Ob∞ti perzekuce majφ ve sjednocenΘ Evrop∞ prßvo na ochranu a na azyl. Aby bylo zajiÜt∞no, ₧e otev°enφ hranic mezi Φlensk²mi stßty EU nepovede ke ztrßt∞ vnit°nφ bezpeΦnosti, musφ se ΦlenskΘ stßty dohodnout na urΦit²ch spoleΦn²ch pravidlech azylovΘ politiky. Dublinskß ·mluva nap°φklad urΦuje, kter² Φlensk² stßt o ud∞lenφ azylu rozhoduje.

 

Ob∞tem pronßsledovßnφ je takΘ ve sjednocenΘ Evrop∞ zaruΦena ochrana. ÄadatelΘ o azyl majφ prßvo na azylovΘ °φzenφ, ve kterΘm se rozhoduje, zda se skuteΦn∞ stali ob∞tφ pronßsledovßnφ a pot°ebujφ ochranu, nebo zda cht∞jφ emigrovat pouze z ekonomick²ch d∙vod∙.

 

Nebylo by p°φliÜ ·ΦelnΘ, aby otev°enΘ hranice uchazeΦ∙m umo₧nily postupn∞ ₧ßdat o azyl ve vÜech Φlensk²ch stßtech, a odklßdat tak svou deportaci. Dohoda podepsanß v Dublinu v roce 1990 a platnß od roku 1997 proto urΦuje, ₧e azylovΘ °φzenφ bude v rßmci EU probφhat v₧dy pouze v jednom stßt∞.

 

Dohoda stanovuje, kter² stßt za jednotlivΘ p°φpady odpovφdß. V zßsad∞ se ₧ßdostφ o azyl zab²vß ten Φlensk² stßt EU, do kterΘho ₧adatel o azyl vstoupil jako prvnφ, s v²jimkou p°φpad∙, kdy mu u₧ jin² Φlensk² stßt vydal povolenφ k pobytu Φi vstupnφ nebo tranzitnφ vφzum. Ka₧d², kdo je ji₧ v zemi, kterß spl≥uje Äenevskou konvenci a EvropskΘ dohody o lidsk²ch prßvech, nemß prßvo vycestovat do jinΘ hostitelskΘ zem∞.

 

SpoleΦnß politika EU?

O otßzkßch azylovΘ politiky se dosud mohlo rozhodovat pouze na poli mezivlßdnφ spoluprßce. Amsterodamskß smlouva z roku 1997 vÜak umo₧nila zaΦlenit n∞kterΘ oblasti azylovΘ politiky do rßmce SpoleΦenstvφ. Do p∞ti let od vstupu tΘto smlouvy v platnost hodlajφ ΦlenskΘ stßty p°ijmout spoleΦnß opat°enφ v oblasti azylovΘ, p°ist∞hovaleckΘ a vφzovΘ politiky. Takto p°ijatß spoleΦnß rozhodnutφ se stanou souΦßstφ komunitßrnφho prßva a jejich dodr₧ovßnφ bude posuzovat Evropsk² soudnφ dv∙r. V p°echodnΘm obdobφ se o azylov²ch zßle₧itostech musφ rozhodovat jednomysln∞. Po uplynutφ zmφn∞nΘho p∞tiletΘho obdobφ se posoudφ, ve kter²ch p°φpadech a zda v∙bec bude mo₧nΘ p°ijφmat rozhodnutφ v∞tÜinov²m hlasovßnφm.