Asus V8200T5 Deluxe GeForce Titanium - kovem znějící série Firma nVidia dnes jednoznačně zaujímá na trhu s akcelerátory dominantní postavení, za kterým stojí roky pilného vývoje nových akcelerátorů, přičemž nesmíme zapomenout ani na vývoj výborných ovladačů Detonator. Další silnou zbraní proti konkurenci, o jejíž účinnosti se přesvědčila dnes již neexistující firma 3dfx, je pravidelný půlroční výrobní cyklus, ve kterém nVidia uvádí stále nové a nové modely akcelerátorů. Odstartovala ho roku 1997 stařičká Riva128 a přes úspěšné série nejrůznějších variant TNT a GeForce pokračuje dodnes. Pochopitelně není reálné, aby se každého půl roku objevil úplně nový čip, a tak po novince uvedené většinou na jaře následuje na podzim její poněkud vylepšená varianta. Situace se pochopitelně opakuje i nyní se sérií Titanium, ve které najdete vylepšené modely s GPU jak GeForce3, tak i GeForce2. Nová technologie a staré funkce Jak už jsem uvedl, nová série Titanium sice nenabídne žádné skvělé nové funkce, ovšem určité vylepšení samozřejmě přináší. Je to použití novější výrobní technologie (0,15 mikronu) pro výrobu jádra akcelerátoru GPU. Stejně jako u procesorů přináší pokročilejší výrobní proces menší energetické nároky a z toho vyplývající i nižší emise tepla, ke kterým dochází zejména při větším zatížení čipu. Takovým bonusem navíc je potom možnost použití ještě vyšších taktů GPU, které ovšem nemají na výkon akcelerátoru už takový vliv. Ten je hlavně ve vyšších rozlišeních limitován propustností paměti akcelerátoru, takže spíše než rychlejší jádro GPU se vyplatí použít ještě rychlejší paměti DDR. To je také případ nejvýkonnějšího modelu nové série Ti 500, který vítězí v testu opravdu jenom díky o něco vyšší frekvenci jádra i pamětí. Tohoto faktu jsou si vědomi pochopitelně i ve firmě nVidia, a proto se snaží podpořit nová Titania, kde to jde. Jednou z možností je samozřejmě i nová série ovladačů Detonator, která se jakoby náhodou objevila zároveň s novými akcelerátory. Určitě podobně jako v případě nového procesoru Athlon XP nese označení Detonator XP úplnou "náhodou", bez jakékoliv hlubší návaznosti na systém Windows XP. Ovšem na jménu zase tolik nesejde, mnohem důležitější je další 5- až 10% nárůst výkonu všech podporovaných akcelerátorů od série GeForce až po starší TNT, které vylepšené ovladače opět nabízejí. Pro celou řadu GeForce3 potom ještě navíc zpřístupní některé v ovladačích dosud nepodporované 3D funkce. Specificky je to podpora pro volumetrické a 3D textury a také Shadow buffer. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že to jsou zbrusu nové funkce GeForce3 Ti, ale pochopitelně je podporují i všechny starší modely GeForce3. Jaký model si vybrat? Dříve to bylo při uvedení nového akcelerátoru na trh velice jednoduché. Jeden jediný model musel pěkně stačit všem, ať už si ho mohli dovolit, nebo ne. Naštěstí obchodní strategie firmy nVidia se snaží pokrýt nabídkou požadavky celého trhu - od těch nejslabších až po ty nejvýkonnější modely. Nejinak je tomu u nové série Titanium, ve které najdete hned tři modely z vyšší výkonové a cenové kategorie. Každý z nich má co nabídnout, a proto se na ně podíváme podrobněji. GeForce2 Ti, jak jistě vidíte, je jako jediná novinka postaven na starším grafickém procesoru GeForce2, který už je na trhu nějakou tu dobu. Novější výrobní technologie umožnila použít opět rychlejší frekvenci jádra, ovšem rychlost pamětí se nezměnila, takže nabízený výkon je pouze o něco málo lepší než u dnes prodávaného modelu GeForce2 Pro. Je to tak trochu zklamání, protože se očekávalo, že by tenhle model ze série Titanium měl svým výkonem zastoupit dnes již téměř neprodávanou GeForce2 Ultra. GeForce3 Ti 200 už je postaven na čistokrevném jádru GeForce3, což kromě lepšího výkonu znamená hlavně plnou hardwarovou podporu grafického rozhraní DirectX verze 8. To ocení zejména hráči ve spoustě chystaných titulů, které dovedou naplno využít všech funkcí nového akcelerátoru. Ve srovnání s dnes prodávanou GeForce3 potom sice nové Ti 200 nabídne o něco menší výkon, ovšem to je více než vyrovnané nižší cenou. Díky tomu se z tohoto modelu stává velice zajímavá alternativa k pomalu zastarávající GeForce2. Čip GeForce3 Ti 500, se kterým jsme se poprvé setkali u karty ASUS V8200T5 Deluxe, nabídne pochopitelně ten bezkonkurenčně nejlepší výkon, na jaký jsme od nejvyššího modelu firmy nVidia už nějakou tu dobu zvyklí. Díky výrazně rychlejšímu taktovaní pamětí i jádra hravě překoná starší model GeForce3 a pochopitelně opět nechává za sebou i konkurenční ATi Radeon 8500, alespoň do té doby, než ATi vydá opět další vylepšené ovladače... Asus V8200T5 Deluxe Do testu jsme dostali nejvyšší model z produkce firmy Asus, který disponuje opravdu rozsáhlou nabídkou přídavných funkcí, jež může nabídnout pouze málokterá konkurenční karta. Základem je samozřejmě výkonný GPU GeForce3 Ti 500, který nabízí jednoznačně nejlepší výkon. Podporovaný je speciálně upravenými ovladači, které umožňují dynamicky měnit výkon akcelerátoru podle požadavků systému. Ovladače navíc monitorují rychlost otáček větráčku a teplotu GPU, takže umožní včas snížit výkon a zabránit případnému poškození akcelerátoru. Deluxe provedení potom znamená, že karta je vybavena vedle televizního kompozitního a S-Video výstupu i S-Video vstupem, který umožní záznam videa z příslušného zdroje, jako je třeba televize nebo video. V kombinaci s dodávaným programem Asus VideoSecurity tak může počítač posloužit jako monitorovací a zabezpečovací systém, který sleduje obraz z televizní kamery a v případě jeho změny může provést řadu opatření od pouhého záznamu videa či obrázků až po jejich odeslání na e-mailovou adresu. Součástí dodávky jsou také jednoduché 3D brýle, které umožní zlepšit prožitek z 3D her. Vyzkoušet je můžete na dodávaných titulech Sacrifice, Messiah a Star Trek New Worlds. Součástí dodávky jsou také programy pro přehrávání DVD titulů a videokonferenci. Václav Vlček Asus V8200T5 Deluxe Výkonná grafická karta. GPU: nVidia GeForce3 Ti 500 Paměť: 64 MB DDR SDRAM (500 MHz) Max. rozlišení: 2048 x 1536/75 Hz Konektory: VGA, TV-OUT (S-Video, kompozit), Video-IN (S-Video, kompozit) Výrobce: Asustech Poskytl: AT Computers Cena: 18 981 Kč bez DPH Hyundai ImageQuest Q770 Menší z těch větších 17palcový monitor Hyundai ImageQuest Q770 je mezi CRT monitory zajímavý jak svým zaobleným designem, tak malými vnějšími rozměry. Názor na netradiční (a podle našeho názoru podařený) design si můžete udělat sami z obrázku monitoru, vnější rozměry monitoru Hyundai ImageQuest Q770 jsou 380 × 372 × 411 mm a hmotnost činí 15,5 kg. Pro srovnání je třeba uvést, jak velké jsou běžné 17palcové monitory. Ze srovnávacího testu nám jako průměrná velikost 17palcových monitorů vychází 420 × 414 × 426 mm a průměrná hmotnost 16,9 kg. Z těchto údajů je zřetelné, že Hyundai Q770 na vašem stole skutečně několik centimetrů místa ušetří. Monitor nemá žádné multimediální doplňky (reproduktory, mikrofon), ve výbavě nemá USB porty. K počítači se připojuje kabelem s tradiční 15pinovou zástrčkou, který je k monitoru připojen napevno. Monitor splňuje normu TCO 99. A jak je na tom s kvalitou obrazu? Hyundai Q770 má plochou obrazovku s bodovou maskou. Výrobce neuvádí rozteč bodů v diagonálním směru - místo toho je zde údaj o rozteči bodů v horizontálním směru (0,20 mm) a ve vertikálním směru (0,25 mm). Obraz, který jsme hodnotili pomocí utility Nokia Test, je výborně ostrý, menších nesrovnalostí jsme si všimli jen při levém a pravém okraji obrazu, což je u CRT monitorů běžné. Při pečlivém hodnocení testovacích obrazců jsme při dolním a levém okraji obrazu zjistili ne zcela přesnou konvergenci barev, u horního okraje není ideální geometrie obrazu a při střídání černé a bílé výplně obrazovky obraz znatelně pulzuje. Těchto nedostatků si při běžném používání monitoru nevšimnete, co by vás však mohlo rušit, je moaré. V jemně vykreslených testovacích vzorcích se u testovaného monitoru objevilo také, ale pomocí příslušné funkce v obrazovkovém menu se nám ho podařilo zcela odstranit. U recenzovaného monitoru jsme si všimli také nedostatku v homogenitě (stejnorodosti) barev. V levém dolním rohu a při pravém okraji byl v obraze přítomen slabý modrý odstín, což lze považovat za nedostatek testovaného kusu. Obrazovkové menu, které se ovládá čtveřicí tlačítek, je poměrně bohaté na funkce, kromě běžných parametrů můžete nastavovat i geometrii v rozích či linearitu obrazu. K monitoru se dodává disketa s informačním souborem, která počítači sdělí, ve kterých nastaveních lze monitor provozovat. V informačním letáku je uvedeno jako maximální rozlišení 1280 × 1024 (maximální obnovovací frekvence je však v tomto případě 60 Hz a je při ní znatelné blikání obrazu), po instalaci informačního souboru lze ale nastavit rozlišení maximálně 1024 × 768. V tomto nastavení však monitor pracuje při ergonomické obnovovací frekvenci 85 Hz. Hyundai ImageQuest Q770 je atraktivní monitor, který se výborně hodí jak k domácímu počítači, tak do kanceláře. Málokdo u 17palcového monitoru využívá vyšší rozlišení než 1024 × 768 obrazových bodů, takže absence možnosti provozovat model Q770 ve vyšších rozlišeních není u většiny uživatelů důležitá. Naopak mnoho uživatelů ocení plochou obrazovku a velice ostrý obraz. Martin Semrád Hyundai ImageQuest Q770 Plochý 17" monitor s malými vnějšími rozměry. Viditelná úhlopříčka: 403 mm Bodová rozteč: horizontálně 0,2 mm, vertikálně 0,25 mm Horizontální frekvence: 30 - 70 kHz Vertikální frekvence: 50 - 150 Hz Šířka pásma: 108 MHz Maximální rozlišení: 1280 x 1024 bodů při 60 Hz Rozměry: 380 × 372 × 411 mm Hmotnost: 15,5 kg Výrobce: Hyundai Poskytl: AT Computers Cena: 7035 Kč bez DPH Klady a zápory + rozměry + cena - maximální rozlišení Acer TravelMate 613TXV (613TXC) Vypalujte i na cestách S jedním notebookem z řady Acer TravelMate 610 jsme vás již seznámili. Nyní jsme měli možnost vyzkoušet dalšího zástupce této řady, a to model TravelMate 613TXV. Notebooky této řady mají příjemné rozměry a přitom slušnou výbavu i výkon. Aby byl notebook lehký a tenký, zbavili ho návrháři dnes celkem zbytečné zátěže - disketové mechaniky. Má ale mnohem častěji používanou mechaniku DVR-ROM, a tak se celá výbava vejde do 2,4 kg. Pokud se obejdete i bez této mechaniky, můžete notebook ještě o něco odlehčit (v dodávce je odlehčovací modul). Jeho hmotnost je tedy příjemná. Nedá se říci, že by byl malý, protože je vybaven velkým displejem a pohodlnou klávesnicí - předností je ale malá tloušťka. My jsme vyzkoušeli verzi s Pentiem III 1 GHz a s čipsetem Intel 815EM. Už v základu dostanete 128 MB paměti. V našich aplikačních testech získat notebook 89 bodů (91 bodů aplikace pro tvorbu internetového obsahu a 87 kancelářské aplikace). To je na notebook slušný výkon. 20GB disk má přenosovou rychlost okolo 15 930 KB/s a přístupovou dobu 14,8 ms. Počítač je vybaven jak síťovou kartou 10/100, tak interním modemem 56 kbps a také čtečkou čipových karet SmartCard, které zajišťují bezpečnost uložených dat. Vstupně-výstupní porty jsou umístěny na zadní straně; chybí už stále méně používané porty (sériový a paralelní). Kdo se bez nich neobejde, musí s sebou nosit "rozdvojku", která se připojuje na port pro připojení port replikátoru. Klávesnice notebooku je zajímavá - jmenuje se Acer FineTouch a má mírné "ergonomické" zakřivení. Klávesnice obsahuje 12 funkčních kláves a klávesy Windows. Pomocí klávesnice se reguluje jas displeje a bohužel i hlasitost. Nad klávesnicí je 5 programovatelných kláves - pro internet, e-mail a 3 uživatelsky programovatelné klávesy. Pod klávesnicí je designově výrazný touchpad s rolovacími tlačítky. Ve slotu Acer MediaBay, kde je umístěna mechanika DVD-ROM, je možné použít i jiné moduly - CD-RW, CD-RW/DVD-ROM, CD-ROM nebo záložní baterii. My jsme vyzkoušeli kromě mechaniky DVD-ROM i combo mechaniku (DVD-ROM/CD-RW) Matshita UJDA710. Ta je ve výbavě modelu 613TXC, a pokud si ji zvolíte, budete moci na cestách i vypalovat CD disky. Parametry mechaniky nejsou špatné. Disky DVD-ROM četla průměrnou rychlostí 7 MB/s, disky CD průměrnou rychlostí 19,3X, a je tedy ještě o něco rychlejší než mechanika DVD-ROM. Kromě mechaniky dostanete i software od firmy Adaptec - Easy CD Creator 4. Maximální rychlost vypalování, kterou s mechanikou nabízí, je 8X. Notebook má příjemnou hmotnost, velký displej a slušný výkon, což určitě patří k jeho kladům. Ergonomickou klávesnici bych zrovna mít nemusel, ale to je věc zvyku a názoru. Touchpad je příjemný, a komu by při psaní překážel, může ho na chvíli vypnout (typická možnost notebooků Acer). Vypuštění disketové mechaniky a starších portů je rozumné - to důležité zůstává. Ocenil bych USB paměťové zařízení v ceně. Vzhledem k výbavě (modem i síťová karta) nevadí ani absence slotu PCMCIA Type III. Delší by mohl být provoz na baterie - 2 hodiny a 15 minut, které jsme naměřili, není příliš vysoká hodnota. Jinak je Acer 613TXV povedený kousek v hezkém kabátě, navíc za dobrou cenu. Pavel Trousil Acer TravelMate 613TXV Procesor: Intel Mobile Pentium III-M, 1 GHz, 256KB L2 cache Čipová sada: Intel 815EM Paměť: 128 MB SDRAM, max. 512 MB Grafická karta: Intel 82815, 4 MB paměti (7 MB sdílená), max. rozlišení 1600 x 1200 bodů Displej: TFT, 14,1", 1024 x 768 bodů Pevný disk: IBM TravelStar DJSA-220, 20 GB, 4200 ot./min. Mechaniky: DVD-ROM Toshiba SD-C2502, popřípadě DVD-ROM/CD-RW Matshita UJDA710 Rozhraní: FIR, 2x USB, PS/2, VGA, PCMCIA Type II, SP/PP přes redukci Zvuková výbava: stereoreproduktory, mikrofon Modem: Lucent Technologies Soft Modem ARM Síťová karta: Intel Pro/100V Polohovací zařízení: touchpad, rolovací tlačítka Operační systém: Windows ME Rozměry: 308 x 247 x 24,5 - 30 mm Hmotnost: 2,4 kg Výrobce/poskytl: Acer ČR Cena s mechanikou DVD-ROM: 64 990 Kč Cena s mechanikou DVD-ROM/CD-RW: 69 990 Kč Záruka: 3 roky ČR, 1 rok mezinárodní Klady a zápory + hmotnost + velký displej + bezpečnost dat - výdrž na baterie - disketová mechanika nebo flash paměť nejsou v ceně HP Jornada 568 PDA pro rok 2002 Společnost Hewlett-Packard nám k otestování poskytla "počítač do dlaně" Jornada 568. Jde o její nejnovější produkt v této oblasti, navíc vybavený operačním systémem MS Pocket PC 2002 (kódové jméno Merlin), se kterým jsme se poprvé mohli seznámit právě prostřednictvím tohoto přístroje - zajímavých novinek ke zkoumání bylo tedy více a doufáme, že hardwarové rubrice čtenáři odpustí i částečné odskočení do oblasti softwaru. Svůj operační systém pro kapesní počítače a PDA zařízení se Microsoft snaží prosadit již poměrně dlouho. První pokus se objevil v roce 1998. Původně se systém jmenoval Windows CE, později (od dubna 2000) pak Pocket PC. Až v poslední době se ale dá mluvit o výraznějších úspěších. Verze Pocket PC byla oproti starším skutečně významně inovována (především graficky, a byla i uživatelsky zjednodušena), a stala se tedy více použitelnou. Nová verze je ještě o něco lepší. Trh s PDA zařízeními s operačním systémem MS Pocket PC pak výrazně rozhýbal především povedený iPaq Pocket PC firmy Compaq, který by se dal stručně charakterizovat jako malý, svižný a elegantní. To určitě firmu HP, která má s kapesními počítači letité zkušenosti (vlastně ještě od prvních programovatelných kalkulaček nebo výborných kapesních počítačů s MS-DOS), dost mrzelo. Její PDA zařízení sice nepatřila ke špatným, ale stále to jaksi nebylo ono. Nový model vypadá mnohem lépe. Co se týká hardwaru a vzhledu, Jornada se změnila skutečně významně. Uživatelé iPaqu mimo jiné oceňovali jeho svižnost, kterou zaručoval procesor StrongARM firmy Intel s vysokou frekvencí. U HP se tedy poučili a nasadili stejný procesor, který nahradil dříve používané procesory Hitachi, jež na poměrně náročný systém Microsoftu sice stačily, ale rychlost nebyla nijak oslnivá. Nová verze 568 má i jiné tvary, uspořádání tlačítek, a pokud mohu soudit, je nyní mnohem elegantnější (povrch i flip chránící displej jsou z hořčíkové slitiny). Jornada musela prodělat i odtučňovací kúru: 260 g starší Jornady 545 bylo dost - nový model se může pochlubit hmotností 173 g a mírami 130 x 78 x 18 mm (ty se sice nezměnily, ale přesto je Jornada více "sexy"). U HP přitom nechtěli slevit z výbavy, a tak je v zadní části stále slot pro karty CompactFlash Type I Extended (díky odnímatelnému krytu se do Jornady vejdou i větší karty, jako například modem). To je jistě výhoda oproti iPaqu firmy Compaq, který si musí před použitím rozšiřujících karet obléknout "kabátek" (Jacket - PC Card Expansion Pack nebo CF Card Expansion Pack). Další výhodou Jornady je výměnný dobíjecí akumulátor. Pokud vám tedy na cestách dojde "šťáva", můžete pokračovat v práci s novým akumulátorem (když si ho půjčíte). Baterie by přitom měla vydržet podle údajů výrobce na 14 hodin provozu, což je na Pocket PC hodně. Jako přídavek se dodává baterie s dvojnásobnou kapacitou. Ovládání také prošlo změnami - novinkou je ovládací joystick (navigation pad) v přední části pod displejem. Nechybí ani ovládací tlačítka pro spouštění aplikací, postranní tlačítka pro posun v nabídce a tlačítko pro záznam zvuku. Jornada má výstup na sluchátka, ale ta nejsou součástí dodávky. Dodávaná kolíbka pro dobíjení akumulátoru a pro připojení k PC není moc skladná, adaptér naopak ano. Hodil by se tedy i skladný datový kabel. Pojďme k neméně zajímavé softwarové části, tedy k systému Pocket PC 2002 a k aplikacím. Těch je přímo v Jornadě dost, protože jako již tradičně dodává HP nejen klasické aplikace od Microsoftu (Pocket Word, Excel a další), ale také řadu dalších programů. Jde například o aplikaci Jornada imager (program pro práci s obrázky, podporující i kamerku formátu CompactFlash) nebo o vědeckou kalkulačku LandWare OmniSolve. V paměti jsou umístěny i ovladače pro některá zařízení. Operační systém se nijak revolučně nezměnil, po vzhledové stránce pak dokonce málo (rozhraní je barevnější, řekl bych ve stylu Windows XP), ale několik novinek přece jen nabízí. Některé nové aplikace potěší spíše podnikové uživatele. Součástí dodávky je totiž VPN (Virtual Private Network) klinet a terminal klient (Terminal Services Client). Uživatelé tedy mohou bezpečně přistupovat k podnikové síti a mohou využívat terminal server. Pocket PC 2002 dovoluje použít i nový způsob vkládání znaků, konkrétně nový způsob psaní- tzv. Transcriber, kdy je možné psát tiskacím způsobem slova po celé ploše displeje a systém je potom najednou rozpozná. Transcriber pracuje celkem úspěšně a rychle (dříve se toto řešení dodávalo jen jako rozšíření). Nová je i podpora pro uživatele Palmu známého graffiti. Nový Windows Media Player 8 nyní podporuje i streaming video. Dále byl vylepšen Outlook - v InBoxu lze například synchronizovat více podadresářů a v kontaktech třídit podle názvů firem. Snadnější je pohyb mezi aplikacemi pomocí nového tlačítka pro "zavírání" aplikací (ve skutečnosti se jen minimalizují). Jako desktopová aplikace se dodává velmi mocný nástroj, a to Outlook 2002 a synchronizační aplikace MS ActiveSync 3.5. Jornadu jsme vyzkoušeli se starší verzí Outlooku (verzí 2000) a i s ní si synchronizační program poradil. I první synchronizace proběhla díky USB rozhraní dost svižně a nějakých 500 kontaktů, více než stovka mailů v InBoxu a množství poznámek se "přesypalo" rychle a svižný procesor zase zajistil rychlé procházení v kontaktech a v poště. Ačkoli jsme k Jornadě nedostali podporu českého jazyka, je verze 2002 systému Pocket PC schopna české znaky zobrazit. Problémy nedělala ani čeština v dokumentech (např. typu Word), ale po editaci a následné synchronizaci se "pokazila". Celkově je tedy Jornada rychlejší, lehčí a elegantnější. Displej je dobrý (starší verze podporovaly jen 4096 barev), ale podsvícení je podle mne u iPaqu o něco lepší. Výhodou je výměnný akumulátor a bohatá softwarová výbava. Kromě firmy Hewlett-Packard využívají nový systém i Compaq, Toshiba, NEC a Casio. Tandem Microsoft a Intel tedy pomalu proráží i na poli PDA zařízení (nová verze systému tento procesor dokonce přímo vyžaduje a vyžaduje i 32 MB paměti). To je jistá výhoda pro vývojáře softwaru, protože dříve museli připravit více verzí programu pro různé procesory. Přináší to ale problém pro uživatele starších zařízení, protože nemohou provést upgrade svého systému. Pavel Trousil HP Jornada 568 Výkonné PDA zařízení s novým systémem. Procesor: Intel StrongARM SA-1101, 206 MHz Paměť: 32 MB ROM (flash), 64 MB RAM Displej: TFT, 3,5", 240 x 320 bodů, 65 536 barev Napájení: Li-polymer baterie, 14 hodin provozu Vstup/výstup: IrDA port, USB port, RS-232, slot CF Type I Zvuková výbava: mikrofon, reproduktor, konektor pro připojení sluchátek, tlačítko pro záznam zvuku Rozměry: 130 × 78 × 18 mm Hmotnost: 173 g Výrobce/poskytl: Hewlett-Packard Cena: 27 290 Kč Klady a zápory + hmotnost + slot pro karty CF Type I + výměnná baterie a její výdrž - v ceně nejsou sluchátka - velikost displeje - cena HP Photosmart 715 Cílem byla jednoduchost Naprostou jednoduchost vyznává nová řada digitálních fotoaparátů od HP. A nejen to - nastoluje neuvěřitelné cenové relace. CCD prvky s milionem pixelů jsou zapomenuty a za stejné ceny, resp. ještě za méně pak firma nabízí dva dvoumegapixely a jako přídavek i ultralevný foťák se 3,3 milionu obrazových bodů a dvojnásobným optickým zoomem. Ten je sice trochu větší, zato v poměru cena/výkon nejzajímavější. Proto jsem se zaměřil právě na něj. Stejně jako ostatní je i Photosmart 715 poplatný koncepci cílené přímo na americký trh (a zaměřené zvláště na Kodak), což pro Evropu, vyznávající poněkud jiný styl, není vždy to pravé ořechové. V praxi jde o prostý kompakt typu "zaměř a stiskni" a je evidentní, že takovéto fotoaparáty musí být co nejjednodušší a musí mít minimum ovládacích a nastavovacích prvků, protože se jimi obsluha nechce zabývat. Celý systém musí být také vyladěn tak, aby tomuto účelu co nejvíce vyhovoval, a bývá pravidlem, že rozptyl snímkové kvality je v těchto případech více než patrný a že se musíte připravit na někdy i výrazně nižší kvalitu za určitých specifických fotografických podmínek, např. při focení za šera, na pláži za silného slunce nebo v protisvětle. Pokud byste však potřebné parametry (citlivost, vyvážení na bílou, kompenzaci expozice, bodové ostření apod.) stejně na svém foťáku nenastavovali, pak pomalu není důvod (s výjimkou třeba kvalitnějšího měření snímku), abyste dávali pět, šest, či dokonce i více tisíc za něco, co stejně nevyužijete. Právě na tohle HP sází a v USA se mu to - zdá se - vyplácí. Jak jsem už naznačil, je ovládání aparátu vpravdě jednoduché a pro focení si vystačíte s tlačítky u stavového displeje. Je tu obvyklé, i když překvapivě dobré nastavení blesku (kupř. i automatika při redukci červených očí), makro, samospoušť a příjemné tlačítko nastavení kvality, které se - obecně vzato - v dnešní době bohužel zřídka vidí, ale které má u třímegapixelu smysl. Pochválit je nutno i zoomové tlačítko na palec a dobře vyřešené přepínání mezi náhledem a focením. Znamená to sice, že i když chcete prohlížet snímek, musíte sundat krytku objektivu, protože ten se vždy vysouvá, ale to je daň za jednoduchost. K náhledu pak stačí zmáčknout jen jedno tlačítko a stejně tak k návratu do režimu focení, což znamená, že je příjemně rychlý. Pro pohyb v menu je použito obvyklé joystickové tlačítko s Enterem uprostřed, ale k nastavování toho v něm právě moc není. Chybí zvláště možnost výběru citlivosti, protože ta je prostých ISO 100, a režim auto v rozsahu alespoň nějakých 80 - 200 by aparátu rozhodně neškodil. Takto totiž můžete mít za snížených světelných podmínek potíže a kupříkladu v noci na ulici nejspíše budete muset chvíli zkoušet, než vám aparát zaostří. Ve snímku ale bylo k mému překvapení jen málo šumu, takže i noční focení je solidní. Automaticky se nastavuje i vyvážení na bílou. To je opět provedeno až překvapivě slušně. V praxi asi nejvíce pocítíte - vedle možných komplikací při focení za snížených světelných podmínek - absenci nějakého lepšího měření snímku, resp. alespoň klasického bodového měření, což mj. znamená problémy při focení v protisvětle - zde se 715 tak říkajíc nechytá. To je ale u takto zaměřeného foťáku pochopitelné, stejně jako třeba tvrdý podvozek nebo malý kufr u sportovního vozu. Nelze mu to tedy mít za zlé. Z hlediska vybavení bych proto modelu 715 vytkl jediné: zcela chybí výstup na televizor, což může být a zřejmě také bude nepříjemná vlastnost v okamžiku, kdy vám třeba na dovolené docházejí paměťové karty a potřebujete spolehlivě vytřídit dobré a špatné obrázky. Někomu možná bude vadit i více ke středu posazený hledáček, takže si nosem trochu pošmouláte vedle displeje, který je naštěstí trochu povystrčen. Připojení na počítač obstarává pouze USB propojení, a to je jen dobře. Můžete si vybrat, zda chcete aparát připojit jako další disk, nebo ho budete využívat se speciálním softwarem. Instalace je snadná, dodatečný software více než výborný a vedle ovladačů pak dostanete i skvělé ACDSee a hlavně HP Photo Imaging Software. Ten mj. umí bez doteku ruky nahrát všechny snímky z foťáku do počítače a zvládne je třeba i vytisknout či zařadit do alba. Ovládání má taktéž jednoduché a myslím, že bude pomocníkem začínajícímu i zkušenému uživateli, kterému zpříjemní práci, aniž by nějak otravoval život. Takhle má vypadat software k digitálnímu foťáku! Pokud si Photosmart 715 poměříte cenou, nemůžete mu nepřiznat vynikající poměr cena/výkon. Vždyť nejbližší třímegapixel je o hezkých pár tisíc dražší a podobný foťák na trhu snad ani nenajdete, resp. najdete jen v dvoumegapixelovém či megapixelovém ranku. Třímegapixely se totiž stále ještě drží mezi kompakty alespoň střední třídy, abych použil automobilovou terminologii. Zde ale přichází na trh ten nejjednodušší kompakt se vším všudy, který se v praxi chová jako typický levný kinofilmový aparát: řada snímků je skvělých, řada průměrných a některé podprůměrné. Fotky mají ale slušnou kresbu a pro běžné focení zcela dostačují. Tohle je aparát pro ty, kdo chtějí vysoké rozlišení a přitom zároveň chtějí oproti konkurenci notně ušetřit za funkce, které by stejně nevyužívali! Je to slušný foťák s průměrnou rychlostí (co jiného také čekat), pro nenáročné uživatele, kteří se nechtějí zabývat prakticky jakýmkoli nastavováním a kteří se samozřejmě smíří i s tím, že třeba sochu v protisvětle nejspíše vůbec nevyfotí. Tihle lidé ale neocení možnost předsádek, které se nechají dokoupit, i když to pro někoho může být příjemný "side efekt". Za dané peníze pak mají na výběr mezi lepším kompaktním dvoumegapixelem nebo obyčejnějším třímegapixelem. Je to tedy - jak to tak v životě bývá - o prioritách. Příjemné ale je, že si s ovládáním hlavně díky stavovému displeji (a tady je náskok proti značné části aparátů do nějakých 20, 23 000 korun více než patrný) nemusí vůbec lámat hlavu. Určitě pak firmě odpustí, že trochu drhne zoomování, takže při přechodu mezi delším a kratším musíte tlačítko zmáčknout dvakrát, a že je aparát trochu větší. Tenhle aparát HP ostudu neudělá a vhodně doplňuje vynikající a pro jinou klientelu určené modely 618 a 912, připravené ve spolupráci s Pentaxem, které zůstávají v nabídce za vynikající ceny. Mimochodem, pokud je sháníte (mohu doporučit), nehledejte ve foto-video prodejnách, nýbrž u počítačových prodejců. HP má totiž ve spolupráci s fotokanálem slabiny, i když už prý začal pracovat na nápravě. A to je jenom dobře. Bohumil Herwig, bohous@herwig.cz HP Photosmart 715 Jednoduchý digitální fotoaparát se třemi miliony obrazových bodů. Max. rozlišení: 2048 x 1536 bodů CCD prvek: efektivní počet pixelů neudán, celkový 3,3 milionu Objektiv (ekvivalent pro kinofilm): 34 - 102 mm Režimy focení: snímek a makro Nastavování bílé: automaticky Citlivost: automaticky (ISO 100) Paměť: CompactFlash, typ I Formát souboru: JPG Clona: F2.0 - F10,0 Závěrka: 1/40 - 1/3 s Hledáček: optický průhledový či LCD displej Expozice: automatická (včetně kompenzace) Druh napájení: 4 tužkové baterie (AA) Konektory: USB rozhraní (Windows i Mac) a napájení Rozměry: 12,8 x 7,4 x 6,1 cm Hmotnost (s baterií): 360 g Výrobce/poskytl: Hewlett-Packard Cena: 16 885 Kč bez DPH UMAX AstraPix 320S Malý, lehký, stylový Od jednoduchého digitálního fotoaparátu ze skupiny levných přístrojů nelze očekávat široké možnosti nastavení ani dokonalý obraz. Naopak takový fotoaparát musí být co nejmenší a nejlehčí, aby mohl být stále po ruce. Na Invexu představený digitální fotoaparát UMAX AstraPix 320S právě takový je. Ploché tělo přístroje, vyvedené v kombinaci šedé a stříbrné barvy, nese pevný objektiv, hledáček a stavový LCD displej. Při bližším ohledání nalezneme ještě mechanický přepínač makrorežimu, tlačítko spouště a vypínač, více však opravdu nic. Jednoduchý fotoaparát nemá náhledový LCD displej, což se ale dalo v této kategorii očekávat, více však mrzí chybějící blesk, který je přece jen někdy potřeba. Přístroj tak připomíná spíše USB kameru "utrženou ze řetězu". Na rozdíl od mnohých USB kamer je však pro nošení dobře přizpůsoben tvary a má poměrně kvalitní CMOS snímač s fyzickým rozlišením 640 x 480 bodů. Fotografovat lze buďto v základním, nebo ve čtvrtinovém rozlišení (320 x 240 bodů), které nabízí i rychlé sekvenční snímání. V jednoduché nabídce přístroje dále nalezneme přepnutí režimu fotografování na vnitřní či exteriérové snímání. Sekvenční snímání je povedené, pracuje rychlostí 2,7 snímku za sekundu, a jelikož pro ukládání snímků slouží 8MB rychlé paměti SDRAM, je počet snímků omezen pouze volným místem v paměti. Nevýhodou použité paměti je skutečnost, že nejdéle několik hodin po vyjmutí baterií se snímky z paměti fotoaparátu ztratí. Pro připojení k počítači, nutné pro kopírování vyfocených snímků, slouží USB rozhraní, které má trochu netradičně na obou koncích konektor typu A, takže je třeba použít zvláštní kabel, naštěstí dodávaný k fotoaparátu. Paměť přístroje není bohužel přístupná jako výměnný disk, což je dnes obvyklejší, ale pouze přes jednoduché TWAIN rozhraní, takže vyfocené snímky je třeba přenášet grafickým programem. Na přiloženém CD k tomuto účelu nalezneme program Photo Impression 2000, pro úpravu snímků a jednoduché efekty pak slouží Photo Fantasy 2000 a Photo Montage 2000. V režimu USB kamery pracuje AstraPix se standardními WDM ovladači Windows, takže ji lze použít s běžnými programy pro videokonference, nebo je možné pomocí Video Impression 1.6 nahrát a sestříhat vlastní klipy. Pak najde uplatnění přiložený šroubovací podstavec pod fotoaparát. Jako u téměř každé USB kamery však dochází i u kamery AstraPix v závislosti na rozlišení k větším či menším výpadkům a ke ztrátě plynulosti nahrávky. Fotografie jsou pěkně ostré, bez nežádoucích stop komprese; pokud jsou však pořízeny v režimu interiéru, mají tendenci ve světlých plochách zachytit fialový odstín, který je v případě nevyrovnaných světelných podmínek velmi výrazný. U rovnoměrně osvětlené scény nebo fotografování pod širým nebem není barevné zkreslení tak výrazné, ale místy se také objeví. Celkově lze tedy kvalitu snímků hodnotit pouze jako průměrnou. Obsluha přístroje je pochopitelná, funkce jednoho tlačítka a několika stavových ikon si lze osvojit velmi rychle. Z hlediska ovládání lze mít připomínku pouze k hlasitému pípání při každém snímku nebo volbě v menu, která mohou někde působit rušivě. Ve prospěch fotoaparátu AstraPix hovoří jeho cena, která je za digitální fotoaparát velmi nízká, takže jej uživatel může nosit u sebe bez obav o zničení drahé zrcadlovky. Hlavní úlohou fotoaparátu AstraPix bude nejspíše fotografování momentek, na které rozlišení dostačuje a kdy se hodí pohotovost a rychlost obsluhy. Miroslav Stoklasa UMAX AstraPix 320s Digitální fotoaparát s funkcí USB kamery. Snímač: CMOS Rozlišení: 640 x 480 bodů (nebo 320 x 240 bodů) Pracovní rozsah: 25 - 30 cm makro, 90 cm až nekonečno Paměť: vnitřní 8 MB SDRAM Rozhraní: USB Napájení: 2 ks AAA tužková baterie Rozměry: 82 x 57 x 21 mm Hmotnost: 80 g Výrobce/poskytl: UMAX Cena bez DPH: 3290 Kč bez DPH Klady a zápory + rozměry a hmotnost - obrazová věrnost fotografií - chybí náhledový LCD displej HP Photosmart 1315 Jde to i bez PC S novinkami se značkou HP se roztrhl příslovečný pytel. Nově představená multifunkční zařízení doplňují digitální fotoaparáty i nové tiskárny. Jedním z představených přístrojů určených pro tisk fotografií je případně nazvaná tiskárna Photosmart 1315. Hlavním určením tiskárny Photosmart 1315 je bezpochyby tisk fotografií, ať již z počítače nebo přímo z paměťových karet digitálních fotoaparátů. K tomuto účelu je vybavena hned třemi čtečkami pro paměťové karty a kromě běžného podavače papíru formátu A4 také podavačem speciálního fotografického papíru velikosti 10 x 15 cm. Neznamená to však, že tisknout lze pouze fotografie, přístroj vypadá a pracuje jako běžná stolní inkoustová tiskárna. K tisku použitá firemní technologie PhotoREt III zaručuje dobré výsledky i na běžný papír, přístroj tak bez problémů zastane i běžné potřeby tisku v domácí kanceláři. Tisk fotografií přímo z paměťové karty je jednoduchý a pohodlný díky vestavěnému barevnému LCD displeji, na kterém se zobrazují náhledy fotografií a volby nabídky. Není tedy třeba tisknout stránky s náhledy fotografií, což je samozřejmě plýtvání papírem a inkoustem, ale fotografie lze upravit a označit k tisku pohodlně na displeji tiskárny. Následně je k dispozici volba formátu, typu předlohy a velikosti tisku pro umístění více fotografií na jeden papír. Možnosti jsou stejné jako při práci s počítačem, ten ale není k tisku vůbec potřeba. Pro větší dávky obrázků je příjemné označit najednou i více fotografií, každé zvlášť nastavit parametry tisku a pak najednou spustit postupný tisk všech snímků. Snímky mohou přicházet z paměťových karet různých formátů. Podporovány jsou CompactFlash, SmartMedia a MemoryStick, v sestavě chybí snad pouze formát SD Card. S vloženou kartou lze tlačítkem na tiskárně aktivovat přímý přenos snímků do počítače, vložená karta se však zároveň ohlásí jako výměnný disk, takže není vyloučena ani práce s paměťovými kartami PDA přístrojů. Tisková část tiskárny je kvalitní, i když ne tak rychlá jako jiné příbuzné modely. Tiskne s použitím inkoustových náplní shodných s tiskárnami DeskJet 990, tedy v uspořádání černá a tříbarevná náplň. Mechanika tiskárny je relativně tichá, kromě slyšitelného cvakání při nabírání a odkládání papíru nepůsobí při tisku hluk. Běžný 10stránkový obchodní dopis zaměstná tiskárnu na 3 minuty a 48 sekund při tisku v běžné kvalitě, na 1 minutu a 47 sekund v režimu náhledu. Důležitý je čas tisku fotografií: při tisku z počítače 5 minut a 21 sekund na celou stranu A4, fotopapír 10 x 15 cm je potištěn za 2 minuty a 47 sekund. Z paměťové karty je fotografie 10 x 15 cm hotova za 2 minuty a 20 sekund. Kvalita výstupů je velmi dobrá, jak se ostatně dalo od technologie PhotoREt III očekávat, oproti předloze však vychází světlejší podání barev. Programy přikládané k tiskárně se kromě již zmíněného kopírování snímků z paměťových karet starají i o jejich tisk. Nejen na úrovni tiskového ovladače, v dodávce nalezneme také balíček HP Photo Printing Software, který z uložených fotografií vytváří katalogy a alba včetně popisků a drobných úprav. Přidat barevný LCD displej na tiskárnu určenou pro tisk fotografií je v kombinaci s čtečkou paměťových karet dobrý nápad. Displej sice tiskárnu zdraží, dovolí ale komfortní obsluhu i méně zběhlým uživatelům. Miroslav Stoklasa HP Photosmart 1315 Inkoustová tiskárna pro fotografický tisk. Formát tisku: A4 nebo 10 x 15 cm fotografie Rozlišení: 600 x 600 dpi černobíle, 2400 x 1200 dpi barevně, případně PhotoREt III Zásobník papíru: 100 listů A4, 20 papírů 10 x 15 cm Měsíční zatížení: 5000 stran Rozměry: 435 x 196 x 369 mm Hmotnost: 6,8 kg Výrobce: Hewlett-Packard Poskytl: Hewlett-Packard Cena: 11 355 Kč bez DPH Klady a zápory + komfortní obsluha - cena fotopapíru Adaptér IEEE-1394 na IDE Kouwell KW-584 Adaptér pro kutily Cena pevných disků je v poměru k jejich kapacitě stále velmi výhodná; většina dat, se kterými denně pracujeme, bývá právě na nich uložena. Občas, když je třeba přenést větší množství dat, je nejvýhodnější přenést je i s pevným diskem. V případě, kdy není do počítače volný přístup, vyvstane problém, jak bezpečně a elegantně přenosný pevný disk propojit. Paralelní port ani USB pro denní použití svou rychlostí nedostačují. Musíte se poohlédnout po dalším ze standardizovaných rozhraní, kterým je IEEE-1394. FireWire, jak se někdy tato sběrnice nazývá, je dostatečně rychlé rozhraní, navíc zachovává možnost připojení za provozu, což je pro přenosný disk užitečná vlastnost. Jelikož jsou však přenosné disky s rozhraním IEEE-1394 poměrně nákladné, můžeme si vypomoci běžným IDE diskem, ovšem připojeným přes patřičnou redukci. Konečně se dostáváme k předmětu dnešního testu, k adaptéru Kouwell KW-584, který umožňuje připojit k IEEE-1394 sběrnici pevný disk nebo jiné zařízení s IDE rozhraním. Přenášet a sdílet tak lze i vypalovací mechaniku, ZIP mechaniku nebo páskovou jednotku. Podmínkou je samozřejmě přítomnost IEEE-1394 řadiče v cílovém počítači, ten se ale například u notebooků již docela pravidelně objevuje a vidět je už i u stolních počítačů. Zařízení je podobné USB adaptéru téže firmy, testovanému v Chipu 5/01. Plochý IDE kabel od jednotky se připojí k tělu adaptéru, který se následně připojí dodaným IEEE-1394 kabelem k řadiči. Napájení adaptéru i samotné jednotky zajišťuje externí síťový zdroj dalším kabelem. Nejedná se tedy o zcela mobilní řešení, které je ovšem vynuceno spotřebou IDE zařízení, jež IEEE-1394 sběrnice "neuživí". Potřebné programové vybavení zahrnuje pouze ovladače samotného adaptéru, připojená jednotka se pak vůči systému hlásí jako jakékoli jiné zařízení, se kterým lze běžným způsobem pracovat. Přenosová rychlost a přístupová doba podle očekávání nedosahují hodnot přímo připojeného IDE disku. Přenosová rychlost dosáhla při testech 4436 KB/s při čtení a 4670 KB/s při zápisu, což je sice oproti internímu IDE řadiči pokles, výsledná rychlost je však pro externí řešení dostatečná. Zkoušeli jsme připojit přes adaptér i ZIP mechaniku a vypalovací mechaniku. Obě pracovaly bez problémů ihned po připojení, bez nutnosti restartu počítače, mechanika ZIP však vyžadovala nastavení režimu master. Adaptér pravděpodobně nebude to pravé řešení pro uživatele, který se hrozí propojování nějakých kabelů, nicméně v případě potřeby Kouwell KW-584 svému úkolu dostojí. Miroslav Stoklasa Kouwell KW-584 Adaptér IDE zařízení pro sběrnici IEEE-1394. Konektory: 40pin IDE, průchozí IEEE-1394 Napájení: externí, zdroj přiložen Rozměry: 104 x 97 x 28 mm Hmotnost: 730 gramů včetně externího zdroje Výrobce: Kouwell Poskytl: 100MEGA Distribution Cena: 2750 Kč bez DPH Sony DCR-IP5E Nejmenší jen velikostí Zdá se, že vývoj v poslední době směřuje k tomu, abychom věci mohli nosit po kapsách. Máme tam mobily, handheldy, foťáky - a teď už si tam bez problémů můžeme přidat i digitální kameru. Drobeček Pokud jste navštívili Invex, mohli jste v pavilonu B zhlédnout expozici firmy Sony. Ve skleněném válci se zde otáčela miniaturní kamera, která je předmětem našeho testu: Sony DCR-IP5E. Ve válci se společně s kamerou otáčelo i ocenění The Best of Invex 2001. Berte tedy článek i jako obhajobu ocenění, protože Chip byl jedním z hodnotitelů. Novinka firmy Sony je svěží ukázkou miniaturizace spojené s příjemným designem. To je ještě umocněno použitím nových technologií a dotažením detailů (třeba drobnost - kamera má na "základně" instalovány tři protismykové podložky, díky kterým nemůže "uklouznout" a spadnout; setkal jsem se s kamerami, které měly na spodku jen umělohmotné výstupky...). Moderní je říkat, že je kamera sexy, ale mně se s tímto slovem pojí úplně jiné dojmy. Exkurze Pojďme však k jádru věci. Kamera využívá k záznamu novou technologii MicroMV a kazetu formátu Micro Cassette Memory s rozměrem 46 x 30 x 9 mm. Ta pojme 60 minut záznamu ve formátu MPEG-2 kompatibilním s technologií DVD. Kazetu si můžete elektronicky označit či pojmenovat. Po vložení kazety do kamerky se proužkem indikuje, kolik z kazety je už nahráno a kolik ještě zbývá. Výhodou systému MicroMV je i to, že v menu kamery si můžete nechat automaticky vyhledat konec záznamu - jakmile se najde, je přehrána 5s ukázka z posledně zaznamenaného signálu a kamera se automaticky nastaví za konec této nahrávky. Tím jsem ale už přešel k možnostem kamery samotné. Než se s ní ještě více seznámíme, navrhuji podívat se na ni zvnějšku. Design a funkčnost jsem už pochválil, na řadě je ergonomie. Kameru ovládáte palcem pravé ruky, ukazovákem nebo prostředníkem spouštíte a zastavujete záznam, ovlivňujete zoom nebo "sestřelujete" nepohyblivé obrázky (ten zabere na pásku cca 7 s). Celá kamera vám pevně sedí v dlani a po určité době se ovládá s naprostou jistotou. Tedy - co se týče základních funkcí. Pokud chcete provádět další věci, máte k dispozici na levé straně kamery křížový ovladač. Sledovat provádění různých manipulací pak můžete na displeji o úhlopříčce 62 mm. Miniaturizace kamery vedla návrháře k minimalizaci počtu ovládacích prvků, proto je ovládání kamery sice možné, ale poněkud kostrbaté. Příklad: Chcete si přehrát určitou sekvenci. Zvolíte menu a na displeji dole se objeví pět okének (zleva: stop, rychle zpět, přehrávání, rychle vpřed, zpět do nabídky). Vše ovládáte prostřednictvím křížového ovladače, což není úplně to nejlepší. Například v okamžiku, kdy chcete přehrávání zastavit a probarvené máte například políčko "rychle vpřed". Než se přesunete na políčko "stop", scéna, kterou jste chtěli vidět, je dál, než měla být. V případě, že chcete obsluhovat přístroj přesněji, určitě využijte možností dálkového ovládání. Co mne dostalo Nový způsob záznamu umožňuje takové věci, jako je například hledání scény. Zvolíte si patřičnou funkci a necháte nahlédnout na začátky zaznamenávaných scén od místa, kde se na pásku nacházíte, směrem vzad nebo vpřed (funkce Multi Search). Zobrazovač se vám rozdělí do dvanácti okének a v nich pak vidíte první snímek z dané sekvence. Křížový ovladač, vyberete patřičný záznam, klep a přehráváte. Musím konstatovat, že kamera je při provádění všech operací neuvěřitelně svižná a že můžete vyhledávat nejen podle titulků, které jste jednotlivým scénám přiřadili, ale i podle data vzniku nahrávky. S kvalitou záznamu hodně souvisí i optická soustava přístroje. Jak se stalo u firmy Sony v poslední době zvykem, objektiv je typu Carl Zeiss a jeho světelnost je 1,7. Zvládá desetinásobnou transfokaci optickou (pro představu uvádím mezní hodnoty pro fotoaparát s 35mm filmem: 44 - 440 mm), a pokud ji máte vybránu, pak i s následnou digitální - maximální hodnota je 120 a tuto hodnotu asi využijete jen v případě, že máte kameru na stativu (kupodivu i závit na stativový šroub se na spodek přístroje vešel). Optika je velmi dobrá, musíte počítat se ztrátou dokonalého barevného podání v šeru - kamera začíná dokonale barevně vidět na 7 luxech. K dispozici máte spousty možností nastavení vyvážení teploty barev pro různá prostředí - pokud se tím však nechcete zabývat, nechte to prostě na automatice. Většinou tím nic nezkazíte. Výsledkem je záznam ve velmi dobré kvalitě, možná někdy trochu podaný směrem do modra, při nižších světelnostech s výrazným úbytkem barev - což je ale logickým důsledkem nižší světelnosti poměrně malého (ale šikovného :)) objektivu. Neslušnosti Díky pražskému zastoupení firmy Sony jsem měl kameru na test skoro měsíc a podotýkám, že ji za pár minut budu balit velice nerad, abych ji vrátil. Ale bylo by nefér vůči vám, čtenářům, neříci o tom, čím mne kamera nepotěšila. První výtku mám k přehrávání prostřednictvím televize, kdy přechody mezi jednotlivými záběry způsobují barevný mišmaš na televizní obrazovce, mnohdy doprovázený i nepříjemným zvukovým doprovodem. Kupodivu (viz podtisk od Radima Zemana) touto nectností netrpěl záznam provedený přes rozhraní i.LINK (u Sony neboli obecně IEEE 1394 či FireWire, chcete-li). Druhou výtku mám k ovládání kamery. Své jsem si k následnému přehrávání už řekl, ale mně trochu zlobil ovladač ohniskové vzdálenosti. Jde o prvek, který tlakem vzhůru snižuje ohniskovou vzdálenost a tlakem dolů ji zvyšuje. Dost často se mi ale stávalo, že při tlaku směrem nahoru (širokoúhlý záběr) a po oddálení prstu z tohoto prvku docházelo k samočinnému zvětšování ohniska (i bez tlaku dolů). Věřím však, že mohlo jít o nedostatek, který se objevil pouze u mnou testovaného přístroje. Třetím nedostatkem je reprodukce - pokud přehráváte signál na televizi nebo LCD zobrazovači, stává se, že obraz není plynule transportován, někdy se obrázky zaseknou na půl sekundy až několik sekund a přehrávání tak není plynulé, především na začátků sekvencí. Poslední výtka - nebo se možná jedná o mé přehlédnutí - se týká nemožnosti dostat do počítače statické snímky zaznamenané na pásku jako 7s sekvence. Ty můžete pouze vytisknout na speciální tiskárně - fotoprintru, který Sony rovněž nabízí. Do počítače je ale nedostanete. Pozn.: Na trhu se můžete setkat i s modelem Sony DCR-IP7E. Ten se od testovaného liší tím, že pod hledáčkem má otvor pro zasunutí paměťové karty MemoryStick, na kterou můžete ukládat buď statické snímky, nebo i "hýbající se" sekvence. Kamera pak má ještě kromě i.LINKu USB mikrokonektor, takže můžete snímky a sekvence snadno dostat do počítače. Jak jsem ale pochopil, snímek sejmutý "na pásek" musíte nejprve nechat přepsat (s menší průvodní ztrátou kvality) na MemoryStick a poté přesunout do počítače. Snímek uložený přímo na pásku tedy do počítače prostě nedostanete. A ještě něco. "Sedmička" má vestavěný standard BlueTooth, tzn. že většinu obrázků pak sypete do počítače nebo mobilu bezdrátově. Zvažte tedy klady a zápory, které novinka přináší. Pro lepší orientaci ještě uvádím, že ji dostanete s podpůrným softwarovým vybavením, které umožní přepsat získané sekvence přímo do počítače a následně s nimi pak pracovat (viz podtisk). Kamera mne nadchla možnostmi, které umožňuje nový formát, a kvalitou získaného záznamu, mobilitou a dostatečnou výdrží inteligentního akumulátoru InfoLITHIUM (67 minut). Kamera je tichá, při změně ohniska tato činnost není vůbec slyšet. Přehrávání záznamu je kupodivu (vzhledem k titěrnosti nejmenší kamery na trhu) velmi kvalitní, ovšem někdy ruší přehrávání výše citované mrznutí scén a "nechtěné efekty" na konci každého záběru. Vypadám asi jako nadšenec, ale tenhle přístroj mne opravdu oslovil. Dovoluji si mu dát Chip tip za technickou inovaci. Čas ale ukáže, zda se nový formát MicroMV skutečně na trhu chytne, nebo zda lidé zůstanou u jeho starších brášků MiniDV nebo Digital 8... Milan Loucký Sony DCR-IP5E Digitální kamera nového formátu MicroMV. Typ záznamu: video - dvě rotační hlavy, šikmý záznam, systém Helical; zvuk - rotující hlavy, PCM, 12bitová kvantizace, stereo Rychlost posuvu pásky: 5,66 mm/s Kazeta: 60 min., doba převíjení z jednoho konce na druhý cca 1,5 min. Snímací prvek: 3mm CCD s 800 000 pixely, pro záznam efektivně využito 400 000 pixelů Objektiv: Carl Weiss, 2,3 - 23 mm, světelnost F1,7 Minimální osvětlení scény pro dostačující barevné podání: 7 lx Zobrazovač: barevný TFT displej 62 mm (960 x 220) Akumulátor: Li-Ion InfoLITHIUM, kapacita 675 mAh, 7,2 V Rozměry kamery: 125 x 40 x 62 mm Hmotnost: cca 280 g Cena: 69 990 Kč vč. DPH (předpokládaná cena mikrokazety kolem 600 Kč) Klady a zápory + nápad + kompaktnost provedení + kvalita snímání - nekompatibilita s žádným jiným formátem (Video 8, MiniDV) - barevné a zvukové rázy na konci jednotlivých záznamů - ovládání zoomu Zkušenosti z převádění záznamu do počítače Co by to bylo za digitální zařízení, kdyby neumožnilo přehrání digitálních dat na počítač. K tomuto účelu je kamera vybavena konektorem i.LINK (IEEE 1349, FireWire), který umožňuje obousměrné přenesení velkého objemu obrazových dat do/z PC (v něm musíte mít kartu s řadičem - standardem se toto rozhraní stává u notebooků). S kamerou se dodává software pro jednoduchá zpracování videa MovieShaker verze 3.1 a ovladače s podpůrnými programy, které MovieShaker využívá (QuickTime 5, knihovny DirectX 8). Před instalací je vhodné si nejprve pročíst manuál. Zde se píše, že instalace střihového programu má probíhat bez připojení kamery. Tím se vyvarujete problémů, které nastávají, pokud je kamera připojena (holt jsem zvyklý brát do ruky manuál až poté, co problémy nastanou, a to v tomto případě byla chyba :)). Ale zpět ke komunikaci kamery s programem MovieShaker. Program po připojení kamery umožňuje její přímé ovládání z počítače, takže není třeba tápat v menu kamery. Nejprve si vyberete scény ke stažení - z kamery je natažena kompletní informace o jednotlivých sekvencích; ty lze přehrát na monitoru, takže lze vybrat jen to, co chceme opravdu stáhnout. Dalším krokem je import dat na pevný disk PC (60minutová kazeta zabere cca 9 GB!). To vše se děje po jednotlivých sekvencích, takže pak se na pevném disku ocitne tolik souborů, kolik sekvencí bylo zaznamenáno, a to ve formátu MICROMV (mmv). To ale ještě nemusí být všechno. Pokud chcete sekvence pospojovat do souvislého filmu, i zde MovieShaker vypomůže. Sekvence lze spojit v libovolném pořadí, lze jim vkládat titulky, vytvářet efekty do scén, zkrátka je možné si s vytvořeným filmem pohrát. Ovládání programu je intuitivní, snadné a vše se děje metodou drag&drop. Výsledný produkt - film - je plynulý a bez vad či zastavování mezi pospojovanými scénami. Výsledek lze exportovat (s kompresí) do formátu MPEG1, QuickTime, MicroMV a AVI. Je na uživateli, jakou kvalitu potřebuje a jak velký objem dat chce skladovat. Co se týká výkonu PC, výrobcem kamery je doporučena minimální konfigurace: Pentium III na 600 MHz a 128 MB paměti. To je ale skutečné minimum! Film jsem zpracovával na výkonnějším počítači a po každém kroku bylo třeba dost dlouho čekat na zpracování. Negativem programu MovieShaker je totiž jeho hospodaření se zabranou operační pamětí. Program si alokuje během své práce stále více paměti a nehodlá ji uvolňovat. Poté, co už nemůže najít další (i virtuální na disku), systém se ocitne na pokraji kolapsu, což dá uživateli hlášením najevo. Snad tuto nectnost vyřeší další verze programu. Nicméně přehrání vlastnoručně sestavených pohyblivých obrázků na obrazovce PC zahřeje člověka u srdce. Radim Zeman Pesonal Jukebox PJB100 Sakra hodně empétrojek O přenosných přehrávačích hudby ve formátu MP3, jejich výhodách a nevýhodách se již napsalo mnoho. Stále se však objevují jiná zajímavá řešení, která se poučila z nevýhod předchozích řešení. Kdo se o tuto problematiku zajímá, jistě zaznamenal Nomad Jukebox, výrobek firmy Creative, který přehrává MP3 soubory z vestavěného harddisku. Jako přímý konkurent přichází na náš trh Pesonal Jukebox PJB100, výrobek firmy HanGo Electronics. Na následujících řádcích bude řeč o druhém MP3 přehrávači na trhu, který je vybaven pevným diskem a umožňuje provoz na baterie. Přítomnost harddisku v přehrávači naznačuje oproti běžným přehrávačům s elektronickou flash pamětí vyšší kapacitu, ale také vyšší spotřebu a citlivost proti poškození. O napájení se v případě PJB100 stará 3,6voltový lithiový článek, který i podle našich měření vydrží nepřetržitě napájet přehrávač po dobu deseti hodin. Skladby jsou uchovávány na notebookovém pevném disku firmy Hitachi s kapacitou 20 GB (existuje i varianta s 6GB diskem). Jestliže tyto dva základní prvky spojíme, dostaneme poměrně velký přístroj, který lze rozměry i hmotností srovnat se starými kazetovými walkmany. Pro srovnání s výrobkem firmy Creative je však nutno říci, že hmotnost PJB100 je nižší více než o třetinu a přístroj je díky konzervativnějšímu designu daleko skladnější. Na tělo přístroje se vešel velký LCD displej, který slouží pro informace o přehrávaných skladbách a pro obsluhu přístroje. Displej je dobře kontrastní, se zeleným podsvícením, které se nakrátko zapíná stiskem libovolné klávesy. Obsluha přístroje je základ, který odliší užitečné zařízení od zajímavého, ale obtížně použitelného kusu elektroniky. Návrhářům PJB100 se podařilo obsluhu přístroje směstnat do nabídky na jediné obrazovce, kde se svislými šipkami pohybujeme mezi položkami nabídky a ve vodorovném směru nastavujeme jednotlivé možnosti. Celkově je rozhraní i díky tomu, že nenabízí příliš mnoho voleb, velmi přehledné a rychle zvládnutelné. Kromě na čelní stěně přístroje umístěných kurzorových šipek, tlačítek Play a Stop nalezneme na boku přístroje pouze kolečko pro nastavení hlasitosti a přepínač - zámek proti nechtěnému stisknutí tlačítka. Je příjemné, že i s jednoduchým rozhraním je možné vytvořit promyšlené ovládání - například když jsou zamčené klávesy, je možné stiskem ovladače hlasitosti přehrávání pozastavit nebo lze procházet skladby bez přerušení přehrávání předchozí skladby, což také většina přehrávačů nenabízí. V nabídce přístroje můžeme ovlivnit režim přehrávání (celou kolekci, jednotlivé sady, jednotlivé disky), pořadí přehrávání (náhodné, opakování, náhodně volené disky) a ve dvou stupních posílení basů pro poslech. Zmíněné sady fungují podobně jako vytvořené seznamy skladeb u jiných přehrávačů; jednotlivé soubory totiž nejsou uloženy za sebou nebo po discích, ale struktura začíná vždy od sady, která obsahuje disky, které teprve mohou obsahovat MP3 soubory. Nejlépe se tento systém přirovná k hierarchii interpret - album - skladba, podle které je odvozena. Tento systém uživatel ocení teprve v momentě, kdy zjistí, že jednotlivé skladby mohou být třeba v deseti různých sadách, ale místo na disku zabírají vždy jen jednou. To je výhoda oproti adresářové struktuře běžného disku. V přístroji není možné skladby spravovat ani mazat, o to se stará program Jukebox Manager po připojení k PC kabelem USB rozhraní. Jeho spartánské rozhraní zobrazuje stromovou strukturu sad, disků a skladeb, mezi kterými lze myší přetahovat a kopírovat soubory pro dosažení potřebného uspořádání. Pro získání nových skladeb jsou dvě možnosti - načtení zvukového CD nebo import již hotových souborů MP3. Import je bez problémů, v příslušném okénku se označí soubory, vybere se kolekce a název disku, kam soubory uložit, a soubory se jednoduše zkopírují. Načtení 100 MB dat (při kódování 128 kbit přibližně 100 minut) trvá 5 minut a 16 sekund. Načítání zvukového CD je trochu větší alchymie. Ovládá se sice podobně, ale předem je třeba mít podle vlastností CD mechaniky nastaven nejvhodnější režim čtení, aby v získaných skladbách nebyly chyby, které se projevují výpadky nebo nepříjemným loupáním. Načítaná data jsou průběžně převáděna do MP3 s nastavenou kvalitou a přímo ukládána do Jukeboxu, takže nezabírají místo v počítači. Jelikož místa je v Jukeboxu opravdu dost, lze použít na rozdíl od přehrávačů s elektronickou pamětí vyšší kvalitu a zvuk oproti CD poslechově nic neztratí. O to se starají použité algoritmy od Fraunhoferova institutu, který stál u zrodu formátu MP3 a jehož kódování je velmi kvalitní. Načtení, komprese a uložení 60 minut hudby z CD zabere v závislosti na procesoru přibližně 10 minut a 46 sekund (měřeno s procesorem AMD Athlon 750 MHz). Zkušenosti z provozu jsou dobré, skladby jsou ještě před dekódováním načítány do 12MB vyrovnávací paměti, takže pevný disk nemusí být stále v provozu, ale vždy se pouze na 15 sekund roztočí, aby naplnil vyrovnávací paměť, která pojme podle komprese hned několik skladeb najednou. Start přístroje je velmi rychlý; jelikož není třeba při startu nijak skladby indexovat, přístroj začne přehrávat za necelých 6 sekund, což je lepší výsledek než u některých CD přehrávačů. Díky velké vyrovnávací paměti je plynulost přehrávání při chůzi bezchybná, přehrávač však přece jen vyžaduje s ohledem na mechaniku disku určitou ohleduplnost. Poslechová kvalita je s kvalitními skladbami výborná, což je zásluha velmi dobrých sluchátek Porta Pro firmy Koss, která jsou uznávána i v audiosvětě. Jako příslušenství nalezneme v krabici kromě výborných sluchátek i opaskové pouzdro na přehrávač, napájecí adaptér do automobilu a adaptér do kazetového přehrávače, který se také v automobilu využije. Každého nejspíše napadne přenášet na disku v Jukeboxu data. Kapacita se pro to přímo nabízí, Jukebox Manager ale přenos dat nepodporuje. Naštěstí existují alternativní ovládací programy, například pjbExplorer (http://www.presstoday.com/pjb/), které tuto užitečnou funkci podporují. Celkově se nám přehrávač líbil, i když postrádá některé pokročilé funkce, které jsme viděli u výrobku firmy Creative. Kdo se však obejde bez prostorových zvukových efektů a extravagantního designu, tomu lze lépe přenosný Personal Jukebox PJB100 s klidem doporučit. Miroslav Stoklasa Personal Jukebox PJB100 Osobní MP3 přehrávač. Podporovaný formát: MP3 bitrate 64 - 320 kbit včetně VBR Kapacita: 20 GB Vyrovnávací paměť: 12 MB Napájení: externí zdroj, lithiový akumulátor 3,6V 1350 mA Displej: podsvětlený, 128 x 64 bodů, 7 řádek Rozměry: 150 x 80 x 26 mm Hmotnost: 280 g Výrobce: HanGo Electronics Poskytl: Česká obchodní kancelář Cena: 22 990 Kč Klady a zápory + kapacita + jednoduchá obsluha + příslušenství - cena