153
┌stavnφ soud rozhodl dne 11. ·nora 2004 v plΘnu o nßvrhu nezletil²ch J. a P. B., zastoupen²ch matkou M. B., na zruÜenφ ustanovenφ º 243c odst. 2 zßkona Φ. 99/1963 Sb., obΦansk² soudnφ °ßd, ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙,
Ustanovenφ º 243c odst. 2 zßkona Φ. 99/1963 Sb., obΦansk² soudnφ °ßd, ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, se zruÜuje dnem vyhlßÜenφ tohoto nßlezu ve Sbφrce zßkon∙.
Nßvrhem doruΦen²m ┌stavnφmu soudu dne 2. 9. 2002 (sp. zn. IV. ┌S 582/02) se st∞₧ovatelΘ - nezletilφ J. B. a P. B., zastoupeni matkou M. B., prßvn∞ zastoupeni JUDr. A. J., domßhajφ, aby ┌stavnφ soud zruÜil usnesenφ NejvyÜÜφho soudu ze dne 19. 6. 2002 Φ. j. 33 Odo 360/2002-127, rozsudek KrajskΘho soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002. Φ. j. 28 Co 11/2002-111 a rozsudek Okresnφho soudu v P°φbrami ze dne 17. 10. 2001 Φ. j. 11 C 165/97-81.
Spolu s ·stavnφ stφ₧nostφ podali st∞₧ovatelΘ nßvrh na zruÜenφ ustanovenφ º 243c odst. 2 zßkona Φ. 99/1963 Sb., obΦansk² soudnφ °ßd, v platnΘm zn∞nφ, (dßle tΘ₧ äo. s. °.").
╚tvrt² senßt ┌stavnφho soudu po konstatovßnφ, ₧e uplatn∞nφm napadenΘho ustanovenφ nastala jedna ze skuteΦnostφ, kterΘ jsou p°edm∞tem ·stavnφ stφ₧nosti, tj. ₧e jsou spln∞ny podmφnky stanovenΘ v º 74 zßkona Φ. 182/1993 Sb., o ┌stavnφm soudu, ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, (dßle jen äzßkon") °φzenφ o ·stavnφ stφ₧nosti p°eruÜil a nßvrh na zruÜenφ º 243c odst. 2 o. s. °. postoupil plΘnu ┌stavnφho soudu.
NavrhovatelΘ pova₧ujφ ustanovenφ º 243c odst. 2 o. s. °., umo₧≥ujφcφ NejvyÜÜφmu soudu rozhodnutφ o dovolßnφ v n∞m specifikovanß v∙bec neod∙vod≥ovat, za rozpornΘ s prßvem ka₧dΘho na spravedliv² proces, zejmΘna pak s Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy o ochran∞ lidsk²ch prßv a zßkladnφch svobod (dßle jen ä ┌mluva"). Tato ┌mluva je dle jejich nßzoru smlouvou podle Φl. 10 ┌stavy ╚eskΘ republiky (dßle jen "┌stava"), tudφ₧ bezprost°edn∞ zßvaznß a mß p°ednost p°ed zßkonem. Na podporu svΘho nßzoru pak argumentujφ rozhodnutφmi EvropskΘho soudu pro lidskß prßva, zejmΘna upozor≥ujφ na rozsudek z 21. 1. 1999 ve v∞ci Garcφa Ruiz v. èpan∞lsko, kter² jasn∞ °φkß, ₧e äPodle ustßlenΘ judikatury soudu, odrß₧ejφcφ princip souvisejφcφ s °ßdn²m chodem spravedlnosti, soudnφ rozhodnutφ musejφ v dostateΦnΘ mφ°e uvßd∞t d∙vody, na nich₧ jsou zalo₧ena.". Dßle navrhovatelΘ p°ipomφnajφ, ₧e rozsah tΘto povinnosti se m∙₧e m∞nit podle povahy rozhodnutφ a musφ b²t posuzovßn ve sv∞tle okolnostφ ka₧dΘho p°φpadu (viz Ruiz Torija a Hiro Balani proti èpan∞lsku, 1994, Higginsovß a dalÜφ proti Francii, 1998). KoneΦn∞ se pak odvolßvajφ na zßv∞ry EvropskΘho soudu pro lidskß prßva, ₧e aΦkoliv Φl. 6 odst. 1 soudy zavazuje, aby svß rozhodnutφ od∙vod≥ovaly, tento zßvazek nem∙₧e b²t chßpßn tak, ₧e vy₧aduje podrobnou odpov∞∩ na ka₧d² argument (viz Van Hurk proti Nizozemφ, 1994). Odvolacφ soud se tak p°i zamφtnutφ odvolßnφ v principu m∙₧e omezit na p°evzetφ od∙vodn∞nφ ni₧Üφho soudu (viz Helle proti Finsku, 1997).
NavrhovatelΘ jsou p°esv∞dΦeni, ₧e v obou okruzφch p°φpad∙ upraven²ch napaden²m ustanovenφm º 243c odst. 2 o. s. °., kdy m∙₧e NejvyÜÜφ soud upustit od od∙vodn∞nφ, se nejednß o pouhß procesnφ rozhodnutφ ve v∞ci (nap°. odmφtnutφ z d∙vodu opo₧d∞nΘho podßnφ Φi podßnφ neoprßvn∞nou osobou), ale dovolacφ soud si musφ p°edb∞₧n∞ vy°eÜit otßzku t²kajφcφ se merita v∞ci a dosp∞t k zßv∞ru, ₧e se nejednß o otßzku zßsadnφho prßvnφho v²znamu, pop°. ₧e dovolßnφ je zjevn∞ bezd∙vodnΘ. Musφ se tedy zab²vat v∞cφ z hlediska hmotnΘho prßva. Pokud pak je jednφm z hlavnφch ·kol∙ NejvyÜÜφho soudu, aby sv²mi v²klady zßkona v jednotliv²ch p°φpadech p∙sobil na sjednocovßnφ judikatury ni₧Üφch soud∙, pak tuto roli je t°eba dle navrhovatel∙ naplnit, by¥ t°eba jen struΦn²m, ale z°eteln²m odkazem, nap°. na rozhodnutφ NejvyÜÜφho soudu v obdobnΘ v∞ci. T∞₧ko vÜak mluvit o napln∞nφ tΘto role v p°φpad∞, kdy se dovolatelΘ ani nedozvφ, proΦ nejde o otßzku zßsadnφho prßvnφho v²znamu, pop°. proΦ je dovolßnφ zjevn∞ bezd∙vodnΘ. NavrhovatelΘ proto uzavφrajφ, ₧e umo₧≥uje-li zßkon soudu rozhodnutφ v∙bec neod∙vodnit, aΦ ┌mluva zaklßdß v Φl. 6 odst. 1 prßvo ka₧dΘho ·Φastnφka soudnφho °φzenφ na dostateΦnΘ uvedenφ d∙vod∙, na nich₧ je rozhodnutφ zalo₧eno, p°φmo tφm poruÜuje prßvo na spravedliv² proces. ÄßdnΘ od∙vodn∞nφ nem∙₧e b²t nikdy dostateΦn²m od∙vodn∞nφm.
Ve vyjßd°enφ, kterΘ Ustavnφ soud vy₧ßdal podle º 69 zßkona, uvedly ob∞ komory Parlamentu ╚eskΘ republiky nßsledujφcφ:
Senßt Parlamentu ╚eskΘ republiky zejmΘna uvedl, ₧e nelze zaujmout kvalifikovan² nßzor k podanΘmu nßvrhu bez vyjßd°enφ ÜirÜφch ·vah o ·kolech soudnφ moci, jako₧ i mezφch dan²ch jφ ·stavn∞ garantovan²mi lidsk²mi prßvy a svobodami. V d∙sledku nespokojenosti ΦeskΘ spoleΦnosti s pracφ justice i nep°φznivΘho nazφrßnφ na jejφ v²sledky ze strany Evropsk²ch spoleΦenstvφ doÜlo v roce 2000 k jednomu z krok∙ ve sm∞ru k nßprav∞ tohoto negativnφho spoleΦenskΘho jevu, a to p°ijetφm zßkona Φ. 30/2000 Sb. Zßkon ve svΘm celku p°edstavoval nejen v²razn² zßsah do ·pravy ΦeskΘho civilnφho procesu, ale byl souΦasn∞ pojat a prezentovßn jako d∙le₧it² p°φsp∞vek k reform∞ ΦeskΘho soudnictvφ v∙bec. Deklarovan²m cφlem zßkona Φ. 30/2000 Sb. bylo mj. odstran∞nφ zbyteΦn²ch pr∙tah∙ z Φinnosti soud∙. Na podklad∞ tΘto skuteΦnosti lze i zp∞tn∞ zobecnit snahu zßkonodßrce poskytnout soud∙m legßlnφ prost°edky a sv²m zp∙sobem je i donutit k takovΘmu chovßnφ, kterΘ by vykazovalo vÜechny znaky äfair trial" ve vztahu ke stranßm sporu. Za legislativnφ nßstroj sledovanΘho zam∞°uje mo₧nΘ pova₧ovat i inkorporaci napadenΘho º 243 c odst. 2 do obΦanskΘho soudnφho °ßdu, p°iΦem₧ nelze pominout, ₧e efekt je v²znamn² jak pro soud (odstran∞nφ nadbyteΦnΘho formalismu), tak pro ·Φastnφky °φzenφ (zkrßcenφ dΘlky procesu).
Podle ┌stavy jsou soudy v demokratickΘm prßvnφm stßt∞ zalo₧enΘm na d∞lb∞ moci povolßny p°edevÜφm k tomu, aby zßkonem stanoven²m zp∙sobem poskytovaly ochranu subjektivnφm prßv∙m. Jestli₧e ·stavodßrce definoval NejvyÜÜφ soud jako vrcholn² orgßn obecnΘho soudnictvφ, p°iΦem₧ mu zßkonem äulo₧il" zajiÜ¥ovat zßkonnost a jednotu rozhodovßnφ, je z°ejmΘ, ₧e mß-li NejvyÜÜφ soud svΘmu ·kolu dostßt, musφ mφt ke svΘ Φinnosti i p°im∞°enΘ zßkonnΘ prost°edky. V rßmci instanΦnφho postupu rozhodovßnφ ve v∞ci je takov²m prost°edkem institut dovolßnφ. Dovolßnφ je z povahy v∞ci p°ezkumn²m prost°edkem mimo°ßdn²m, kter² umo₧≥uje plnit NejvyÜÜφmu soudu shora uvedenΘ ·koly, avÜak jen za p°edpokladu, ₧e nebude prost°edkem bezb°eh²m, tj. jen dalÜφm v °ad∞. Proto obΦansk² soudnφ °ßd stanovφ mj. °adu formßlnφch i materißlnφch podmφnek jeho p°φpustnosti [nap°. v º 237 odst. 1 pφsm. c) a obdobn∞ i v º 238 a 238a obΦanskΘho soudnφho °ßdu je materißlnφ podmφnkou p°φpustnosti zßv∞r dovolacφho soudu o tom, ₧e v∞c sama je po prßvnφ strßnce zßsadnφho v²znamu, a v º 243b odst. 1 obΦanskΘho soudnφho °ßdu, ₧e nejde o v∞c na prvnφ pohled ned∙vodnou]. Z v²Üe uvedenΘho tedy vypl²vß zßv∞r, ₧e rozporovanΘ ustanovenφ º 243 c odst. 2 obΦanskΘho soudnφho °ßdu, kterΘ je ideov∞ navßzßno na posφlenφ principu efektivity Φi hospodßrnosti civilnφho procesu, je z legislativnφho pohledu ustanovenφm, kterΘ formßln∞ provßdφ uvedenou zßsadu do d∙sledku, spφÜe ne₧ äustanovenφm primßrn∞ ochrann²m".
Podle nßzoru Senßtu nelze navrhovatel∙m p°isv∞dΦit v tom, ₧e by v d∙sledku aplikace º 243c odst. 2 o. s. °. byla snφ₧ena jejich ·stavn∞ garantovanß ochrana prßva na spravedliv² proces tφm, ₧e NejvyÜÜφ soud v zßkonem vymezen²ch p°φpadech nep°φpustnosti dovolßnφ [nep°φpustnost podle º 237 odst. 1 pφsm. c), obdobn∞ i º 238 a 238a, totΘ₧ i º 243b odst. 1 o. s. °.] m∙₧e upustit od od∙vodn∞nφ svΘho odmφtavΘho rozhodnutφ. Rozhodnutφ uΦin∞nß podle º 243c odst. 2 o. s. °., tj. takovß, kterß v od∙vodn∞nφ neobsahujφ detailnφ rozbor d∙vod∙ odmφtnutφ, sama o sob∞ jeÜt∞ neznamenajφ, ₧e zßle₧itost nebyla °ßdn∞ projednßna a °ßdn∞ zargumentovßna. NejvyÜÜφ soud si v souladu se sv²mi zßkonem stanoven²mi ·koly a zßkonem stanoven²mi prost°edky uΦinφ v₧dy p°edb∞₧n∞ zßv∞r o tom, zda mß v∞c, resp. rozhodnutφ odvolacφho soudu po prßvnφ strßnce zßsadnφ v²znam, a tudφ₧ v²znam pro rozhodovacφ Φinnost soud∙ v∙bec, a nejen toliko pro konkrΘtnφ p°φpad (ostatn∞ sßm zßkon v º 237 odst. 3 o. s. °. äod∙vod≥uje", kdy se v∞c, resp. rozhodnutφ odvolacφho soudu nepova₧uje po prßvnφ strßnce za zßsadnφ). TakovΘ rozhodnutφ je vÜak konzumovßno jeho dalÜφm postupem. Podobn²m zp∙sobem postupuje soud, i jde-li o dovolßnφ sice p°φpustnΘ, avÜak zjevn∞ bezd∙vodnΘ. Pokud NejvyÜÜφ soud dosp∞je k nßzoru, ₧e dovolßnφ odmφtne, ani₧ uvede od∙vodn∞nφ, uvede v pφsemnΘm vyhotovenφ usnesenφ, proΦ tak postupoval. ┌Φastnφk °φzenφ se v ka₧dΘm p°φpad∞ dozvφ d∙vod nep°φpustnosti dovolßnφ. K danΘ problematice lze jen doplnit, ₧e NejvyÜÜφ soud jako soud dovolacφ Φi z pohledu projednßnφ v∞ci po°adem prßva soud mimo°ßdn² je zßkonem o soudech a soudcφch vßzßn i vnit°nφmi kontrolnφmi mechanismy proti mo₧nΘ ne₧ßdoucφ nßzorovΘ rozt°φÜt∞nosti, a to nap°. rozhodovßnφm ve velk²ch senßtech kolegiφ.
Senßt tΘ₧ p°ipomn∞l, ₧e navrhovatelΘ se dovolßvajφ Φl. 6 ┌mluvy, citujφ vÜak Φl. 10 ┌stavy v ji₧ neplatnΘm zn∞nφ. Prost°ednictvφm änovΘho" zn∞nφ Φl. 10 ┌stavy se ve vztahu k mezinßrodnφmu prßvu ╚eskß republika p°ihlßsila k principu umφrn∞nΘho monismu s tzv. aplikaΦnφ prioritou mezinßrodnφch smluv, dojde-li k tomu, ₧e mezinßrodnφ smlouva stanovφ n∞co jinΘho ne₧ zßkon. Z uvedenΘho d∙vodu lze namφtat nep°φpadnost pou₧itφ prßvnφho zßkladu shora citovanΘ ┌mluvy pro nßvrh na zruÜenφ p°φsluÜnΘho ustanovenφ o. s. °., nebo¥ Listina zßkladnφch prßv a svobod (dßle jen äListina"), ve svΘ hlav∞ pßtΘ zcela pokr²vß problematiku prßva na spravedliv² proces. V zßv∞ru svΘho vyjßd°enφ pak Senßt uvedl, ₧e p°i projednßvßnφ citovanΘ novely nem∞l pochybnosti o konformit∞ napadenΘho ustanovenφ o. s. °. jak s ·stavnφm po°ßdkem ╚eskΘ republiky podle Φl. 112 odst. 1 ┌stavy, tak s tehdy expressis verbis ·stavn∞ uznanou kategoriφ mezinßrodnφch smluv o lidsk²ch prßvech a zßkladnφch svobodßch podle Φl. 10 ┌stavy.
Poslaneckß sn∞movna Parlamentu ╚eskΘ republiky ve svΘm vyjßd°enφ p°ipomn∞la nejprve, jak je Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy interpretovßn, zejmΘna v judikatu°e EvropskΘho soudu pro lidskß prßva. Upozornila, ₧e musφ b²t (a jsou) respektovßny zvlßÜtnosti justice v jednotliv²ch smluvnφch stßtech, a nejsou tedy p°edepsßny prost°edky, kter²mi mß b²t äprßvo na soud" realizovßno, ani zp∙soby organizace soudnictvφ. Podle jejφho nßzoru po₧adavk∙m Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy odpovφdajφ v naÜem vnitrostßtnφm prßvu Φl. 36 a 38 Listiny, p°iΦem₧ v souladu s Φl. 36 odst. 4 Listiny podrobnosti upravuje, mimo jinΘ, obΦansk² soudnφ °ßd. St∞₧ovateli napaden² º 243c odst. 2 byl do o. s. °. vΦlen∞n zßkonem Φ. 30/2000 Sb. Zn∞nφ novely bylo p°ijato v souladu s Φl. 10 ┌stavy a se z°etelem na Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy, vΦetn∞ judikatury EvropskΘho soudu, kterß se k tomuto ustanovenφ vztahuje. Hlavnφm cφlem bylo z Φinnosti soud∙ odstranit zbyteΦnΘ pr∙tahy (Φl. 38 odst. 2 Listiny) tak, aby soudy rozhodovaly o prßvech a zßvazcφch v p°im∞°enΘ dob∞ (Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy). V tΘto souvislosti vÜak sn∞movna upozornila na skuteΦnost, ₧e navrhovatelΘ uvßd∞jφ, ₧e ┌mluva je smlouvou podle Φl. 10 ┌stavy, tudφ₧ äbezprost°edn∞ zßvaznß a mß p°ednost p°ed zßkonem". CitovanΘ zn∞nφ Φl. 10 ┌stavy je vÜak neplatnΘ, nebo¥ bylo novelizovßno ·stavnφm zßkonem Φ. 395/2001 Sb. s ·Φinnostφ od 1. 6. 2002.
Sn∞movna dßle uvedla, ₧e pokud dovolacφ soud podle º 243c odst. 2 dosp∞je k zßv∞ru, ₧e napadenΘ rozhodnutφ nemß po prßvnφ strßnce zßsadnφ v²znam, resp. dovolßnφ nenφ podle º 237 odst. 1 pφsm. c) nebo podle obdobnΘho u₧itφ tohoto ustanovenφ v º 238 a 238a p°φpustnΘ, pak takovΘ dovolßnφ odmφtne. Proto₧e p°φΦina toho, proΦ bylo dovolßnφ odmφtnuto, je zjevnß, nemusφ usnesenφ o odmφtnutφ dovolßnφ obsahovat od∙vodn∞nφ; k od∙vodn∞nφ usnesenφ dovolacφ soud p°istoupφ tehdy, je-li to pot°ebnΘ pro sjednocenφ rozhodovacφ Φinnosti soud∙. Ze stejn²ch d∙vod∙ nemusφ b²t od∙vod≥ovßno ani usnesenφ, kter²m bylo dovolßnφ odmφtnuto podle º 243b odst. 1.
V zßv∞ru vyjßd°enφ se uvßdφ, ₧e zßkon byl schvßlen pot°ebnou v∞tÜinou poslanc∙ PoslaneckΘ sn∞movny dne 12. 1. 2000, byl podepsßn p°φsluÜn²mi ·stavnφmi Φiniteli, a byl °ßdn∞ vyhlßÜen. Za tohoto stavu v∞cφ je Poslaneckß sn∞movna p°esv∞dΦena, ₧e p°ijat² zßkon je v souladu s ┌stavou a naÜφm prßvnφm °ßdem.
┌stavnφ soud dßle po₧ßdal o stanovisko k podanΘmu nßvrhu Ministerstvo spravedlnosti a NejvyÜÜφ soud (º 48 odst. 2 a º 49 odst. 1 zßkona).
Ministerstvo spravedlnosti vyjßd°ilo nßzor, ₧e napadenΘ ustanovenφ p°edstavuje v²jimku z obecnΘ ·pravy od∙vodn∞nφ usnesenφ, jφm₧ soud rozhoduje ve v∞ci samΘ, ve smyslu º 169 odst. 4, resp. º 157 odst. 2 a 4 o. s. °. Tato v²jimka mß svΘ opodstatn∞nφ v tom, ₧e v p°φpad∞ usnesenφ o odmφtnutφ dovolßnφ podle º 243c odst. 2 o. s. °. m∙₧e mφt od∙vodn∞nφ takovΘho usnesenφ pouze formßlnφ charakter. Soud by v od∙vodn∞nφ v zßsad∞ pouze zopakoval p°φsluÜnß ustanovenφ zßkona, kterß dßvajφ pro odmφtnutφ dovolßnφ zcela jednoznaΦnß kritΘria - bu∩ se nejednß o rozhodnutφ, kterΘ mß ve v∞ci samΘ po prßvnφ strßnce zßsadnφ v²znam, nebo je dovolßnφ zjevn∞ bezd∙vodnΘ. P°φpustnost dovolßnφ jako mimo°ßdnΘho opravnΘho prost°edku v p°φpadech podle º 237 odst. 1 pφsm. c) o. s. °. nebo jeho odmφtnutφ jako zjevn∞ bezd∙vodnΘho podle º 243b odst. 1 o. s. °. zßle₧φ na ·vaze soudu. Tato ·vaha je vÜak velmi ·zce ohraniΦena. Pokud napadenΘ rozhodnutφ odvolacφho soudu je sprßvnΘ, v souladu s judikaturou a i jinak bezchybnΘ, nenφ ani dßn dostateΦn² v∞cn² podklad pro od∙vodn∞nφ v rozsahu, jak jej p°edpoklßdß zejmΘna º 157 odst. 2 o. s. °.
Ministerstvo dßle p°ipomn∞lo, ₧e dovolßnφ je mimo°ßdn² opravn² prost°edek, kter² je p°φpustn², jen kdy₧ to stanovφ zßkon (nenφ zalo₧en na principu universality, jako je tomu u odvolßnφ) a jeho smyslem je, krom∞ rozhodovßnφ jednotliv²ch v∞cφ, p∙sobit na sjednocovßnφ judikatury. Dosp∞je-li dovolacφ soud k tomu, ₧e dovolßnφ nenφ p°φpustnΘ podle º 237 odst. 1 pφsm. c) o. s. °., proto₧e napadenΘ rozhodnutφ nemß po prßvnφ strßnce zßsadnφ prßvnφ v²znam, nebo ₧e dovolßnφ je zjevn∞ bezd∙vodnΘ ve smyslu º 243b odst. 1 o. s. °., p°edpoklßdß to, ₧e rozhodnutφ odvolacφho soudu je sprßvnΘ a ₧e ani z hlediska jeho od∙vodn∞nφ nemß dovolacφ soud d∙vod cokoliv dodßvat. To, ₧e takovΘ svΘ usnesenφ o odmφtnutφ dovolßnφ nezd∙vod≥uje, nem∙₧e b²t v rozporu s prßvem na spravedliv² proces, proto₧e p°φpadnΘ od∙vod≥ovßnφ usnesenφ dovolacφho soudu by mohlo jen poukßzat na sprßvnΘ zßv∞ry soudu odvolacφho. Proto nenφ procesn∞ ekonomickΘ takovΘ usnesenφ v∙bec zd∙vod≥ovat, nebo¥ spor vy°eÜil odvolacφ soud sprßvn∞ a od∙vodn∞nφ dovolacφho soudu nem∙₧e b²t za tΘto situace p°φnosnΘ ani pro ·Φastnφky ani pro ·Φely sjednocovßnφ judikatury. Z t∞chto d∙vod∙ je Ministerstvo spravedlnosti p°esv∞dΦeno, ₧e obsah º 243c odst. 2 o. s. °., kter² nevy₧aduje od soudu od∙vodn∞nφ jeho usnesenφ, nelze pova₧ovat za poruÜenφ prßva na spravedliv² proces ve smyslu Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy.
NejvyÜÜφ soud se ve stanovisku ze dne 28. 3. 2003 odvolal zΦßsti na vyjßd°enφ, kterΘ podala v rßmci °φzenφ o ·stavnφ stφ₧nosti p°edsedkyn∞ senßtu, kter² rozhodoval o dovolßnφ v konkrΘtnφ v∞ci, ve kterΘm je zastßvßn nßzor, ₧e napadenΘ ustanovenφ o. s. °. neodporuje prßvu ·Φastnφka na spravedliv² proces ve smyslu Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy. NapadenΘ ustanovenφ o. s. °. o tom, ₧e v urΦen²ch p°φpadech se usnesenφ o odmφtnutφ dovolßni neod∙vod≥uje, bylo do obΦanskΘho soudnφho °ßdu zakotveno v zßjmu zrychlenφ a zkrßcenφ dovolacφho °φzenφ u NejvyÜÜφho soudu. P°itom je t°eba vid∞t, ₧e toto °φzenφ je °φzenφm o mimo°ßdnΘm opravnΘm prost°edku, tak₧e nikterak nenaruÜuje princip dvouinstanΦnosti obΦanskΘho soudnφho procesu (NejvyÜÜφ soud je v tomto p°φpad∞ t°etφ instancφ), p°iΦem₧ Evropskß unie, resp. v∞tÜina jejφch stßt∙ za zcela postaΦujφcφ pova₧uje dv∞ soudnφ instance. Nelze mφt za to, ₧e napadenΘ ustanovenφ zasahuje do ·stavnφho prßva ·Φastnφka na spravedliv² proces, nebo¥ napl≥uje po₧adavek na urychlenφ a zhospodßrn∞nφ soudnφho °φzenφ v t∞ch p°φpadech, kde zbyteΦn²m od∙vodn∞nφm zatφ₧enß rozhodnutφ o dovolßnφ (vφcemΘn∞ bagatelnφ povahy) ubφrajφ NejvyÜÜφmu soudu kapacitu k sjednocovßnφ soudnφ praxe a k rozhodovßnφ o v∞cech zßsadnφho v²znamu. Argumentace st∞₧ovatel∙ odvolßvajφcφ se na konkrΘtnφ judikaturu EvropskΘho soudu pro lidskß prßva se vztahuje na odvolacφ soud, nikoli na soud dovolacφ.
Zßv∞rem se ve stanovisku NejvyÜÜφho soudu uvßdφ, ₧e vyslovenΘ nßzory jsou v souladu tΘ₧ s racionalizaΦnφ tendencφ v civilnφch soudnφch °φzenφch v N∞mecku a dalÜφch stßtech EvropskΘ unie.
Po posouzenφ argument∙ p°edlo₧en²ch navrhovateli a po zvß₧enφ v²Üe uveden²ch vyjßd°enφ a stanovisek dosp∞l ┌stavnφ soud k zßv∞ru o d∙vodnosti podanΘho nßvrhu. P°itom vychßzel z nßsledujφcφch ·vah.
Lze p°isv∞dΦit nßmitkßm obou komor Parlamentu ╚eskΘ republiky, jako₧ i Ministerstva spravedlnosti, ₧e argumentace navrhovatel∙ pomφjφ skuteΦnost, ₧e s ·Φinnostφ od 1. 6. 2002 doÜlo vydßnφm ·stavnφho zßkona Φ. 395/2001 Sb. k zakotvenφ aplikaΦnφ priority mezinßrodnφch smluv v prßvnφm °ßdu ╚eskΘ republiky, z Φeho₧ plyne nep°φpadnost jejich poukazu na p∙vodnφ zn∞nφ Φl. 10 ┌stavy. Stejn∞ tak lze p°isv∞dΦit i NejvyÜÜφmu soudu, ₧e konkrΘtnφ judikßty EvropskΘho soudu pro lidskß prßva, na kterΘ navrhovatelΘ poukazujφ, se t²kajφ spφÜe po₧adavk∙ kladen²ch na od∙vodn∞nφ rozhodnutφ nalΘzacφch Φi odvolacφch soud∙. Uvedenß argumentaΦnφ pochybenφ vÜak sama o sob∞ neΦinφ podan² nßvrh ned∙vodn²m.
Z vyjßd°enφ obou komor Parlamentu ╚eskΘ republiky, jako₧ i z odborn²ch stanovisek Ministerstva spravedlnosti a NejvyÜÜφho soudu je z°ejmΘ, ₧e za hlavnφ cφl vlo₧enφ napadenΘho ustanovenφ do o. s. °. novelizacφ provedenou zßkonem Φ. 30/2000 Sb. je pova₧ovßno odstran∞nφ zbyteΦn²ch pr∙tah∙ v Φinnosti soud∙, zejmΘna usnadn∞nφ pozice NejvyÜÜφho soudu, tedy vyhov∞nφ po₧adavk∙m Φl. 38 odst. 2 Listiny, resp. Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy, pokud jde o rozhodovßnφ soud∙ v p°im∞°enΘ a rozumnΘ dob∞. Takov² cφl je nepochybn∞ legitimnφ, prost°edky k jeho dosa₧enφ by se vÜak nem∞ly dostat do kolize s prßvem ·Φastnφka soudnφho °φzenφ na spravedlivΘ, rovnΘ a libov∙li vyluΦujφcφ zachßzenφ.
Po₧adavky, kterΘ je t°eba klßst na rozhodovßnφ obecn²ch soud∙, vyjßd°il ┌stavnφ soud ji₧ v °ad∞ sv²ch rozhodnutφ. P°edevÜφm uvedl, ₧e nezßvislost rozhodovßnφ obecn²ch soud∙ se uskuteΦ≥uje v ·stavnφm a zßkonnΘm procesn∞prßvnφm a hmotn∞prßvnφm rßmci. Procesn∞prßvnφ rßmec p°edstavujφ p°edevÜφm principy °ßdnΘho a spravedlivΘho procesu, jak vypl²vajφ z Φl. 36 a nßsl. Listiny, jako₧ i z Φl. 1 ┌stavy. Jednφm z t∞chto princip∙, p°edstavujφcφm souΦßst prßva na °ßdn² proces, jako₧ i pojmu prßvnφho stßtu (Φl. 36 odst. 1 Listiny, Φl. 1 ┌stavy) a vyluΦujφcφm libov∙li p°i rozhodovßnφ, je i povinnost soud∙ svΘ rozsudky od∙vodnit (nßlez sp. zn. III. ┌S 84/94, Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu, svazek 3, nßlez Φ. 34, str. 257). V nßlezu sp. zn. III. ┌S 176/96 (Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu, svazek 6, nßlez Φ. 89, str. 151) pak ┌stavnφ soud vyslovil nßzor, ₧e mß-li b²t spln∞n jeden z ·Φel∙ soudnφ jurisdikce, toti₧ po₧adavek äv²chovy k zachovßnφ zßkona... k ·ct∞ k prßv∙m spoluobΦan∙" (º 1 obΦanskΘho soudnφho °ßdu), je zcela nezbytnΘ, aby rozhodnutφ obecn²ch soud∙ nejen odpovφdala zßkonu v meritu v∞ci a byla vydßvßna za plnΘho respektu k procesnφm normßm, ale aby takΘ od∙vodn∞nφ vydan²ch rozhodnutφ ve vztahu k zmφn∞nΘmu ·Φelu odpovφdalo kritΘriφm dan²m ustanovenφm º 157 odst. 2 in fine, odst. 3 obΦanskΘho soudnφho °ßdu, nebo¥ jen v∞cn∞ sprßvnß (zßkonu zcela odpovφdajφcφ) rozhodnutφ a nßle₧it∞, tj. zßkonem vy₧adovan²m zp∙sobem od∙vodn∞nß rozhodnutφ, napl≥ujφ -jako neodd∞litelnß souΦßst ästanovenΘho postupu" -·stavnφ kritΘria plynoucφ z Listiny (Φl. 38 odst. 1). Obdobn∞ jako ve skutkovΘ oblasti, i v oblasti nedostateΦn∞ vylo₧enΘ a zd∙vodn∞nΘ prßvnφ argumentace nastßvajφ obdobnΘ nßsledky vedoucφ k ne·plnosti a zejmΘna k nep°esv∞dΦivosti rozhodnutφ, co₧ je ovÜem v rozporu nejen s po₧adovan²m ·Φelem soudnφho °φzenφ, ale tΘ₧ i se zßsadami spravedlivΘho procesu (Φl. 36 odst. 1 Listiny), jak jim ┌stavnφ soud rozumφ.
Pro posuzovanou v∞c je v²znamn² i nßlez sp. zn. III. ┌S 206/98 (Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu, svazek 11, nßlez Φ. 80, str. 231 a nßsl.), ve kterΘm ┌stavnφ soud uvedl, ₧e souΦßstφ ·stavnφho rßmce nezßvislosti soud∙ je jejich povinnost dbßt rovnosti v prßvech plynoucφ z Φl. 1 Listiny. Rovnost v prßvech ve vztahu k obecn²m soud∙m zaklßdß tudφ₧, krom∞ jinΘho, prßvo na stejnΘ rozhodovßnφ ve stejn²ch v∞cech a zßrove≥ vyluΦuje libov∙li p°i aplikaci prßva.
Na druhΘ stran∞ vÜak takΘ ┌stavnφ soud ve svΘ judikatu°e konstatoval, ₧e prßvo na dovolßnφ ·stavn∞ zaruΦeno nenφ a tento mimo°ßdn² opravn² prost°edek, kter² zßkon dßvß ·Φastnφk∙m civilnφho a trestnφho °φzenφ k dispozici, jde tedy nad rßmec ·stavn∞ zaruΦen²ch procesnφch oprßvn∞nφ (usnesenφ sp. zn. III. US 298/02, Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu, svazek 26, usn. Φ. 18, str. 381).
P°esto, ₧e z ·stavnφho po°ßdku nevypl²vß nßrok na podßnφ dovolßnφ, resp. jinΘho, tzv. mimo°ßdnΘho opravnΘho prost°edku, pova₧oval ┌stavnφ soud za klφΦovΘ posouzenφ otßzky, zda zßkonodßrcem zvolen² postup dostateΦn∞ eliminuje p°φpadnou svΘvoli p°i aplikaci prßva, co₧ nepochybn∞ pat°φ ke znak∙m prßvnφho stßtu. Jinak °eΦeno, zda skuteΦnost, ₧e urΦit² procesnφ institut jde nad rßmec ·stavnφch po₧adavk∙, je sama o sob∞ dostateΦn²m d∙vodem pro zßv∞r, ₧e na od∙vodn∞nφ rozhodnutφ o takovΘm prost°edku nenφ nezbytnΘ klßst kritΘria vypl²vajφcφ z dosavadnφ judikatury ┌stavnφho soudu, resp. ₧e tato kritΘria nenφ nezbytnΘ uplat≥ovat ani p°im∞°en∞. DalÜφ otßzkou, na kterou musel ┌stavnφ soud odpov∞d∞t, pak bylo, zda omezenφ prßva dovolatele dozv∞d∞t se (v urΦit²ch p°φpadech), z jak²ch d∙vod∙ NejvyÜÜφ soud jeho nßvrh odmφtl, je p°im∞°enΘ sledovanΘmu cφli, resp. zda v∙bec tomuto cφli m∙₧e poslou₧it.
D∙vodovß zprßva k ustanovenφ º 243c odst. 2 o. s. °. uvßdφ, ₧e pon∞vad₧ p°φΦina, pro kterou NejvyÜÜφ soud dovolßnφ odmφtß, je zjevnß, nenφ pot°eba rozhodnutφ od∙vod≥ovat. Ve stejnΘm duchu vyzn∞la i vyjßd°enφ obou komor Parlamentu ╚eskΘ republiky a stanoviska Ministerstva spravedlnosti a NejvyÜÜφho soudu. Podle p°esv∞dΦenφ ┌stavnφho soudu je vÜak tato argumentace nep°esv∞dΦivß, nebo¥ äzjevnost" p°φΦiny je de facto vyjßd°ena pouze odkazem na text p°φsluÜnΘho ustanovenφ o. s. °., co₧ je vlastn∞ jakßsi argumentace v kruhu. Dovolatel se tedy nedovφ, by¥ struΦn∞, proΦ NejvyÜÜφ soud otßzku p°edlo₧enou mu v dovolßnφ, nepova₧oval za otßzku zßsadnφho prßvnφho v²znamu, resp. proΦ podanΘ dovolßnφ posoudil jako zjevn∞ bezd∙vodnΘ. V tomto sm∞ru je tedy rozhodnutφ NejvyÜÜφho soudu nep°ezkoumatelnΘ, co₧ by snad mohlo obstßt v situaci, pokud by NejvyÜÜφ soud byl skuteΦn∞ poslednφm orgßnem soudnφho typu, kter² se v∞cφ mohl zab²vat. S ohledem na postavenφ ┌stavnφho soudu, jako₧ i EvropskΘho soudu pro lidskß prßva vÜak absence jakΘhokoli od∙vodn∞nφ znemo₧≥uje posoudit, by¥ jen v hrub²ch rysech, d∙vody rozhodnutφ a v p°φpad∞ p°edlo₧enφ v∞ci t∞mto orgßn∙m stejn∞ vyvolß povinnost NejvyÜÜφho soudu svΘ rozhodnutφ (vlastn∞ dodateΦn∞) od∙vodnit.
Ve smyslu judikatury EvropskΘho soudu pro lidskß prßva je v∞cφ ka₧dΘho stßtu, jak upravφ soudnφ soustavu a vztahy mezi jejφmi jednotliv²mi stupni. Pokud by tzv. mimo°ßdnΘ opravnΘ prost°edky nebyly p°ipuÜt∞ny v∙bec, nepochybn∞ by takovß ·prava z tohoto pohledu i z pohledu ·stavn∞prßvnφho obstßla. Na druhΘ stran∞, jsou-li takovΘ prost°edky p°ipuÜt∞ny, m∞la by v prßvnφm stßt∞ b²t jejich ·prava v zßsad∞ stejnß pro vÜechny typy soudnφho °φzenφ, resp. se odliÜovat jen tehdy, jsou-li pro to rozumnΘ d∙vody. Ze srovnßnφ nßle₧itostφ, kterΘ musφ obsahovat rozhodnutφ o dovolßnφ v civilnφm a trestnφm °φzenφ, resp. nßle₧itostφ, kterΘ vy₧aduje soudnφ °ßd sprßvnφ u rozhodnutφ o kasaΦnφ stφ₧nosti, vÜak vypl²vajφ podstatnΘ rozdφly, jejich₧ racionalita ┌stavnφmu soudu nenφ z°ejmß.
Je-li odmφtßno NejvyÜÜφm soudem dovolßnφ v trestnφm °φzenφ, uklßdß mu zßkon, aby struΦn∞ uvedl d∙vod odmφtnutφ, s poukazem na okolnosti vztahujφcφ se k zßkonnΘmu d∙vodu odmφtnutφ (º 265i odst. 2 tr. °ßdu). Komentß° k trestnφmu °ßdu pak hovo°φ o tom, ₧e charakteristick² znak - struΦnost - nutn∞ ovlivnφ to, jak² d∙vod vedl k odmφtnutφ dovolßnφ. ObsßhlejÜφ od∙vodn∞nφ si vy₧ßdajφ, uvßdφ se v komentß°i, d∙vody uvedenΘ v º 265i odst. 1 pφsm. b), c) a zejmΘna f), tedy mß-li b²t odpov∞zeno, proΦ urΦitß otßzka nenφ po prßvnφ strßnce zßsadnφho v²znamu. Ze srovnßnφ s po₧adavky na od∙vodn∞nφ rozhodnutφ o dovolßnφ v civilnφm °φzenφ tedy vypl²vß, ₧e o v∞ci v zßsad∞ stejnΘ povahy m∙₧e NejvyÜÜφ soud rozhodnout z hlediska po₧adavk∙ na od∙vodn∞nφ svΘho rozhodnutφ zcela odliÜn∞. Z porovnßnφ takto rozdφln²ch po₧adavk∙ na od∙vodn∞nφ dovolacφch rozhodnutφ s po₧adavky na rozhodnutφ NejvyÜÜφho sprßvnφho soudu o kasaΦnφ stφ₧nosti vypl²vß, ₧e soudnφ °ßd sprßvnφ v º 55 odst. 4 umo₧≥uje neod∙vodnit pouze usnesenφ, jφm₧ se °φzenφ nekonΦφ a jφm₧ se nikomu neuklßdß povinnost. Rozsudek bez od∙vodn∞nφ tento zßkon neznß (º 54). Vzhledem k tomu, ₧e podle ustanovenφ º 120 soudnφho °ßdu sprßvnφho se i na °φzenφ o kasaΦnφ stφ₧nosti pou₧ijφ p°im∞°en∞ ustanovenφ Φßsti t°etφ hlavy I soudnφho °ßdu sprßvnφho, lze uzav°φt, ₧e rozhodnutφ o kasaΦnφ stφ₧nosti musφ NejvyÜÜφ sprßvnφ soud od∙vodnit v₧dy.
Z v²Üe uvedenΘho je z°ejmΘ, ₧e v r∙zn²ch °φzenφch p°ed soudy tΘho₧ stßtu, v situaci procesn∞ ne-li shodnΘ, pak velmi podobnΘ (·Φastnφkem °φzenφ je usilovßno o zruÜenφ pravomocnΘho soudnφho rozhodnutφ z d∙vodu nesprßvnΘho prßvnφho hodnocenφ, resp. je ₧ßdßno, aby se nejvyÜÜφ orgßn soustavy soud∙ vyslovil k otßzce, kterou ·Φastnφk °φzenφ pova₧uje za otßzku zßsadnφ a dosud ne°eÜenou), nem∙₧e b²t s ·Φastnφkem °φzenφ zachßzeno r∙zn∞, ani₧ by byly z°ejmΘ rozumnΘ d∙vody pro takov² postup.
Argument, ₧e odmφtnutφ dovolßnφ v obΦanskΘm soudnφm °φzenφ bez od∙vodn∞nφ p°isp∞je k rozhodovßnφ soud∙ v p°im∞°enΘ dob∞ (co₧ je cφl nepochybn∞ legitimnφ), rovn∞₧ podle p°esv∞dΦenφ ┌stavnφho soudu neobstojφ. Omezenφ prßva ·Φastnφka dovolacφho °φzenφ v civilnφch v∞cech dozv∞d∞t se d∙vod, proΦ NejvyÜÜφ soud rozhodl tak, jak rozhodl, m∙₧e deklarovanΘmu cφli poslou₧it jen minimßln∞ (pokud v∙bec). Uvedenφ struΦn²ch d∙vod∙, o kterΘ NejvyÜÜφ soud svΘ odmφtavΘ rozhodnutφ op°el (nap°. citacφ judikßt∙ tohoto soudu, kterΘ v∞c °eÜφ a pro jejich₧ zm∞nu Φi odch²lenφ se od nich neshledal soud d∙vod), nemohou NejvyÜÜφ soud zatφ₧it v²znamn²m zp∙sobem, a tedy ani v²znamn∞ ovlivnit celkovou dΘlku soudnφho °φzenφ; omezenφ prßv ·Φastnφka dovolacφho °φzenφ se tedy jevφ b²t zjevn∞ nep°im∞°en²m sledovanΘmu cφli. V tΘto souvislosti lze p°ipomenout i nßzor vyjßd°en² v rozhodnutφ EvropskΘho soudu pro lidskß prßva ve v∞ci Delcourt (1970 A 11, º 25), podle n∞ho₧ v demokratickΘ spoleΦnosti zaujφmß prßvo na °ßdn² chod justice tak zßva₧nΘ mφsto, ₧e je nenφ mo₧nΘ ob∞tovat vhodnosti. Spravedlnost nejen musφ b²t vykonßvßna, ale rovn∞₧ musφ b²t viditelnΘ, ₧e je vykonßvßna.
Z v²Üe uveden²ch d∙vod∙ rozhodlo plΘnum ┌stavnφho soudu o zruÜenφ º 243c odst. 2 o. s. °. pro jeho rozpor s principy prßvnφho stßtu (Φl. 1 ┌stavy), jako₧ i s principem rovnosti (Φl. 1 Listiny), tak jak byly tyto principy ┌stavnφm soudem interpretovßny v jeho dosavadnφ judikatu°e, p°iΦem₧ neshledal d∙vody pro odlo₧enφ vykonatelnosti tohoto svΘho rozhodnutφ.
P°edseda ┌stavnφho soudu:
v z. JUDr. HollΣnder v. r.
mφstop°edseda