Zavádění internetu do českých škol
Internet do škol se vyjasňuje
Plán 1. etapy realizace státní informační politiky ve vzdělávání byl sice zveřejněn, ale kolem projektu "Internet do škol" zůstala řada nezodpovězených otázek. Mnohé z nich se vyjasňují teprve s postupem času a zejména zásluhou generálního dodavatele, nikoli zadavatele (ministerstva školství). Učitelé dokonce již začali protestovat proti tomu, že jejich resortní ministerstvo s nimi nekomunikuje. 

Informovanost veřejnosti o projektu "Internet do škol" rozhodně není nejlepší, a to ani mezi odbornou školskou veřejností. To si uvědomil i již zvolený generální dodavatel (konsorcium Autocon OnLine - Český Telecom) a zahájil osvětovou kampaň ve formě roadshow neboli série prezentací celého projektu v největších městech ČR. Dále generální dodavatel zprovoznil své vlastní informační WWW stránky na adrese www.acol.cz, kde o významných aspektech celého projektu informuje a odpovídá na nejčastější dotazy. Současně s tím generální dodavatel inicioval vznik Rady strategických partnerů se zastoupením Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Hospodářské komory ČR, Rady vlády pro strategický rozvoj, Ústavu pro veřejné informační systémy i dalších institucí, především z řad územní samosprávy. Úkolem této Rady je efektivně propojit komerční sféru se školstvím na regionální úrovni. Výsledkem spolupráce by mělo být například to, aby odborná ICT příprava na středních školách a učilištích více počítala s konkrétními požadavky firem, do nichž pak absolventi v daném regionu zpravidla nastupují. 

Národní informační gramotnost
Dalším orgánem, jehož vznik generální dodavatel inicioval, je Rada školských expertů. Ta by měla generálnímu dodavateli poskytovat zpětnou vazbu v koncepčních otázkách realizace celé SIPVZ. Každý kraj bude v této radě zastoupen jedním pedagogem, celkově by složení mělo pokrývat co nejširší spektrum škol. Již dříve přitom generální dodavatel avizoval program tzv. Národní informační gramotnosti, který by měl být jakousi zastřešující nevládní iniciativou, do značné míry paralelní k samotné Státní informační politice ve vzdělávání. Podle vyjádření zástupců generálního dodavatele (GD) bude jeho cílem definovat veřejné potřeby v oblasti informační gramotnosti a pro jejich realizaci získávat finanční prostředky v komerční sféře.
	Všechny tyto aktivity generálního dodavatele však nutně vzbuzují otázku: Není to suplování něčeho, co by mělo dělat resortní ministerstvo? Nebo alespoň tyto aktivity iniciovat, podílet se na nich, řídit je atd.? Jaké aktivity tedy vyvíjí samotné ministerstvo školství? 
	Pokud jde o Projekt III (infrastruktura), ten má již plně ve svých rukou generální dodavatel. V rámci Projektu II (výukový software) není dosud vůbec zřejmé, jak bude realizován centrální vzdělávací portál, co bude jeho náplní, pro koho a jak bude přístupný, kdo se o něj bude starat atd. Nejspíše ve snaze utratit alespoň něco z prostředků, které byly na celý projekt přiděleny v roce 2001, nakoupilo MŠMT pro školy ve velkém balíček multimediálních CD - to se však mezi školskou veřejností setkalo s rozporuplnými, někdy až zřetelně zápornými reakcemi (viz dále). Zřejmě největší nejasnosti panují nyní kolem Projektu I, kterým je vzdělávání učitelů. Zde přichází z MŠMT nepříliš jasné signály, na což již školská veřejnost zareagovala. 

Iniciativa učitelů informatiky
"Ve dnech 26. - 28. listopadu 2001 se konalo setkání 222 učitelů informatiky, ředitelů, zástupců a správců počítačových učeben z celé České republiky. Setkání mělo zahájit vystoupení ředitelky Projektu I Mgr. Broschové, která se však ze zdravotních důvodů nedostavila. Vzhledem k rozporuplným informacím, které MŠMT v poslední době vydalo, účastníci očekávali konkrétní informace vedoucí k vyjasnění situace."

Těchto informací se ale nedočkali a v reakci na to zde vznikla "Iniciativa učitelů informatiky" (předchozí odstavec je citací z jejího úvodního textu). Cíle této iniciativy o mnohém napovídají:

* vytvořit skupinu pracovníků ve školství, která by realizovala informační technologie na školách a která by se stala partnerem sekce SIPVZ;
* vytvořit přímé informační cesty mezi příslušnými pracovníky MŠMT a naší iniciativou;
* vytvořit prostor pro názory a zkušenosti učitelů informatiky;
* přímo a písemně informovat zástupce naší iniciativy o výsledcích všech jednání ohledně realizace SIPVZ na školách (termíny, počty PC, harmonogramy prací, softwarové a hardwarové podmínky atd.);
* zasadit se o objasnění dalších kroků v projektu SIPVZ ve všech jejích částech;
* zajistit, aby se neopakovaly neefektivní postupy kolem SW balíčků;
* upozornit na nekoncepční vznik "akreditovaných" center pro školení pedagogických pracovníků a nabídnout alternativní řešení;
* podílet se na koncepci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Také konkrétní požadavky iniciativy dávají tušit, že učitelé požadují, aby byli "zapojeni do hry" a aby se s nimi jednalo, a ne aby byli vždy jen postaveni před hotovou věc, na které již nemohou nic změnit: 

Žádáme:
* příslušného vrchního ředitele a ředitele jednotlivých částí projektů SIPVZ o písemnou reakci na naši iniciativu, která bude k dispozici všem zájemcům;
* setkání s panem Fránkem a řediteli jednotlivých částí projektů SIPVZ, kde jej budeme informovat o vzniku naší aktivity a jejích cílech;
* spolupráci, možnost připomínkovat a konzultovat různé kroky s lidmi z naší iniciativy, kteří se v této oblasti dobře orientují.
Podrobnosti o iniciativě najdete na adrese www.horackova.cz/zlenice.

Jak to bude s financováním?
	Veledůležitou otázkou celého projektu Internet do škol je jeho financování. Vláda se zavázala poskytnout na něj určitou konkrétní částku v horizontu 5 let, a již v letošním roce na celý projekt uvolnila cca 1,8 miliardy. Vzhledem k blížícímu se konci kalendářního (a současně i rozpočtového roku) je čím dál tím zřetelnější, že tyto peníze se v letošním roce nepodaří efektivně využít. Představitelé MŠMT sice stále tvrdí, že je šance tyto prostředky převést do příštího kalendářního roku, ale dosud se něco takového nepodařilo. 
	Zajímavý je v tomto ohledu přístup generálního dodavatele. Na jedné z jeho tiskových konferencí v odpovědi na konkrétní dotaz zaznělo, že GD má podepsánu smlouvu se státem, který se zavázal ke konkrétním platbám na základě splnění konkrétních podmínek. Je tedy především na státu, kde a jak si zajistí potřebné finanční prostředky. V jistém smyslu se tak náklady na celý projekt přesunuly do oblasti mandatorních výdajů, na něž stát musí někde najít prostředky. 
	Za co ale bude stát generálnímu dodavateli vůbec platit? Za dvě věci - jednorázově pouze za zřízení sítí LAN na jednotlivých školách (tyto sítě přejdou do vlastnictví škol). Dále pak již jen za jednotlivé počítače instalované do škol (za tzv. Standardní klientská pracoviště, SKP). Zde bude stát platit určitý měsíční paušál, který musí generálnímu dodavateli pokrýt veškeré jeho náklady - jak průběžné náklady na správu a konektivitu, tak i jednorázové náklady na pořízení počítačů, na pořízení softwaru, ale také na vybudování celé privátní infrastruktury školského intranetu, kterým budou všechny školy propojeny. 

Jiří Peterka
www.earchiv.cz