|
... m∞sto
| |
Jsme lidΘ z m∞st, v∞tÜφch, menÜφch i t∞ch mal²ch. NaÜe p°φb∞hy se odehrßvajφ ve m∞stech, abychom z nich mohli utφkat, abychom se do nich mohli vracet. M∞sto je û krom∞ jinΘho û takΘ fotografick² materißl. |
Potichu a pozvolna zaΦφnß den ve m∞st∞. JeÜt∞ skoro vÜichni spφ, ale ospalΘ autobusy (n∞kde takΘ trolejbusy a tramvaje) rozvß₧ejφ prvnφ lidi do prßce a poslednφ opozdilce z flßm∙. JeÜt∞ nenφ den, ale u₧ nenφ noc. Je pozd∞ k rßnu, jak nazval svou sbφrku bßsnφk Karel HlavßΦek... ╪idiΦi nadßvajφ na zimu, na lidi, na vozidla a v∙bec na vÜechno, proto₧e kdo mß v tuhle dobu pracovat, ₧e? Ulicemi se jako koΦky s p°iv°en²ma oΦima plφ₧φ mlΘka°skΘ a peka°skΘ dodßvky a obΦas taky mlha nebo ospal² dΘÜ¥. Asfalt nebo dla₧ba jsou n∞kdy bφlΘ od sn∞hu, jindy lesklΘ od deÜt∞ a n∞kdy jen prost∞ unaven∞ zaprßÜenΘ. Budφky zvonφ. Nohy se dotknou koberce a nesou svΘho Φlov∞ka do koupelny. M∞sto vstßvß.
A pak to zaΦne û lidi, lidi, lidi. Prost°edky MHD, jak se tomu takΘ n∞kdy °φkß, nacpanΘ k prasknutφ. Rannφ cigarety, noviny, vlaky, ne·tulnΘ bufety kdesi u fabriky, um∞le a protivn∞ optimistick² hurß-hlas z rßdia, kovovΘ sk°φ≥ky v Üatn∞ za dφlnou, drsnΘ vtipy chlap∙ a unavenΘ oΦi ₧en. V∞Φn∞ stejnφ vrßtnφ, trafikanti, °idiΦi. A₧ se tihle zm∞nφ, bude konec sv∞ta nebo zaΦßtek jinΘho. Dost mo₧nß ₧e obojφ dohromady. O chvφli pozd∞ji d∞ti zaplnφ ulice sv²mi barevn²mi taÜkami, kterΘ nejde p°ehlΘdnout. D∞ti nezajφmß nic, proto₧e jdou do Ükoly a to je p°ece otrava. A₧ p°ed Ükolou, kde se jich sejde vφc, se cosi s k²msi vym∞≥uje, n∞kdo dostane v²prask a n∞kdo zase poznßmku za to, ₧e plival na holky. Velcφ st°edoÜkolßci p°ijdou pozd∞, proto₧e je vlhko a cigarety Üpatn∞ ho°φ, p°ijdou pozd∞, proto₧e Üli pomalu. Jsou nad v∞cφ, proto₧e v∞dφ, ₧e nejpozd∞ji pozφt°φ p°ijdou pozd∞ zas. Jako poslednφ vyrß₧ejφ do prßce lidΘ s ploch²mi diplomatkami, mobily, notebooky, kravatami a pocitem, ₧e bez nich to p°ece nejde. UcpanΘ ulice, auta, kou°, troubenφ, drobnΘ karamboly û tedy bordel zvan² dopravnφ ÜpiΦka. Mßlokde je klid, jen kdesi u starΘ zdi, kterß toho u₧ tolik vid∞la, slyÜela a za₧ila... M∞sto se probudilo.
Studenti Vè, kte°φ toho û pokud si to um∞jφ dob°e za°φdit û moc nemusejφ a mohou spousty, uklφzφ pokoje po noΦnφm mejdanu. Nikam nejdou, proto₧e jednou budou vzpomφnat na kolej a ne na Ükolu, proto₧e si to nicned∞lßnφ a filozofovßnφ nad kßvou Φi zv∞tral²m lahvßΦem cht∞jφ u₧φt, proto₧e nikam jφt prost∞ nemusφ. D∙chodci sedφ v Φekßrnßch sv²ch doktor∙, proto₧e kam majφ jinak jφt, kdy₧ doma je nuda a n∞jakß ta nemoc se v₧dycky najdeà? Fabriky, kterΘ jeÜt∞ nestihl n∞kdo zruÜit, dunφ, kou°φ a v∙bec produkujφ vÜechny pot°ebnΘ atributy, aby m∞sto bylo m∞stem. Maminky zatφm jedou s koΦßrky na dopolednφ okruh, kde potkajφ jinΘ maminky, a ty jim °eknou, co je novΘho (nic). Kdosi kdesi naboural a rozbil auto. V nemocnici le₧φ n∞kdo, kdo jede na p∙l motoru a mo₧nß ani to ne. Vydr₧ to, °φkß mu v duchu jeho doktor, vydr₧ to, proto₧e mßÜ doma n∞koho, kdo na tebe Φekß. Jak bych mu to vysv∞tlil...? D∞ti ve Ükolce jedφ svaΦinu. Kdo dojφ jako prvnφ, m∙₧e si hrßt s tou novou stavebnicφ. Ve Ükolßch padajφ p∞tky a jedniΦky, to mezi nimi se poΦφtß jakoby mφ≥. M∞sto trßvφ dopoledne.
Hospody u₧ majφ otev°eno a hostinÜtφ nadßvajφ nedoΦkavc∙m, kte°φ minutu po otvφraΦce u₧ lomcovali m°φ₧φ. ToΦφ se prvnφ ohavn∞ nedobrß piva, ale nedoΦkavc∙m to nevadφ, nejsou tu na bor∙vkßch. V obchodech je dost lidφ, ale mßlokdo nakupuje, hlavn∞ se dφvajφ. N∞kterΘ prodavaΦky vypadajφ, ₧e je ka₧d² potencißlnφ zßkaznφk obt∞₧uje u₧ tφm, ₧e p°iÜel. Je poledne a hodn∞ lidφ ob∞dvß. V∞dec odlo₧φ plßÜ¥ a jde do zßvodky, kde mu za to, ₧e pracuje na d∙le₧itΘm objevu, p°edlo₧φ cosi, co se n∞jak jmenuje, ale p°ipomφnß to n∞co jinΘho. ╪idiΦ autobusu na koneΦnΘ kou°φ a poΦφtß kola do konce. Nuda. Sta°φ lidΘ se sv²mi psy se pohybujφ na ob∞₧n²ch drahßch sv²ch dennodenn∞ stejn²ch prochßzkov²ch okruh∙. Tam, kde m∞l Φekat FrantiÜek, nikdo nenφ. A₧ za n∞kolik dnφ se z parte na dve°φch samoobsluhy tam u nich dozv∞dφ, ₧e FrantiÜek tu nemoc nerozchodil. U₧ nikdy nebude Φekat a jeho psa si vzali sousedi; vÜechno ostatnφ odvezl nßkla∩ßk kamsi na sklßdku, aby tam skonΦily v∞ci, kterΘ nikdo nechce. Je to smutnΘ. D∞ti jdou ze Ükoly a st°edoÜkolßci obsazujφ äsvßô mφsta v hospod∞, kam majφ vedenφm Ükoly p°φsn∞ zakßzßno chodit. Vtipy, moudra a rßdoby moudra, muzika, knφ₧ky a vÜechno to, co h²be jejich sv∞tem. N∞kte°φ se dr₧φ za ruce. Je to veselΘ. Je odpoledne ve m∞st∞.
LidΘ se vracejφ z prßce, z nßkup∙ Φi hospod, ze Ükol, prost∞ odkudkoli. A zase jsou ucpanΘ ulice, zase sk°φpou plechy, zase je ve m∞st∞ heavy traffic neboli t∞₧k² hukot. Mobily, hamburgery, pokuty za parkovßnφ, novΘ boty a pusa n∞kde na zastßvce û tak zejtra, jo? û a deÜtnφky, ulomenΘ podpatky, noviny ΦtenΘ p°es rameno, kapsß°i a policajti, hudba z baru a pr∙van v pen∞₧ence... Denn∞ stejnΘ ritußly a rozhovory o niΦem. Co bylo ve Ükole, co bylo k ob∞du, co bylo... Slova, v∞ty. TeΦe voda, vonφ jφdla, v TV b∞₧φ dvoust² Üedesßt² prvnφ dφl idiotskΘ jihoamerickΘ telenovely. N∞kde nikdo nikoho neposlouchß a jen mluvφ. N∞kde se poslouchajφ. N∞kde jsou lidΘ sami, i kdy₧ je jich v jednΘ mφstnosti vφce. N∞kde jsou spolu. ╚aje, kßvy, cigarety a taky rumy a piva kdesi v hospod∞ na rohu. Nalej, u₧ se stmφvß. Odpoledne se nenßpadn∞ m∞nφ na veΦer. Na n∞co je moc brzo, na v∞tÜinu v∞cφ u₧ pozd∞. Tak tedy zφtra.
Pomalu padß tma a d∞tskß h°iÜt∞ u₧ jsou opuÜt∞nß, sφdliÜt∞ mφsto d∞tφ na kolech brßzdφ drsnß parta, kterß nevφ, jak nalo₧it s tφmto û a ostatn∞ i jak²mkoli jin²m û veΦerem. N∞kdo °ekl vtip, fakt hust², vole. Okna se rozsv∞cejφ a ve vilkovΘ Φtvrti se pomalu zavφrajφ otev°enΘ ch°tßny garß₧φ. N∞kde n∞kdo zalΘvß zahradu, pφÜe dopis, dφvß se na film, hledß ztracenou koΦku nebo mlßdφ, hraje na klavφr a otev°en²m oknem ta melodie letφ pryΦ, n∞kde se tajn∞ milujφ, proto₧e rodiΦe jsou pryΦ, hrajφ kazety a CD, vonφ kv∞tiny a n∞kde n∞kdo kv∙li n∞Φemu Φi n∞komu plßΦe. Na koleji se rozjφ₧dφ nov² mejdan jen o dva pokoje dßl, ne₧ byl ten minul². Kluby otevφrajφ svΘ vchody vypadajφcφ jako pekelnΘ brßny. N∞kdo se u₧ nedoΦkav∞ opil, n∞kdo si Ülehl n∞jakΘ svinstvo a vidφ dlouhorukΘ lidi s fialov²ma uÜima. D∞ti se dle ritußlu umyjφ a vyΦurajφ, vezmou si svß obrßzkovß py₧ama a jdou spßt, zatφmco starÜφ sourozenci smlouvajφ s rodiΦi, kdy ₧e majφ p°ijφt a jestli vlastn∞ v∙bec m∙₧ou ven. Fabriky veΦer huΦφ jen potichu, nikdo nevφ, Φφm to je, ale je to tak. Taxφky si vyhlφ₧ejφ svΘ ob∞ti, ve v∞zenφ je veΦerka a kdosi, kdo je tam u₧ podesßtΘ vzpomφnß, jakΘ to bylo, kdy₧ vykradli tenkrßt ten obchod. Kina hrajφ a lidi chodφ pozd∞, hledajφ svß mφsta a rozsypßvajφ popcorn, kter² si koupili za zv²hodn∞nou cenu. Rocker ladφ kytaru. Je veΦer ve m∞st∞.
Ulice jsou jako unavenφ hadi, jen le₧φ. Po zßdech jim chodφ Φφm dßl mφ≥ lidφ, tramvajφ, aut a vÜeho. I asfalt se m∙₧e unavit. N∞kdo se ztratil, n∞kdo naÜel. Hospody zavφrajφ a opilci se p°emφs¥ujφ do non-stopu a smlouvajφ o poslednφ piva. Kina zavφrajφ takΘ, ale tam nikdo nesmlouvß. Z pekeln²ch bran klub∙ bude a₧ do rßna dun∞t rockerova nalad∞nß kytara. Diskoholky a diskokluci se ve sv²ch znaΦkov²ch obleΦcφch bavφ o tom, jak to zase p°φÜt∞ rozjedou, i kdy₧ jde jen o poskakovßnφ kdesi mezi sv∞tly, zrcadly a tuc-tuc zvuky p°ipomφnajφcφmi b∞h tupΘho stßda. Ka₧dΘ stßdo je tupΘ (leda₧e by bylo ostrΘ). N∞kdo se prßv∞ te∩ narodil v porodnici a jin² toho mß dost a ut∞s≥uje Ükvφry ve vratech garß₧e. Mlad² mu₧ si povolil kravatu a dßl hledφ na grafy ve svΘm poΦφtaΦi; nem∙₧e odejφt, proto₧e i v noci musφ n∞kdo °φdit sv∞t. N∞kde se u₧ spφ. ╚φm toho lidΘ majφ mφ≥, tφm majφ u₧Üφ postele a t°eba se proto majφ rad∞ji. M∞sto usφnß, aby zφtra... Zφtra. N∞kdo spφ a n∞kdo nespφ. Je m∞stskß noc.
Nechci hodnotit, jen jsem se jeden den dφval a myslel na to, co je m∞sto. Ve m∞st∞ je vÜechno, stejn∞ tak, jako je jinΘ vÜechno na venkov∞ (ale o tom jindy). Pro nßs je m∞sto takΘ fotografick² materißl, objekt. Nikdy nenφ Ükoda filmu, proto₧e m∞sto se rychle m∞nφ a tak, jak vypadß dnes, u₧ nikdy vypadat nebude. Ve m∞st∞ m∙₧eme û a m∞li bychom û fotografovat naprosto cokoli. P°esn∞ tak takΘ berte p°ilo₧enΘ fotografie; je to vφcemΘn∞ nßhodn² v²b∞r, jednoho dne, jednoho roku, jednoho sv∞ta. Jak jsem si prohlφ₧el fotografie, po°ßd mi v hlav∞ zn∞la jedna pφsniΦka Jaromφra Nohavici a aspo≥ kousek jφ sem musφm vlo₧it. Jako poselstvφ n∞koho, kdo vφ. I kdy₧ to tam nenφ doslova, jako by to Φn∞lo mezi °ßdky. Fotografujte m∞sto, proto₧e je toho tolik k vid∞nφ. Fotografujme m∞sto.
Jsme d∞ti kosmick²ch sfΘr
p∞stujem p²chu
rodiΦovΘ budoucφch Θr
k plßΦi i k smφchu
Kytarista brnkß nßm blues
z Bachovy fugy
v panoptiku lßsek a hr∙z
tanΦφme boogie...
Snφmky byly po°φzeny kamerami Praktica B 100 electronic a Praktica MTL 5, Olympus OM 10 a IS 100.
|
