Fahrenheit
Kdysi se různé vývojářské týmy snažily
vytvořit interaktivní film, ale nikomu se ani náhodou nepovedlo udělat hru
tak kvalitní jako je právě Fahrenheit.
Příběh
Je zde samozřejmě na prvním místě, protože se jedná o interaktivní film.
Všechno začíná v nějakém zapadlém bistru, v New Yorku. Venku je pořádný
mráz. Kamera zachycuje hlavní postavu, Lucase Kanea jak sedí na záchodě a
reje si do předloktí nožem na steak nějaké znaky. Je úplně v tranzu. Až si
dozdobí ruce, zabije náhodného spolunávštěvníka toalety. Teď se chápete
hry. Nevíte proč jste ho zabil, akorát to, že jste to neudělal Vy, ale že
vámi někdo manipuluje. Teď musíte rychle zahladit stopy a zmizet, než
přijde na záchodky někdo další. Musíte utéct a dozvědět se, co se to s
vámi stalo. Musíte se ospravedlnit a nenechat se chytit policií.
Policii zde představují hlavně dva vyšetřovatelé za které budete také
střídavě hrát. Mě přišla zajímavější ale ta část hry, kdy hrajete za
prchajícího Lucase, protože je rozhodně napínavější a postupně vám
odhaluje že…ale to by byl spoiler, takže s popisováním příběhu zde končím.
Ve hře za tyto dva policisty ale máte možnost vidět dění také z té druhé
strany, takže zážitek je potom o to silnější.
 
Celkově je příběh uvěřitelný a dobře
vymyšlený, nemám k němu výhrad.
Grafika
Nebudu vám nic nalhávat a řeknu, že to není poslední výkřik techniky, ale
je to asi z toho důvodu, že tato hra byla vyvíjena velmi dlouho a autoři
se soustředili na jiné věci. Každopádně se Fahrenheit nemá za co stydět a
je na tom podle mě lépe, než GTA San Andreas co do modelů postav a
detailnosti interiérů. Nevím proč mě napadla právě tato asociace, zkrátka
mi engine který také absentuje reálné stíny a nemá moc detailní textury,
přijde podobný jako renderware. Díky trošku zastaralejší grafice si ale
zahrají i majitelé starších počítačů. Já jsem hru hrál na mém stroji v tom
nejvyšším rozlišení 1600x1200/32-bit včetně 8xS AA 8x AF a hlavně zapnuté
vyhlazování hran pomáhá k více filmovějšímu zážitku a kouká se na to
opravdu dobře.
Nejvíc mě na grafice ale vyrazil dech skvěle zvládnutý motion capturing.
Tak perfektně a přirozeně se pohybující postavy by mohl závidět leckterý
cgi film. V žádné jiné hře jsem tuto technologii neviděl lépe zvládnutou a
je vidět, že na tomhle se rozhodně nešetřilo.
Postavu sledujete a ovládáte z pohledu kamery podobně jako ve hrách
Sillent Hill. Osobně mi celkem vadila nepřehlednost při takovémto způsobu
nahlížení na hlavní postavu, ale Fahrenheit to docela dobře řeší občasným
rozdělení obrazovky na několik částí, kde v každé z nich sledujete jiný
obraz, jako třeba v seriálu 24 hodin. Pokud se tedy máte dostat třeba přes
celou místnost ke zvonícímu telefonu, zpravidla ten telefon uvidíte ve
výřezu a můžete se tak lépe orientovat.
Zvuk
Po většinu času hraje hudba, která není moc výrazná a jedná se o různé
motivy hrané na housle a jiné smyčcové nástroje. Vytvořil jí, někomu možná
známý Angelo Badalamenti, který dělal hudbu například do Cabin Fever nebo
Twin Peaks. Celkově mohu říci, že hudba velmi dobře dotváří pochmurnou
atmosféru, která ve hře je. Při akčních sekvencích se přehrává většinou
jedna akční, taková trošku psycho skladba. Právě opakování této jedné
skladby mi celkem vadilo.
Ruchy, dialogy a všechno ostatní má velice dobrou kvalitu. Nikdo z dabérů
moc nevyčuhuje nad průměrem, ale práci odvedli rozhodně dobrou.
 
K zvuku se ještě vážou titulky, které
jsou v angličtině, němčině, francouzštině a já nevím v čem ještě. Já to
hrál samozřejmě s anglickými titulky. Na to že je hra od německé firmy
jsou titulky skvěle zvládnuté, ale psal je nejspíš němec, protože sem
zaznamenal že mu jednou ujelo slovíčko „gut“. To není ale žádná velká
chyba a textu je v této hře asi opravdu dost. Titulky jsou tedy také
skvělé.
Ovládání
Hra se ovládá pomocí myši a klávesnice. Ovládání je zde řešeno velmi
revolučně. Například pokud chcete zvednout zvonící telefonní sluchátko,
musíte myší udělat gesto podobné zvedání. Takto je ve hře řešena veškerá
interakce s předměty a třeba i šplhání po plotech nebo okapech.
Boj, nebo řekněme spíš akční sekvence, jsou řešeny taky podobně revolučně.
Pokud je zapotřebí vykonat nějakou silovou věc, objeví se vám na spodu
obrazovky měřák síly a vy musíte bušit střídavě do levé a pravé šipky až
se měřák naplní. Je to opravdu docela vysilující.
Další druh boje je řešen pomocí dvou čtyřsměrných ovladačů, kde po
rozvícení jednoho políčka musíte stisknout odpovídající klávesu buďto na
šipkách nebo na numerické klávesnici. Jakmile se vám tohle dostane do
krve, možná si to i oblíbíte jako já.
Poslední druh „boje“ na který jsem narazil použijete v případě, že máte
problémy s dechem. Například v jedné scéně se musíte v roli vyšetřovatelky
probrat podzemím starého policejního archivu, ale ona je klaustrofobička a
vy jí musíte pomoct s dýchání tak, že budete pomocí šipky vlevo nebo
vpravo udržovat měřák uprostřed stupnice.
Všechno tohle revoluční a skvělé ovládání skvěle funguje, ale hlavně
přispívá k tomu, abyste se s postavami ve hře lépe ztotožnili a měli jste
pocit, že opravdu ty určité činosti vykonáváte. Hra vás prostě vtáhne
dovnitř.
Jednu výtku bych k ovládání ale měl – pokud podržíte shift tak postava
běží, ale jakmile změníte směr, tak běžet přestane a to mi dost vadilo a
zpomalovalo mě to při pohybu po větších lokacích.

Hratelnost
Je naprosto skvělá. Opravdu si připadáte jako v interaktivním filmu
protože máte neustále možnost změnit děj a tvořit vlastně vlastní film.
Celou dobu se jako u filmu těšíte se na to, jak se bude děj vyvíjet a jak
to všechno vlastně dopadne. Hra neomrzí, protože vám pořád nabízí nové a
nové situace a ani na chvíli vás nenudí. Jestli se o některé hře konečně
dá říci, že je znovuhratelná, tak právě o Fahrenheitovi, protože přímo
zasahujete do děje a ten se odvíjí podle vašich skutků. Hra má tři různé
konce.
Verdikt
Fahrenheit jenom potvrzuje to, že Němci opravdu umí dělat hry. Podobně
kvalitní kousek se totiž jentak nevidí. Jde zkrátka o první, skutečně
povedený interaktivní film se skvělým příběhem, revolučním ovládáním a
dobrým technickým zpracováním.
Fahrenheit |
Hodnocení: |
95% |
|
melkor
http://rgb.rr.nu
|