Na počátku roku 1997 se v souvislosti se zhoršováním některých ukazatelů ekonomického vývoje a s narůstajícím napětím na politické scéně hovoří o společenské krizi. Oporou se staly mj. výzkumy veřejného mínění, vypovídající o klesající důvěře ve vládu a rostoucím znepokojení obyvatelstva. Takové nálady lidí nelze jistě podceňovat, nicméně je také třeba pečlivě vážit, zda nás skutečně opravňují k takovému tvrzení.
Bez jakékoli dramatizace probíhajícího vývoje je faktem, že začínáme sklízet hořké plody sladkého začátku transformace a že naši ekonomiku a demokracii ještě čekají těžké zkoušky. V hodnocení probíhajících procesů přitom nemůžeme oddělit ekonomickou realitu od jejího subjektivního prožívání. Zejména pak nemůžeme zabránit politizaci už beztak žhavých objektivních ekonomických fakt a jejich „kapitalizace" ve prospěch určitých politických záměrů. Můžeme však ukázat, byť v omezení daném dostupnými daty a našimi schopnostmi jejich sevřeného výkladu, jak se vlastně věci mají a zda jsou výpovědi o probíhající či dokonce prohlubující se krizi společnosti oprávněné. Zároveň namísto přikrašlování skutečnosti či naopak katastrofických předpovědí bychom se měli zajímat o to, kde jsou největší společenské problémy a napětí.