U₧ p°i letmΘm prochßzenφ v²stavy, kterß prßv∞ konΦφ v Leica Gallery na Pra₧skΘm hrad∞, je patrnΘ, ₧e se Vßclav Havel v₧dy fotografoval dob°e û a mo₧nß i rßd. I kdy₧ se b∞hem svΘ patnßctiletΘ politickΘ kariΘry (pokud za nφ nepova₧ujeme takΘ jeho p∙sobenφ v disentu) p°ece jen zm∞nil a ud∞lal n∞kolik krok∙ na cest∞ ke äkladeΦi v∞nc∙ô, z∙stal p°φm²m Φlov∞kem s jasn²mi a konzistentnφmi nßzory. To samo o sob∞ by se nijak v²razn∞ na fotografiφch neprojevilo, ale naÜt∞stφ si zachoval dva d∙le₧itΘ rysy, kterΘ mnoho naÜich politik∙ postrßdß: smysl pro humor a pro mφrnou (s postupujφcφmi lety p°ece jen slßbnoucφ) recesi. A to u₧ je v∞c, kterß ve vrcholnΘ politice neb²vß obvyklß. Dφky tomu se patrn∞ Vßclav Havel takΘ tak dob°e fotografuje. V²stava Dßrek na rozlouΦenou nenφ ₧ßdnΘ Czech Press Photo ani jinΘ klßnφ, v n∞m₧ jde o body, vφt∞zstvφ, ceny a granty. I proto je tak lidsky milß: projdete kolem n∞kolika st∞n a mßte pocit, ₧e prezident je vßÜ star² znßm².

Ji°φ Jφr∙: Nov² ZΘland, 1996

OvÜem je mo₧nΘ, ₧e je to ·pln∞ jinak: t°eba se Vßclav Havel v∙bec nefotografuje dob°e a rßd a vÜechno, co je na v²stav∞ Dßrek na rozlouΦenou k vid∞nφ, je spφÜ dokladem schopnostφ Φesk²ch fotograf∙. Bez nßroku na ·plnost jmenujme n∞kterΘ ze z·Φastn∞n²ch: Ji°φ Jφr∙, Pavel ètecha, Old°ich èkßcha, Dagmar Hochovß, Karel Cudlφn, Jan T°eÜtφk, Alan Pajer, Ivan Kyncl. Pokud pomineme soubor äp°edrevoluΦnφchô snφmk∙, kterΘ majφ vφcemΘn∞ osobnφ charakter, pak v²stava zachycuje i kus naÜφ novΘ historie: celß sΘrie fotografiφ se vracφ k äsametovΘô revoluci a jejφm protagonist∙m, nejsou tu opomenuty ani o n∞co pozd∞jÜφ pov∞stnΘ prezidentovy äkrßtkΘ kalhotyô, dalÜφ fotografie pak zachycujφ zajφmavΘ momenty z prezidentov²ch zahraniΦnφch cest. Jsou tu i klasickΘ ästßtnickΘô portrΘty za °eΦnick²ch pultφkem, okam₧iky pracovnφch zahloubßnφ a momentky vφcemΘn∞ rodinnΘ: na jednΘ ze zda°il²ch fotografiφ je dokonce sama (tedy bez man₧ela) Olga Havlovß.

Samoz°ejm∞ je °ada lidφ, kte°φ Havlovu filozofovßnφ nep°iÜli na chu¥ nebo se jeho äk°ehkΘmuô sv∞tu ani nikdy nesna₧ili rozum∞t. Pro n∞kterΘ byl mo₧nß mßlo konkrΘtnφ, pro °adu z nich snad i naprosto nepochopiteln². Takovφ lidΘ vÜak jeho odchodu litovat nebudou û a takΘ by asi neÜli na v²stavu jeho fotografiφ, zvlßÜt∞ pokud by za ni jeÜt∞ m∞li platit. Ale v²stava p°ece jen stojφ (nebo stßla, chcete-li, proto₧e konΦφ 2. ·nora) za to: rozhodn∞ ji toti₧ nepo°ßdal ₧ßdn² hlupßk (a omlouvßm se, ₧e ho zde ze sv²ch chab²ch poznßmek nejsem schopen pojmenovat), ani sna₧ivec, kter² by cht∞l za ka₧dou cenu zabodovat. Prßv∞ naopak, v²b∞r je peΦliv² a äpolidÜ¥ujφcφô, dokonce by se dalo °φci, ₧e tu mezi prezidentem, fotografy a po°adateli panuje jistΘ souzn∞nφ Φi alespo≥ nalad∞nφ na stejnou strunu. Tφmto spoleΦn²m jmenovatelem je nejspφÜ smysl pro jemn² humor. Mo₧nß to n∞koho rozΦiluje, ale z v²stavy je takΘ velmi patrnΘ, ₧e ji kamarßdi p°ipravili svΘmu kamarßdovi.

I kdy₧ Dßrek na rozlouΦenou nenφ ₧ßdnou sout∞₧φ, dovolφm si jen letmo upozornit na n∞kolik fotografiφ, kterΘ pova₧uji za zvlßÜ¥ zda°ilΘ: nap°φklad na snφmek Pavla ètechy z volebnφ mφstnosti v roce 1990, na n∞m₧ prezident vykukuje nad zßst∞nou, z nov∞jÜφch pak na ètech∙v snφmek z roku 1997, na n∞m₧ ko₧enost stßtnickΘho postoje za °eΦnick²ch pultem rozbφjφ obrovsk² pes v pop°edφ. ZajφmavΘ jsou tΘ₧ snφmky doΦasnΘho prezidentova ädvornφhoô fotografa Ji°φho Jφr∙ (podrobnΘ informace o tomto p∙sobenφ p°inesl Φasopis Foto Video, leden û ·nor 2003): Vßclav Havel je tu zachycen s Billem Clintonem a Bohumilem Hrabalem v pivnici U Tygra nebo s nezniΦiteln²mi Rolling Stones p°i p°φle₧itosti pra₧skΘho koncertu. Snφmky Ji°φho Jφr∙ ostatn∞ vyÜly v samostatnΘ publikaci. Za pozornost stojφ tΘ₧ ΦernobφlΘ i barevnΘ snφmky Old°icha èkßchy a Karla Cudlφna. Zatφmco èkßcha dokß₧e dob°e navodit domßckou a intimnφ atmosfΘru, Cudlφn mß smysl pro jemn² paradox: vÜimn∞me si nap°φklad jeho snφmku z New Yorku z roku 2000, na n∞m₧ se v pozadφ tyΦφ ädvojΦataô nebo zßb∞ru do prezidentovy pracovny p°es mφstnosti plnΘ zßv∞s∙. Nezapome≥me ani na starÜφ Cudlφn∙v zßb∞r z roku 1992, na n∞m₧ z prezidentova obliΦeje v okn∞ ΦiÜφ nezm∞rn² optimismus, zatφmco v tvß°φch dalÜφch dvou aktΘr∙ (jednφm z nich ke knφ₧e Schwarzenberg) se zraΦφ n∞co ·pln∞ jinΘho: vtip je v tom, ₧e jsou si dob°e v∞domi, ₧e na n∞ zvenΦφ nenφ vid∞t.

A tak by se dalo pokraΦovat. I kdy₧ zßb∞ry politik∙ nevyhledßvßm a beru je jako nutnΘ zlo souvisejφcφ se zpravodajstvφm, tato v²stava je dobrß hned ze t°φ û v²Üe ji₧ uveden²ch û d∙vod∙: zachycuje politika, kter² nep°estal b²t Φlov∞kem, p°edstavuje prßce mistr∙ svΘho oboru, a to vÜe ve velmi dobrΘm v²b∞ru. V ÜirÜφch souvislostech je mi pak v souvislosti s odchodem Vßclava Havla p°ece jen trochu lφto, ₧e budoucnost naÜφ politickΘ scΘny pat°φ p°edevÜφm technokrat∙m a rozhodovßnφ o naÜem ₧ivot∞ stranick²m sekretarißt∙m.

1    2    3    4    5 1 - v²born² ... 3 - pr∙m∞rn² ... 5 - Üpatn²