|
Äivotnφ p°φb∞h Keithe Cartera
| |
Pra₧sk² d∙m fotografie nßm p°edstavuje dalÜφho zajφmavΘho autora, Φty°iapadesßtiletΘho AmeriΦana Keithe Cartera.
|
Ka₧d² zßjemce o fotografovßnφ u₧ patrn∞ vφ, ₧e Pra₧sk² d∙m fotografie p°echodn∞ sφdlφ v Galerii Oskara Kokoschky na Jungmannov∞ nßm∞stφ. V²stavu k°ehk²ch lyrick²ch snφmk∙ Keithe Cartera nazvanou OpravdovΘ p°φb∞hy tu m∙₧ete navÜtφvit a₧ do 5.1. p°φÜtφho roku. OpravdovΘ p°φb∞hy jsou tφm prav²m pro lyrickΘ duÜe: i kdy₧ Keith Carter Φasto tvrdφ, ₧e sv²mi fotografiemi jen sklßdß sv∙j ₧ivotnφ p°φb∞h, je to bytostn² romantik.
Plach² a stydliv² fotograf z texaskΘho Beaumonte na zahßjenφ svΘ prvnφ v²stavy v ╚echßch nedorazil û pr² mu v tom zabrßnily neodkladnΘ rodinnΘ zßle₧itosti. Keith Carter ovÜem ╚echy znß, n∞jak² Φas dokonce pob²val û samoz°ejm∞ s fotoaparßtem û v Praze. B∞hem pra₧skΘho pobytu vznikla dalÜφ pozoruhodnß kolekce poetick²ch fotografiφ. äCarterovo um∞nφ spoΦφvß v tom, ₧e vyfotografuje to, co jsme u₧ vÜichni vid∞li, ale odhalφ v∞ci, kter²ch jsme si nikdy p°edtφm nevÜimli.ô Tak vystihl Carterovo um∞nφ v textu ke katalogu v²stavy John Wood. Aby vÜak nedoÜlo k omylu: souΦasnß v²stava nenφ zam∞°ena na fotografie z Prahy (neobsahuje ani jedinou), ale je v²b∞rem z dosavadnφ Carterovy tvorby. Celkem je tu vystaveno 42 velk²ch Φtvercov²ch zv∞tÜenin: kdo u₧ navÜtφvil n∞kterou z v²stav Pra₧skΘho domu fotografie po letoÜnφch zßplavßch, dob°e vφ, ₧e nßhradnφ prostory v Galerii Oskara Kokoschky nejsou änafukovacφô, a tak mohlo b²t z 85 nabφdnut²ch fotografiφ vystaveno jen v²Üe zmφn∞n²ch 42; pro ty, kterΘ se neveÜly na st∞ny, musely b²t z°φzeny specißlnφ stojany. OvÜem bu∩me vd∞Φni za zap∙jΦenΘ prostory, proto₧e i takto äzeÜtφhlenßô v²stava nßm ve zkratce p°ibli₧uje to nejlepÜφ, co americk² lyrik s fotoaparßtem zatφm vytvo°il.
| | Keith Carter: Rßdiov² letec (Radio Flyer) |
Nikoli v∞kem, ale spφÜe celkov²m p°φstupem se Carter °adφ spφÜ ke klasick²m ävyprav∞Φ∙m p°φb∞h∙ô ne₧ k modernist∙m. Tomu odpovφdß i technika, kterou pou₧φvß: vyh²bß se nejen digitßlnφm aparßt∙m, ale i kinofilmu. Po m∞stech (kniha o Pa°φ₧i, nedßvno tΘ₧ o Praze), ale i po svΘ domovin∞ chodφ se st°edoformßtovou, Φasto tΘ₧ i s velkoformßtovou kamerou. Fotografie nijak zarputile nere₧φruje, spφÜ hledß ke zmßΦknutφ spouÜt∞ ten äprav²ô okam₧ik. I kdy₧ nenφ vyznavaΦem manipulovanΘ fotografie, lyrickΘmu vyzn∞nφ sv²ch fotografiφ p°ece jen napomßhß, a to p°edevÜφm veskrze v²tvarn²mi prost°edky. Zatφmco p°i fotografovßnφ je jeho hlavnφm tv∙rΦφm prost°edkem hloubka ostrosti, p°i zpracovßvßnφ fotografiφ v temnΘ komo°e pak p°edevÜφm t≤novßnφ, kolorovßnφ a dalÜφ v²tvarnΘ ·pravy pozitivu. Postupem doby vyzkouÜel leccos, od klasick²ch t≤novaΦ∙, p°es Φaj, kßvu, st°φbro, paladium a r∙znΘ oleje û v poslednφ dob∞ svΘ fotografie p°edevÜφm selΘnuje. Snφmky, kterΘ by v barv∞ mohly p∙sobit i banßln∞, tak dostßvajφ snovou, lyricky rozechv∞lou a nostalgickou atmosfΘru. Vezm∞me si za p°φklad t°eba fotografii s nßzvem PomeranΦovnφk z roku 1995: zatφmco estΘt se m∙₧e nad stokrßt pou₧it²m motivem (bφl² k∙≥ v krajin∞) poÜklebovat, nezakomplexovan² vnφmav² divßk se nechß lyrickou silou snφmku strhnout. Carter ost°φ na pomeranΦe v hornφ Φßsti snφmku a rozmazan² k∙≥ ve st°edu snφmku se tak stßvß spφÜe snem ne₧ skuteΦnostφ. Dostal se a₧ na samou hranici k²Φe? V jistΘm smyslu ano. AvÜak fotograf se za sv∙j sklon k sentimentu nijak nestydφ û dokonce tvrdφ, ₧e si ve spojitosti s um∞nφm chce äi trochu zaplakatô.
| | Keith Carter: Uchopenφ VenuÜe (Holding Venus) |
S lyrikou PomeranΦovnφku koresponduje i °ada dalÜφch snφmk∙ s tematikou d∞tskΘho sv∞ta. Zdß se, ₧e se Carter vydal do nejr∙zn∞jÜφch mφst sv∞ta hledat svΘ dßvnΘ d∞tskΘ sny a zmizelΘ p°edstavy: proto tak rßd m∞nφ prizma dosp∞lΘho pohledu a s takovou radostφ na objektiv nasazuje p°edsßdky a objektiv s velmi krßtk²m ohniskem (ärybφ okoô). Opravdu se sna₧φ rekonstruovat sv∙j d∞tsk² sv∞t nebo je jen pomocnß äberliΦkaô k dosa₧enφ nezvykl²ch snφmk∙? Od ka₧dΘho trochu. S nßvraty do d∞tstvφ souvisφ i Carterova obliba masek, poutφ, cirkus∙ a lidov²ch obyΦej∙. I kdy₧ p°eva₧ujφ lyrickΘ motivy, lze v jeho fotografiφch tΘ₧ vysledovat jist² smysl pro humor (Slonφ noha, Opice ve svatebnφm dortu). AvÜak Carter je p°edevÜφm humanista: chce b²t lidsk² a da°φ se mu to, proto₧e z jeho fotografiφ lidskost a soucit Φasto p°φmo ΦiÜφ. Velmi dob°e se mu to da°φ i p°i fotografovßnφ zvφ°at, zejmΘna ps∙. StaΦφ se dob°e podφvat na fotografii nazvanou OpuÜt∞n² pes, jednu z nejlepÜφch ve svΘm ₧ßnru. Lyrika d∞tskΘho sv∞ta, humanismus i cestovatelskß vßÜe≥ se pak prolφnß v jednom z nejlepÜφch dosavadnφch Carterov²ch cykl∙, kter² dostal podle jednΘ z fotografiφ nßzev Uchopenφ VenuÜe. Carter vÜak v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nenφ reportΘr: jezdφ po sv∞t∞ a sna₧φ se poznat ₧ivot a pochopit jeho smysl, aby se podle sv²ch slov nauΦil, co vÜechno znamenß b²t lidsk². Velmi p∙sobivß titulnφ fotografie Uchopenφ VenuÜe mß v sob∞ navφc i dalÜφ prvky z Carterovy fotografickΘ äkuchyn∞ô: tajemstvφ a pokoru.
äCarter nßs nutφ uv∞domit si, ₧e obyΦejnΘ v∞ci ka₧dodennφho ₧ivota mohou b²t a skuteΦn∞ jsou nadp°irozenΘ, pokud je nßÜ pohled sprßvn∞ nasm∞rovan² a my jsme otev°enφ a p°ipravenφ na zßzraky a magii,ô pφÜe dßle John Wood v katalogu k v²stav∞. To je pravda, ovÜem neznamenß to, ₧e se Carterova pra₧skß v²stava bude lφbit ka₧dΘmu. Je to v²stava pro citlivΘ duÜe. Pokud vyznßvßte socißlnφ dokument nebo eroticky lad∞nou fotografii, nenφ to nic pro vßs. Carter∙v sv∞t je prost∞ po vÜech strßnkßch velmi k°ehk².
|
