Můj první vegetarián
Ještě za minulého režimu jsem náhodou navštívil polotajnou (všichni jsme si šuškali něco o zprávě o stavu hospodářských zvířat v ČSSR) přednášku o józe a o vegetariánství. Byly to asi nějaké kapacity, co něco prožily a hlavně tak trochu se nebály prorežimního žroutství masa. O zdravé výživě vegetariánstvím hovořil někdo, koho jsem se opravdu lekl. Byl hubený až vyzáblý, pomalu mluvil, těžce dýchal, ale hlavně - byl v obličeji fialový. Měl jsem pocit, že každou chvíli zkolabuje. A přesvědčoval nás, že od té doby, co je vegetariánem, žije se mu lépe... Což o to, mu se zřejmě žilo lépe, ale potkat takovou kreaturu večer v liduprázdné ulici, no - asi se vylekám. Když jím naklíčená semínka, chutnají mi. Když jím ovarové koleno a zapíjím jej pivem, chutná mi. Všechna činnost, která zklouzne k ortodoxnímu sektářství, je bohužel zcestná. Pro mnohé je vegetariánství a veganství to jediné pravé ořechové. A ostatní jsou omezenci, co dosud neprohlédli. Jenže to mi tvrdí i jehovisti. Nejíst jeden den mi nedělá problém. nezdůvodňuji si to ale tak, že je to čistící den, prostě nežeru. A nic se neděje. Tělo má jít do hrobu zhuntovaný, má si užít. A umřít jako zdravej vegetarián, to je blbost. Jím co mi chutná a hlavně pak to, co zbylo po žroutech dětech v lednici. Někdy semínka, někdy (ale bohužel málokdy) šunka. A není nad to zaprat si večer buběřich... Dobrou chuť přeje Vlastík Odpověď "Vegetariánství": Nedivím se Vašemu zděšení při pohledu na "zdravého" fialového vegetariána. Ovšem kdybych tu přednášku dělal já, tak byste byl určitě spokojený, neboť jsem dost při těle a vážím téměř sto kilo a přitom jsem již 7 let vegetariánem. Takže asi záleží hlavně na tom, za jaký konec to člověk vezme. I vegetarián může "vypadat zdravě", zvlášť když má sedavé zaměstnání jako já. Ale tohle záleží především na názorech, postojích a temperamentu každého člověka. Každý máme nějaký pohled na svět a na sebe sama. Vegetariánství jako takové asi nemůže za to, že někdo něco nedomyslel a přehnal a "zfialověl" z toho. To bychom mohli ze stejného důvodu zatracovat cokoliv jiného - třeba i Internet, protože vyvolává tzv. "netaholii". Takový "fanatický Internetista", trávící dny a noci u monitoru, by mohl také po nějaké době být fialový a vyzáblý a přitom povídat všem, jak je Internet báječný a jak se s ním cítí skvěle a svobodně. Máte jistě pravdu, že každá ortodoxnost je nebezpečná, protože je to extrém. A když je něco v extrému, tak to zákonitě nemůže být správný postoj, protože pomíjí další stránky problému. Naše stránky se ale nesnaží někomu něco vnucovat (alespoň doufám, že na Vás takto nezapůsobily). Snažíme se pouze nabídnout fakta, o kterých se dnes u nás v Čechách příliš na veřejnosti nemluví. Došli jsme skutečně s přáteli k názoru (a naše dosavadní životní zkušenosti to zatím potvrzují), že vegetariánství je opravdu pro nás to "pravé ořechové", ale nemyslíme si, že by ostatní byli, jak píšete, "omezenci". Všichni jsme svobodní lidé a máme právo volby. Ale právě proto se snažíme dělat naše stránky - aby se vůbec bylo podle čeho rozhodnout. Myslíme si totiž, že dosavadní obvyklý životní styl naší české společnosti je poněkud extrémní. Mluví o tom ostatně i mnozí cizinci, kteří u nás žijí - českou kuchyni vnímají často jako extrémně tučnou a Čechy jako líný národ (taky se mi to nelíbilo, když mi to říkali). Říkáte, že "nejíst jeden den vám nedělá problémy". Fajn, ale my přece na našich stránkách o žádných půstech nemluvíme a ani se k tomu nechystáme. Já osobně zastávám názor, že půst jako takový je také určitým extrémem, který má opodstatnění zase jen za extrémních okolností. Čili - člověk, který jí zdravě a přiměřeně, nejspíše žádné půsty potřebuje. Pokud Vám vyhovuje "nacpat si buběřich tím co zbude v lednici", tak v tom samozřejmě pokračujte. Já také zastávám názor, že je lepší žít si podle svých vlastních názorů, než slepě následovat různé "dobré rady". Ovšem musel jsem se smířit s myšlenkou, že každá akce vyvolává reakci. Čili, rozhodnu-li se pro něco, pak zároveň musím přijmout i negativní dopady mého rozhodnutí. Tím vás probůh ale nechci strašit - tohle je obecná záležitost. A chcete-li "jít do hrobu zhuntovanej a užít si", pak proč ne. Každý se nějak vyrovnáváme s otázkou konečnosti lidského života - byť to tak třeba nenazýváme. Já osobně bych ale raději zemřel zdravý, nejlépe někde v přírodě. Nemám totiž rád nemocnice. Nerad bych závěr svého života trávil někde na lůžku. No, uvidím, jak to nakonec bude... Přeji Vám hodně štěstí a také dobrou chuť. J. K. M., Praha |
![]() |