Slečně P. je dvaadvacet let. Středně vysoká, štíhlá, nenápadně půvabná, mírná ve svých projevech a nepříliš hovorná. Pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. Loni na podzim ji na ulici unesli a opakovaně znásilnili tři muži - cizí občané. Byli dopadeni a vazebně stíháni. K hlavnímu líčení byla slečna P. předvolána jako svědek necelý rok po tragické události. Na její přání jsem ji k soudu doprovázela.
Ve stanovený den se scházíme ráno před jejím domem. Slečna P. se cítí špatně tělesně i duševně, má strach z jednání, ze setkání s pachateli, z vlastní slabosti.
V obrovském komplexu soudních budov dojdeme spletí chodeb k jednací síni. Vedle dveří na zdi visí informace k dnešnímu líčení, jméno slečny P. je tam uvedeno s plnou adresou. Usedáme na jednu z lavic, které lemují chodbu. Hlavní líčení ve věci bylo zahájeno již včera, ale o tom slečnu P. nikdo neinformoval, takže se jeho zahájení ani nemohla zúčastnit. Na chodbě vládne čilý ruch, v těsné blízkosti kolem nás několikrát procházejí eskorty vedoucí muže v poutech. Ze dvora k nám doléhá hlasitý štěkot policejních psů.
Slečna P. se děsí chvíle, kdy přivedou ... Nakonec nevysloví ani zájméno, kterým by označila pachatele. Kdykoliv promluví, hledá takové formulace, aby trojici mužů nemusela pojmenovat. Členitost chodby nám naštěstí umožňuje sedět tak, aby slečna P. příchod obžalovaných neviděla. Tuší, že už je vedou. Dívá se prázdným pohledem na mě a neotočí se.
Pak už je vyzvána, aby vstoupila do jednací síně. Zůstávám na chodbě. Líčení je neveřejné, což se dozvídáme teprve dnes ráno. I tak je v soudní síni přítomno v různých rolích šestnáct lidí, z toho třináct mužů. Před nimi bude slečna P. vypovídat o svém "poškození".
Po více než dvou hodinách předseda senátu přerušuje jednání a slečna P. vychází ze síně. Státní zástupkyně nám sděluje, že přestávka bude trvat patnáct minut. Slečna P. se nemůže zorientovat v chodbě, potřebuje čerstvý vzduch. Všímám si, kterým směrem odchází eskorta, abychom se po přestávce nepotkali. Opačným směrem vedu slečnu P. z budovy ven. Nabízím džus v krabici, který jsme si přinesly ráno s sebou. Slečnu P. posiluje vědomí, že dosud výslech zvládla a že soudce i státní zástupkyně se k ní chovají šetrně. Obhájci však ne, zvláště ten starší se domáhal detailů z jejího intimního života.
Po přestávce výslech poškozené pokračuje. Ještě necelou hodinu čekám na chodbě. Teprve pak můžeme ze soudní budovy odejít. Slečna P. je vyčerpaná, ale považuje za důležité, že nepodlehla slabosti a strachu. Po dobu dlouhého výslechu stála na vyhrazeném místě před trestním senátem. V soudní místnosti byla sama. Bez lidí, kteří by ji směli morálně podpořit svou přítomností. Obžalovaní seděli dva metry za jejími zády, s obhájci, tlumočnicí a v blízkosti svých otců coby důvěrníků.
Slečna P. nešla k hlavnímu líčení nepřipravena. V pražské poradně Bílého kruhu bezpečí jí poskytly Mgr. Vitoušová a JUDr. Koubová tři obsáhlé konzultace, také já jsem se snažila jí co nejvíce pomoci. Přestože zažila ono dopoledne stav odborně nazývaný sekundární viktimizace, řečeno laicky, bylo to hrozné.
Jistěže proběhlo vše podle zákona, ale spravedlnosti tam bylo pramálo. Ne pro slečnu P. Ne pro mě.
PhDr. Marie Šedivá vedoucí regionální poradny v Ostravě |