receptyliteraturapotravinydiskuzezpět na úvodkde se najístkde nakoupitvegetarian.cz
vegetarian.cz
Hudební tvorba


Speciální rozhovor pro vegetarian.cz
s Irenou a Vojtěchem Havlovými

Vojtu a Irenu Havlovi jsme navštívili na jejich koncertu v Brně v Divadle HUSA NA PROVÁZKU, kde jsme pro Vás připravily pár fotografií. Po koncertu jsme si povídali v indické restauraci Maharání.

Jak dlouho jste vegetariány?

Vojtěch : Jsme vegetariány už patnáct nebo sedmnáct let, tak jsme měli vlastně velké starosti se stravováním i před revolucí. Tehdy bylo v restauraci jediné vegetariánské jídlo smažený sýr a občas květák a to už musela být hodně speciální restaurace. Povětšinou jsme jedli různé přílohy, jako brambory s máslem apod. To se opravdu špatně stravovalo. To co je teď u nás hodně atypické a úplně nezvyklé vůči světu je síť čajoven, která tak trochu nahrazuje vegetariánskou kuchyni. Čajovny vznikají i v těch úplně malinkých městech. U nás v Praze je víc jak třicet čajoven. Součástí designu těch čajoven je kromě několika desítek čajů, také jednodušší vegetariánské občerstvení. A jak už jsme říkali, že rádi chodíme tam, kde se nevaří maso, kde je taková ta čistá atmosféra, tak právě ty čajovny to dnes mají. Skoro v každém městě je dnes možné si takto spočinout v hezkém prostředí. Irena: A zároveň tím, jak se tam pije čaj a jak si lidi jen tak povídají, tak se vytváří příjemná atmosféra a tak trošku tam stojí čas. Protože každý čajový mistr si dělá ten interiér sám a věnuje se té své čajovně svým vlastním citem, stávají se čajovny nositeli takové jemnější kultury

Kdo je to čajový mistr?

Irena : To jsou speciálně vyškolení, vlastně jen muži. Začalo to v Praze Lubošem Rychvalským a dvěma dalšími lidmi, kteří se přímo specializovali na to, že přivezli ze zahraničí - z Číny, z Japonska, z Indie, z Vietnamu, z Ceylonu, ty nejkvalitnější čaje, které bylo možné sehnat. Navázali si kontakty po těchto zemích. Založili čajovny, které měly špičkovou kvalitu vaření čaje, stejně jako v těch zemích, odkud čaje přiváželi. A udělali takový cech čajovníků. Vyškolují další lidi, kteří dostanou certifikát. Mají takovou myšlenku, že by to měli dělat jen muži, protože v těch východních zemích to tak je. A do těch čajoven, např. v Turecku, v Tunisu, v Arabských zemích, ženy vůbec nechodí. Jsou to takové spíš pánské jízdy v těch čajovnách a kavárničkách. Bylo hezké, že se tato myšlenka rychle rozvinula a už více lidí se začalo dělat svoje čajovny. Je to opravdu takové místo, kam se dá zajít a spočinout třeba na několik hodin. My často navštěvujeme tato místa např. když jezdíme po koncertech a těmi přejezdy býváme unaveni, tak je si jít kam sednout, odpočinout si a popovídat.

Vojtěch: Ty čajovny dnes nahrazují i alternativní scénu v muzice, ale nejen v muzice. Kromě koncertů tam jsou také duchovní přednášky o józe, buddhismu, přednáší tam různí cestovatelé, kteří tam promítají diáky, nebo pouští video. Je to takové specifikum tady u nás v Česku, protože nikde ve světě to v takovém množství není. A všichni, kteří přijedou z ciziny, tak jsou tím množstvím čajoven překvapeni. Irena : Hodně těch čajoven bývalo také v Japonsku. My jsme nedávno byli v Kiltu, asi týden, na jednom festivalu a zjistili jsme, že místo čajoven tam teď stojí na ulicích automaty, jako u nás třeba na coca-colu. A jsou tam taková dvě tlačítka, jedno červené a druhé zelené. Když zmáčknete to červené, tak vypadne plechovka s horkým čajem, a když zmáčknete to zelené, tak vypadne plechovka s výborným studeným zeleným čajem.

Vojtěch : Jak už říkala Irena, tak je opravdu hezké, že u nás vznikl ten cech čajovníků. Všechno si to zachovalo tu čistotu, tu vysokou úroveň a atmosféru. A je krásné, že každá ta čajovna si udržuje svou speciální atmosféru, právě podle toho, jaký je ten čajovník. Zda tíhne k Indii, Číně, nebo třeba Tibetu.

Redakce: Známe čajovnu, kde je duch židovské kultury.

Irena : V té čajovně si lidé udržují tu určitou atmosféru, jako si udržují doma. Je to takové mikroklima, takové velmi citlivé místo a člověka to tam inspiruje, protože vidí, jak ty lidi si to místo najdou, jak si tam vytvoří v tom interiéru ty jemné věci, detaily se svým vlastním citem. A člověk si tam sedne a může se těmi předměty inspirovat, je to takové vzájemné naladění na tu atmosféru a na některých těch místech se opravdu hezky hraje. Lidi tam rádi chodí, protože tam mají pocit domova.

A co se týče toho jídla, tak se tam nejvíce připravuje kus-kus. Je to taková specialita, obilovina, dává se na to speciální koření, trochu olivového oleje a nějaká zelenina. Potom se tam dělají takové zajímavé placky se sýrem a plní se kardamonem. Jsou to arabské placky zvané pita. Velmi chutná je také turecká specialita - babachanuš- pasta z lilku. Ta se dá připravit i doma. Lilky se rozpečou a smíchají se s olivovým olejem, se speciálním arabským kořením a se sezamovou pastou. Je to velmi dobré jídlo s těmi plackami.

Právě v Praze v Country Life se prodávají výrobky, které se nikde jinde neseženou. Např. z Japonska pasty ze sójových bobů MISO, které se dávají jako základ do polévek, dále mořské řasy, také dělají velmi dobré celozrnné pečivo. Dováží z Francie velice kvalitní za studena lisované oleje apod.

Vojtěch: My jsme do našeho jídelníčku zařadili právě polévku z MISA pasty, kdy se vlastně ta pasta jen rozmíchá v horké vodě.


Jak a kde se stravujete, když nemáte čas?

Vojtěch: Když nejsme doma, protože hodně koncertujeme, tak využíváme hodně čajovny, vegetariánské restaurace a také pizzerie, kde už jsou také hodně bezvaječná jídla. Italové totiž dělají hodně těstovin bezvaječných. Pokud opravdu není, kde se najíst, tak si kupujeme třeba jen čerstvou zeleninu a ovoce. A jíme tímto způsobem.

Irena: Také některé špičkové hotely, už vaří zajímavá vegetariánská jídla.

Vojtěch: Stalo se nám, že když jsme jednou letěli anglickou společností, tak tam měli několik druhů vegetariánských jídel rozdělených podle typu vegetariána. My jsem si toho nevšimli a zrovna jsme zaškrtli toho nepřísnějšího vegetariána. A bylo to opravdu hrozné, protože se to nedalo jíst. Bylo to bez chuti a bez zápachu.

Otázka: Vaše životní hodnoty?

Vojtěch: Tím, že jsme měli možnost trošku cestovat po světě a podívat se třikrát do Indie, byli jsme i v Africe, v takových hodně chudých černošských čtvrtích, tak jsme dostali jiný náhled na život. Tím, že si člověk mohl jakoby prožít, co je to chudoba, co je to hodně prostý život v indických vesnicích a v ulicích indických měst, tak když jsme se vrátili, tak po té zkušenosti, se snažíme žít jednoduším způsobem. Co nejmíň zatěžovat své okolí svými potřebami. Pokusit se všechny ty věci, co nejvíce zjednodušit jenom na ty základní a žít přírodně.

Irena: Co se týká té přípravy jídla, tak to jsme si prožili na těchto místech např. přípravu jídla na ohni, jak je úžasné si ráno na ohni uvařit čaj, když je ještě docela zima, taková ta lezavá. Když to tak krásně zavoní a je tam ten prvek ohně, ta energie. Hodně jsme si oblíbili tu přítomnost živlů. Třeba při vaření se tak vytváří pocit propojenosti. Člověk pak netouží používat různé ty mikrovlnné trouby, což my jsme nikdy ani nepoužívali. Ale vidí tam člověk ten rozdíl mezi těmito novými věcmi. Ten oheň dává jídlu takovou zdravou energii, tu ohnivou, živou. Vychutnáte si přípravu napřed toho ohně, pak se to zapálí, pak máte radost, jak se to vaří.

Vojtěch: Uděláte si na to ten čas. My jsme tady mluvili o tom jiném náhledu např. v Indii. V té nejprostší vesnici jakoby byl člověk o 500-600 let zpátky. Ty lidi nikam nepospíchají, nedělají žádný business, nemají tisíce různých aktivit. Jsou schopni hodiny sedět, připravit si v klidu jídlo na ohni, dívají se do očí, vnímají se. A když se například dělají čapáty, což jsou placky jen z mouky a vody, tak oni je hnětou rukama a ta energie z rukou se přenáší do toho těsta a všechno je to v tom obsaženo. My jsme tady ztratili kontakt až do té absurdity, že si koupíme hotové zmražené jídlo a hodíme ho do mikrovlnky a je to pro nás vyřešené. Není tam vůbec žádná energie z těch rukou, které to připravují s láskou. Jinak to chutná, když nám doma vaří maminka, nebo když jdete do hospody, nebo si ohříváte jídlo v mikrovlnce. A přitom je to velmi podstatné, protože co do toho vložíte, tu energii, z té pak žijete. Takže buď žijeme jen z těch mrtvých věcí, nebo z těch, které jsou připravené s citem.

Irena: Další věc je, když si člověk ty věci sám vypěstuje. Jen v tom malém množství, které může spotřebovat. A vše běží takovým tím přirozeným cyklem. Protože to, co jsme zatlačili, místo abychom si vyrobily tyto věci, tak máme deset druhů jakýchsi hrnců. A v Indii mají třeba deset druhů zeleniny, která každá jinak chutná. Např. špenát má tisíc různých variant a hrášek také tisíc různých variant a v každé té oblasti je jiné slunce, takže to jinak chutná. Když si člověk tohle všechno uvědomuje, tak by si raději vybral ten jiný hrášek, než ty různé hrnce. Pak zjistí, že mu stačí jen jedna nebo dvě pomůcky na to vaření a jídlo. My jsme třeba zažili, jak si lidi dávali záležet na tom, jaké druhy zelené zeleniny dají k sobě, ty barvy. Nebo jsem viděli v jedné malé vesnici, která bylo hodně jako za starých časů, jak si všichni vařili společně. Celá ta vesnička, ženy, děti, všichni si vařili společně oběd. Bylo jich tam sedmdesát a vařila jedna rodina pro všechny. A druhý den vařila zase jiná rodina pro celou vesnici. Teď kolem toho bylo spousta pohybu, komunikace a radosti.

Vojtěch: Přitom si člověk uvědomuje tu absurditu toho uspěchaného života tady. Kdy člověk dělá takový ten business. Ráno si vezme rohlík cestou na tramvaj, pak má v McDonaldu hamburgr na oběd. K večeři si dá něco z ledničky a je to vlastně to nejpodstatnější v životě, to jídlo, z kterého bereme energii. A vlastně na to nejpodstatnější si neuděláme ani čas. Třeba si na půl, třičtvrtě hodiny v klidu sednout a najíst se, což je velmi důležité.

Irena: To jsou takové ty jemné energie, které pak člověk není schopen vnímat.

Jak jste se stali vegetariány?

Bylo to bez jakékoliv ideje. Vzniklo to tak, že rodiče odjeli na delší dobu pryč a nám bylo kolem dvaceti let. Nebylo moc peněz, my jsme byli na zahradě, kde rostly jen saláty a nějaká zelenina. A tak si člověk vařil jen tu zeleninu, aby ušetřil. Nebo ji jedl čerstvou. A za těch čtrnáct dní na té zelenině, si člověk uvědomil, že se jako něco děje v tom vědomí, které se tak jakoby vylehčilo, prosvětlilo. A tam někde to začíná, že člověk opět vnímá jemné energie, a potom třeba už nemůže jít do restaurace, kde se vaří maso a mít tam stejný pocit z toho jídla, jako někde, kde ví, že se to maso nevaří. Má to prostě jinou atmosféru a člověk ji vnímá. Anebo už mu začne připadat důležité, aby i jídlo, které je vegetariánské, se nevařilo společně tam, kde se to maso vaří. A ne proto, že by bylo něco špatného jíst maso, ale protože jsou v tom jakoby jiné druhy energie a lidi, kteří do vnímají, tak pak rádi dodržují tu čistotu.

Vojtěch:Když jsme byli v Rádžastánu v Indii, tak tam je 80% lidí vegetariánů. Takže jsou tam městečka a vesnice čistě vegetariánské. Např. v Puškaru, což je posvátné místo, kde se zrodil Brahma podle pověsti, tak je celé vegetariánské. A ani se tam nepodává alkohol, a v celém městě se nikde neprodává maso ani vajíčka. Je tam ta víra, že to duchovno rovná se ta čistota. Je tam ten princip neubližování - ahimsa. Oni tam prostě vnímají ty energie, pro ně je ta čistota toho vegetariánství naprosto hmatatelná.

Irena: Je to také dáno tím, že tam nejsou ledničky, takže je problém maso delší dobu uchovávat. V některých městech jsou určité ulice, kde je možné maso koupit. Ale je to přesně vyčleněné. Není to jako u nás promíchané. Je to tak, že čím jsou někteří Indové bohatší, tím více inklinují k té pestrobarevné evropské stravě. Začalo asi příchodem a vlivem Angličanů. V těch starších městech a hlavně na vesnicích, tak tam lidé téměř maso nejedí, jednak z finančních důvodů, ale také je to tradice, kterou si uchovávají z generace na generaci. ....... už mám nesou jídlo.

Děkuji za rozhovor a dobrou chuť

Příjemný letní večer s Vojtou a Irenou končil, když jsme se večer ještě procházeli městem usínajícím Brnem, už se mi nechtělo moc hlasitě mluvit. Tak jako po jejich koncertu, a to je u mě co říct, jako bych byl o něco bohatší.

Za vegetarian.cz

ED