Okouzlujφcφ a malebnΘ

Legenda pravφ, ₧e na b°ehu °eky Vilnia m∞l jeden velkovΘvoda kdysi sen o ₧eleznΘm vlkovi, jeho₧ nebylo mo₧nΘ zranit zbran∞mi. Na blφzkΘm pahorku pak nechal postavit hrad, kter² byl prßv∞ tak nenapadnuteln². Podle pov∞sti bylo pr² takto zalo₧eno hlavnφ m∞sto Vilnius. V srdci starΘho m∞sta je univerzita zalo₧enß v roce 1579, kterß je jednou z nejstarÜφch v Evrop∞. Je to rozsßhl² komplex budov p°evß₧n∞ v renesanΦnφm stylu s bezpoΦtem vnit°nφch nßdvo°φ, tvo°φcφ tΘm∞° samostatnΘ malΘ m∞sto.

 

M∞sto duchovnφch hodnot

LitevskΘ velkovΘvodstvφ bylo po celß staletφ ·toΦiÜt∞m ₧id∙ z celΘ Evropy. U₧ v 15. stoletφ nabφdl velkovΘvoda Vytautas Äid∙m ochranu a poskytl jim postavenφ rovnocennΘ s k°es¥any. Vilnius (v jidiÜ Wilne) byl domovem i velkΘho Gaona (Elijaha ben Salomona Salmana, 1720û1797), nejslavn∞jÜφho uΦence talmudu. Za druhΘ sv∞tovΘ vßlky vÜak byla tam∞jÜφ ₧idovskß komunita tΘm∞° vyhlazena. Dnes ₧ije ve Vilniusu asi 4 000 Äid∙ a v roce 1991 tam byla op∞t z°φzena ₧idovskß obec.

 

Smysl pro identitu

V 19. stoletφ pod ruskou vlßdou nesm∞li Litevci pou₧φvat sv∙j vlastnφ jazyk. Tento ·tlak vÜak pouze posφlil jejich smysl pro kulturnφ identitu. V Tilsitu (nynφ Sov∞tsk v ruskΘm kaliningradskΘm kraji), t∞sn∞ za hranicφ n∞kdejÜφho Pruska, se tiskly knihy v litevÜtin∞ a paÜovaly p°es °eku. V∞tÜina paÜerßk∙ knih byli prostφ farmß°i, kte°φ jsou dodnes uctφvßni jako hrdinovΘ.