Filosofie - citáty slavných

Pythagoras: "Dokud lidé masakrují zvířata, budou zabíjet i jeden druhého. Ten, kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku."
Ovidius: "Chraňte se poskvrňovat svá těla, vy smrtelní lidé, hanebným jídlem!
Je obilí tady a ovoce stromů, větve k zemi jež sklání, jsou hrozny zde bujného vína, jsou zde plodiny sladké a ty, jež na ohni péci, ve vodě vařiti možno, vždyť vám nikdo nebere mléko, nebere sladký med, jenž voní mateřídouškou.
Štědrá rodička země vám bohatství dává i pokrm, bez vraždy dává co jíst, a bez všeho krveprolití.
Masem ukájí hlad jen zvěř, a ještě ne všechna: Koně, krávy a ovce a kozy jen trávou se živí.
Jenom divoké šelmy, jimž dravost je vrozená krutá, jako arménští tygři a lvové, ve hněvu hrozní, jako medvěd a vlk, ti z kořisti krve se těší.
Běda, ach, jaký to zločin, když maso se do masa vkládá,
dravé a lačné tělo když tuční se polknutým tělem, a když je živočich živ zas jiného živočicha smrtí!
Při této hojnosti všeho, jež země nám přináší, naše nejlepší matka, snad těší tě žvýkat zuřivým chrupem žalostné kusy masa a řídit se Kyklopů mravem?
Cožpak nemůže člověk, leč záhubou jiného tvora ukojit žaludku hlad, té neslušné hltavé šelmy?"
Plutarchos: "Můžete se skutečně ptát jaký důvod měl Pythahoras pro to, že nejedl maso?
Já spíše žasnu nad tím, za jakých okolností a v jakém rozpoložení mysli se první člověk dotkl ústy masa, přiblíži své rty masu mrtvého stvoření, dal na stůl mrtvá, stará těla a odvážil se nazvat potravou a výživou části, které ještě před chvílí naříkaly, hýbaly se a žily.
Jak mohly oči snášet zabíjení, když byla podřezávána hrdla a stahována kůže a trhán úd od údu? Jak mohl jeho nos snést ten zápach? Jak to, že nečistoty neodvrátily jeho chuť, která se spojila s bolestí jiných a vysála šťávu a krev ze smrtelných ran? Nejsou to lvi, ani vlci, které bychom jedli v sebeobraně; ty naopak opomíjíme a zabíjíme neškodná krotká stvoření bez ostnů nebo zubů, které by nám ublížily. Pro trochu masa je připravíme o slunce, světlo, délku života, která jim byla dána při zrození."
"Jaký to zápas o existenci nebo neubrzditelná hloupost vás přinutila třísnit si ruce krví, vás, podotákám, kteří vykořisťujete vše, co je zlé, a využíváte všech výhod existence?
Proč ničíte Zemi, jako by ona nebyla schopna vás uživit a vykrmit?"
"Prohlašujete-li, že jste od přírody stvořeni pro takovou potravu, pak si sami zabijte to, co chcete jíst. Udělejte to však jen svými vlastními prostředky, bez sekáčku, palice, nebo jakékoliv sekery."
Leonardo da Vinci: "Vpravdě je člověk králem zvířat, neboť je svou brutalitou předčí. Žijeme za cenu smrti ostatních. Jsme hroby, neboť v dřívějších dobách se lidé zříkali pojídání masa."
Lamartine: "Přijde čas, kdy lidé budou cítit takový odpor k masu zvířat, jaký cítí k masu lidskému."
Schopenhauer: "Je omylem domnívat se, že náš vztah ke zvířatům nemá mít morální aspekty nebo... že ke zvířatům nemáme žádné závazky - to dokazuje neotesanost a barbarství...
Soucit ke zvířatům je tak silně svázán s dobrotou charakteru, že je možné tvrdit, že kdo je krutý ke zvířatům, ten nemůže být dobrým člověkem."
Rousseau: "Jedním z důkazů, že masitá strava není pro člověka vhodná, je přirozený odpor dětí k masu a jejich velká chuť na syrové ovoce, zeleninu, mléko a pečivo."

G. B. Shaw: "Když chce člověk zabít tygra, nazýváme to sportem. Když chce tygr zabít člověka, nazývýme to ukrutností."
L. N. Tolstoj: "Masožravost je pozůstatek nejprimitivnějšího barbarství..."
"Člověk může žít a být zdravý bez zabíjení zvířat pro svou potravu; tudíž když jí maso, účastní se tím zabíjení zvířat toliko pro ukojení své chuti. A takto se chovat je nemorální."
"U vivisekce jde dle mého o toto: Pokud lidé připustí, že mají právo vzít nebo ohrozit v zájmu většiny jakékoli tvory, pak krutost lidí nezná hranic."
"Když člověk zabíjí zvířata kvůli jídlu, potlačuje v sobě vyšší duchovní cítění - soucit s jinými živými tvory, kteří jsou mu podobní - a potlačujíc sám sebe mrzačí své srdce."
"Jak můžeme doufat, že na zemi zavládne mír a rozkvět, jestliže naše těla jsou živými hroby, v nichž leží zabitá zvířata?."
"Vegetariánské hnutí by mělo naplnit radostí duše těch, kteří mají na srdci Boží království na Zemi. Ale ne z důvodu, že vegetariánství samo o sobě je snad nějaký významný krok k tomuto plánu (ve skutečnosti jsou všechny kroky stejně důležité), ale protože je to kritérium, podle kterého lze poznat, že snaha o vykročení k dokonalosti je pravé a upřímné." (New Your Review 1892)
Mahátma Gándhí: "Jsem přesvědčen o tom, že jestliže chceme být duchovně dospělými, musíme přestat zabíjet své nižší bratry kvůli uspokojení svých fyzických potřeb."
"O velikosti země a její mravní vyspělosti svědčí to, jak se její obyvatelé chovají ke zvířatům."
Albert Einstein: "Je smutné vidět, že vegetariánský způsob života by svým čistě fyzikálním účinkem na lidskou povahu nanejvýš pozitivně ovlivnil velkou část lidstva."
"Nic nepřispěje k lidskému zdraví a zvýšení šance na přežití života na Zemi více než vývoj k vegetariánství."
"Lidský tvor je částí celku, nazývaného námi "Universum" - částí omezenou časem a prostorem. Prožívá své žití, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku světa - něco na způsob optického klamu jeho vědomí. Tento klam je jakési vězení pro nás, omezující nás na touhy pro sebe a své nejbližší. Náš úkol je tedy osvobodit se z tohoto vězení rozšířením oblasti soucitu na všechny živá stvoření a celou přírodu v její kráse. Nikdo není tohoto dosáhnout beze zbytku, ale již tato snaha je částí osvobození a vnitřního bezpečí." (New Yourk Post, 1972)
"Jen život, který žijeme pro druhé, stojí za to."
Albert Schweitzer: "Dokud nerozšíří člověk okruh svého soucitu na všechny živé bytosti, nenalezne v sobě mír."
"Jakékoli náboženství nebo filozofie, která nespočívá v respektování života, není pravé."
"Je to soucit se všemi stvořeními, co činí člověka člověkem."
J. H. Kellogg: "Mrtvá kráva nebo ovce ležící na pastvině se považuje za mršinu. Stejná mrtvola, nyní zpracovaná a visící v řeznickém stánku, je vydávaná za jídlo."
J. Maszenska-Knape: "Zvířata na jatkách celým svým chováním ukazují, že rozumějí hrůze chvíle, že chápou blízkost smrti.
Padají tehdy ve smrtelném úleku na kolena...
chvějíce se celým tělem, oblévána smrtelným potem strachu, od kterého jim černá srst.
Některá křičí přerývaným lkajícím hlasem, jiná pláčí tak strašně, že praménky jejich slz jim tvoří kaluže na bocích hlav.
Pro lidi, kteří nemají umrtvený soucit, je otřesené dívat se na hrůzu, která se zračí v jejich očích, vyjadřující prosbu o slitování. Avšak peklo těch zvířat začíná již v okamžiku určení na jatky, hladovění a transportu pod ukrutnou vládou lidí zbavených všech humánních citů, kteří s nimi zacházejí jen jako se zbožím."
Milan Kundera: "Skutečná morální zkouška lidstva, zkouška, jež je základem všeho ostatního, je právě vztah k těm, kteří jsou odkázáni na naši milost, ke zvířatům.
Na tomto poli lidstvo utrpělo úplnou porážku, tak velikou, že všechny ostatní pramení z ní."