|
Inventura dokumentaristick²ch projekt∙ û vφra v pravdivost fotografie
| |
P°i p°φprav∞ p°ednßÜky na profesorskΘ jmenovacφ °φzenφ jsem si uv∞domil, ₧e m∞ nejvφce zajφmajφ zm∞ny, ke kter²m doÜlo po roce 1990 a kterΘ se t²kajφ vφry v pravdivost fotografickΘho obrazu a zm∞n v chovßnφ lidφ, agentur, nakladatelstvφ a mediφ v∙bec, ve vztahu k fotografii. |
P°edpoklßdßme, ₧e fotografii vychßzφ z reality. Z n∞Φeho, co urΦit∞ muselo existovat.
Fotografie byla naz²vßna otiskem skuteΦnosti. Pokusφm se uva₧ovat do jakΘ mφry je to pravda.
Manipulace, pravda a objektivita kontra komentß° a osobnφ stanovisko.
┌vaha se bude t²kat fotografie ₧urnalistickΘ, ale i fotografii zvanΘ dokumentßrnφ nebo dokumentaristickΘ.
OblφbenΘ slovo fotografova slovnφku dneÜnφ doby je manipulace. Myslφ se tφm zßsahy, v∞tÜinou pomocφ poΦφtaΦe. Prakticky vÜe lze zm∞nit, upravit, vylepÜit. StaΦφ pouze mφt jednotlivΘ ôingredienceö a zaΦφt va°it. Prost°edφ, osoby, jejich Φßsti, p°edm∞ty, vÜe se dß do ôkotleö, zamφchß a novß skuteΦnost m∙₧e zaΦφt. Je ôvirtußlnφö, nenφ opravdovß. OvÜem otßzkou z∙stßvß, jestli a kdy v∙bec fotografie byla v∞rohodn²m otiskem skuteΦnosti.
Fotografie, tedy fotograf, kter² snφmek vytvß°φ, v₧dycky pracuje s v²°ezem skuteΦnosti. S tφm co je ukßzßno, ale takΘ s tφm, co ukßzßno nenφ.
Dßle fotograf vybφrß a urΦuje, kdy zmßΦkne spouÜ¥, tedy kdy zastavφ Φas. Zastavenφ Φasu je jedno z v²razn²ch specifik mΘdia. Ob∞ mo₧nosti mohou v²razn∞ ovlivnit pravdivost, °ekn∞me objektivnost ôotisku skuteΦnostiö. Jednφm snφmkem se dß dokßzat, ₧e nap°. demonstrace se z·Φastnila hrstka lidφ nebo naopak. Je nutnΘ pouze zvolit vhodn² ·hel zßb∞ru. Stejn∞ tak je to s Φasem. Budeme-li sledovat tak objektivnφ veliΦinu, jako je poΦet lidφ na urΦitΘm mφst∞, vhodn∞ vybran² moment m∙₧e ukßzat prav² opak objektivnφho sΦφtßnφ.
Kde je tedy ona objektivita fotografie, otisku skuteΦnosti?
Fotografii vytvß°φ Φlov∞k, kter² dr₧φ kameru. Ten urΦuje, co fotografovat, kam zamφ°it, kdy zmßΦknout spouÜ¥. Fotograf dokumentarista nebo novinß° realitu nevytvß°φ, ale je schopen ji p°etvß°et, upravovat. Je pozorovatelem, nikoli vÜak objektivnφm a u₧ v∙bec ne nestrann²m. Pou₧φvß fotografii jako vizußlnφ jazyk. Snφmek je tedy spφÜe jeho komentß°em toho, co se d∞je.
Fotograf sd∞luje sv∙j nßzor na danou realitu, doklßdß sv∙j postoj.
PovÜimn∞te si, ₧e v∙bec nemluvφm o p°φmΘ manipulaci, kdy n∞koho nebo n∞co vyma₧eme, vyretuÜujeme. Politik, kter² se znelφbil, provinil nebo kter² by zbyteΦn∞ ôruÜilö ostatnφ zobrazenΘ, se zlikviduje. Byla-li retuÜ provedena profesionßln∞, Φtenß° Φi divßk nic nepoznß.
Aran₧mß nebo p°isti₧enφ skuteΦnosti? M∙₧e divßk d∙v∞°ovat fotografickΘ informaci?
Divßk, Φtenß° ale fotografii stßle v∞°φ. Mimochodem v∞°φ lecΦemu, co je publikovßno a tak se nem∙₧eme divit ·sp∞chu bulvßrnφch mediφ. Ale to nenφ p°edm∞tem mΘho zßjmu.
Fotografie mß obrovskou schopnost dokumentßrnφ. N∞kolik banßlnφch snφmk∙ ukazujφcφch tatφnka s prßv∞ narozenou dcerou Marion, a ka₧d² rok dalÜφ obyΦejn² snφmek, po dobu 33 let, kdy tatφnek postupn∞ ôsesychßö a dcera ô₧enÜtφö, se stßvß ·₧asn²m dokladem ₧ivota ka₧dΘho z nßs. Äßdnß manipulace, ₧ßdnΘ citace, ₧ßdnß instalace. Pouze ômrazenφö z dokumentace rytmu ₧ivota.
M∙₧eme se ptßt, zda je manipulacφ, kdy₧ slavn² tv∙rce fotografick²ch esej∙ v Φasopise LIFE W. Eugene Smith vidφ, ale nestihne vyfotografovat moment koupßnφ japonskΘ matky se slepou dcerou posti₧enou nemocφ z otrßven²ch ryb. Situace je silnß, symbolickß. Musφ fotograf striktn∞ respektovat b∞h skuteΦnosti a o₧elet snφmek? Jist² ôfundamentalismusö urΦitΘho obdobφ (H. Cartier-Bresson) to p°ikazoval. Je to vÜak nutnΘ? Kde je hranice aran₧mß a skuteΦnosti? A co divßk? M∞l by toto v∞d∞t nebo se mß soust°edit na to, co fotografie sd∞luje?
Jeden tuzemsk² p°φklad:
Old°ich Karßsek kdysi v Üedesßt²ch letech aran₧oval situace na ve°ejnosti, kterΘ na fotografiφch vypadaly velmi autenticky. Dokonce vyhrßl jakousi sout∞₧ s fotografiφ slepce, kter² zakopl a bφlß h∙l letφ p°es p°echod za nezßjmu prochßzejφcφho davu. Situaci nahrßval s ôherciö n∞kolikrßt a jak lehce cynicky pozd∞ji prohlßsil: lidΘ mu spφlali, ₧e u₧φvß blesk a slepec kv∙li tomu klop²tß. ProblΘm byl patrn∞ pouze ve skuteΦnosti, ₧e fotograf aran₧mß nep°iznal a sout∞₧φ byla p°itom ocen∞na jeho pohotovost. To vÜak nic nem∞nφ na faktu, ₧e tato fotografie nese silnΘ poselstvφ.
P°ed n∞kolika lety kdosi objevil a publikoval, ₧e slavn² snφmek Roberta Capy z obΦanskΘ vßlky ve èpan∞lsku, je aran₧ovan². Padajφcφ, umφrajφcφ republikßn, kter² zrovna ôdostal kulkuö je, po prohlΘdnutφ dalÜφch nßsledn²ch snφmk∙, vid∞n dßle stßle ₧iv², b∞₧φcφ a bojujφcφ. Nemohu se ubrßnit pocitu, ₧e onen novinß°, zpochyb≥ovatel autentiΦnosti snφmku hledß cestu, jak upozornit hlavn∞ na svou osobu, sv∙j v²zkum. Zdß se mi absurdnφ, aby fotograf v bojovΘ v°av∞ instruoval vojßka, jak zahrßt smrt. NicmΘn∞ mo₧nΘ to je a penφze, slßva, presti₧ mohou fotografa i ôherceö p°inutit i k horÜφm nßpad∙m.
Rovn∞₧ tak p°φpad Roberta Doisneau, kter² ·dajn∞ zaplatil dvojici (fotografie z Pa°φ₧e roku 1950), kterß se lφbala na ulici.
Mo₧nß padajφcφ republikßn a °ada dalÜφch slavn²ch fotografiφ jsou nahran²m divadlem. Na jejich zßva₧nosti a vyzn∞nφ to nemusφ nic m∞nit. Fotografie, jsou-li silnΘ, nesou vzkaz. Jsou poselstvφm. Trochu vßhßm, ale musφm to slovo u₧φt, jsou paradoxn∞ pravdivΘ.
Mohu p°iznat jen drobnΘ rozΦarovßnφ, ₧e fotografovΘ nebyli dost pohotovφ a svΘ aran₧mß nep°iznali.
Situace zaΦφnajφcφho, ale ve°ejnosti p°edstφrajφcφho ôrenomovanΘho slavnΘho americkΘho fotografaö Roberta Capy, tlaΦila autora reportß₧φ k senzacφm. Nakonec Capa i Doisneau a °ada dalÜφch dolo₧ili sv²m dφlem, ₧e neÜlo o jednotlivΘ senzace, ale o humanistick² v²zkum a tvorbu.
Smithova fotografie je jin² p°φpad. Fotograf p°i hovoru o snφmku p°iznal opakovßnφ situace. Matku po₧ßdal, aby udßlost prost∞ znovu zopakovala a ona svolila.
Najφt hranici, co se m∙₧e, co je ôkoÜerö z hlediska spoleΦnosti a z hlediska fotografa i jeho profese, je Φasto velice t∞₧kΘ.
N∞kdy staΦφ i pouhΘ zatajenφ faktu, jak fotografie vznikla. Autorka v²stavy ô1989 oΦima fotograf∙ö Daniela Mrßzkovß nepublikovala fakt, ₧e jeden z vystavujφcφch pracoval p°i dokumentovßnφ nepokoj∙ pro policii. Tento fotograf mohl bez rizika zatΦenφ, bitφ Φi zabavenφ materißl∙ ôsvobodn∞ pracovatö. Ostatnφ nikoli. Neuvedenφ tohoto faktu vede divßka k pocitu, ₧e re₧im respektoval prßva novinß°∙ a dokumentarist∙, stejn∞ tak jako v jin²ch demokratick²ch zemφch. Realita a historie byla tak pouh²m neuvedenφm tohoto faktu zmanipulovßna.
NicmΘn∞ sna₧φm se hovo°it o d∙v∞°e ve fotografii, o pocitu divßka, zda zobrazenß situace mß reßln² podklad nebo zda se vφce a vφce zaΦφnßme pohybovat ve sv∞t∞ virtußlnφm, kdy media, reklama a hlavn∞ televize nßm p°ikazuje, jak se chovat a jak ₧φt. A vlastn∞ co je normou chovßnφ a ôsprßvnΘhoö ₧ivota.
Jakou ·lohu v tΘto zvlßÜtnφ h°e hraje fotografie a hlavn∞ jak se bude m∞nit a vyvφjet jako medium a jak to bude s d∙v∞rou v existenci obrazu. Musφm p°iznat, ₧e nevφm.
N∞kterΘ obrazovΘ informaΦnφ agentury textov∞ doklßdajφ, ₧e u jejich snφmk∙ nedochßzφ k ₧ßdnΘmu zßsahu do fotografickΘho obrazu. M∙₧eme a musφme jim v∞°it?
Jednou z novinek poslednφ doby v jednßnφ agentur, Φasopis∙ a jin²ch institucφ pou₧φvajφcφch fotografie, je nutnost dolo₧it souhlas fotografovanΘho s u₧itφm, s publikovßnφm. Tento, mo₧nß pochopiteln² fakt, v²razn∞ m∞nφ a omezuje ôsvobodnΘö toulßnφ, zaznamenßnφ a dokumentovßnφ obyΦejn²ch lidsk²ch ₧ivotnφch situacφ fotografy. P°itom jsme snφmßni v bankßch, u benzinov²ch pump, na nßm∞stφch a dokonce i v n∞kter²ch domech lΘpe situovan²ch jedinc∙, kterΘ jsme t°eba navÜtφvili.
Nemohu nep°ipomenout reakci fotografa, kterΘho vÜichni milujeme pro jeho dφlo a zvlßÜt∞ kv∙li pravdivosti jeho, ₧ivot zobrazujφcφch fotografiφ. H.C-Bresson, kter² cel² ₧ivot pokradmu dokumentoval, kdy₧ byl jednou sßm fotografovßn p°i svΘ p°ednßÜce v Praze, fyzicky napadl fotografa, kter² ho proti jeho v∙li fotografoval. Pravdou je, ₧e H.C-Bresson p°edem oznßmil, ₧e si fotografovßnφ svΘ osoby nep°eje.
Fakt, kdy se fotograf mohl voln∞ toulat, mφ°it na svΘ ôob∞tiö a voln∞ vybφrat a tisknout spouÜ¥, je definitivn∞ pryΦ. Alespo≥ v ôcivilizovan²chö zemφch. DneÜnφ dokumentaristΘ tedy jezdφ do ôzaslφben²chö zemφ, jako je Ukrajina, Indie, Tibet nebo n∞kam na venkov atd., kde lidΘ neprotestujφ, nepodez°φvajφ fotografa a nechajφ se tφmto ôagresivn∞ terminologick²mö mediem (ve spojenφ s fotografiφ jsou u₧φvßna slova spouÜ¥, mφ°it, zacφlit, ale i vzφt snφmek atd.) zaznamenßvat a mo₧nß jsou i rßdi za kontakt s n∞k²m cizφm.
Civilizace p°inßÜφ ned∙v∞ru, podez°enφ ze zneu₧itφ snφmk∙ a spoustu prßce pro prßvnφky. P°itom fotografie z∙stßvß jen tφm ôpapφrov²m otiskemö. DuÜi nebere, t∞lu neÜkodφ. Nebo je to jinak?
Velmi mne vzruÜuje a zajφmß, jak se to s tou fotografiφ a d∙v∞rou v nφ, bude vyvφjet.
Prßvo na informaci, prßvo na ochranu osobnosti a fotografie.
V ╚eskΘ republice nenφ zßkonem jasn∞ stanoveno, jak fungujφ omezenφ p°i fotografovßnφ lidφ. SpojenΘ stßty americkΘ majφ vypracovßny pom∞rn∞ jasn∞ formulovanΘ zßkony, dolo₧enΘ °adou precedenΦnφch p°φpad∙. V nich se st°etßvß ochrana soukromφ a prßvo na informace. Existuje dokonce seznam ve°ejn²ch prostor, kde se fotografovat dovoluje a kde fotografovßnφ vy₧aduje specißlnφ povolenφ nebo kde to mo₧nΘ nenφ. Restrikce vychßzejφ ze soukromφ a soukromΘho vlastnictvφ. D∙m, byt, hotel, auto. Tam vÜude je t°eba ₧ßdat souhlas. Dßle se hlφdß, aby fotografie nebyla u₧ita bez souhlasu fotografovanΘho k podpo°e prodeje v²robku. V uΦebnicφch a knihßch, kterΘ se zab²vajφ t∞mito tΘmaty je Φasto zd∙raz≥ovßno, aby se fotograf ptal sßm sebe, jestli m∙₧e, jestli smφ a aby v∞dom∞ neubli₧oval.
Jedno z d∙le₧it²ch hledisek je prßvo ve°ejnosti na informace, dozvφdat se zpravodajsky cennΘ a hodnotnΘ informace.
D°φve u nßs platilo, ₧e v p°φpad∞, ₧e Φlov∞k netuÜil, ₧e je fotografovßn a jeho snφmek se objevil v tisku Φi v n∞kterΘ reklam∞ Φi jinde, musel nejd°φve dokßzat, ₧e je na snφmku zobrazen prßv∞ on. Dßle musel dolo₧it, ₧e mu tato publikace ublφ₧ila.
Asi p°ed t°emi lety u₧ila jistß reklamnφ agentura fotografii, kterß ôjakoby z oka vypadlaö a podobala se fotografii, za kterou fotograf ╚TK obdr₧el cenu v jedinΘ fotografickΘ novinß°skΘ sout∞₧i u nßs Czech Press Photo. Fotografie, ta z ╚TK, ukazovala pape₧e, kter² si zakr²vß oΦi a p°ed nφm defilujφ dφvky v krßtk²ch minisuknφch. Fotografie mo₧nß lacin∞ pracujφcφ se zkrßcenφm prostoru pomocφ teleobjektivu. Optick² efekt p°ibli₧uje aktΘry snφmku a pape₧ jakoby reaguje na prochßzejφcφ dφvku. Agentura fotografii znovu vytvo°ila s hercem podobajφcφm se pape₧ovi a sukΘnka byla jeÜt∞ kratÜφ. K tomu byl u₧it slogan ve smyslu, ₧e urΦit² nßpoj umo₧nφ, ₧e zm∙₧ete vφce ne₧ m∙₧ete. P°ekvapila m∞ reakce ╚TK, kterß se ani nepokusila reklamnφ agenturu, kterß zneu₧ila ôduchovnφho vlastnictvφö fotografa a snφmek opsala, ₧alovat. Mohl tak vzniknout precedenΦnφ p°φpad, kter² v p°φpad∞, ₧e by soud uznal duÜevnφ vlastnictvφ, mohl slou₧it pro budoucφ zneu₧φvßnφ a vyu₧φvßnφ fotografiφ.
V Americe m∙₧e fotograf snφmat z ve°ejnΘho prostoru, ulice, chodnφku i d∞nφ na zahradßch, v oknech i dom∞, ale nesmφ naruÜit vlastnictvφ a bez povolenφ na zahradu vstoupit. Rovn∞₧ tak nesmφ u₧φvat p°φliÜ extrΘmnφ teleobjektiv a hledat extrΘmnφ ·hly zßb∞ru, jako je nap°. lezenφ po stromech atd. Fotograf je limitovßn b∞₧n²m pohledem chodce z ulice. Je vid∞t, ₧e jakΘkoli stanovenφ omezenφ je vÜude na sv∞te velmi t∞₧kΘ. ╚asto cit, redakce a bulvßrnφ Φi mΘn∞ bulvßrnφ orientace Φasopisu, kde je zam∞stnßn, fotografa urΦuje a orientuje.
FotografovΘ zam∞°enφ na celebrity oznaΦovanφ italsk²m slovem paparazzi (pr² v²raz pro hmyz podobn² komßru) majφ prßvo na prßci, prßvo fotografovat. Objekt jejich zßjmu mß zase prßvo na soukromφ. V p°φpad∞ americkΘho fotografa (Ron Galella) soud rozhodl, ₧e se musφ dr₧et nejmΘn∞ 100 yard∙ daleko od domu Jackie Kennedy-OnassisovΘ a 50 yard∙ od jejφ osoby. Pozd∞ji slevili na 25 yard∙. PovÜimn∞te si vÜak, ₧e soud fotografovi prßci nezakßzal. Pouze ho omezil.
Rozdφl je i v u₧itφ. Jednalo se ne o reklamnφ, ale zpravodajskΘ vyu₧itφ. Pozd∞ji bylo konstatovßno, ₧e v tomto p°φpad∞ Ülo o extrΘmnφ obt∞₧ovßnφ, aby se zabrßnilo diskusφm o omezovßnφ svobody tisku a prßva ve°ejnosti na informace...
Pravdivost a objektivita fotografie: rozpornost mΘdia, kterΘ je souΦasn∞ informaΦnφ i autorskΘ.
Nakonec si m∙₧eme polo₧it otßzku zda fotografie mß prßvo na to, aby existovala. Po vÜech uveden²ch pochybnostech, ned∙v∞rßch a subjektivnφch Φi objektivnφch v²znamech a v²kladech. V Θ°e digitalizace, kdy se vÜe rozklßdß, tedy na body a Φφsla. V dob∞ teroristick²ch ·tok∙, strachu ze sledovßnφ a zm∞n v naÜich ₧ivotech.
Podφvejme se na vÜak na fotografii jako na vizußlnφ mΘdium, na vizußlnφ jazyk s jedineΦnou mo₧nostφ zastavenφ Φasu a uchovßnφm vzpomφnek. Zhodno¥me p°i svΘm posuzovßnφ a mo₧nß i potlaΦme p°φmou vazbu mΘdia na skuteΦnost, a zd∙razn∞me autorstvφ a osobnφ stanovisko fotografa.
Fotografie takΘ nesporn∞ pracuje s v²tvarnou, obrazovou kvalitou. Ovliv≥uje vkus divßka, jeho vnφmßnφ a porozum∞nφ obrazu.
V dob∞, kdy se jednotlivΘ um∞leckΘ discipliny neuzavφrajφ do sebe, ale naopak prolφnajφ a vzßjemn∞ provokujφ, je fotografie jako dynamickΘ a snadno ovladatelnΘ mΘdium schopnß v²znamn∞ ovlivnit vnφmßnφ a mo₧nß i zp∙sob ₧ivota jedinc∙ ve spoleΦnosti. I kdy₧ to p°i mΘm pochybovßnφ a ·vahßch o fotografii tak nevypadß, fotografii mßm rßd a v²razn∞ ovlivnila m∙j ₧ivot.
Sna₧φm se, se vÜemi sv²mi pochybnostmi a ·vahami seznamovat studenty ateliΘru fotografie VèUP. Domnφvßm se, ₧e zodpov∞dn² tv∙rce, novinß° i redaktor se t∞mto otßzkßm nem∙₧e vyhnout.
| 
