|
KoneΦn∞ retrospektiva Josefa Koudelky!
| |
KoneΦn∞ si m∙₧eme ud∞lat relativn∞ ·pln² obrßzek o fotografickΘ tvorb∞ Josefa Koudelky (1938): jeho souΦasnß v²stava ve Veletr₧nφm palßci je skuteΦn∞ monumentßlnφ. Divßk tu m∙₧e v chronologickΘm °azenφ spat°it peΦliv² v²b∞r ze vÜech Koudelkov²ch cykl∙ vΦetn∞ proslulΘ Invaze, Cikßn∙ a pozd∞jÜφho Chaosu.
|
A aby toho nebylo mßlo, Koudelk∙v poslednφ cyklus s nßzvem Kßmen m∙₧eme vid∞t v Galerii èt∞pßnskß 35 (podzemφ FrancouzskΘho institutu v Praze). OvÜem krom∞ autora fotografiφ nemajφ v²stavy p°φliÜ spoleΦnΘho û liÜφ se nejen pojetφm, ale i dobou trvßnφ. Zatφmco velkß retrospektiva konΦφ a₧ 23.2.2003, malß, tematicky zam∞°enß v²stava ji₧ 5.1.2003.
I kdy₧ jsem ze p°edem za°ekl, ₧e budu psßt o fotografiφch Josefa Koudelky a nikoli o okolnostech, kterΘ v²stavu provßzejφ, p°ece jen si neodpustφm t°i poznßmky: zaprvΘ, domnφvßm se, ₧e v²stavy fotografiφ se do Veletr₧nφho palßce p°φliÜ nehodφ. Alespo≥ do souΦasnΘ koncepce. Neosobnφ prostor, v n∞m₧ je po v∞tÜinu otevφracφ doby vφce ählφdaΦ∙ô (jejich₧ pracovnφ nßplnφ je bedliv²m zrakem sledovat, zda prßv∞ vy neniΦφte vystavenΘ exponßty) ne₧ divßk∙, podle mΘho ovliv≥uje celkovΘ vyzn∞nφ v²stavy: vystavenß kolekce tak p∙sobφ jeÜt∞ studen∞jÜφm dojmem, ne₧ by m∞la. ZadruhΘ, nedivφm se, ₧e se v²stava nelφbφ °editeli galerie Knφ₧ßkovi: samorostl², cφlev∞dom² a ve sv∞t∞ mnohokrßt ocen∞n² Koudelka musφ jφt na nervy nadutΘmu um∞lci, jeho₧ hlavnφ äpolistopadovouô ambicφ bylo obsazenφ co nejv∞tÜφho poΦtu v²znamn²ch funkcφ. T°etφ poznßmka je trochu hnidopiÜskß: nenφ Ükoda, ₧e hned v prvnφm slov∞ pr∙vodnφho textu najde divßk pravopisnou chybu? Nebo je to jen tzv. piha krßsy jinak velmi dob°e p°ipravenΘ v²stavy?
V²stava nazvanß Josef Koudelka û Fotograf zabφrß mezanin Veletr₧nφho palßce a jeÜt∞ ochoz v prvnφm pat°e. Zatφmco do v²stavnφ sφn∞ v mezaninu jsou umφst∞ny Koudelkovy starÜφ fotografie (v∞tÜinou menÜφho nebo st°ednφho formßtu), na ochozu divßk uvidφ p°edevÜφm Koudelkovy panoramatickΘ (n∞kdy a₧ monumentßln∞ zv∞tÜenΘ) snφmky z 90. let.
| | Z cyklu ZaΦßtky |
Josef Koudelka se narodil v roce 1938 v moravsk²ch Boskovicφch: prvnφ jednoduch² fotoaparßt si po°φdil ve 14 letech. Pozd∞ji vystudoval ╚VUT, ale ve svΘ profesi dlouho nez∙stal, proto₧e propadl fotografovßnφ nadobro. Po ruskΘ invazi odeÜel do exilu, ₧il na r∙zn²ch mφstech, nejΦast∞ji v Pa°φ₧i. Velmi d∙le₧it²m meznφkem v jeho ₧ivot∞ bylo p°ijetφ do v²znamnΘ fotografickΘ agentury Magnum. Do vlasti se vrßtil v roce 1990: krom∞ jinΘho se v tΘ dob∞ zaΦal v∞novat fotografovßnφ ΦeskΘ krajiny. Nenφ nutno p°φliÜ zd∙raz≥ovat, ₧e vÜechny vystavenΘ fotografie jsou ΦernobφlΘ. Navφc nesou i charakteristickΘ rysy Koudelkova stylu: strohost, silnou expresivitu p°i absenci vn∞jÜφch efekt∙ a nekompromisnφ p°φmoΦarost sd∞lenφ.
| | Z cyklu Invaze |
Je zajφmavΘ, ₧e souΦasnß v²stava zachycuje vÜechna v²znamnß obdobφ Koudelkovy tvorby, ale p°esto dr₧φ pohromad∞ jako jeden kompaktnφ celek. ZaΦφnß oddφlem nazvan²m lapidßrn∞ ZaΦßtky: u₧ tady je mo₧nΘ najφt n∞kterΘ charakteristickΘ rysy pozd∞jÜφch, zejmΘna exilov²ch fotografiφ. Snφmky vylidn∞n²ch krajin, plß₧φ a vysok²ch horizont∙ vychßzejφ z nßhlΘho nßpadu a v∞tÜinou majφ neobvyklou kompozici. Fotografie z nßsledujφcφho oddφlu Divadlo pat°φ ve svΘm ₧ßnru k t∞m nejoriginßln∞jÜφm: Koudelka v tΘ dob∞ fotografoval pro m∞sφΦnφk Divadlo a spolupracoval nejprve s Divadlem Na zßbradlφ, pozd∞ji zejmΘna s Divadlem za branou. ZejmΘna jeho fotografie z inscenacφ Otomara KrejΦi posunuly ve svΘ dob∞ ₧ßnr divadelnφ fotografie velmi prudce dop°edu. Koudelka si p°i jejich vytvß°enφ hrßl (p°edevÜφm s kontrastem a zrnem) s vyfotografovanou p°edlohou zp∙sobem, kter² je obvykl² spφÜe pro grafickΘ prßce. Zcela jin² charakter mß Koudelk∙v cyklus Invaze: v n∞m nßhle pop°el svß d°φv∞jÜφ v²chodiska a vytvo°il zcela realistick² a zßrove≥ emocionßln∞ velmi vypjat² soubor dokumentßrnφch fotografiφ (nejp∙sobiv∞jÜφ je patrn∞ fotografie plaΦφcφ ₧eny se zakrvavenou vlajkou v ruce). V roce 1970 Koudelka odchßzφ do ciziny. Od tohoto roku vznikß voln² cyklus Exily, pro n∞j₧ jsou charakteristickΘ motivy smutku, osam∞nφ, deziluze a deprese. Koudelka fotografuje v r∙zn²ch evropsk²ch stßtech, nap°φklad v Itßlii, N∞mecku, rßd se vracφ i do Irska. Fotografuje osam∞lß m∞stskß zßkoutφ, Φasto neut∞Üenß a zane°ßd∞nß, vyhledßvß osam∞lΘ a osudem vÜelijak pokouÜenΘ lidi, Φast²m motivem jeho fotografiφ jsou (samoz°ejm∞ symbolicky) zdi, ploty, ohrady a silnice a cesty. Zatφmco povrchnφho divßka zaujmou jen st∞₧φ, vnφmav∞jÜφho z nich bude mrazit v zßdech. Ocen∞n² Koudelk∙v cyklus Cikßni vznikal celou °adu let: jeho poΦßtky spadajφ ji₧ do p∙le Üedesßt²ch let. Cikßni jsou jak²msi Koudelkov²m celo₧ivotnφm tΘmatem, jeho₧ prost°ednictvφm autor vyjad°uje sv∙j ₧ivotnφ postoj, pro n∞j₧ je charakteristickß touha po svobod∞, prostota, skromnost a p°itakßnφ p°φrod∞. Je t°eba upozornit, ₧e toto tΘma uchopil o n∞kolik desetiletφ d°φve ne₧ se stalo m≤dou a zΦßsti i politickou objednßvkou. ZΦßsti bych nesouhlasil s tvrzenφm v pr∙vodnφch textech, ₧e cikßni Koudelkovi poslou₧ili k vytvo°enφ vlastnφho svΘrßznΘho sv∞ta. Mßm pocit, ₧e °ada fotografiφ z cyklu pat°φ mezi plnokrevn² dokument sv∞dΦφcφ o opravdovΘm ₧ivot∞ cikßnskΘho etnika. A pokud autor skuteΦn∞ mφsty estetizuje skuteΦnost? M∞ tφm nepopuzuje. Naopak jsem velmi rßd, ₧e se mezi äsyrovΘô zßznamy cikßnskΘho ₧ivota dostalo i n∞kolik vylo₧en∞ poetick²ch fotografiφ (cikßnskß dφvka s kv∞tinou, smuteΦnφ ätrojportrΘtô a dalÜφ).
| | Z cyklu Cikßni |
V roce 1984 zaΦal Koudelka fotografovat panoramatick²m aparßtem. Fotografoval s nφm na nejr∙zn∞jÜφch mφstech sv∞ta (zejmΘna vÜak ve Francii), po nßvratu do ╚ech se s nφm vydßval p°edevÜφm do PodkruÜnoho°φ. Fotografie z tohoto obdobφ tvo°φ voln² cyklus Chaos, jeho₧ prost°ednictvφm Koudelka zachycuje zßsahy Φlov∞ka do krajiny a devastaci, kterou lidskΘ p∙sobenφ p°φrod∞ p°inßÜφ. Vznikl tak cyklus monumentßlnφch, odpudiv∞ krßsn²ch a velmi expresφvnφch velkoformßtov²ch fotografiφ, z nich₧ ΦiÜφ obava o osud Φlov∞ka a budoucnost celΘ planety.
Na poslednφ zmφn∞n² cyklus navazuje i Koudelkova komornφ v²stava ve FrancouzskΘm institutu nazvanß Kßmen. Ta je instalovßna v p°φjemnΘm suterΘnnφm prostoru, kde nikdo nehlφdß ani nevybφrß vstupnΘ. Cyklus Kßmen-Pierre je jednou z mßla zakßzek, kterΘ Koudelka p°ijal: objednala si jej belgickß spoleΦnost Lhoist, kterß se zab²vß t∞₧bou vßpence a dolomitu. Josef Koudelka k zakßzce °φkß: äPo celΘ t°i m∞sφce jsem m∞l volnost pohybu vÜude po Evrop∞ i ve Spojen²ch stßtech. Byl jsem ·pln∞ svobodn². Ukßzal jsem akreditaci a oni mne nechali toulat se samotnΘho celΘ dnyà N∞kdy jsem z∙stßval p°es noc. Byli tam velcφ noΦnφ ptßci, divoΦßci a jezφrka, v nich₧ jsem se koupal.ô
V cyklu Kßmen se Koudelka sna₧φ hledat novou krßsu tam, kde ji jinφ nevidφ. V souladu se zadßnφm se pohybuje se po opuÜt∞n²ch vßpencov²ch lomech a fotografuje: v²sledkem je cosi mezi syrov²m dokumentem a filozofick²m podobenstvφm. Zlomek cyklu Kßmen, kter² je vystaven² v Praze, p∙sobφ velmi chladn²m dojmem û jen n∞kolik fotografiφ ze z tΘto charakteristiky vymykß. I kdy₧ teoretici um∞nφ jist∞ cyklu p°isoudφ nejr∙zn∞jÜφ v²znamy a podtexty, jsem p°esv∞dΦen, ₧e nejlepÜφ fotografie Josefa Koudelky p°ece jen visφ ve Veletr₧nφm palßci.
Ob∞ pra₧skΘ v²stavy Josefa Koudelky jsou nepochybnou udßlostφ. Divßk se koneΦn∞ m∙₧e seznßmit s dφlem Φlov∞ka, kter² pat°φ v ΦeskΘ fotografii 2. poloviny 20. stoletφ k t∞m nejv²znamn∞jÜφm. V²stava krom∞ jinΘho o₧ivφ a polidÜtφ v²stavnφ program Veletr₧nφho palßce, zejmΘna ve srovnßnφ s p°edchozφm nabub°el²m projektem New New Painters.
|
