106
PlΘnum ┌stavnφho soudu rozhodlo 26. b°ezna 2003 ve v∞ci ·stavnφ stφ₧nosti V. W. (V.) proti usnesenφ NejvyÜÜφho soudu ze 17. 10. 2002 sp. zn. 15 Tz 47/2002takto:
Usnesenφ NejvyÜÜφho soudu ze dne 17. 10. 2002 sp. zn. 15 Tz 47/2002 se ruÜφ pro rozpor s Φl. 15 odst. 1 Listiny zßkladnφch prßv a svobod.
┌stavnφ stφ₧nostφ doruΦenou ┌stavnφmu soudu dne 7. 11. 2002 se st∞₧ovatel domßhß zruÜenφ usnesenφ NejvyÜÜφho soudu ze dne 17. 10. 2002 sp. zn. 15 Tz 47/2002, kter²m byla zamφtnuta stφ₧nost pro poruÜenφ zßkona podanß ministrem spravedlnosti ve prosp∞ch st∞₧ovatele.
St∞₧ovatel byl rozsudkem b²valΘho Ni₧Üφho vojenskΘho soudu v Brn∞ PSP 47 ze dne 7. 1. 1954 sp. zn. T 2/54 uznßn vinn²m ze spßchßnφ trestnΘho Φinu vyh²bßnφ se slu₧ebnφ povinnosti podle º 270 odst. 1 pφsm. b) zßkona Φ. 86/1950 Sb., trestnφ zßkon. Tohoto Φinu se m∞l dopustit tφm, ₧e dne 1. 11. 1953 si odmφtl oblΘci stejnokroj, p°evzφt p°id∞lenou zbra≥ a konat vojenskou slu₧bu, p°iΦem₧ se odvolßval na svΘ nßbo₧enskΘ p°esv∞dΦenφ. Za tento trestn² Φin byl odsouzen k trestu odn∞tφ svobody v dΘlce dva a p∙l roku a souΦasn∞ s tφm byla vyslovena na dobu t°φ let ztrßta Φestn²ch prßv obΦansk²ch a ztrßta prßv uveden²ch v º 44 odst. 2 trestnφho zßkona Φ. 86/1950 Sb.
Proti tomuto rozsudku, kter² nabyl prßvnφ moci dne 7. 1. 1954, podal ministr spravedlnosti ve prosp∞ch st∞₧ovatele stφ₧nost pro poruÜenφ zßkona, v nφ₧ argumentoval tφm, ₧e rozsudkem byl poruÜen zßkon v ust. º 2 odst. 3 zßkona Φ. 87/1950 Sb., o trestnφm °φzenφ soudnφm (trestnφ °ßd), ve vztahu k ustanovenφ º 270 odst. 1 pφsm. b) zßkona Φ. 86/1950 Sb., trestnφ zßkon, a to z d∙vod∙ uveden²ch v ustanovenφ º 1 odst. 1 a 2 zßkona Φ. 119/1990 Sb., o soudnφ rehabilitaci, ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙.
P°φsluÜn² senßt NejvyÜÜφho soudu projednal stφ₧nost pro poruÜenφ zßkona dne 29. 5. 2002, p°iΦem₧ usnesenφm sp. zn. 11 Tz 205/01 rozhodl s ohledem na dosavadnφ rozdφlnou rozhodovacφ praxi senßt∙ NejvyÜÜφho soudu o postoupenφ v∞ci velkΘmu senßtu trestnφho kolegia. Za klφΦovou otßzku oznaΦil to, zda na jednßnφ st∞₧ovatele lze nahlφ₧et jako na trestn² Φin anebo zda jφm st∞₧ovatel jen realizoval ┌stavou garantovanou nßbo₧enskou svobodu, avÜak v rozporu s ┌stavou ulo₧en²mi povinnostmi v∙Φi stßtu a spoleΦnosti.
V od∙vodn∞nφ napadenΘho usnesenφ velkΘho senßtu NejvyÜÜφho soudu ze dne 17. 10. 2002 sp. zn. 15 Tz 47/2002 velk² senßt p°edevÜφm uvedl, ₧e sprßvnost napadenΘho rozhodnutφ i sprßvnost p°edchßzejφcφho °φzenφ posuzuje v °φzenφ o stφ₧nosti pro poruÜenφ zßkona ex tunc, tj. podle skutkovΘho a prßvnφho stavu, kter² existoval v dob∞, kdy bylo rozhodnutφ napadenΘ stφ₧nostφ pro poruÜenφ zßkona vydßno.
Ustanovenφm º 2 odst. 1 zßkona o soudnφ rehabilitaci byla p°φmo ze zßkona zruÜena odsuzujφcφ rozhodnutφ za takovΘ Φiny, kterΘ byly prohlßÜeny za trestnΘ Φiny v rozporu s principy demokratickΘ spoleΦnosti respektujφcφ obΦanskß politickß prßva a svobody zaruΦenΘ ·stavou a vyjßd°enΘ v mezinßrodnφch dokumentech a mezinßrodnφch prßvnφch normßch. Trestn² Φin vyh²bßnφ se slu₧ebnφ povinnosti podle º 270 odst. 1 pφsm. b) trestnφho zßkona Φ. 86/1950 Sb. nenφ uveden v ustanovenφ º 2 odst. 1 zßkona o soudnφ rehabilitaci. Vzhledem k tomu nelze podle od∙vodn∞nφ napadenΘho usnesenφ velkΘho senßtu NejvyÜÜφho soudu pova₧ovat odsouzenφ st∞₧ovatele za nezßkonnΘ jen proto, ₧e se p°i jeho spßchßnφ odvolßval na svΘ nßbo₧enskΘ p°esv∞dΦenφ. Jestli₧e zßkonodßrce nepova₧oval za nutnΘ takovΘ odsouzenφ zruÜit p°φmo ze zßkona, pak nejde o Φin, jeho₧ prohlßÜenφ za trestn² Φin by samo o sob∞ odporovalo mezinßrodnφm dokument∙m, mezinßrodnφm prßvnφm normßm a princip∙m demokratickΘ spoleΦnosti respektujφcφ zaruΦenß obΦanskß politickß prßva a svobody. Proto podle NejvyÜÜφho soudu ani odsouzenφ pro uveden² trestn² Φin nelze samo o sob∞ poklßdat za nesluΦitelnΘ s demokratick²mi a prßvnφmi principy a bez dalÜφho v n∞m spat°ovat poruÜenφ zßkona.
St∞₧ovatel v ·stavnφ stφ₧nosti p°edevÜφm namφtß, ₧e NejvyÜÜφ soud se nezab²val konkrΘtnφm trestnφm p°φpadem, n²br₧ vyslovoval obecnΘ ·vahy o tom, zda v danΘ dob∞ mohlo dojφt k oprßvn∞nΘmu trestnφmu postihu za trestn² Φin vyh²bßnφ se slu₧ebnφ povinnosti, ₧e zcela p°ehlΘdl prßvnφ nßzor ┌stavnφho soudu vyjßd°en² zejmΘna v nßlezu ve v∞ci sp. zn. II. ┌S 285/97, zcela pominul otßzku specißlnφho subjektu a sklßdal se i ze soudc∙, kte°φ m∞li b²t z jednßnφ vylouΦeni.
Podle nßzoru st∞₧ovatele nenφ existence zßkonnΘ povinnosti sama o sob∞ dostateΦn²m d∙vodem k omezenφ nßbo₧enskΘ svobody. Podle st∞₧ovatele musφ b²t spln∞ny dalÜφ p°edpoklady, tj. ₧e vojenskß slu₧ba by musela slou₧it k zajiÜt∞nφ prßv a svobod ostatnφch lidφ a musela by odpovφdat spravedliv²m po₧adavk∙m morßlky, ve°ejnΘho po°ßdku a obecnΘho blaha v demokratickΘ spoleΦnosti. T∞mto po₧adavk∙m vÜak vojenskß slu₧ba v komunistickΘm re₧imu nemohla vyhov∞t. Vojenskß slu₧ba, jak st∞₧ovatel uvedl, v∙bec neslou₧ila k zajiÜt∞nφ prßv a svobod ostatnφch lidφ, ale m∞la slou₧it k ozbrojenΘ ochran∞ re₧imu, kter² systematicky a trvale poruÜoval lidskß prßva, byl zloΦinn², nelegitimnφ a zavr₧enφhodn². Z tohoto hlediska byla podle nßzoru st∞₧ovatele jeho nßbo₧enskß svoboda nadm∞rn∞ omezena nejen ve smyslu Φl. 18 a Φl. 29 odst. 2 VÜeobecnΘ deklarace lidsk²ch prßv (dßle jen "Deklarace"), ale takΘ Φl. 9 odst. 1 a 2 ┌mluvy o ochran∞ lidsk²ch prßv a zßkladnφch svobod (dßle jen "┌mluva").
St∞₧ovatel se dßle domnφvß, ₧e pro posouzenφ jeho p°φpadu nenφ rozhodujφcφ, zda ministr spravedlnosti podal nebo nepodal stφ₧nost i v jin²ch p°φpadech ve prosp∞ch osob, kterΘ jednaly stejn∞ jako on, nicmΘn∞ z jin²ch pohnutek. NejvyÜÜφ soud sice ve svΘm rozhodnutφ odkazuje na Φl. 1, Φl. 2 odst. 1 a Φl. 3 odst. 1 Listiny zßkladnφch prßv a svobod (dßle jen "Listina"), nicmΘn∞ podle nßzoru st∞₧ovatele sv²m rozhodnutφm prßv∞ tato ustanovenφ poruÜil, kdy₧ je aplikoval tak, jako by se st∞₧ovatel domßhal v²hod na ·kor jin²ch subjekt∙. Naopak st∞₧ovatel se cφtφ b²t diskriminovßn, p°iΦem₧ v ·stavnφ stφ₧nosti poznamenal, ₧e ₧ßdnß mezinßrodnφ smlouva ani vnitrostßtnφ ·prava nerozliÜujφ, zda n∞kdo odmφtl vojenskou slu₧bu kv∙li tomu, ₧e mß urΦitΘ nßbo₧enskΘ p°esv∞dΦenφ, Φi nikoliv.
St∞₧ovatel se rovn∞₧ domnφvß, ₧e NejvyÜÜφ soud poruÜil napaden²m rozhodnutφm prßvo na spravedliv² proces zaruΦenΘ Φl. 36 odst. 1 Listiny a Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy. Podle jeho nßzoru m∞l velk² senßt, jemu₧ byla v∞c p°edlo₧ena za ·Φelem sjednocenφ prßvnφho nßzoru zastßvanΘho r∙zn²mi senßty NejvyÜÜφho soudu, analyzovat prßvnφ zßv∞ry v obdobn²ch d°φv∞jÜφch rozhodnutφch, nikoliv jen "opsat" p°edchozφ zamφtavß rozhodnutφ 5. senßtu trestnφho kolegia NejvyÜÜφho soudu.
St∞₧ovatel rovn∞₧ nesouhlasφ s nßzorem NejvyÜÜφho soudu, podle n∞ho₧ mu postupem nßΦelnφka VojenskΘho obvodovΘho soudu v Brn∞, kter² na dotaz st∞₧ovatelovy prßvnφ zßstupkyn∞ uvedl zavßd∞jφcφ informaci o soudnφ rehabilitaci, nebylo brßn∞no v uplatn∞nφ jeho prßva na soudnφ rehabilitaci. St∞₧ovatel se domnφvß, ₧e jeho tehdejÜφ prßvnφ zßstupkyn∞ neuΦinila neformßlnφ dotaz, ale dotaz oficißlnφ, a povinnostφ nßΦelnφka bylo jednat podle ustanovenφ º 52 trestnφho °ßdu, tj. jednat tak, jak to vy₧aduje v²znam a v²chovn² ·Φel trestnφho °φzenφ. St∞₧ovatel proto jednal v dobrΘ vφ°e, ₧e nßΦelnφkova odpov∞∩ je sprßvnß, a nßvrh na soudnφ rehabilitaci nepodal.
S ohledem na vÜechny shora uvedenΘ skuteΦnosti se st∞₧ovatel domnφvß, ₧e NejvyÜÜφ soud sv²m rozhodnutφm poruÜil jeho ·stavn∞ zaruΦenß prßva podle Φl. 18 a Φl. 29 Deklarace, Φl. 9 odst. 1 a 2, Φl. 6 odst. 1 ┌mluvy a Φl. 36 odst. 1 Listiny.
Podßnφm ze dne 17. 3. 2003 doplnil st∞₧ovatel svou ·stavnφ stφ₧nost tak, ₧e vytkl takΘ poruÜenφ prßva na svobodu sv∞domφ podle Φl. 15 odst. 1 Listiny, a to z d∙vod∙, kterΘ jsou rozvedeny v od∙vodn∞nφ nßlezu ┌stavnφho soudu ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. I. ┌S 671/01.
Na v²zvu ┌stavnφho soudu se k podanΘ ·stavnφ stφ₧nosti vyjßd°il jako ·Φastnφk °φzenφ NejvyÜÜφ soud. P°edseda velkΘho senßtu ve svΘm vyjßd°enφ uvedl, ₧e stφ₧nost pro poruÜenφ zßkona ve prosp∞ch V. W. (V.) byla postoupena k rozhodnutφ velkΘmu senßtu z d∙vodu sjednocenφ rozhodovacφ praxe senßt∙ trestnφho kolegia. Senßty NejvyÜÜφho soudu zaujφmajφ k danΘ otßzce dva nßzory.
Podle jednoho nelze odsouzenφ za trestn² Φin vyh²bßnφ se slu₧ebnφ povinnosti podle º 270 odst. 1 pφsm. b) trestnφho zßkona Φ. 86/1950 Sb. poklßdat samo o sob∞ za nesluΦitelnΘ s demokratick²mi a prßvnφmi principy a bez dalÜφho v n∞m shledßvat poruÜenφ zßkona, t°eba₧e k p∙vodnφmu odsouzenφ doÜlo v obdobφ od 25. ·nora 1948 do 1. ledna 1990 za skutek spßchan² po 5. kv∞tnu 1945. ÄßdnΘ v²slovn∞ uvedenΘ prßvo odmφtnout pln∞nφ zßkonn²ch povinnostφ v∙Φi stßtu, vΦetn∞ povinnosti vojenskΘ, nezaklßdß podle tohoto nßzoru ani Deklarace ani mezinßrodnφ smlouvy o lidsk²ch prßvech, a i v demokratick²ch stßtech je takov² trestnφ postih p°φpustn² dokonce i v p°φpadech, kdy neexistuje mo₧nost alternativnφ slu₧by.
Druh² nßzor je postaven na p°esv∞dΦenφ, ₧e za situace, kdy neexistovala alternativa k v²konu zßkladnφ vojenskΘ slu₧by pro p°φpad, ₧e by jejφ v²kon vedl k pop°enφ nßbo₧enskΘho p°esv∞dΦenφ obΦana, nebylo mo₧no jeho Φin, kter²m realizoval ·stavou a mezinßrodnφmi ·mluvami zaruΦenΘ svobody, poklßdat za trestn² Φin.
Jak dßle uvedl p°edseda velkΘho senßtu, skonΦila snaha o sjednocenφ dosavadnφ nejednotnΘ praxe senßt∙ vφt∞zstvφm prvnφho nßzoru, aΦ tento nßzor p°evß₧il v devφtiΦlennΘm velkΘm senßtu nejt∞sn∞jÜφ mo₧nou v∞tÜinou. P°edseda velkΘho senßtu ve svΘm stanovisku vyjßd°il pochybnost o dostateΦnΘ reprezentativnosti nßzoru, kter² v napadenΘm rozhodnutφ p°evß₧il, zvlßÜt∞ s ohledem na skuteΦnost, ₧e n∞kterΘ senßty byly ve velkΘm senßtu zastoupeny vφce ne₧ jednφm soudcem.
VedlejÜφ ·Φastnφk °φzenφ o ·stavnφ stφ₧nosti, ministr spravedlnosti, vyjßd°il s napaden²m rozhodnutφm ve svΘm stanovisku ze dne 16. 1. 2003 nesouhlas. Ministr spravedlnosti se domnφvß, ₧e v p°φpad∞ st∞₧ovatele doÜlo k poruÜenφ ustanovenφ º 2 odst. 3 zßkona Φ. 87/1950 Sb., o trestnφm °φzenφ soudnφm (trestnφ °ßd), ve vztahu k ust. º 270 odst. 1 pφsm. b) trestnφho zßkona Φ. 86/1950 Sb., a to z d∙vod∙ uveden²ch v ustanovenφ º 1 odst. 1 a 2 zßkona Φ. 119/1990 Sb., o soudnφ rehabilitaci.
Ministr spravedlnosti se domnφvß, ₧e doÜlo k poruÜenφ rovnosti podle Φl. (sprßvn∞ º) 1 tehdy platnΘ ┌stavy, nebo¥ nerovnom∞rnost mezi p°iznan²mi prßvy a ulo₧en²mi povinnostmi zcela jednoznaΦn∞ stav∞la do nev²hodnΘ pozice vÜechny obΦany, kte°φ cht∞li v²kon ·stavn∞ zaruΦenΘ nßbo₧enskΘ svobody prakticky realizovat oproti t∞m, jejich₧ p°esv∞dΦenφ postrßdalo duchovnφ dimenze. V tΘ dob∞ platn² ·stavnφ zßkon Φ. 150/1948 Sb., tzv. ┌stava 9. kv∞tna, p°iznßvala v Φl. (sprßvn∞ º) 16 odst. 1 ka₧dΘmu obΦanu stßtu prßvo volby jakΘkoliv nßbo₧enskΘ vφry; na druhΘ stran∞ striktn∞ vymezila v º 34 odst. 1 a 2 i zßkladnφ povinnosti obΦana ke stßtu, mezi nimi₧ je i povinnost souvisejφcφ s obranou vlasti. Za tohoto stavu m∞l st∞₧ovatel mo₧nost dostßt svΘmu nßbo₧enskΘmu p°esv∞dΦenφ pouze za cenu trestn∞prßvnφch d∙sledk∙, p°i nich₧ se jako v∞°φcφ dostal do rozporu se sv²mi povinnostmi obΦana p°i obran∞ stßtu.
Vzhledem k tomu, ₧e o stφ₧nosti pro poruÜenφ zßkona rozhodoval velk² senßt trestnφho kolegia NejvyÜÜφho soudu, je v souladu s usnesenφm plΘna ┌stavnφho soudu publikovanΘho jako sd∞lenφ ┌stavnφho soudu Φ. 8/2001 Sb. k projednßnφ ·stavnφ stφ₧nosti proti tomuto rozhodnutφ p°φsluÜnΘ plΘnum ┌stavnφho soudu.
PotΘ, co ┌stavnφ soud zjistil, ₧e ·stavnφ stφ₧nost spl≥uje vÜechny formßlnφ nßle₧itosti a ₧e byla podßna vΦas, p°istoupil k jejφmu meritornφmu posouzenφ.
┌stavnφ stφ₧nostφ je napadeno shora oznaΦenΘ rozhodnutφ NejvyÜÜφho soudu, v n∞m₧ NejvyÜÜφ soud vychßzel z teze, dle nφ₧ v °φzenφ o stφ₧nosti pro poruÜenφ zßkona posuzuje "sprßvnost" (sprßvn∞ zßkonnost) napadenΘho rozhodnutφ i "sprßvnost" (sprßvn∞ zßkonnost) p°edchozφho °φzenφ ex tunc, tedy dle skutkovΘho a prßvnφho stavu v dob∞, kdy bylo napadenΘ rozhodnutφ vydßno, pop°. kdy bylo konßno °φzenφ, je₧ tomuto rozhodnutφ p°edchßzelo, nova (novΘ skuteΦnosti a d∙kazy) jsou nep°φpustnß.
Tato v²chozφ teze nenφ vÜak dle nßzoru ┌stavnφho soudu uplatnitelnß beze zbytku. V²klad i sebestarÜφch trestn∞prßvnφch norem, je-li dφky vyu₧itelnΘmu procesnφmu prost°edku provßd∞n soudem dnes s d∙sledky pro posouzenφ trestnφho postihu osoby, tedy s d∙sledky zasahujφcφmi do osobnφ sfΘry takovΘ osoby, nem∙₧e b²t proveden bez ohledu na dnes platnΘ konstitutivnφ hodnoty a principy demokratickΘho prßvnφho stßtu tak, jak jsou vyjßd°eny v ·stavnφm po°ßdku ╚eskΘ republiky. Jen takto omezen∞, hodnotov∞ diskontinußln∞, lze chßpat kontinuitu se "star²m prßvem" (viz nßlez ┌stavnφho soudu Pl. ┌S 19/93 - Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu ╚R, sv. 1, Φ. 1 - vyhlßÜen² pod Φ. 14/1994 Sb.), jeho₧ aplikace (zßkonnost) je p°edm∞tem soudobΘho °φzenφ o stφ₧nosti pro poruÜenφ zßkona.
Obdobn∞ se k aplikaci "starΘho prßva" vyjßd°il i Evropsk² soud pro lidskß prßva (rozhodnutφ ve v∞ci Streletz, Kessler, Krenz v. SRN ze dne 22. 3. 2001), kdy₧ mj. uvedl, ₧e "soudy stßtu, kter² nahradil d°φve existujφcφ stßt, nemohou b²t kritizovßny za aplikaci a interpretaci tehdy platn²ch prßvnφch norem provßd∞nou ve sv∞tle princip∙ ovlßdajφcφch stßt podlΘhajφcφ principu panstvφ prßva (rule of law)". JeÜt∞ pregnantn∞ji je tato idea rozvedena ve stanovisku soudce Levitse, dopl≥ujφcφm od∙vodn∞nφ uvedenΘho rozhodnutφ. Uvedl: "zdß se, ₧e interpretace a aplikace prßva zßvisφ vÜeobecn∞ na politickΘm re₧imu, v n∞m₧ prßvo funguje jako subsystΘm. (...) Rozdφly v interpretaci a aplikaci prßva mezi demokratick²m a socialistick²m systΘmem pokr²vajφ vÜechny d∙le₧itΘ elementy prßva. (...) To nßs p°ivßdφ k otßzce, zda po zm∞n∞ politickΘho re₧imu ze socialistickΘho na demokratick² je legitimnφ aplikovat "starΘ" prßvo (...) takov²mi interpretaΦnφmi a aplikaΦnφmi postupy, kterΘ jsou inherentnφ novΘmu demokratickΘmu politickΘmu re₧imu. Chci °φci, ₧e dle mΘho nßzoru nenφ jinΘ °eÜenφ mo₧nΘ. DemokratickΘ stßty mohou povolit sv²m institucφm aplikovat prßvo, kterΘ mß p∙vod v p°eddemokratickΘm re₧imu, pouze takov²m zp∙sobem, kter² je inherentnφ demokratickΘmu politickΘmu °ßdu (ve smyslu, ve kterΘm je tento pojem vyklßdßn v tradiΦnφch demokraciφch). U₧itφ jin²ch metod aplikace prßva (z nich₧ vypl²vß dosa₧enφ odliÜnΘho v²sledku z tΘho₧ prßvnφho textu) by poÜkodilo samotnΘ jßdro "ordre public" demokratickΘho sßtu. (...) D∙sledn∞ vzato, interpretace a aplikace prßvnφch norem socialistickou nebo jinou nedemokratickou metodologiφ (s netolerovateln²mi d∙sledky pro demokratick² systΘm) by m∞la b²t z pohledu demokratickΘho systΘmu pova₧ovßna za vadnou. (...) Dle mΘho nßzoru jde o v²zvu, kterß je odvozena z inherentnφ univerzality lidsk²ch prßv a demokratick²ch hodnot, jimi₧ jsou vßzßny vÜechny demokratickΘ instituce. P°inejmenÜφm od dob NorimberskΘho procesu je tΘto koncepci demokratickΘho °ßdu ve sv∞t∞ velmi dob°e rozum∞no a proto je p°edvφdatelnß pro ka₧dΘho".
S nßzorem vyjßd°en²m soudcem Levitsem se ┌stavnφ soud pln∞ ztoto₧≥uje.
Vzhledem k tomu, ₧e v °φzenφ o stφ₧nosti pro poruÜenφ zßkona m∞la b²t p°ezkoumßvßna zßkonnost °φzenφ a rozhodnutφ oznaΦenΘho shora ve vztahu k odsuzujφcφmu rozsudku (rovn∞₧ oznaΦenΘmu shora) za trestn² Φin vyh²bßnφ se slu₧ebnφ povinnosti, je zapot°ebφ zkoumat, zda napaden²m rozhodnutφm NejvyÜÜφho soudu nedoÜlo k poruÜenφ zßkladnφch prßv st∞₧ovatele, vΦetn∞ jeho zßkladnφho prßva na svobodu sv∞domφ, kterß je obsa₧ena v Φl. 15 odst. 1 Listiny.
| a) | Svoboda sv∞domφ mß konstitutivnφ v²znam pro demokratick² prßvnφ stßt respektujφcφ liberßlnφ myÜlenku p°ednosti odpov∞dnΘ d∙stojnΘ lidskΘ bytosti p°ed stßtem - tj. myÜlenku ·cty (respektu a ochrany) stßtu k prßv∙m Φlov∞ka a obΦana [Φl. 1 odst. 1 ┌stavy ╚eskΘ republiky (dßle jen "┌stava")]. Naopak je p°φznaΦnΘ pro totalitnφ politickΘ re₧imy, ₧e nerespektujφ autonomii sv∞domφ jednotlivce, kdy₧ se pokouÜejφ i za pomoci represivnφ trestnφ politiky potlaΦovat svobodu sv∞domφ jednotlivce, a tak jej nutφ k p°ijetφ v∙le vlßdnoucφch, kterß si Φinφ nßrok na jedinΘ mo₧nΘ dobrΘ rozhodnutφ a v tomto smyslu jedinΘ etickΘ rozhodnutφ. Tento trend lze sledovat i v ΦeskoslovenskΘ, resp. ΦeskΘ ·stavnφ rovin∞. Tak ·stavnφ listina Φ. 121/1920 Sb., stejn∞ jako souΦasnß Listina, nep°edpoklßdala mo₧nost zßkonnΘho omezenφ svobody sv∞domφ, kterou v²slovn∞ obsahovala. Tzv. ┌stava 9. kv∞tna Φ. 150/1948 Sb. sice v º 15 svobodu sv∞domφ deklarovala, avÜak zßrove≥ ji negovala tφm, ₧e stanovila, ₧e svoboda sv∞domφ nem∙₧e b²t d∙vodem k odep°enφ spln∞nφ obΦanskΘ povinnosti, kterou stanovil obyΦejn² zßkon. ┌stava ╚eskoslovenskΘ socialistickΘ republiky Φ. 100/1960 Sb. ji₧ svobodu sv∞domφ v∙bec nezmi≥uje. |
Svoboda sv∞domφ se projevuje v rozhodnutφch jednotlivce uΦin∞n²ch v urΦit²ch konkrΘtnφch situacφch, tedy "tady a te∩", poci¥ovan²ch jako hluboce pro₧itß povinnost. Nejde tedy o postoj jednotlivce k abstraktnφm problΘm∙m platn² jednou prov₧dy a ve vÜech situacφch. V rozhodnutφ diktovanΘm sv∞domφm jde o splynutφ pro jednotlivce zßvaznΘ mravnφ normy s jφm vyhodnocenou situacφ. Jde tedy o integraci poznanΘ normy s posouzenφm skutkovΘho stavu. Rozhodnutφ diktovanΘ sv∞domφm spoΦφvß na existenci sv∞domφ samotnΘho, nikoliv na specifick²ch nßbo₧ensk²ch Φi ideologick²ch p°edstavßch. Strukturßlnφm znakem sv∞domφ je krom∞ souvzta₧nosti k norm∞ a zßrove≥ k situaci i osobnφ pro₧itek bezpodmφneΦnΘ povinnosti.
Z uvedenΘho vypl²vß, ₧e svobodu sv∞domφ nelze zam∞≥ovat se svobodou vφry ani se svobodou nßbo₧enskou. Na rozdφl od t∞chto svobod je rozhodnutφ diktovanΘ sv∞domφm v₧dy konkrΘtnφ, nebo¥ jeho p°edm∞tem je konkrΘtnφ chovßnφ v konkrΘtnφ situaci. Abstraktnφ, obecnΘ nebo absolutnφ mohou b²t jen d∙vody nebo maximy, kterΘ spoluvytvß°ejφ normu, ji₧ sv∞domφ v dan² okam₧ik akceptuje. Rozhodnutφ diktovanΘ sv∞domφm v nich m∙₧e nalΘzt normativnφ od∙vodn∞nφ, kterΘ se uplatnφ p°i °eÜenφ konfliktu mezi takov²m principem Φi maximou a prßvnφ normou zavazujφcφ k opaku. Situace je ovÜem v₧dy individualizovßna Φasem, mφstem a konkrΘtnφmi okolnostmi. PodstatnΘ je, ₧e jde o vß₧nΘ, mravnφ, na kategorie dobro a zlo orientovanΘ rozhodnutφ [srovnej nap°. rozhodnutφ ┌stavnφho soudu SRN in BVerfGE 12, 45 (55)], kterΘ jednotlivec pro₧φvß jako zßvaznou povinnost Φi jako bezpodmφneΦn² p°φkaz k urΦitΘmu chovßnφ.
Ve specifickΘm mravnφm charakteru a v jeho vztahu k osobnφ morßlnφ pravdivosti Φi opravdovosti, kterß rozhodnutφ prop∙jΦuje bezpodmφneΦnost, spoΦφvß rozliÜenφ mezi rozhodnutφm uΦin∞n²m toliko poukazem na motivaci politickou Φi ideologickou (jde o externφ veliΦiny nepromφtnutΘ do vnit°nφ morßlnφ roviny) nebo na psychick² stav (kter² existuje bez nutnosti Φinit morßlnφ soud).
| b) | Svoboda sv∞domφ pat°φ k tzv. zßkladnφm prßv∙m absolutnφm, tj. k takov²m, kterß nelze omezit obyΦejn²m zßkonem, jeho₧ ·Φelem by bylo omezit takovΘ absolutnφ zßkladnφ prßvo, v tomto p°φpad∞ svobodu sv∞domφ. Ka₧d² zßkon z jednΘ strany vyjad°uje ve°ejn² zßjem a z druhΘ strany formuluje i mravnφ p°esv∞dΦenφ parlamentnφ v∞tÜiny, dφky nφ₧ byl p°ijat, a tφmto zp∙sobem formuluje mravnφ p°esv∞dΦenφ v∞tÜiny spoleΦnosti, jejφm₧ odrazem je slo₧enφ parlamentu. Je-li individußlnφ sv∞domφ v rozporu s urΦitou prßvnφ normou, zajistΘ takovß skuteΦnost nem∙₧e mφt za nßsledek nezßvaznost takovΘ prßvnφ normy, by¥ i jen ve vztahu k osob∞, jφ₧ sv∞domφ velφ konkrΘtnφ prßvnφ normu nerespektovat. Svoboda sv∞domφ vÜak m∙₧e mφt vliv na uplatnitelnost Φi vynutitelnost takovΘ prßvnφ normy ve vztahu k t∞m, jejich₧ sv∞domφ se p°φΦφ. P°i zva₧ovßnφ, zda se v p°φpad∞ takovΘho konfliktu prßvnφ normy s konkrΘtn∞ uplat≥ovanou svobodou sv∞domφ mß prosadit poslΘze jmenovanß svoboda sv∞domφ, je t°eba zvß₧it, zda by takovΘ rozhodnutφ nezasßhlo do zßkladnφch prßv t°etφch osob anebo zda prosazenφ svobody sv∞domφ nebrßnφ jinΘ hodnoty Φi principy obsa₧enΘ v ·stavnφm po°ßdku ╚eskΘ republiky jako celku (·stavn∞ imanentnφ omezenφ zßkladnφch prßv a svobod). |
Zßsadn∞ je v∞cφ NejvyÜÜφho soudu posoudit, zda rozhodnutφm napaden²m stφ₧nostφ pro poruÜenφ zßkona byl poruÜen zßkon. ┌kolem ┌stavnφho soudu je posouzenφ toho, zda NejvyÜÜφm soudem zvolenß interpretace zßkonn²ch ustanovenφ neporuÜuje zßkladnφ prßva a svobody st∞₧ovatele, resp. posouzenφ toho, zda lze p°φpadn∞ nalΘzt takovou interpretaci aplikovan²ch ustanovenφ zßkona, kterß by zßkladnφ prßva a svobody st∞₧ovatele neporuÜovala.
┌stavnφ stφ₧nost je d∙vodnß, nebo¥ napadenΘ rozhodnutφ NejvyÜÜφho soudu nevzalo p°im∞°en∞ v ·vahu zßkladnφ prßvo st∞₧ovatele plynoucφ z Φl. 15 odst. 1 Listiny na svobodu sv∞domφ chßpanou ve shora uvedenΘm smyslu a rozsahu. AΦ toti₧ st∞₧ovatel poukazoval na svΘ nßbo₧enskΘ p°esv∞dΦenφ, odmφtnutφ (vyh²bßnφ se) slu₧ebnφ (vojenskΘ) povinnosti bylo reßln∞ projeven²m osobnφm rozhodnutφm diktovan²m sv∞domφm, na kterΘm se maximy plynoucφ z vφry Φi nßbo₧enskΘho p°esv∞dΦenφ st∞₧ovatele toliko podφlely.
D°φv∞jÜφ rozhodnutφ ┌stavnφho soudu t²kajφcφ se kolize povinnosti nastoupit vojenskou slu₧bu se zßkladnφmi prßvy se soust°edila p°edevÜφm na rozpor tΘto povinnosti se svobodou nßbo₧enskΘho vyznßnφ (srov. rozhodnutφ ve v∞cech sp. zn. II. ┌S 285/97, Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu ╚R, sv. 12, Φ. 117; a sp. zn. II. ┌S 187/2000, Sbφrka nßlez∙ a usnesenφ ┌stavnφho soudu ╚R, sv. 21, Φ. 40). Z d∙vodu odliÜnosti svobody sv∞domφ a svobody nßbo₧enskΘho p°esv∞dΦenφ vylo₧enΘ shora ┌stavnφ soud zkoumal nejprve vztah napaden²ch rozhodnutφ ke svobod∞ sv∞domφ ve smyslu Φl. 15 odst. 1 Listiny. ┌stavnφ soud je toti₧ toho nßzoru, ₧e odmφtnutφ nastoupit vojenskou slu₧bu lze uΦinit i z d∙vod∙ nesouvisejφcφch s nßbo₧ensk²m p°esv∞dΦenφm a ₧e i takovou svobodu Listina chrßnφ.
NejvyÜÜφ soud nedostßl povinnosti posoudit zßkonnost stφ₧nostφ pro poruÜenφ zßkona napadenΘho rozhodnutφ, jako₧ i °φzenφ, kterΘ mu p°edchßzelo, ve sv∞tle Φl. 15 odst. 1 Listiny, kterou m∞l z d∙vod∙ uveden²ch shora. SkuteΦnost, ₧e tzv. ┌stava 9. kv∞tna odep°ela svobod∞ sv∞domφ charakter tzv. absolutnφho prßva, plynula ji₧ z podstaty politickΘho re₧imu nastolenΘho v ·noru 1948. NovΘ omezenφ svobody sv∞domφ p°eruÜilo kontinuitu chßpßnφ svobody sv∞domφ jako absolutnφho prßva tak, jak ji chrßnila ·stavnφ listina z roku 1920. Po·norovß ·stavnφ konstrukce svobody sv∞domφ se prßvn∞ filosoficky odchyluje od v²voje zßkladnφch prßv, kter² zapoΦal norimbersk²m tribunßlem a pokraΦoval p°ijetφm VÜeobecnΘ deklarace lidsk²ch prßv.
Pro demokratick² prßvnφ stßt, jφm₧ ╚eskß republika mß b²t podle normativnφho p°φkazu plynoucφho z Φl. 1 odst. 1 ┌stavy, je nep°ijatelnΘ, aby NejvyÜÜφ soud vyklßdal º 267 odst. 3 zßkona Φ. 141/1961 Sb., o trestnφm °φzenφ soudnφm (trestnφ °ßd), ve zn∞nφ pozd∞jÜφch p°edpis∙, tak, ₧e p°ezkumem zßkonnosti napadenΘho rozhodnutφ se rozumφ v²klad aplikovanΘho "starΘho prßva" v souladu s n∞kdejÜφ dobovou judikaturou. Ze stejnΘho d∙vodu takΘ nenφ mo₧nΘ, aby p°i ·vahßch o tom, zda stφ₧nostφ pro poruÜenφ zßkona napadenΘ p∙vodnφ rozhodnutφ je zßkonnΘ, nebral v ·vahu a nevß₧il zßkladnφ prßva a principy ΦeskΘho ·stavnφho po°ßdku, do nich₧ bylo napaden²m rozhodnutφm zasa₧eno. Ignorovßnφ t∞chto referenΦnφch norem a princip∙ Φinφ napadenΘ rozhodnutφ NejvyÜÜφho soudu nejen vadn²m pro poruÜenφ subjektivnφho prßva st∞₧ovatele, n²br₧, a to ┌stavnφ soud pova₧uje za nutnΘ nad rßmec posuzovanΘ v∞ci podotknout, i nesrozumiteln²m pro spoleΦnost, nebo¥ podr²vß jejφ prßvnφ, resp. ·stavnφ v∞domφ a p°ispφvß k existujφcφ ned∙v∞°e v soudnictvφ v tom smyslu, ₧e ΦeskΘ soudy nedokß₧φ ochrßnit prßva obΦan∙ ve vztahu ke stßtnφ moci, kdy₧ se projevila excesivn∞. Tak se zmenÜuje d∙v∞ra v materißln∞ chßpanou demokratickou prßvnφ stßtnost ╚eskΘ republiky. Nemß-li princip prßvnφ kontinuity p∙sobit destruktivn∞ ve vztahu k ΦeskΘ ·stavnφ stßtnosti, je t°eba d∙sledn∞ trvat p°i aplikaci "starΘho prßva" na hodnotovΘ diskontinuit∞ s nφm a reflektovat tento p°φstup v soudnφch rozhodnutφch.
Pokud NejvyÜÜφ soud p°ehlΘdl p∙sobenφ Φl. 15 odst. 1 Listiny na v²klad º 267 odst. 3 trestnφho °ßdu, ve spojenφ s º 270 odst. 1 pφsm. b) zßkona Φ. 86/1950 Sb., trestnφ zßkon, k Φemu₧ skuteΦn∞ doÜlo, nebo¥ zmφn∞nΘ ustanovenφ trestnφho °ßdu vyklßdal restriktivn∞ a nadto p°edm∞tem jeho ·vah ve vztahu k citovanΘmu ustanovenφ trestnφho zßkona bylo toliko prßvo na nßbo₧enskΘ p°esv∞dΦenφ, nikoliv svoboda sv∞domφ v dimenzi absolutnφho prßva, pokraΦoval v zßsahu do svobody sv∞domφ st∞₧ovatele, kter² zapoΦal odsuzujφcφm rozsudkem v roce 1954. NejvyÜÜφ soud sv²m rozhodnutφm tento zßsah neodstranil, a nedostßl tak svΘ povinnosti poskytnout ochranu zßkladnφmu prßvu, jak mu uklßdß Φl. 4 ┌stavy.
Rozpor s dalÜφmi zßkladnφmi prßvy, jejich₧ poruÜenφ bylo namφtßno, nebylo za tΘto situace t°eba zkoumat.
P°edseda ┌stavnφho soudu:
JUDr. HoleΦek v. r.