zpět na hlavní stránku   Novinové články
 
Carl Lewis - nejslavnější atlet dvacátého století

Být řecký Olymp skutečně úřadovnou bohů, zajisté by tam měl svou přepážku i Carl Lewis. Neboť on není jen King Carl, on je pro mnohé opravdovým atletickým bohem. Anebo aspoň polobohem, ale s právem přemítat o místě mezi nesmrtelnými.

Jiří Jakoubek

Když se v sobotu 13. září 1997 loučil s atletickou kariérou, bylo mu šestatřicet a společně se svými kolegy z týmu Track Club Santa Monica Marshem, Burrellem a Heardem absolvoval svou poslední štafetu na 4x100 metrů. Vše se událo před šestnácti tisíci slzícími diváky v poločase utkání univerzitních týmů amerického fotbalu na stadionu v Houstonu, kde Carl Lewis jako student tamní univerzity před lety svou oslnivou dráhu zahájil.

Dokázal jsem to, Jesse
Narodil se 1. července 1961 v Birminghamu ve státe Alabama a ke sportu byl předurčen otec Bill byl solidním hráčem amerického fotbalu a matka Evelyn se věnovala atletice, velmi dobře zvládala překážky. Rodiče pak pracovali na birminghamské univerzitě jako trenéři. Carl měl mladší sestru Carol (bronzovou medailistku v dálce na MS 1983), ale především dva starší bratry, Mackieho a Cleva, které hrozně toužil porážet. Když se rodina přestěhovala do Willingboro v New Jersey, vyměřil si chlapec, který vyrůstal na atletickém hřišti, na trávníku stoyardovou trať a ze záhonu udělal doskočiště. Právě to mu učarovalo nejvíc do dálky totiž skákal i jeho velký vzor, legendární Jesse Owens, který jako první překonal hranici osmi metrů a s nímž se Lewis dokonce seznámil osobně. Několikrát ho jako kluk potkal na atletických závodech a když jednou ve skoku do dálky porazil soupeře o hlavu většího, Owens pohladil začínajícího atleta po hlavě. Doma měl Lewis vedle zrcadla pověšenou zarámovanou Owensovu fotografii. Na houstonské univerzitě se budoucí šampion dostal do péče trenéra Toma Telleze, který jej přemluvil, aby se kromě dálky věnoval i sprintu, a dovedl jej k devíti zlatým a jedné stříbrné medaili z olympijských her a osmi titulům mistra světa. "Když se mi v Los Angeles v roce 1984 povedlo vyhrát stejné čtyři medaile jako Owensovi v Berlíně 1936, napsal jsem na cedulku Dokázal jsem to, Jesse, a pověsil ji vedle Owensova obrázku," vzpomíná Carl Lewis na svůj čtyřnásobný olympijský triumf (100 a 200 metrů, dálka a 4x100 metrů).

Výsledky, sláva, peníze
Prvním vrcholem jeho kariéry byl premiérový světový šampionát v Helsinkách 1983, kde získal tři zlaté medaile v nejkratším sprintu, dálce a ve sprinterské štafetě. On a Jarmila Kratochvílová se stali největšími hvězdami podniku, ovšem na rozdíl od rodačky z Golčova Jeníkova na mnohé působil jako nafoukanec. "Není to pravda, Carl byl vždycky spíše plachý chlapec," odrážel na březích helsinského zálivu tyto názory trenér Tellez. Do finské metropole rodák z Alabamy nepřijel jako velká neznámá. Předtím už dvě sezony ukrajoval lahodná sousta z nevídané dálkařské série 28. února 1981 naposledy prohrál s Larry Myrricksem a další porážky se dočkal až po úctyhodných deseti letech, když jej na MS v Tokiu 31. srpna 1991, po rekordních 65 závodech, přemohl Mike Powell. Po Helsinkách a zvláště po Los Angeles začal ještě víc přitahovat pozornost médií a sponzorů. Jeho celosvětová popularita stoupala nejen kvůli výkonům. Ostříhal si vlasy "do kostky" a brzy jej začali napodobovat ostatní atleti. Na závody létal soukromým letadlem, ubytovával se v ústraní uzavřen ve velkých apartmánech. Startovné na mítincích už požadoval nikoli ve výši 20 000 dolarů, ale třikrát tolik. Ale "měl na to", neboť stále dosahoval vynikajících výkonů.

Šampion vegetariánem
"Nemedailové" úspěchy závodníka, kterého v různých anketách vyhlásili Atletem století, jsou naprosto výjimečné. V běhu na 100 metrů měl nejlepší výkon roku šestkrát (1981 až 1985, 1988), na 200 metrů dvakrát (1984 a 1987), a v dálce devětkrát (1981 až 1985, 1987 až 1989, 1992). Triumfoval i na MS 1987 v Římě (tři zlaté 100 m, dálka, 4x100 m) a na olympijských hrách v Soulu o rok později, i když zlato na 100 metrů, které přidal k prvenství v dálce, získal až po diskvalifikaci z dopingu usvědčeného Bena Johnsona. Tato vítězství měla pro Lewise obrovskou důležitost rok před hrami totiž zemřel jeho otec na rakovinu a syn mu položil do rakve čtyři zlaté medaile z Los Angeles. "Vyhraju jiné," přísahal tehdy s typicky americkým patosem a sebevědomím. V roce 1990 se stal vegetariánem. "Nejčastěji snídám čerstvé ovoce a piju grapefruitový džus. K obědu mívám salát a zeleninový džus z mrkve, řepy a celeru," ohromil novináře. "Večeřím hodně, především vařenou zeleninu, brambory, čočku, těstoviny nebo různé sójové pokrmy. Opět piju džusy a několikrát týdně si dám sýr nebo jogurt."

Série skončila
Na světový šampionát 1991 v Tokiu přijel ve skvělé formě vyhrál stovku ve světovém rekordu a měl podíl na dalším prvenství štafety. V Tokiu však také skončila jeho série neporazitelnosti v písčitém doskočišti. V bitvě s Mikem Powellem, v níž oba prahli po překonání Beamonova skoku do příštího století z Mexika 1968 (890 cm), nejprve skočil Lewis s nepovoleným větrem v zádech 891 cm, na vítězství to ale nestačilo. Powell se totiž potom odrazil tak mocně, že přistál na značce 895. I přes tuto prohru si Lewis získal srdce Japonců; nebyl smutný a proklamoval svou víru, že se mu v budoucnu podaří zdolat i tuto hranici. Zůstalo jen u přání, možná právě proto považuje Tokio za vrchol své kariéry.Chlapík, který se stal pro Ameriku symbolem úspěchu, nezklamal ani v olympijské Barceloně 1992. Powellovi odvedl porážku v dálkařském sektoru, opět měl podíl na zlatě štafety. Potom však začal své pozice v popředí světových tabulek pomalu opouštět na MS 1993 ve Stuttgartu bral bronz za dvoustovku, na šampionát v Göteborgu 1995 se ani nekvalifikoval. Určitě netušil, že se mu podaří vyrovnat další dva historické zápisy v dějinách světové atletiky.

Tečka jako zvon
"Ještě jsem neprocitl." Takto v Atlantě 1996 otevřel tiskovku poté, co se ve finále dálkařů zčistajasna odrazil k veleskoku, kterým počtvrté za sebou získal olympijské zlato. To se předtím podařilo pouze diskaři Oerterovi. Psal se 29. červenec, Lewis přistál na značce 850 cm. Získal devátou zlatou olympijskou medaili a vyrovnal tak rekord legendárního finského běžce Paava Nurmiho. "Je to moje nejdražší medaile. Mám ji od milionů lidí, kteří mi drželi palce. Patnáct let ode mne každý čekal jen vítězství, ale dnes jsem nebyl favoritem, všichni se na mě dívali spíš soucitně. O to líp se mi skákalo," pravil v slzách atlet, který se do Atlanty nominoval právě jen v dálce a ještě s odřenýma ušima. "Je za mnou dlouhá cesta, během níž jsem zažil hodně bojů a spoustu zábavy. Ale řečeno slovy Franka Sinatry, dělal jsem to po svém a to je zatraceně dobře," řekl Carl Lewis při svém loučení v roce 1997 na stadionu v Houstonu, kde svou kariéru zahájil.


Titul: Lidové noviny
Datum vydání: 10.1.2000
Strana: 20



Vegetariánství