Nedávno mi jeden ženatý známý vyprávěl příběh, jak si v jedné restauraci, podle jeho slov zcela nevinně, pohovořil s jakousi dámou. Nejen že ji neviděl nikdy předtím, ale nechtěl ji vidět ani nikdy potom a ani s ní neměl žádné chvilkové postranní úmysly. Na tom nakonec není nic tak vzrušujícího, pomyslel jsem si, ovšem brzy jsem změnil názor. Zhruba půl hodinky poté, co se rozloučili, mu totiž zazvonil mobilní telefon. Manželka mu do sluchátka nepříliš příjemným hlasem zhruba zopakovala témata jeho předchozího hovoru s neznámou. A provinilec, jsa načapán, ač nemusel, zcela ztratil pevnou půdu pod nohama. Nebudu se dále zabývat aspekty vzniklé situace střednědobého manželského vztahu - předpokládám, že zkušený čtenář Chipu si důsledky už vyvodí sám. Na celé věci je více zajímavá její technická stránka. Dlužno dodat, že zatímco se nic netušící známý bavil v Brně, jeho manželka vše sledovala v Praze. Jediným možným komunikačním prostředkem tak mohl být pouze jeho mobilní telefon, který zpravidla nosívá v náprsní kapse své košile. Vytočení čísla svého domácího telefonu vyloučil, dokonce i zkratkou z telefonního seznamu - údajně ho tam nemá uloženo. Nikdo mu nevolal, takže vysvětlení bylo jednoznačné: telefon byl aktivován na dálku a využit jako odposlouchávací zařízení. Stal jsem se obětí cílevědomého experimentu svého operátora, zněla jeho slova. V první chvíli se mi jeho dedukce zdála absurdní, ale čím déle jsem přemýšlel o zálohování hovorů a SMS, o perfektní možnosti lokalizace a sledování pohybu aktivovaných mobilů, tím více jsem ze svého radikalismu slevoval. Prostě už o nás vědí úplně všechno. A jaké plyne z našeho silvestrovského příběhu ponaučení? Na zálety mobil nepatří, a když, tak z něj vyjměte baterii. Nepodléhejte příliš novým technologiím, nebo se obrátí proti vám. A hlavně: berte všechno s nadhledem!
Bouřlivého silvestra a krásný nový rok.

Jiří Palyza