanice celostátního významu. Radio Freedom mělo dokonce speciální telefonní číslo, jehož součástí byla vysílací frekvence 107.5. O prázdninách 1998 si stanice troufnula i na živé přenosy z rockového festivalu, který se konal v Sušici. V té době ale nastaly technické problémy, načež se stanice odmlčela…
V titulku je sice napsáno, že pirát skončil, pokud ale půjde v šlépějích svých zahraničních kolegů, brzy sestrojí nový vysílač a bude opět vesele vysílat, i když už bude samozřejmě opatrnější. Mnohá z holandských nebo německých tzv. hobby-pirátských stanic už má za sebou třeba i deset policejních razií spojených se zabavením vysílacího zařízení a pokutou a přesto jim to nedá, aby znovu neoslovili své specifické publikum…
(Honzík)
Blamáž v Radiu Five
Stalo se v pondělí 24. 1. ve vysílání BBC Radio 5. Jen si to představte. Jste Welšan, jmenujete se Robert Wheel, v neděli jste vyhrál mistrovství světa v salónních amerických kuželkách a chcete si chvilku užít výsluní slávy. A když vám z Radia 5 zatelefonují, sjednají si na pondělní dopoledne interview a pak nevolají a nevolají, pochopitelně trochu znervózníte. Nuže, pan Wheel v pondělí těsně před polednem zavolal do redakce Radia 5 a domáhal se Nickiho Campbella, který s ním měl rozhovor v přímém přenosu dělat. Telefon vzala sekretářka. "Ale, pane Wheele," - ta odpověď ho trochu zarazila- "vždyť už jsme to odvysílali."
Krátce předtím totiž do redakce zavolal muž se silným welšským přízvukem a ohlásil se jako nový mistr světa v salónních amerických kuželkách. Když ho spojili s panem redaktorem, pustil si, jak se říká, ústa na procházku. "Vyhrál jsem za Wales," prohlásil nesmlouvavě a troufale. "Vy si totiž asi neuvědomujete jedno - že Angličani jsou nejnenáviděnější rasa na celém světě." A během desetiminutového interview, plného ostře nacionalistických, prowelšských a protianglic-kých výroků, napovídal ještě spoustu dalších věcí. Že ho v amerických kuželkách nikdo neporazí, co svět světem bude stát, že jeho protivník ve finále neměl šanci, že si s ním hrál jako kočka s myší a že nemůže mluvit o svých finančních poměrech, protože by se dostal do křížku s daňovým úřadem. "To je ale opravdu něco jiného," pochvaloval si Nicky Campbell, "když děláte rozhovor s člověkem, který je takhle nabuzený, agresivní a sebevědomý. To jednoho vážně osvěží."
Jenomže mu brzy sklaplo. Ukázalo se, že neznámý pachatel téměř dokonalého kanadského žertu vyvedl Radio 5 opravdu hodně předčasným aprílem. Pro pana reportéra to byla velká blamáž. Koneckonců fanoušci pana Wheeleho tvrdili, že okamžitě poznali podvod - skutečný pan Wheel přece tak silný welšský přízvuk vůbec nemá. A den nato skutečný Robert Wheel vystoupil ve vysílání a v novém interview se od inkriminovaných výroků ostře distancoval. "Vždyť já proti Angličanům osobně vůbec nic nemám," prohlásil.
Také mluvčí BBC se posluchačům omluvila. Ale ne tak docela: "Autor tohoto žertu byl velmi zábavný a působil naprosto důvěryhodně. Za jiných okolností bereme takovéto podvody velmi vážně, ale alespoň se tímto způsobem dostal do středu světový šampionát ve sportu, který nemívá příliš velkou publicitu."
Pro DXR z vysílání BBC zaznamenal Lubomír Stejskal
Amatérské stanice v pásmu VDV
V letním vydání Magazínu DXR ze srpna 1999 byl publikován užitečný a podrobně zpracovaný přehled stanic, pracujících na velmi dlouhých vlnách - VDV. Jedná se o pásmo 9-150 kHz. Všechny v přehledu uvedené stanice pracují jako různé profesionální služby. Následujícími řádky bych chtěl tento přehled doplnit.
V pásmu VDV, ve velmi úzkém segmentu tam pracují i stanice amatérské. Byly jim přiděleny kmitočty 133,7-137,8 kHz. To znamená, že pásmo je široké 2,1 kHz a na přijímači s širším filtrem je slyšíme celé najednou. Amatérsky vysí-lat v tomto pásmu je možné v řadě evrop-ských zemí na zvláštní povolení příslušných úřadů.
Na těchto kmitočtech je předepsán provoz A1A, F1A a G1A. Používá se i provoz zvaný slow-CW. To je velmi pomalý provoz (0,5-2 znaky za minutu) vedený pomoci počítače a k tomu potřeb-ných programů. Tímto druhem provozu lze číst i extrémně slabé stanice. Vyžaduje však značnou stabilitu vysílaného signálu. Největší povolený vyzářený výkon (ERP) těchto stanic je 1 W. Avšak vzhledem k malé účinnosti používaných antén musí být výkony vysílačů, chceme-li mít ERP 1 W, stovky wattů, 1 kW i více. Kdo má zájem o poslech na těchto kmitočtech, potřebuje dobrou anténu a citlivý a selektivní přijímač.
Ve všední dny je možné sledovat provoz na pásmu převážně večer, v sobotu a v neděli prak-ticky po celý den. Většina stanic, které jsem slyšel, vysílala (klíčovala) hlavně při dávání výzvy velmi pomalým tempem. Zřejmě kvůli lepší čitelnosti značek při QRN. Stane se však, že se objeví i stanice, která pracuje tempem přímo závodním. Považuji občasný poslech amatérského vysílání na VDV za zpestření posluchačské činnosti.
Jako příklad dobře slyšitelných stanic lze uvést: 7S6SAJ, OM2TW, DJ9IE, DF6NM, DK8KW, DL3FDO, OE5ODL, DJ2EY, IK5ZPV, HB9ASB, G3KEV, G3LDO, MM0AL a další. Na závěr stručný popis zařízení, s kterým na 136 kHz poslouchám. Dvě LW antény délky 90 a 80 metrů. Jedna je situovaná V-Z, druhá S-J. Laděný pí-článek na toroidech firmy Amidon. Přijímač Lowe-HF 225 a pro telegrafní provoz přidaný MF díl vlastní výroby pracující s dvěma krystalovými filtry na kmitočtu 30 kHz. Všem, kdo zkusí příjem v zajímavém amatérském pásmu 136 kHz, přeji hodně úspěchů.
(Chamer)

 

Reprodukce zde zveřejněných informací jen s udáním jejich původu (CSDXC).
© Designed by ,