V∞tÜina fotoamatΘr∙ pova₧uje infraΦervenou fotografii za n∞co velmi obtφ₧nΘho, specißlnφho, vysoce odbornΘho a s prakticky ₧ßdn²m vyu₧itφm pro obrazovou fotografii. Serißl, jeho₧ prvnφ dφl prßv∞ Φtete, by vßs m∞l p°esv∞dΦit o opaku.

Oh≥ostroje, krßsnß to podφvanß, ale jak tyto krßsnΘ chvilky zv∞Φnit? Poj∩me se podφvat, jak na to, alespo≥ v zßkladech.

StruΦn² ·vod do problematiky pro zaΦφnajφcφ fotoreportΘry.

Pop°edφ, pozadφ, pln∞ automatick² re₧im, blokovßnφ expozice, korekce expozice.

DruhΘ ze "zaΦßteΦnick²ch desater" p°inßÜφ pravidla (Φi nßvrhy pravidel), kter²mi je dobrΘ (nikoli vÜak samoz°ejm∞ zßvazn∞ nutnΘ) se °φdit p°i po°izovßnφ prvnφch fotografiφ.

Fotografuje mnoho lidφ. Jedni jsou ·plnφ profesionßlovΘ, jinφ skoro-profesionßlovΘ, dalÜφ amatΘ°i atd. TakΘ jsou mezi nßmi lidΘ, kte°φ jsou ·pln²mi zaΦßteΦnφky. K tomu, aby se jim po pomyslnΘm ₧eb°φΦku stoupalo co mo₧nß nejsnßze a nejrychleji, jim mß pomoci nßsledujφcφch deset bod∙.

Expozimetr je p°φstroj pou₧φvan² ke stanovenφ sprßvn²ch expoziΦnφch hodnot na zßklad∞ fotoelektrickΘho m∞°enφ intenzity osv∞tlenφ nebo jasu fotografovanΘho p°edm∞tu. Tento Φlßnek si klade za cφl poskytnout zaΦßteΦnφk∙m zßkladnφ p°ehled o jednotliv²ch souΦßstech a typech expozimetr∙.

UrΦit∞ ka₧dΘho, kdo n∞kdy fotografoval, napadlo, proΦ se n∞kdy fotografie tak liÜφ od vzhledu scΘny. Fotografujeme krajinu, kterß nßm p°ipadß velmi zajφmavß, a fotografie je prost∞ nudnß. ╚φm to, kdy₧ expozice byla v po°ßdku?

Pod pojmem portrΘt si ka₧d² vybavφ zejmΘna lidskou tvß° fotografovanou nebo malovanou ve velkΘm detailu.

Dost Φasto si lidΘ kladou otßzku (ani₧ ji t°eba vyslovφ), jak to p°ijde, ₧e kdy₧ dva fotografujφ totΘ₧ - a t°eba i z tΘho₧ mφsta - fotografie se od sebe diametrßln∞ liÜφ.